Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pirates: Green Skull

Příspěvků: 262
Hraje se Denně  Vypravěč Redbow je offlineRedbow
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Rachel Jones je offline, naposledy online byla 28. července 2021 5:48Rachel Jones
 Postava Bêlit je offline, naposledy online byla 27. července 2021 16:29Bêlit
 Postava Jon af Viken je offline, naposledy online byla 27. července 2021 22:14Jon af Viken
 Postava Vikomt je offline, naposledy online byla 28. července 2021 1:27Vikomt
 Postava Cordelia Ambrosia Carmen di Bleh je offline, naposledy online byla 27. července 2021 23:25Cordelia Ambrosia Carmen di Bleh
 Postava Bastian je offline, naposledy online byla 27. července 2021 16:52Bastian
 
Kapitán - 27. července 2021 19:04
305192648aae0280a7791260bc76aaf14904.jpg

LOĎ, VLNA A POLOLOĎ




Bêlit

S tvojí pololodí to hází jako s hračkou, jenom šikmým nakloněním lodě se drží nad vodou. Podlaha pod tebou není rovná, ale jako skluzavka, proto používáš sekeru, kterou zabodávaš do mezer mezi prknami a vytahuješ se víš. Loď sa pořád plní vodou, a pomalu ale jistě klesá níž. Každá vlna, která zasáhne do lodi s tebou praští o stěnu. Ale stejně se ti nějak podařilo dostat až ke schodům na vrchní palubu. Doslova jsi se po nich vyplazila až nahoru, přitom sis oškřela ruky o drsná prkna.

Když jsi vystrčila hlavu z podpalubí, ale pořád stojíš na schodech, neviděla jsi nahoře ani živou duši a váš stěžeň už nebyl součastí tvé poloviny lodě. Moc jsi toho neviděla. Kapky deště letěli téměř vodorovně, vítr se ti zapíral do zad a tvé mokré vlasy neposlušně přilnuli na tvé tváři. Zazdálo se ti že jsi v nedaleké dálce zahlédla nějaké světla, když se vlny správně rozestupili, ale hned to zmizelo. Když jsi otočila tvář proti větru, mohla jsi vidět další, několik metrů vysokou vlnu jak se řítí na tvojí pololoď. Loď je nahnutá a proto kdyby jsi vyšla na palubu úplně, tak se sešmikneš až k zábradlí.


Rachel

Tvoje ostrá slova, vyčarila na Elishynom obličeji až překvapení. Jakoby se s ní takhle nikdo nebavil ještě nikdy. Pak ale její výraz přešel do totálni zuřivosti. Pustila se zábradlí a jednou rukou ti chytila kormidlo. Druhou ti s vystrčeným prstem šermovala před obličejem.
"Takhle se mnou ....." zbytek věty nedopovědela, protože do vaší lodě udřela vlna vší silou. Voda vyšplechla na palubu a kdo se na střední palubě nedržel, toho zhodila na zadek. S touhle vlnou se taky zvednul vítr ještě víc. Elishu náraz hodil na tvoje kormidlo a ošklivě si udřela hruď o jednu kormidlovou ručku. Druhou rukou, kterou měla k tobě nataženou se tě chytila za rameno, aby udržela rovnováhu. S tebou to taky pořádně hodilo, ale držela si sa kormidla oběma rukama tak jsi to ustála. Náraz Elishy vybil dech a bolestivě na tebe koukla. Chtěla ještě něco říct, asi pokračovat v hádce, ale rukou, kterou se tě držela se teď jen drží za hruď a snaží se znovu nabrat dech. Pořád se ti drží kormidla jednou rukou a po tyhle vlně to loď rozhoupalo. Ještě nekolik takovejch a bez řízení vás to převrátí.


