Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Operation: Rogue

Příspěvků: 80
Hraje se Dvakrát týdně  Vypravěč Dawnbringer11 je offlineDawnbringer11
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Maya Lubotzky je offline, naposledy online byla 05. prosince 2021 21:35Maya Lubotzky
 Postava Benjamin Harkness je offline, naposledy online byla 05. prosince 2021 23:49Benjamin Harkness
 Postava Brimstone je offline, naposledy online byla 05. prosince 2021 19:52Brimstone
 
Benjamin Harkness - 04. května 2021 18:30
rsz_29e3efe180eff3b32470ef99ddf19fc349017.jpg

Doma!



Jako bylo vidět, že Raptor už zažil mnohem lepší a klidnější chvilky než byly teď. Já mám pocit, že Skerion zepředu taky nevypadal úplně fresh, ale tak někteří z nás prostě nemají takové štěstí a um jako jiní. Což znamená, že si vybírají mech, který něco vydrží. Jako třeba já, který si vzal tu nejvtší hromadu plátů a pancéřování, které kdy kdo udělal. A byl jsem z něj nadšený. Zvedli jsme Raptora a kdybych se nebál, že se rozpadne plácl bych ho do zad.

"Chtěl bych být takový optimista jako jsi Ty Jamesi.....Rozkaz!"

Chtěl jsem říct ještě něco, ale věděl jsem, že minimálně Dali jde o život, protože střet s titány případně nemá šanci přežít. Já jsem na tom byl přece jenom lépe. Naštěstí naši pronásledovatelé neměli tolik energie a takové koule na to, aby se za námi pouštěli nějak výrazněji. Snažil jsme se nemyslet na naše padlé, ale nějak mi to nešlo. Nejvíce mi bude chybět Robert, protože jsem mu zůstal dlužný flašku za poslední turnaj v šipkách. Vzpomínal jsem na naše zápasy, když se ozval James a já ucítil ten blbý pocit. Jo fakt nebyl úplně ideální. Tohle je prostě na celém pilotování šílený. Záhul na hlavu jako sviňa. Zadokoval jsem v portu s většími či menšími problémy a chtěl se odpojit, když se mi na displeji objevila šílená Sarah.

"Hej hej hej! Já nemůžu za to, že po nás stříleli veeeeeelké rakety! Prostě kabum a bylo to v hajzlu!"

Zubím se na Sarah a doufám, že setkání s ní naživo přežiju. Vylezu z mecha a bojuji s kurevskou bolestí hlavy. Rád bych si věřil, že to dám lépe, ale ne. Byl to humus. Potom se mi do hlavy vkradla slova z hlášení a počkej!

"Jak kurva jako nebudu mít orgamus? To si vyser voko!"

Rychle zamířím pryč, ale obklopí mě dav, takže už to šílené hlášení neslyším. Já jsme poslední Harkness a ještě musím vyplodit pár malých Harknessů orgasmus je dobrá věc, ale co plodnost! Samé otázky toto hlášení vyplodilo, ale já je zase hned zapomněl. To všudypřítomné veselí bylo nakažlivé a já už se chápal první sklenice, kterou jsem obrátil na ex. Hlavě to moc nepomohlo, ale nic co bych nedal. Richard pronesl proslov a já obrátil další sklenici. Potom jsem došel k baru kantýny a vyprosil si flašku, kterou jsme tu měli schovanou s Robertem z šipek.

"Na Tebe Roberte a neboj. Příště budu mířit lépe."

Zvednu flašku přihnu si a potom jí pošlu dokola. Dnešní plán je jednoduchý. Ožrat se jak zákon i nezákon káže. Tohle se totiž musí zapít jako nikdy jindy. Ještě, že ten briefing je až zítra. Snad nezaspím. Snad...
 
Brimstone - 04. května 2021 15:05
brimstone26534.jpg

Zpátky na základně



Tak tohle byla pořádná jízda. My to fakt zvládli. Sice to nebylo úplně hladké, ale i tak je to veliký úspěch. Dva titáni jsou silně poškození a také jsme za sebou nechali nějaké dobré kamarády, ale všichni jsme věděli do čeho se hlásíme. Jenom si málokdo smrtelnost uvědomí před tím než tomu musí čelit. Stejně mi, ale budou chybět.

