Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Eghan - město živých

Příspěvků: 489
Hraje se Dvakrát týdně  Vypravěč Arged je offlineArged
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Šéf - 30. ledna 2023 22:01
duch_optimized6380.png

EPILOG



Co tak ještě říci, závěrem...?

Dante Aliger, Dante Aliger, kurýr, nezajímavý týpek z Dolů, nejchudší čtvrti Eghanu, největšího a zároveň nejnešťastnějšího a nejprohnilejšího města na světě, narozený v nejnešťastnější situaci pro lidské pokolení v celé známé historii.
Je Jezdec. Nejen, že je, vždy jím byl!! Byli i další, generace před ním? Chodil vždy po světě nějaký ten Jezdec nebo i několik, aniž by tušil, jaký má dar, co by měl udělat, jak otočit kolem dějin příznivě pro dvounožce?

Jenže kolik z nich mělo šanci setkat se s fanaticky věřícím? S neotřesitelnou vírou v draky, v Draka. Jediného, jehož jméno církev využívala jen a jen ve svůj prospěch. Kam zmizel prospěch všeho lidu?
Musel přijít Maecach. Přes všechno to naučené, přes všechna dogmata své víry, přes všechny své slabosti a touhu být vždy tím prvním a největším, přes to všechno právě on byl klíčem. Byl mužem, který se stal z "Pana" nebo "Lorda" opravdovým přítelem. Byl tím, jehož víra byla hlubší než jeho ambice. Jehož láska a úcta k Stvořiteli se stala pochopením, že pouze skrze Draka se znovu stáváme nejen lidmi, ale Jeho dětmi. Milovanými syny a dcerami.

Danteho vlasy vlají v chladném větru. Cesta ubíhá TAK rychle! A přesto přiletí TAK pozdě! Čerstvě znovuzrozený drak potřebuje častější zastávky. Je z něj cítit nevrlost, nebýval zvyklý uletět sto kilometrů a muset odpočívat. Nyní není zbytí. Stále ještě dobírá hmotu. Početná stáda cestou dostávají nezvyklou lekci ze vzduchu. Těch pár desítek kusů však v jejich hojných počtech momentálně rozhodně chybět nebude. A až pokročí čas… dospělý drak zdaleka tolik nežere.

Když třetí den, kdy už drak a Jezdec tvoří jeden harmonický celek, dorazí na dohled městu, z mnoha míst stoupá dým. Pohled do míst, kde dým není, je však mnohem hrozivější. Duchů nad městem jsou tisíce. Desetitisíce! Skrz jejich mračna zhoufovaná kolem vnitřního města občas problikne blesk. Poslední zbytky Energie. Zdá se, že inženýři dokázali vnitřní hradby "zastřešit" jakousi neviditelnou kupolí, přes kterou se duchové zatím nedokáží dostat. Drak letí blíž a ve fialových plamenech končí všechny větší houfy duchů v dosahu. Kurýr jako bezpečnostní věž sráží blesky duchy, které drak nevidí nebo na ně neplýtvá dechem.

Okny, branou, všemi možnými skulinami se duchové snaží dostat do vnitřního města. Za slabými místy jsou houfy statečných obránců se stříbrnými zbraněmi, speciálními zápalnými zbraněmi a svěcenou vodou. Poslední zoufalá obrana. Město za vnějšími hradbami se zdá být prosté života. Ulicemi pobíhají jen stepní psi a ohlodávají bezduché nebo již mrtvé lidské schránky. Nejvíce jich je přímo před branou vnitřního města. Hromada těl těch, kteří se nedostali za hradby včas.
Na pláč bude ještě času dost, drak a jeho jezdec mění průběh bitvy tak rychle, že není nikdo z živých obyvatel Eghanu, kdo by jejich přílet nenazval zázrakem.



Zatím Garkinen, Azriel a další společníci kráčejí k dalšímu torzu. Více než náhoda tomu chtěla, že Azriel nalezl v písku zapadlou dryádinu flétnu. Nezná její příběh avšak dobře ví, že ta věc není obyčejná. A když později u dračího torza spustí podivnou neznámou melodii, ta přivábí nepřeberné množství lesních tvorů na pomoc. Drak ožívá v neuvěřitelně krátkém čase. Je mnohem menší, než fialový, ale nesmírně vitální. Na první pohled se doslova zamiluje do – Rogadola.
Jeho jed je tak prudce jedovatý, že jiná rasa v jeho sedle by nemohla koexistovat. Trpaslík jen těžko přijímá roli druhé jezdce. Nechápe a zdá se mu to hloupé vůči ostatním.
Jeho brzká přítomnost v Eghanu se později ukáže jako nezbytná pro uhašení vznikajících mocenských bojů a zabránění dalšímu krveprolití. Jím ustanovená rada města a pravidla, jimiž se musí řídit, se stala pevným základem velkolepého období obnovy a růstu.