Bastian

S Meverickem společně uvazujete další dělo a podpalubí se každou další vlnou plní vodou. Už jí máte po členky. Udržet rovnováhu ti děla moc problémy jak to s váma houpá ze strany na stranu.
Pak Meverick řekne po tom, co si vyslechnul tvojí historku.
"Páni, tys střílel z děl. To je tvoje historka? No tak, takhle holky nezbalíš, určitě máš na skladě něco lepšího než tuhle nudu. Koukni, měli jsme tu na lodi chlápka přes děla. Jmenoval se Thumbs. To bylo ještě před tím než ...." a prstem si poťukal na náramek na ruce. "Jo a takhle nás tu ta chapadlova potvora převrátila. Komplet loď ležela na boku a chapadla byla všude. A tyhle děla z leva všechny popadali na tyhle děla napravo. A tenhle Thumbs, poskákal po těch dělech a zapálil jen ty co jim trčeli hlavně z oken. Nevím jak to provedl ale ty mrchy vystřelili téměř najednou a celou loď to převrátilo naspět. A to nejlepší na tom je, že při tom vystřelu odpálil ty svini tři chapadla. Jen tak." a lusknul prsty ve vzduchu. S úsměvem na tebe zíra, když najednou vrazí do lodi fakt silná vlna, podlaha pod vami se nahne a obou vás to hodí o stěnu. Stihnul jsi dát před sebe ruky, ale pořádně jsi se praštil asi do káždé části těla jakou umíš vyměnovat. Ale jinak jsi v pohodě. Když se otřeseš a koukneš na Mevericka tak leží na zemi tváří ve vodě a z hlavy mu teče malej proud červený krvi. Ze schodů se do podpalubí začne valit obrovské množství vody, spolu se dvěma piráty, kteří se skutáleli až na zem a pak znovu vyčerpaně lezli nahoru.


Cordelia

Po tvých milých slovech se mu vytratí usměv, ale ty zhnilé, zuby a dásně, ze kterých mu na některých místech vytéka žlutý hnis na tebe pořád koukají v tupé grimase. Pak začne řvát.
"Ty co mi vyhrožuješ žanská jedna blbá. Vždyť já tě naučím ty svině!" A sáhnul na svůj kord u pasu. Nestačil ho ale vytáhnout protože i vás najednou podlaha zradila a vymrštila vás do strany. Smraďoch se snažil udržet rovnováhu, ale nedal to. Tvrdě dopadnul na záda na podlahu a udělal při tom pazvuk, jaký bys ani nedokázala zopakovat. Ty na tom s rovnováhou na lodi nejsi o nic moc lépe a taky padáš směrem na smraďocha, který se ti téměř okamžite stratil z dohledu v přívalu vody, který zaplavil celou podlahu v podpalubí.


Vikomt + trochu Jon

Stojíš a užívaš si pohled na váš marný stěžeň, když se rozletí dveře kapitánovy kajuty a on vyletí jako velká voda. A hned řve tvoje jméno.
"Vikomte! Hlášení! Jak je na tom moje loď!" Zastaví se někde ve středu lodě a čeká na tebe. Nedaleko mluví Mouzer s Jonem, ale stejně se vybereš ke kapitánovi.
Když jsi u neho podávaš mu hlášení, tak jak to jen ty dovedeš, když všichni tři najednou koukli směrem k blížíci se vlně. Vycítili to zvláštní poklesnutí lodě před udeřem hodně silné vlny a instinktivně se všichni tři, Kapitán, Mouzer i Jon chytili držáku na stěžni nebo vysíciho lana. Kapitán tě při tom v poslední chvíly druhou rukou chytil za podpaží, když do vás narazila vlna a silný proud vody ti podrazil nohy jako by jsi byl jenom z papíru. Kapitán tě ale podepřel a proto jsi nepadnul na prdel a neužil si tobogán do podpalubí jako ti dva piráti, kteří právě uvazovali velkou bednu na palubě. Pak jsi konečne znovu nahmatal nohami pevnou zem a všichni tři se pustili. Kapitán na tebe kouká a čeká na zvyšek hlášení. Jak je na tom loď, posádka, počasí, kurz, náklad a všechno to, co mu pořád hlásiš, když se vzbudí.
 
Cordelia Ambrosia Carmen di Bleh - 26. července 2021 13:40
210010495_186058633530428_3536153103821976080_n6382.jpg

SMRDUTÝ OBŠOUSTNÍK



Zrovna přemýšlím kam se v vrtnout. Snad bych si měla také zřídit nějaký pracovní koutek, jako má ten
.... libě vonící

opičák
s rajcovním zadkem a širokými rameny ....
a otrava!
který si nechá říkat Vikomt!

Jeví se to zbytečné. Stejně se nehodlám na palubě této kocábky šílenců zdržet déle, než bude nezbytně nutné. Mou poslední naději jsem vkládala do pana Bastiena. Poté co mi však zbaštil sušenky a ignoroval pokus o konverzaci, jsem ztratila víru i v něj. I přes povolenou šňůrku v dekoltu má oči jen pro pana Vikomta. Však jsem si všimla, že, když jsem se před ním svlékala, ani koutkem oka nezavadil šejdrem. Buď je to tedy světec nebo ...