V kantýně je pořádný mumraj. Nadšení nad tím co jsme zvládli přehluší všechno trápení, bolest i únavu. Ani nevím kdy mi někdo dal skleničku, ale mám jí a i když piji pořád je nějak podezřele plná.
Robert pronese řeč, halou to zašumí v odpověď a všichni pozvedneme sklenky v přípitku na ty co se nevrátí, ale hlavně na to co nás čeká. Nyní jsme konečně síla, se kterou je potřeba počítat. Ano, opravy si vyžádají nějaký čas, ale zbytek je bojeschopný a připravený do akce. Musím přiznat, že se znovu těším až se usadím dovnitř a rozpohybuji toho krasavce.
Vlastně jsem se já a pár dalších nezdrželi v kantýně dlouho a oslavu jsme přesunuli do hangáru ať máme pořádný výhled na ty zaparkované kolosy. Na Skeriona a Zero je smutný pohled, jak jsou celí omlácení, kape z nich chladící kapalina a olej a je dokonce vidět i část vnitřní konstrukce. Jsem docela hrdá na to, že já jsem to zvládla bez ztráty květinky, ale kdo ví jak to bude v dalších misích. Klidně takhle může brzy dopadnout i moje Root.

Na příručním displeji si vyjedu technické údaje, stejně jako ostatní jimi listuje a komentujeme. Procházím si 3D model a zkoumám každou drobnou část. Rovnou si dělám i poznámky co bude potřeba upravit, vylepšit a předělat.

"Ne Matte, nosiče raket jsou sice skvělé, ale chci se raději zaměřit na zvýšení výkonu aktivních senzorů. Potřebuji silnější laser a lepší programy než mám teď," oponuji technikovi, který se nechal trochu unést. "Ráda bych zabránila tomu aby se opakovalo to co dnes," mávnu rukou směrem k poškozených mechům a přitom vybryndám trochu šnapsu z pohárku který držím. Už mám taky pořádně nakoupeno, ale zábava ještě zdaleka nekončí.
 
Maya Lubotzky - 04. května 2021 14:09
mechajea4071.jpg
Hořkosladký návrat

Další společnost? Rychle mi dojde, koho Brimstone myslí, takže se přestanu zabývat dosavadní činností a přetáhnu svou pozornost k podstatnějším záležitostem. Čím déle jdeme a posléze běžíme, tím je to horší. Drtí mě pocit, že se můžou objevit kdykoliv a kdekoliv, protože ani za mák nevěřím tomu, že by odešli? Jen tak zmizeli?
Jenže kde nic, tu nic.
Tohle je divné. Se svými obavami se už ale veřejně nesvěřuju. Jednou mi to ujelo a nikdo ani náznakem nekomentoval, že bych mohla mít pravdu, takže to zkusím brát tak, že většina má pravdu. Ukáže se ale, že je lepší tyhle pochyby úplně odsunout, než cokoliv jiného.

Asgard na dohled. S Titánem jsem se už sžila a chvílemi do rutiny obyčejného chození zapadnu natolik, že je to jako bych neovládala tuny kovu a mechanických udělátek. Účinek rušičky mě nehezky pozlobí. Proto byli v klidu? Ušklíbnu se, nespokojeně, stále plná pochyb. Nenechají si vzít pět mechů jen tak. To je něco, čemu skutečně věřím – a čemu by věřil i můj otec, stejně jako strýc. Ten by touze po pomstě věřil ze všech nejvíc a byl by ochotný leccos obětovat, aby takové akci IMC mohl přihlížet osobně. Ještě se na krátko vrátím k posledním vzpomínkám na mrtvé, které jsme za sebou nechali, ale jestli o tom budu uvažovat ještě dál..