Další draci jezdce odmítli. Pomohli vyhladit duchy u zbylých měst a z dalších končin, ale více se s lidmi nebratříčkovali. Nakonec i fialový a zelený odlétli i se svými jezdci kdovíkam s neurčitým příslibem pomoci, „až bude nejhůř“. Azrielův sen proletět se na drakovi se tedy nakonec nezhmotnil.

Špinaví, otrhaní a nemocní dorazili o mnoho později do uzdravujícího se Eghanu – Do Oda – Azriel Korza, Maecach Garkinen a vlčí muž Doniovanion.
Bez fanfár a nevítaní. Čas ale spolehlivě pracoval v jejich prospěch a nakonec se jim dostalo zasloužených poct.

Díky prozíravosti později zavražděného hraběte Fendhala a díky včasnému příchodu staršího z Azrielů do města se Garkinenova rodina i Korzova matka a otec včas uchýlili do dočasně nejbezpečnějšího města, kterým se stala výspa až daleko u vzdušné stěny.
Po zničení duchů draky se většina uprchlých obyvatel vrátila do hlavního města, kde konečně mohlo dojít k radostnému setkání.

Byť Garkinen se stal nakonec nejvyšším knězem, vždy si rád vyhradil čas pro své druhy na cestách, kteří za ním nejednou zavítají, přestože ze všeho nejraději tráví svůj čas v divočině.
Díky společnému pátrání, ať už ve světě nebo starých knihách, se také pomalu přibližují k rozluštění tajemné hádanky. Co je za koncem světa?
 
Azriel Korza - 20. ledna 2023 11:21
beznzvu80.jpg
"Chceš osvobodit další draky?" Garkinenův záměr mě překvapí. Ale vlastně to dává smysl. Opravdu bychom je měli zachránit. Kdoví, k jakému zoufalému činu by se teď Pán Ohně mohl odhodlat, když se nám podařilo doopravdy probudit draka.

"Pomůžu ti." Dante se "svým" drakem si v Eghanu nějak poradí. Než bychom se tam dostali, bude už dávno po všem.

Navíc... i když to bych nikdy nikomu nepřiznal... když může na draku létat Dante, proč by nakonec nemohl na draku létat i Azriel?
 
Maecach Garkinen - 18. ledna 2023 20:47
mage17237.jpg
Měli bychom vyrazit za nimi? Azriel má pravdu. A přece...
Něco na té situaci, že ležím na zádech a těžce oddychuji, je překvapivě zásadní pro mé další rozhodování.
Přebírám si, co se to vlastně událo a jaké to bude mít následky. Jaké by měli být mé další kroky.

Totiž, pochopitelně mě píchne u srdce z pomyšlení, že Drak letí zachránit Eghan a my u toho nebudeme. Ne v ten moment. Možná nám ho budou přeživší jednou (nebo mnohokrát) vypravovat. Ale být u toho... Vidět Draka, jak se vypořádá se zástupy duchů ohrožujících bezprostředně poslední výspu lidstva? Je mi to líto.

Neměl jsem ambice být dračím jezdcem. Ne. Cítil jsem, že k tomu byl nadán někdo jiný. Dante! Jak zatraceně příhodné. Ironie osudu. Avšak měl to být právě on a nikdo jiný. Vše do sebe zapadá.
Mojí pýchu mrzí, že návrat Draka nebude v okamžiku, kdy se já s vlajícím pláštěm objevuji v branách města a jen kynu na jednu a hned na druhou stranu, aby masa duchů mizela v ledovém dechu žijícího mláděte Jediného! Že všichni ti budižkničemové nepochopí, kolik z víry jsem vstřebal a pochopil. Tolik, že oni toho nebudou schopni ani za tisíc věků! A zase to mé ego. Zkrotni, Maecachu. A prozři.

Nadzvednu hlavu a podívám se na déma, který se pomalu oprašuje a skoro netrpělivě přešlapuje, už už by vyrazil zase na cestu. Zrovna on, který dával většinu života přednost divočině před lidským sídlištěm. Možná mu jeho bohyně, Asghor, pověděla, kam směřovat své kroky. Já zase vím, co čeká mne.