[/i]
Apropos, to chilli nebyl dobrý nápad ... ale kdo měl sakra vědět, že budou mít piráti tak chabé zažívání? Jak jen přečkám tuhle bouři? Začínám z toho být opravdu nervózní. Nejraději bych se něčím odeagovala.... Právě když se chystám trénovat výpady a v předklonu protahuju kvadricepsy ucítím strašný smrad, který mě přinutí narovnat se.

Spustím na něj tou nejspodnější přístavní hantýrkou: Bych se zblila! Marž vode mě na tři metry nebo dostaneš po papuli, že se tejden nenažereš! Vouštoustníku všiváckej! Rum polož sem a kliď se vocaď!*

Načeš čekám, jak bude smraďoch jednat. Tanečníka mám rozloženého na stole, před chvílí jsem ho čistila olejem. V případě nouze však registruju i koště poblíž levý nohy, lucernu po pravý ruce.

*Volný překlad: Milospane, prosila bych v našem příštím kontaktu dodržovat rozestupy, Váš dar však uctivě přijímám.
 
Bastian - 25. července 2021 13:21
a303f90f7d_105658713_o26780483.jpg
Bouře
Konečně se dozvím jak je to s tou kletbou, když si vyslechnu od Vikomta příběh o hledání artefaktu který zajišťuje nesmrtelnost a krakenovi na kterého při tom narazili a z jehož kůže je ten náramek.
To by vysvětlovalo proč se mi ta rána tak rychle zacelila. I horečka mně pustila a to jsem s ní skoro nic neudělal.
Ten už chápu kapitánovu reakci i když Cordelie připíše tohle rychlé léčení spíš té masti kterou použila. Potom sleduji jak se Vikomt řízne do ruky aby nám to dokázal.
To nebylo nutné já mu věřím, tedy kdyby mi to vyprávěl za jiných okolností nevěřil bych. Ale teď je poněkud jiná situace ...
Vikomt pak pokračuje v příběhu který doprovodí i jistou akrobacii na laně a příběh pokračuje s tím že když si sundám náramek zemřu přesněji se rozteču jak jsem to předtím viděl v podpalubí u jednoho děla.
Tak teď už vím odkud to pochází.
Vikomt se vrátí na palubu a protože se blíží bouře tak vstanu a vydám se do podpalubí i s čajovým servisem. Najít Vikomtovu kajutu by neměl být zase takový problém a tak tam odložím čajový servis a potom se rozhodnu najít si nějaké vhodné místo kde přečkám bouři protože na palubě teď moc platný nebudu. Když bouře skutečně přijde naklání s lodí a zalévá jí tak že teče o do podpalubí. A pro mně se najde práce uvázat děla a uklidit koule aby to až se loď nakloní ještě víc někomu neublížilo. Pak se mně zeptá co nejbláznivějšího jsem dokázal s dělem udělat, řekl bych střelbu na loď kterou potkali dalo by se říct zbytečnou střelbu ovšem jistě se tu najde i něco jiného (nechci aby to znělo neuctivě.)
„Bylo to na souši to jsem vylepšoval děla a pak z nich postupně střílel.“
 
Rachel Jones - 25. července 2021 09:03
rachel4129.jpg

Bouře a Elisha


Krátký rozhovor s Vikomtem mě vytáhne z nejhorší deprese. Můžu se chvíli soustředit na něco jinýho, přijít na jiný myšlenky a to mi úplně stačí. Prozatím. Navíc ty jeho karamelky jsou vážně dobrý. Sice to slepí celou pusu a člověk pak nemůže moc mluvit, jenom tak trochu huhňat, ale zrovna tady si s etiketou nemusím lámat hlavu. "To he vážně hobrý!" Pochválím překvapeně s plnou pusou.

Po nějaké době se začne zvedat vítr. Když se nám první vlna roztříští o palubu, zasvítí mi vzrušeně oči a na tváři se objeví úsměv. Zbožňuju bouřky. Zaháknu kormidlo a jen si rychle odběhnu do podpalubí pro nějaké lano. Teď je ten správný čas. Žádná bouřka není tak úplně problém, pokud se nějaký náhodný vlně nepovede smést kormidelníka kamsi na dno oceánu. A když máte promrzlý ruce, snadno se může stát, že se prostě pustíte. Je dobrý mít nějakou zálohu. Po vzoru Vikomta se přivážu pevným uzlem, který ale v případě potřeby dokážu rychle rozmotat.