Dojít na své „parkovací místo“ je to nejjednodušší, co dneska musím udělat. Počínám si klidně, rozvážně, abych o nic nezavadila a Echo Danger zůstal v pořádku. To jméno se mi v mysli vyloupne samo a já neváhám s tím ho přidat do systému před tím, než se odpojím. Původní alfanumerické označení Titána je ten tam a já se spokojeně usměju.
Odpojení proběhne překvapivě hladce, jenže hned vzápětí mě v zadní části hlavy potrápí ostrá pulsující bolest. Zastavím se a musím se několikrát nadechnout, aby se rozptýlila do obyčejnějšího bolehlavu. Jak jsou na tom asi ostatní? Jde jim to s jejich stroji lépe? Škoda, že víme jen tak málo o tom, co a jak nás bude ovlivňovat. Mohla bych se zeptat Jamese, jenže ten s řízením Titána nemá zdaleka takové potíže, jako já, a těžko se mu vyrovnám jak tělesnou stavbou, tak psychikou.
Jsem v tom sama.
A tenhle pocit trvá, i když mě obestoupí zástup nadšenců a já v tomhle davu propluju až do kantýny. Sem tam je jejich radost nakažlivá, ale necítím se dobře. Je tady spousta lidí, stovky pohledů, očekávání, dotazy, halas.. všechny ty pachy, jemné či silnější doteky na zádech nebo ramenou. Stačí splynout. A tak se snažím.
Ve tvářích těch, kteří ve mně dřív neviděli téměř nic, se nyní mým směrem odráží kousek hrdosti a možná i obdivu. Zpracovávám to jen těžko. Jsou to upřímné výrazy nebo faleš okamžiku? Všechno, celý svět se zbláznil. S jemným úsměvem na rtech a občasným přikývnutím trpím.
Jsem na sebe hrdá, zvládla jsem to. Jsem hrdá na ostatní, protože společně pomůžeme světu. Nesmíme to vzdát.. jen kdyby se kolem mě nehemžilo tolik lidí.
A když nás James seřadí jako na výstavce uprostřed kantýny, chci prostě jen zmizet. Úsměv, udržuj úsměv. Napomínám se v duchu. Proběhne proslov, gratulace, čas se neúměrně táhne a hlava dál bolí.

Dnešní společenský tlak nedokážu ustát. Při první příležitosti se co možná nejvíc nenápadně prosmýknu mezi oslavujícími a zamířím na čerstvý vzduch. Sprcha i čisté oblečení počká, nejdřív si musím pročistit hlavu.
 
Vypravěč - 03. května 2021 20:51
vyprav1_iko9381.jpg

Do bezpečí


Striker doduněl ke Scoutovi, který zápolil s gravitací a vyřazené ramenní klouby mu s tím moc nepomáhali. Systémy však mezi hromadou vykřičníků a upozornění však hlásili aktivní činnost dolních končetin a tak když Skerion a Striker pomohli roztřískanému Raptorovi na nohy, trochu se zapotácel, když poškozené gyroskopy vyrovnávaly změnu váhy oproti standartní konfiguraci. Dali se trochu zamotala hlava, ale nakonec Raptor Zero stál na svých dvou nohách. Pak éterem zazněl Benji, který díky silnému plátování nevypadal tak mizerně jako Dali a Striker stočil hlavu směrem k masivnímu Skerionovi. "Mno... Myslím si, že oproti Dali bude péče o tvého titána odpočinek. Sarah to nějak zvládne." A vzhledem k situaci, kdy jste všichni žili se kanálem rozezněl krátký smích vašeho velitele. Ten však rychle ztichl, když BR oznámila, že patrola byla již blízko. "K sakru... Dali, Benji, běžte a pomáhejte si. Já půjdu poslední." A jak velitel rozkázal, celá vaše pětice se dala do těžkého běhu. Zem se otřásala a krůpěje potu se pomalu rosili na čele každého z pilotů, když se signál patroly stále přibližoval. Po několika dlouhých minutách v pohybu však signály nepřátelských titánů zastavily a po chvíli vám zmizely z dosahu radarů. Asi to vzdali. Nebo možná se rozhodli, že tři stále plně funkční titáni jsou víc než dva a nehodlali riskovat. Tak jako tak, jste pokračovali ve vašem útěku podél řeky.