Nevstanu, na to nemám teď sílu. Ale posadím se a opřu záda o pár klád, které zbyly.
"Děkuji, přátelé. Bez vás by se to nepovedlo. Zdálo by se, že můj úkol zde je splněn. Jenže já cítím, že jsem naopak teprve na začátku."

Požádám krtky a Rogadola, jestli by se dokázali postarat o zavalení dolu u špice. Možnost zneužít černé zlato by už pak neměla být tak snadno dostupná. Sám jim rád pomohu, pokud by to bylo v mých silách.

Doniovanionovi a Azrielovi se pak šeptem svěřím se svým plánem.
"Vím o dalších dračích torzech. Nehodlám je nechat pánovi ohně napospas. Něco jsem začal. Hodlám v tom pokračovat."
 
Dante Aliger - 17. ledna 2023 00:21
hort12946.jpg
Znovuzrození jezdce

Tohle všechno nedává smysl, jak jsem mohl tolik zapomenout? Bylo to přerušením pouta? Nebo silou kletby která draky uvěznila?
Věřím že na ty otázky najdu odpověď, ale teď Erghan z mého neslavného příjezdu se vracím jako zachránce. Ale co na to řeknou kněží? A co Maecach on byl ten kdo s tímto nápadem přišel a jehož víra nezakolísala a drak si nyní vybere mně. Vydám se k drakovi, vyšplhám po jeho křídle jako byl to dělal běžně, stejně tak se mi podaří najít jediné místo kde se nepořežu. Pak se mi opět vybaví vzpomínka jak sedím na drakovi ovšem z větší blízkosti a mám ruce založené na hrudi. Podaří vzít malé vlákno a vytahovat ho až ho napojím na místo kde sedí a ono to do sebe vše zapadne.
Tak odtud, zbytek pouta ... černé zlato ... kurýr ... jako bych nikde nenašel klid ... prázdnota ... ztráta ...
Začnu se smát zatím co se dívám se na své ruce, smích jde hluboko ze mně, já letím, jsem dračí jezdec. Podívám se dolů jak se Rogadol, Maecach, Azriel a ostatní mění v malé tečky a zamávám jim i když vím že mně už nemůžou vidět.
Mějte se přátelé ještě se uvidíme. A promiň Maecachu vím že tohle měla být tvá velká chvíle, ale dosáhli jsme toho co jsi chtěl ...
 
Azriel Korza - 12. ledna 2023 21:29
beznzvu80.jpg
Tančím po rozkvetlé louce. Vdechuji sladkou vůni letních květů. Vznáším se. Nahoru. Ven. Ze studny drakových očí. Zpátky do přítomnosti.

Fascinovaně si prohlížím svou zakrvavenou ruku. Dante se zatím konečně rozhodl s drakem spolupracovat. Chci ho varovat, aby se taky nepořezal, ale zdá se že ví velmi dobře, co dělá.

Jestli už mi dříve připadalo, že drak je poněkud netrpělivý, tak teď vidím, že jsem se nemýlil. Je to drak činu! Stovky let tu nehnutě stál zarostlý, a teď, jen co se probudí, okamžitě vyráží zachraňovat město. Garro se mu radostně plete pod nohama, a div že ho drak nezašlápne, když udělá první skok, aby se rozeběhl a vzlétnul. Tak šťastnou cestu!

Netrvá dlouho, a zmizí nám někde na horizontu. Většina z nás tím směrem nevěřícně zírá ještě hodnou chvíli potom.

A co teď? Garkinen do toho dal doslova všechno, a zaslouženě odpočívá. Rogadol i Doniovanion se šklebí od ucha k uchu. "Jo. Tohle se nám povedlo." Všichni si teď zasloužíme chvíli odpočinout. Ale... "Měli bysme brzy vyrazit za nima."
 
Maecach Garkinen - 10. ledna 2023 14:59
mage17237.jpg
Do Odo?
Musí to být velmi starý název, protože si nevybavuji, že bych na takové jméno v některé ze histrických knih narazil. Na druhou stranu, jaké jiné město by vydrželo po staletí? O žádné další početnější aglomeraci není zmínka ani před příchodem duchů. Musí to být ono. Snažím se rychle rozptýlit pochybnosti. I kdyby Do Odo již neexistovalo, Drak najde Eghan. Zachrání ho. Zachrání všechny lidi, kteří se ještě drží. Zachrání...