A pak už se plně zaposlouchám do šumění vln, praskání stěžňů a vytí větru... A zrovna když začíná ta největší zábava, musí mi to zkazit Elisha. Vážně už začíná být otravná.
Překvapeně na ní kouknu, když mluví o kapitánovi. A já myslela, že jede po Vikomtovi. No, asi se to vzájemně nevylučuje. Nasadím přezíravý úsměv. "Copak.. tobě dal kapitán košem? To mě vážně mrzí. Kdybys byla co k čemu, nemusí se ohlížet jinde." Vycením na ní zuby v úsměvu, protože se zrovna další vlna roztříštila o palubu a já se v tomhle běsnění živlů zkrátka nedokážu na nikoho zlobit. Musím ale dávat pozor.
"Když dovolíš, mám tu nějakou práci. Možná bys mohla být taky trochu užitečná a jít vytírat podpalubí, bude tam teď trochu mokro."
Zase se začnu věnovat řízení lodi, ale Elishu si pro jistotu nechávám v zorném poli, kdyby se náhodou rozhodla v záchvatu zuřivosti zaútočit. Nic takovýho ale ve skutečnosti nečekám. Je tu až příliš mnoho očí a ona vypadá spíš jako štěkací typ. Nejspíš mi pak jenom někdy bodne dýku do zad.
 
Vikomt - 25. července 2021 00:09
viki4448.jpg

Cordý, Vikomt a Rachel


-text vypracován s přispěním a laskavým svolením Rachel a bez svolení nedobré Cordelie



"Je mi líto, mademoiselle." odvětí s přezíravým úsměvem Vikomt Cordelii. "Plně chápu, že navrhujete to, co je Vašemu srdci nejbližší a soucítím s Vámi... Divadlo, turnaj - v podstatě to samé. Ale tady se budete muset obejít bez potlesku. Ze sálu... či z chodníku." Vikomtovy modré oči vyjadřují pohrdání skryté za maskou zdvořilosti a kdesi hluboko zatím i velmi bujaré pobavení.

Když dojde k zábradlí a utahuje lano, snaží se bolestí ze zraněné ruky příliš nehníkat. Konec lana si připíná k opasku. Náhle jej osloví Rachel.

"Ano, slečno." Nehodlá Vikomt hned s jejím jménem příliš mávat, aby neupozornil na to, že si jej až doteď nezapamatoval. "Nemohu si něco takového nechat ujít." Z kapsy vytáhne skládací dalekohled a prohlédne si hlavní stěžeň. "Taky jsem zvědav, jestli naše dlaha tu bouři vydrží. Je docela možné, že nám zde pan Jon za chvilku přistane s celým košem." Pak si uvědomí, že tady něco nehraje. Vrátí se pohledem ke kormidelnici. "Jste v pořádku, slečno? Zdáte se mi dnes bledší než já." Což je pozoruhodné, protože z té zraněné ruky je Vikomt právě zsinalý jako smrt a mocnými výrony vůle se pudí k výkonu; vydržet a neplakat!

Rachel se potěšeně zazubí; člověku vždycky udělá radost, když někdo sdílí jeho šílené zájmy. Jako jsou třeba silné bouřky vprostřed oceánu. V reakci na Vikomtovu otázku se přinutí přestat klepat rukou o kormidlo. "Fyzicky jsem naprosto v pořádku, děkuju za optání. Ale vy vypadáte zraněně." Odpoví s úsměvem diplomaticky. "To byla ta večeře tak divoká?"

"S fyzickými zraněními si tady poradíme, ta psychická ale náramek vyléčit neumí." usměje se Vikomt útrpně. "Večeře byla poklidná, jen jsem se rozhodl o další menší demonstraci pro slečnu Cordý. Stále to tu ještě nepochopila a nechtělo se mi volat Kapitána, aby ji prostřelil druhé rameno."

"Kapitán má... poněkud zvláštní metody." Zabručí Rachel s napjatým podtónem. "Možná slečně Cordy pomůže, až se zase někdo rozhodne náramek odložit. Zatím se zdá, že je to docela častá kratochvíle!"