Cesta podél řeky byla pěkná, stromy a probíhající léto by dodalo vaší cestě pocit bezpečí, procházky příjemným parkem a kdyby Dali nebyla v téměř zničeném titánovi a vy jste neustále nekontrolovali radary pro jakýkoliv náznak dalšího nebezpečí, snad by jste si cestu i užili. V té předlouhé hodině přesunu, kdy komunikační kanál zel prázdnotou, na vás konečně dopadla tíha toho, co se stalo ve skladišti. Odboj byl stále zatím poměrně malá komunita a Asgard byl jedinou funčkní základnou, takže valná většina odbojářů se nacházela právě tam. Něco kolem pěti stovky lidí, plus mínus sto, podle toho, kolik lidí zrovna zůstávalo přes noc nebo bylo na misích. A právě tato malá komunita vedla k tomu, že jste všechny z padlých alespoň trochu znali.
Tarik a Frederick byli pohodáři, rekruti ze svobodné armády, kteří sloužili pod Richardem jako mnozí další, ještě před napadením ze strany IMC. Oba se znali právě už z armády a vždycky vyprávěli nějaké historky z tréninků a cvičení, kterými si prošli. Většinou ale mluvili jeden přes druhého, takže to ten kdo neposlouchal třema ušima měl z vyprávění většinou jen střípky celého příběhu. Ale tak jako tak to byli veselí kluci. Věděli, že se něco takového možná stane a přesto do toho šli. A vám bylo jasné, že ve večerním hlášení od Richarda bude jejich oběť a váš úspěch zmíněn dlouze a srdceryvně.
Robert byl trochu jiný. Víc se znal s Dali a BR než s ostatními z vaší skupiny, možná protože byl jeden z mechaniků. Před zásahem IMC byl správcem malého podniku na výrobu dronů, ale jako se to stalo spoustě dalším, i jeho vyhodili a dosadili někoho jiného, aby se zalíbili IMC. Robert byl relativně tichý člověk, ale klidný a rozvážný, vždycky se s ním dali vést dlouhé debaty o všem možném a když se zrovna v něčem nevrtal, hrál v kantýně hodně šipky. Odtamtud ho znal Benji, párkrát ho zkoušel porazit, ale nikdy se mu to nepovedlo. Robert ty šipky prostě uměl.
Z těžkého rozjímání o smrti vašich známých vás vtrhl až Jamesův hlas. A k vašemu překvapení jste si uvědomili, že už zvládat chodit a zároveň přemýšlet nad něčím jiným. Pokrok!
"Jsme tady. Připravte se, teď to možná trochu štípne." A vskutku, před vámi se rozpínala velká vrata hangárů Asgardu. Nad vraty se to na chvilku problesklo a z pod skrytu půdy se na vás chviličku zubila jakási anténa. Vlna elektromagnetického signálu prošlehla vámi všemi a trochu jako migréna to štíplo, přesně jak říkal James. "To je naše rušička. Sarah vám klidně může vysvětlit, jak to funguje podrobně, já jen vím, že to nějak pozmění naše signály a znemožní to nějaké stopování. Teda... To říkala Sarah. No nic, pojďte, je na čase vás dát do kupy." Striker přikývl a vyrazil dovnitř. Byli jste tady. Dokázali jste to.

Asgard se příliš nezměnil za těch pár hodin, co jste tady nebyli. Ale rozhodně to bylo něco úplně jiného, procházet kdysi gigantickou halou, která nyní působila jako normálně velká místnost. Všichni byli tak maličcí, bezmocní oproti vám. A ať jste chtěli nebo ne, jistému pocitu superiority jste se nemohli ubránit. K zemi vás opět stáhl všudypřítomný James, když vás navigoval k jednotlivým stanicím pro opravu a operování Titánů. BR a Maya se ke svým dostaly bez problémů, jen Dali a Benji dostali takové menší... překvapení.
"... Umíte si vůbec představit jak těžké to bude na opravu?!! Kde mám sakra sehnat všechny ty náhradní díly?!! Klid Sarah, klid... Nádech, výdech, nádech, výdech... Jsou to jen dva... Skoro zničení titáni... Jenom dva, skoro zničení titáni..."
Samozřejmě to byla Sarah, která se nechala přepojit ke dvěma poškozeným Titánům. Viděli jste ji ve standartní olejem umazené modré blůze, na holografickém displeji, který vám vyskočil někde po vaší levé straně. Vypadala frustrovaně, ale její výraz se změnil velmi rychle. "... Ale! Ale ale! Máme teď celých sedm titánů! Sakra dobrá práce! Omlouvám se za ten výbuch hned ze začátku, pochopte, já ty opravy budu organizovat a shánět materiály. Ale vím, že dostat je sem asi byla taky fuška. S ostatními se potkáme v kantýně, tohle je třeba zapít!" A už to byla opět ta usměvavá Sarah.