Zachrání mou matku? Mou sestru? Plaším chmurné scénáře průběhu histerie a nepokojů, když městu začala selhávat obrana. To totiž bezpochyby nastalo. Viděl jsem to ve snu.

Dante naskočí.
Drak vzlétne.
Já padnu.

Hledím za vzdalujícím se okřídleným tvorem a jeho jezdcem.
Není to jezdcův drak. Je to drakův jezdec? Nebo jsou jedno? To ne, nejsou. A přece... Mají pouto.
Církevní svazky bude potřeba doplnit o mnoho nových faktů. Co doteď ještě platí a co už nikoli?

Dožene mne naprosté vyčerpání a já jen ležím, zírám do nebe a po zaprášené tváři si razí cestičku dvojice slz.
 
Šéf - 10. ledna 2023 08:08
duch_optimized6380.png
"Tak letíš se mnou, miláčku víl?!"
„Ano rád bych byl tvým jezdcem pokud je to pořád možné.“
Výborně, tak nastup, aspoň si budu mít cestou s kým povídat."


Drak se skoro rozverně zazubí a nastaví Aligerovi křídlo tak, že po něm může snadno vylézt na jeho hřbet. Dante náhle jako by přesně věděl co má dělat. Pár rychlých elegantních přeskoků po hlavních kostech křídla a pak tam - tam na to jediné místečko, kde se nepořeže. I tak si obalí dlaně alespoň povytaženými rukávy, než se předloktími opře o dračí hřbet.

Ne, Jezdec se nedrží, vybaví si najednou a uvolněně sáhne do zdroje Energie uvnitř sebe.
Je to jako by vzal malé vlákno a někde u kostrče jej protáhl z těla ven k úplně stejnému vláknu na dračích zádech. Přesně tam, kde sedí. A vzájemně spojil.
Ano, umí to, zná to! Tak proto měl odmala Energii v sobě! Tak podobnou té z černého zlata a přitom - úplně jinou!
Snad by mu to dokázal vysvětlit někdo jako Rogadol, kdyby měl možnost setkat se s ním dřív. Ale teď už je to jedno. Je dračí Jezdec. Letí. Garkinen i všichni ostatní se mění v malé tečky někde dole.

A zatím kurýr, Dante Aliger, dračí Jezdec, letí vstříc Eghanu. Ukončit éru duchů a znovuzahájit éru lidí.

A draků?
 
Dante Aliger - 09. ledna 2023 15:44
hort12946.jpg
Drak
Ano už nepochybuji že to je dobře i když to bylo celé zamotané nyní mám pocit že konečně vidím jak to všechno bylo. Rogadol měl pravdu Církev zde sehrála svou úlohu, na druhou stranu nečekali že se objeví duchové černé zlato mělo být původně to co usnadní život. O skryté hrozbě čekající na příležitost se nevědělo ani o tom že staneme na černém zlatě závislí.
A i když jejich víra nezakolísala nechtěli se vzdát moci kterou získali ...
Pak se spojí náš pohled a já nevím co mi drak vyčítá, tohle všechno je pro mně nové ... jistě byl to právě nedostatek víry který tohle všechno způsobil, to co vykrystalizovalo v dnešní představu že víra je jen pro kněze ne pro běžné lidi.
I Azriel si myslí že bohové tu nejsou pro nás ...
Ovšem drakova slova mně zarazí, Do Odo? Ale já ho znám jako Ergan myslím, nevím že by se někdy jmenovalo jinak. Ale to se už drak na mně otočí a já se pokusím se s ním opět spojit myšlenkami:
Promiň já ... vím že tvé oživení je dobré, ale myslel jsem že si vybereš Maecacha protože si to zaslouží víc. Jeho víra nezakolísala, ale rád bych byl tvým jezdcem,opět.
„Ano rád bych byl tvým jezdcem pokud je to pořád možné.“dodám nakonec pro jistotu i nahlas a čekám na jeho vyjádření, pokud bude drak souhlasit tak odletím s ním. Jistě tohle všechno je pro mně pořád nové, ale jsem připravený stát se tím kým jsem byl.
Bude to nečekané, ale bude to správné zapomenutá minulost bude obnovená.
 