"Mademoiselle, obávám se, že jestli to slečna Cordý nepochopí do čtyřiadvaceti hodin, tak už nikdy." Nezraněnou rukou Vikomt vytáhne papírový kornout s karamelem. "Možná, že teď už neodmítnete." usměje se na slečnu Rachel, asi i trochu potměšile. Pak potichu a krátce dodá. "Vím, že se dovedete postarat, ale při problému se klidně obraťte i na mě."

Rachel si vezme karamelky dvě a s úsměvem poděkuje.

Když Vikomt slyší praskání stěžně, jeho oči se zažehnou skutečným vzrušením. Vichr zesiluje a černovlasý muž září nadšením.
Zobrazit SPOILER


"Jestli s Shadowem dosáhneme té nesmrtelnosti, bude to pěkná nuda." hlesne spíše pro sebe.
 
Bêlit - 24. července 2021 22:02
rihmini3848.jpg
Obrázek
„KŘUP!“ Prasknutí přehlušilo i běsnění moře a tichý výkřik mi společně se vzduchem ukradl náraz o stěnu. Zlaté kadeře dívky vždy pevně spjaté stuhou pod čepcem, nyní halily rozcuchané její mladičkou tvář a působily jako nepřirozený závoj. Ruce instinktivně objaly bezvládné tělo ve snaze jí uchránit před další ujmou, přestože pro Aghátu bylo už pozdě. Vím to ale… Vlny v stejném okamžiku opět udeřily do lodi, já dopadla zpět na tvrdá prkna podlahy, a něco mě bolestivě uhodilo do žeber. Sotva jsem se stihla nadechnout, svět se opět zatočil a podlaha si znovu zaměnila místo se stěnou, tentokrát však nebohá Agháta uchránila mě, když dopadla na zlomenou nohu od stoličky. Vše se opět zatočilo, poté znovu, a znovu jak si moře s lodí pohrávala a vyděšených výkřiků s každým pohozením ubylo, jak se do podpalubí lilo stále víc a víc vody a stále obtížněji se nacházela příležitost k nadechnutí místo lokání slané vody.

Obrázek


„KŘUP!“ Tentokrát to nebylo praskání kosti ale dřeva, prkna se hlasitě lámala a podpalubí se rozdělilo ve dví. Ne, celá loď a proud vody mě div nesmetl do nicoty moře. Byly pryč, všechny… Jediné, co zabránilo tomu abych nesdílela jejich osud, byla křečovitě svíraná zbraň zaseknutá do desky hřeby přibytého stolu.
Obrázek
Svalová paměť a instinkt dělaly své. Má polovina podpalubí se však překvapivě přestala zmítat jako koš ve větru a stále se jako zázrakem drží nad hladinou. Rozum mi říká, stejně umřeš, je to nevyhnutelný a přidáš se k nim jenom o trošku později, neměla bych to odkládat a takto aspoň spočinu na stejném místě. Přesto vyrvu sekeru s puškou ze stolu, připravena využít jí jako cepín, jen místo hory zdolávám ve dví zlomenou loď uprostřed bouře, a jsem odhodlaná se dostat na palubu, nebo toho co z ní zůstalo. Netuším, co budu dělat poté, není čas nad tím přemýšlet, nejspíš se stejně jen vyškrábu navrch a pak utopím. Nehodlám se ale povolit rozumu a vzdát se bez boje. Nikdy jsem to neudělala a nehodlám ani teď. Ať je mi Višnu i se Šivou svědkem.
Obrázek
 
Kapitán - 24. července 2021 13:39
305192648aae0280a7791260bc76aaf14904.jpg

BOUŘKA



Uběhlo asi sešt hodin relativně pokojné plavby. Pokud nerátáme křik od bolesti břicha, a pirátske prdele vystrčené z lodi přes zábradlí. Všichni si po druhé užívají Cordeliino chili. To pálení si všichni pochvalují a ke Cordelii samotné se znášejí nenávistné pohledy jako supy nad zdechlinou. Občasně někdo jde kolem ní a utrousí nehezkou inteligentní poznámku jako. "Krávo" nebo "svině". Nikdo se ale neodvážil Majkovi říct, že z jeho jídla mají sračky. Kapitán spěšne vyběhl ze své kajuty asi tři krát. Nebyl ale nijak naštvanej, právě naopak. Vikomtovi se pochválil, že jeho zácpa je pryč a už mu tedy nemusí dávat jeho medicínu. Naštěstí to netrvalo moc dlouho a už jsou všichni v pořádku a Majkovo jídlo je už jenom spomínkou v moři.