Když jste všichni konečně vystupovali z kokpitů vašich Titánů, zaznělo vám menší upozornění. "Varování! Ukončení prvotního neurálního spojení může mít následující vedlejší účinky: Bolesti hlavy, nevolnost, sucho v ústech, závrať apatie, ztrátu motivace, živé sny a noční můry, rozostřené vidění, přibírání na váze, neschopnost dosažení orgasmu..."
Radši jste vystoupili ven než by jste slyšeli něco, co by vás odradilo od toho znova vlézt do té masivní plechovky plné šroubů a matiček. Ze jmenovaných vedlejších účinků se dostavila jen bolest hlavy, nic horšího než průměrná kocovina. Naštěstí kolem bylo plno lidí, kteří vás šťastně přivítali a pomáhali vám do kantýny. Otázky na padlé mizely stejně rychle jako se objevovaly, výraz ve vašich tvářích byl většinou dostatečný. Nakonec jste se všichni dostali do kantýny, kde už na vás čekala slušná oslava.

Přestože to vypadalo, že bylo alkoholu na to ožrat celý Asgard, objevil se osobně i Richard a před zahájením oslavy přišla ta více oficiální část. Richard se svým stále ostrým výrazem se trochu usmíval a zvednutím ruky úspěšně utišil celou kantýnu. James vás mezitím nějak nenápadně seřadil a společně s Richardem, Sarah která byla po jeho boku a Jamesem, který stál vedle vás jste byli středem pozornosti. Stovky očí na vás visely, ale když začali mluvit Richard, pozornost přešla k němu.
"Sešli jsme se zde dnes, abychom oslavili velký úspěch pro odboj. Úspěch, pro který jsme všichni dlouze a těžce pracovali. Úspěch, který znamená velký krok pro odboj a boj za osvobození Harmony. Na tomto úspěchu se podílel každý jeden z vás, mechanik, zásobák, inženýr, Ajťák, řidič, pilot, voják, kuchař, každý. Tito lidé," řekl, lehce obsáhl vaši pětici stojící ve středu kantýny gestem ruky a pokračoval, "dnes úspěšně zajistili pět Titánů pro nás a odboj. Ale byli s nimi i další, trojice odvážných mužů, kteří položili svůj život, aby oni mohli jít dál. Jejich oběť nebyla zbytečnou a každá rána, kterou IMC zasadíme bude vzpomínat na jejich jména. Dnes budeme slavit náš velký úspěch, dnes budeme slavit jejich památku. Takže..."
Richard se natáhl pro jednu z mnoha sklenic, která byla připravená a vyzvedl ji vzhůru.
"Na Roberta, Tarika a Fredericka. Na každého z nás. A na vás, přátelé piloti."
Kantýna vybuchla v potlesk a oslavování mohlo začít. Předtím než se vám do sebe podařilo kopnout víc než jednoho panáka, přistoupil k vám Richard a Sarah a osobně vám pogratulovali. Richard zmínil něco ve smyslu, že zítra vás bude čekat na briefingu, co se pilotování a správy Titánů týče, ale s pochopením pro milovníky alkoholu byl čas briefingu až někdy po obědě. Pak už vás Richard nechal, aby jste mohli relaxovat ve formě, která vám byla nejpříjemnější. Alkoholu bylo dostatek, v kasárnách prázdno pro hodinku klidného čtení, v tělocvičně volno pro vybití energie. Možností bylo spousta a času do briefingu plno. Dokázali jste to.
 
Brimstone - 03. května 2021 15:23
brimstone26534.jpg

Burzum



Mojí radost z úspěšného vyhnutí se raketě kazí jenom to, že někteří to štěstí neměli. Škoda, že se mi nepodařilo zrušit navádění všech těch hlavic, ale bylo to narychlo a tenhle stroj na to není tak docela vybavený, ale co není může být a také bude, až se v tom trochu pohrabeme. Neúspěch si ani v nejmenším nepřipouštím. Možná teď polovina naší malé jednotky je pocuchaná, ale pořád se ještě hýbeme a můžeme se dostat pryč.