Šéf - 08. ledna 2023 18:17
duch_optimized6380.png
Drak prudce pokýve hlavou, k níž se natáhne Azrielova ruka.
Ale jo, tak si sáhni. Opatrně...
Skloní se k němu blíž a chvíli dá démovi prostor pro letmý dotyk. Šupiny kolem nosu jsou drobné a na dotyk drsné. Na prstech se objeví drobné krůpěje krve. Dým z dračích nozder omamně voní a Korza má pocit, že je uprostřed rozkvetlé zahrady, smysly se mu zamlžují.

Po Garkinenově otázce sebou drak trhne prudčeji.
"Zachráním to vaše město. Kde je?"

Pak se dlouze, skoro až výhružně zadívá na Danteho Aligera. Všichni cítí to neskutečné napětí, které mezi nimi je. Nechápete příliš, čím by to mohlo být. V drakových očích se v jednu chvíli zřetelně zajiskří. Pak pohrdlivě zavrčí:

"Ne, nepotřebuju jezdce. Spolu bychom byli silnější, ano.. ale zvládnu to bez něj. Když mi nevěří."

Pak vás znovu přejede pohledem a jeho mohutné tělo se dává do pohybu vpřed. Nebere zrovna ohledy, a třeba Doniovanion musel na poslední chvíli uskočit, aby se vyhl nepříjemné srážce. Namísto reptání se radostně zachechtá, když si stírá prach z kalhot.
"Jo! Pojď, kamaráde!"

"Tak kde je to město!? Tam? Přímo pod měsícem? Pak ho znám jako Do Odo, žádný Eghan."

Kroky draka zrychlují, jeho křídla se zatím jen tak na rozcvičení roztáhnou a máchnou do vzduchu. Všude kolem to zvíří písek, který vás nutí přivřít oči. Poslední ohlédnutí, roztavené stříbro v dračích očích neomylně najde kurýra.

"Tak letíš se mnou, miláčku víl?!"

Nakonec se drak odrazí od země a s mocným řevem se rozletí přím směrem na Vzduch.


Obrázek
 
Azriel Korza - 07. ledna 2023 21:02
beznzvu80.jpg
Tahání dřeva už začíná být vážně ubíjející. Všichni ale děláme, co můžeme. Hlavně Garkinen a Doniovanion. Vůbec nechápu, kde berou tolik energie. Já osobně vděčně využívám každou chvíli, kdy si můžu odpočinout, aby mi neupadly ruce. Nejčastěji vedu hovory s jezevcem.

Jeho znalosti léčitelství jsou obdivuhodné. Je to úplně jako když mě otec začal brát na lov a učil mě o přírodě. A Garro se pod jeho dohledem zotavuje přímo zázračně.

Nakonec mě přece jenom přemluvil, abychom požádali o pomoc bohyni Asghor. Dobře. Mám tedy přemluvit Garkinena, aby pro ni sloužil mši? To prý ne. Tak ji bude sloužit sám jezevec? Ani to ne. Co teda? Jak s ní máme mluvit? Nakonec jsme si jen obyčejně sedli do trávy a společně mysleli na naši božskou matku. Akorát Garro, kterému se už plně vrátil životní elán, tak ten tomu moc nerozuměl, a neustále do mě strkal hlavou, že si chce hrát. Ta modlitba byla zvláštní. Nic jsem neslyšel ani neviděl. Ale usínal jsem ten den s pocitem, že se to povedlo. Co? Vlastně pořádně nevím.

Další celý den tahání dřeva. Ano, cítím se trochu posílen, ale o moc déle už to vážně nevydržím. Už dokonce i Garkinen mele z posledního. Právě mu vypadla kláda z rukou. "Vydrž, kamaráde, už to brzo..." začnu ho bezduše povzbuzovat, ale ve chvíli, kdy se na něj podívám, okamžitě se zarazím. Jeho bezdechý pohled směřuje k drakovi. Práce je hotova.

Usadím se, abych se tentokrát naplno účastnil Garkinenovy mše. Ale ne na dlouho. Vyruší nás závěrečný pozdrav Otce v plamenech. Knězova práce teď nesmí být narušena, proto vyrážím spolu s ostatními odrazit útok. Nohy už se mi motají, ale nějakým zázrakem se nám povede hrozbu odvrátit.

Moje poslední pochybnosti o Rogadolovi se postupně rozptýlí, když svědomitě zapojí obvod, a konečně přivede draka k životu. To je teprve zázrak! On opravdu žije! Každého z nás si důkladně prohlíží. Od jeho uhrančivého pohledu se nedá odtrhnout. "Ty žiješ," vydechnu fascinovaně. Bázlivě k němu natáhnu ruku.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.12983584403992 sekund

na začátek stránky