Vítr se za poslední hodiny zvedl. Do lode naráží vítr se silou jí klidně převrátiť, ale Rachel za kormidlem se snaží větru moc neodporovat a přitom držet přibližně kurz. Po zjevně nepříjemném zážitku v kapitánove kajute, který mohli všichni vyčíst na jejím obličeji, je teď už jen spomínka, protože má vážnejší starosti udržet loď nad vodou. Vlny se o hodně zvedli až dopadají na palubu lodi a zatékají do podpalubí. Prší jemný dážď, ale vidíte že jste jen na začátku oné temnoty, která se k vám řítí. Plachty jste stáhli před více než hodinou, kdy větry začali a málem vas ten nápor převratil. Loď se houpe z jedné strany na druhou a téměř všichni mají problémy udržet rovnováhu. Všichni na palubě jsou mokří ale snaží se dělat všechno co jim Mouzer nařídí. Všechno co se dá odnést musí jít do podpalubí. Co se nedá je potřeba převázat lanem ať vám to nevezme bouře.

Jon se odvážně houpe na vrcholu stěžně, nebojácně se rozhlíži a snaží se odhadnout situaci. Vidí že uvnitř bouře jsou vlny ještě větší. Zdálo se mu že tam taky zahlédl loď, nebo část nejaký lodě, ale je tam přiliš tma, vlny vysoké a do Jona naráži ostré kapky deště, aby loď znova pohledem zašel.
Vítr se ale zvedá a narychlo orpavený stěžeň začína praskat a vydávat nehezké zvuky. V tom na Jona zakřičel úplně promočený Mouzer, ať zleze dolů, že musí něco probrat.

Když Jon slezl, Mouzer na něj křičí ve větru a kryje si tvář před kapkami vody.
"Vidím, že se v lodích vyznáš ještě líp než já. S tím stěžněm musíme něco udělat, jinak nám ho ta bouře vezme a pak jsme došli. Napadlo mě, že bychom mohli přes něj prohodit lana, nad tou opravenou dírou, a všichni z posádky by jsme za ně tahali proti větru, ať se nezlomí. Někdo ale bude musel taky pumpovat vodu z podpalubí jinak půjdeme ke dnu. Co si o tom myslíš? Nebo máš lepsí nápad?" Kouká na něj a čeká jestli Jona napadne něco lepšího.


Elisha po celý čas nervózně sledovala Rachel za kormidlem. Házela po ní nenávistné pohledy a připravovala se na bouřku. Né ale tu bouřku, která se k vám valí. Ale na bouřku mezi nima dvěma.
Když se voda začala lít do podpalubí a tekuté pozostatky Maltheho a Eriky se smíchali a roztekli téměř po celé ploše, došla jí trpělivost a vydala se přímym krokem k Rachel. Když přišla až tesne k ní, držela se zábradlí a začala řvát.
"Řekla jsem ti ať ten hnus v podpalubí odpraceš. Tady si nebudeš dělat co se ti zlíbí děvko." Když jsi tím nemilým oslovením získala Rachelinu pozornost tak pokračovala. "Jo vím, že jsi byla u kapitána. Cos tam dělala ty děvko? Jedeš po něm? Říkam ti teď hezky, nech ho napokoji nebo ti vyškábu oči ty svině." Elisha ví, že v tomhle větru a dešti, ji nikto jiný kromě Rachel nemůže slyšet. Proto to řeší takhle z příma. Je to asi poprvé co nevidíte v Elishiných rukou flašku rumu. Ale z jejího dechu by Rachel dokázala určit i přesnou značku, tak je to cítit.


Když byla Cordelie v podpalubí, přišel za ní všem znýmy smraďoch. Poťukal jí zezadu na rameno a když se otočila mohla si ho plně prohlédnout. Je to ten nejnusnější a nejošklivější chlap ze všech. Černé zhnité zuby, které na Cordelií vyceřil v pokusu o usměv a ten smrad, který z něho razil by odrovnal i koně. Do teď ho Cordelie mohla vidět jenom když dolézal za Jacqotte a tá ho se vší silou vůle odbíjela. Nebo jí k tomu dopomohl i nůž zastrčený za opaskem. Tak či tak je teď tady při Cordelií, asi vycítil příležitost, teď když jsou na ní všichni tak trochu nasraní. A tak spustil.
"Čav kotě, pojď si se mnou vypít rum, než se všichni utopíme. Trochu si zadovádíme." Když otevřel pusu, všem v okruhu dvou metrů od epicentra slzí oči, takovej je to smrad. A jak mluví tak natahuje ruku a sahá Cordelií na rameno.