"Máme další společnost," oznámím ostatním když mi senzory ukáží dvojici mechů vzdálených několik kilometrů. Pozice nepřátel ihned přepošlu všem ostatním ať o nich také vědí.
Já dle rozkazu jdu kupředu a jistím to tam aby na nás někde nečíhalo nějaké další překvapení. Ty dva cíle označím, ať jim to tam hezky cinkne, že je máme v hledáčku ať si nemyslí, že o nich nevíme. Třeba je to odradí.
 
Benjamin Harkness - 03. května 2021 07:07
rsz_29e3efe180eff3b32470ef99ddf19fc349017.jpg
Plán nevydržel akci

"Tak dělej ty líná kurvo! Pohni tou línou prdelí!"

Vztekám se nahlas, ale mimo vysílačku, přeci jenom jsem profesionál jak se dá o někom s mým výcvikem říct a nechci zahlcovat své kolegy nepotřebnými informacemi o tom, že můj mech je strašně velká líná kurva. Otáčel jsem se a věděl, že potřebuju další vteřiny, které prostě nemám.

"Fortuno, byla by jsi tak laskavá a trošku té štěstěny mi dopřála?"

Pomyslím, když mačkám spoušť a vím, že mám čas tak na jednu dávku. Kulky proletěly kolem rakety a já jsem se zapřel v kokpitu a čekal ten náraz, který musí přijít. Hlavou mi běží jako o závod spousta myšlenek, ale ta poslední je zcela jasná.

"Fortuno jsi strašná děvka víš to?"

Potom už vím jenom, že to Skerionem hodilo a já se snažil zorientovat. Co se musí nechat moje teď už opravdu hodně milovaná želvička to vydržela. Jasně, byl opálený, řídící panel sršel jiskrami a hlavní řídící jednotka na mě řvala hromadou vykřičníků a selhání systémů, ale já jsem byl pořád tady. Momnet! Já byl pořád tady!

"Jupijájej zmrdi! Víc tam toho nemáte?! Já jsem pořád tady!!!... .... ... Jo Jamesi už běžím!"

Jamesovi jsem odpověděl až za dobu, až jsem si uvědomil, že na mě mluví a můj výlev slyšela celá vysílačka, ale co už. Kolikrát za den se Vám stane, že přežijete jistou smrt. Zvednu se na nohy a zamířím k Dali, aby jsme toho jejího drobečka postavili. Musím říct, že je sakra velký štěstí, že to přežila. Ono můj želvák a ta její mucha to je sakra rozdíl. Když vidím jejího mecha a představuju si, jak vypadá můj mech.

"Ty Jamesi. Hmm bude Sarah hodně naštvaná?"

Prohodím do éteru jako neviňátko.
 
Maya Lubotzky - 02. května 2021 23:42
mechajea4071.jpg
Úspěch..? Úspěch!

Dokud jsme se o hlavicích jen bavili, bylo to dobré. Jenže když je zahlédnu, celá se orosím a zazmatkuji, naštěstí jen tak, že si toho statní neměli šanci všimnout. Na to už vyměním překvapení a tíhu reality za soustředění. To zprvu místo radosti přináší jen víc a víc potu, až mě jeho nepříjemně štiplavý odér udeří do nosu, a pak – puf.
Zarazím se.
Srdce mi divoce buší, zatímco kolem je najednou nepříjemné horko a v nosních dírkách mě škádlí nevábná směska nových pachů. Čím míň času k přemýšlení mám, tím líp. Vděčně tak vyslechnu Jamesovu podporu a skutečně znovu vykročím. Mlčky, bez poděkování, k tomu snad bude prostor i později. Jen mi nesmí chybět odhodlání.
Krátce na to spáleninu protne vodní sprcha. S kapkami ulpělými na těle titána se vzdaluji od pozice Benjamina a Daliyah. Pravděpodobně bych na záchrannou misi nevyrazila ani tak, vždyť mám co dělat sama se sebou, ovšem díky rozkazu se elegantně vyhnu morálnímu dilematu.

Soustředím se na rychlý přesun a v mezičase, vždycky, když mám pocit, že mi to jde, ledabyle brouzdám ostatními podsystémy.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.14232993125916 sekund

na začátek stránky