Bastiana v podpalubí zastavil Meverick. "Hej kamaráde. Ty děla musíme uvázat a koule někde odpratat. Když se loď nahne ještě víc tak to někomu zlomí nohy. Né že by to byl problém, ale bolí to stejně." Pak měl Meverick asi chuť si povídat, tak se zeptal. "Ty se v dělech vyznáš že jo? Co nejbláznivějšího jsi kdy dokázal s dělem udělat?"

Za ten čas jste si mohli všichni zrátat, že na palubě je vás dokopy sedmnáct spolu s kapitánem. Jenom sedmnáct na takovou loď. Všichni si uvědomují že je to málo a proto je na každého víc práce.

 
Cordelia Ambrosia Carmen di Bleh - 24. července 2021 01:46
210010495_186058633530428_3536153103821976080_n6382.jpg

HAMLETOVSKÁ ROŠÁDA



Pokouším se předstírat, že mě smrtonosná bouře na obzoru nikterak neznervózňuje. Překvapivě dobrý čaj rozlévaný v luxusním porcelánu korunuje bizarní spád událostí. Evokuje mi to pitoreskní divadelní přestavení. Patetická shakespearovská krize. Temné nebe burácí zatímco Coriolanus přijíždí k hradbám Říma. Nebe nad Dunsinanem protínají tytéž blesky, když se MacBeth dozvídá o sebevraždě své ženy. Mám chuť zvolat: začněte se smát a začněte tleskat! Představuji si jak se rozevírá pomyslná opona, světla v publiku se rozsvědcují ... Přistihnu se, že chvílemi té hře propadám. Proti své vůli se stávám její součástí. Držím porcelánové ouško v elegatním úchopu s malíčkem vzhůru, pohihńávám se jak stará panna na vesnickém bále, skývající se za šálkem.
Por el amor de Dios, co to dělám?

♫ Cordelia's theme ♪

Slyším svůj náhle vážný hlas odpovídat panu Bastianovi na poznámku týkající se šermířských klání: Pane Bastiene, to že vyhrajete medaili z Vás nedělá dobrého šermíře. Skutečný šermíř se pozná při opravdovém boji. Já, například své medaile prodávám, bývají totiž odlévány ze stříbra nebo zlata, u sebe pak nosím na zakázku zhotovené atrapy. Při těch slovech si poklepu na medaili ve tvaru meče obtočeného vinnou révou připevněnou na kabátě pod pravým ramenem. Když se však během této manipulace dvě filigránové bobulky révy uvolní, v náhlém vznětu protivnosti, odznak utrhnu a hodim ho ostentaivně do rozbouřených vln. Na ten popud si pak nacpu do pusy dvě sušenky najednou, abych se uklidnila. Snažím se stát tak, abych neměla přicházející bouři ve výhledu, při pohledu do chřtánu jisté smrti totiž ztrácím apetit.


Určitě jste už byly někdy svědky událostí, ze kterých Vám bylo tak ostudno, až jste si přáli namístě se propadnout. Přesně takový pocit trapnosti mě zaplaví ve chvíli, kdy nás začne Vikomt přesvědčovat o místních bludech. V Andalusii, na území bývalého Córdobského chalifátu, jsou dodnes oblíbené maurské pohádky, v nichž se to hemží proradnými ifríty vyskakujícími z hrnců a lahí vylovených rybáři. Vikomtovo povídáni mi ty příběhy připomíná. Přistoupil i on na HRU, stejně jako já? Stal se hamletovským bláznem z donucení? A jak dlouho mu trvalo, než tomu, v co předstíral, že věří, začal věřit skutečně? Jsem zklamána, že budu muset zabít muže, kterému tímto způsobem šplouchá na maják. Mám raději intelektuálně rovnocenné soupeře. S podivnou lítostí v očích přikyvuji. Tentokrát už mi není ani do smíchu. Absurdnost vyšpela a zbyl jen pocit ... trapnosti. Opět po očku sleduji vážné výrazy ostatních a snažím se ho napodobovat na vlastní tváři. Když se však muž před našimi zraky řízne do ruky, vytřeštím oči. To snad nebylo ani třeba! Leč jste mě tímto dechberoucím důkazem vskutku připravil o všechna slova vzdoru. Přikyvuji jeho přesvědčovacím metodám a překvapivě ani nelžu. Uznávám, že šílenství, zde dosáhlo roviny s kterou mohu jen stěží konkurovat. Když pak začne mužík kornovat svůj projev těmi akrobatickými kousky vrhnu bezradný pohled po panu Bastianovi.
Prosím Vás a čemu se tu věnujete ve volném čase, když právě nehoníte kaproidy, neproháníte se mezi chóralovými útesy a nekotvíte v perlododčích úžlabinách? Když vidím Vaše atletické dovednosti, napadá mě, zda bychom tu neměli utužovat disclínu například amaterským divadlem. Krátké inscenace s žongléřskými kousky, které bychom pak za drobný peníz předváděli v přístavu až zakotvíme.

Když se k mým uším dostane, že je ten náramek vyroben z kůže jakéhosi přerostlého rybožrouta s chapadly, chytne mě příšerné nutkání si ho okamžitě strhnout. Ze strachu, že bych tím však Vikomtovi přivodila infarkt, ještě předtím, než stihneme skřížit ostří, si to rozmyslím. Nadto bych si tím gestem mohla pohněvat i ostatní bludaře. S výrazem naprostého znechcuení však alespoň k náramku přičichnu, abych zjistila, je-li stále cítit rybinou. Jaké štěstí, že z toho ubohého hlubinného tvora vyrobili jen náramek a ne třeba spodní prádlo, které by pak ostatním zakazovali sundávat...
Na konci vyprávění mám problém Vikomtovi lanové skopičiny sledovat, protože se mi z něj hrozíé vykroutit hlava, ale nezapomenu dodat: Jsem ráda, že mohu být součástí tak nevídaného dobrodružství, pánové! Věřím, že se nám společnými silami podaří kaproidovo prokletí překonat.

Pozorným pohledem přitom z povzdálí sleduji kormidelnici, nervózně mizející v kapitánově kajutě. Že bys snad? Když o pár chvil později vypadne jak opařená, napadá mě jediný scénář ke kterému mohlo uvnitř dojít. Měla bych jít za ní, nabídnout ji sounáležité pochopení. Žena ženě. Cestu mi však zastoupí Vikomt. Obrátím se proto na pana Bastiena: Najdete mě v podpalubí. Mořské bouře nejsou skutečně nic pro mě.
Cvrnknu si do krempy klobouku a odcházím. Aniž bych se ohlédla ještě na Bastiena zvolám: A nezapomeňte uklidit, ty jeho hrnky. Té soupravy by, na rozdíl od některých členů posádky, byla škoda.
 
Rachel Jones - 23. července 2021 12:03
rachel4129.jpg

Zase na palubě


Z podpalubí se vyřítím rychlým krokem a štráduju si to rovnou ke kormidlu. Mračím se jak bouřkový mrak a i kdyby na mě po cestě někdo mluvil, nejspíš ho vůbec nebudu vnímat. I u kormidla jenom spěšně zkontroluju správný kurz, ale nevydržím u něj a začnu vzápětí pochodovat sem a tam, bez obvyklého nadšení. Až když začínám čtvrtou otočku, začínám se trochu uklidňovat a zase vnímat svět kolem sebe. Všimnu si tak Vikomta postávajícího kousek stranou. Jejda.

"Eh, pane Vikomte, co vy tady?" Přijde mi to jako dost rozpačitá otázka a tak rychle hledám ztracenou rovnováhu a inspiraci. Všimnu si uvázaného lana. "Máte v plánu trávit bouřku venku?" Vlastně mě to docela překvapuje, čekala bych, že zaleze do kajuty a nevystrčí nos. Přestanu pochodovat, postavím se ke kormidlu a zkouším techniky nastolení vnitřního klidu. Není to vůbec tak jednoduchý, jak všichni ti šarlatáni tvrdí. Dýchání zhluboka nepomáhá. A tak se soustředím na šumění moře. O něco lepší. Ale přesto moje ruka položená na kormidlu začne vyklepávat zběsilý rytmus.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.094675779342651 sekund

na začátek stránky