Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Triskelion

Příspěvků: 2544
Hraje se Denně  Vypravěč Naervon je offlineNaervon
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Vypravěč - 15. února 2024 14:31
4e2fbcd0afc064ed0575180c51a182bb1794.jpg

Zdravím a krásný den přeji :) Po dlouhém rozvažování, co s touto jeskyní, která se stala poměrně rozměrnou, s tempem hry daleko pomalejším, než bylo původně cílem, jsem se rozhodla věci odlehčit a pročistit.
Vhodný se mi k tomu zdá i nový začátek, nově založený Triskelion bez dlouhé historie již neaktivních postav - tato místnost bude smazána, a s některými postavami a hráči se rozloučíme definitivně.
Tímto však většinu z vás zvu k pokračování hry v čerstvé jeskyni :)

 
Zhu Mei - 13. února 2024 15:36
0b25e856e6609aaafd7845d13777d1557613.jpg
              Vánoce a chvíle napětí 
                společenská mistnost 

Jen jsem stála dál od všech ostatních a jen tiše sledovala jak se každý dnes bezstarostně baví. Všichni si zasloužíme klidný den bez všech starostí a bolesti jenž každý neseme v sobě z posledních dnů. Vše zde působilo tak klidně a všichni se snad i dobře baví a to je teď to hlavní. Takové chvíle zde jsou vzácné. A ke všemu v Číně se Vánoce neslaví aspoň ne jako v jiných zemích. Jenže hlavou se mi posední dny honili myšlenky z předešlých dnů a jedna na níž nechtěla jen tak zapomenout. 

Už jsem nechtěla dál si říkat co by kdyby je čas sebrat odvahu. Jen jsem se nadechla a pomalu se vydala za Samirem. Měla jsem toho dost na srdci co jsem mu chtěla říct nevím zda je na to vhodná chvíle ale nechtěla jsem už dál čekat na to jak se vše vyvine dál. Když jsem došla až k němu jen jsem se lehce pousmála. ,, Ahoj Samire můžu tě na chvíli vyrušit a zaroveň se na něco zeptat?" a jen se nejistě na něj podívam.
 
Mara Elezi - 11. února 2024 22:29
and7931.jpg

Přiostření?


Společenská místnost, u baru



Kluci si očividně vystačí i bez mého přičinění, pichlavých slov tu nezní úplně málo, z jedné strany bych to dokonce nazvala i zlostí. Že by souboj testosteronu? Však z prvního barmana, Dominika, sebevědomí a mužská síla přímo číší, vlastně se tedy vůbec nedivím tomu, že se Ludwig snaží ohradit a vytvořit si manévrovací prostor. Hmm. Jo, tohle mě baví.
"Dáma se umí ohradit, když by bylo třeba, zatím se mi ale ten nápad líbí." Postavím se nejprve na stranu Dominika, s francouzákem vážně problém nemám. "Lepší když vás zaměstnám oba, než abyste chudáci museli na baru tančit." Ne že by to byla tak špatná podívaná ale na vše musí být ten správný čas.
Aby to ale bylo fér. Otočím se i na Ludwiga, kterému věnuji potěšený úsměv. "Ale děkuji za zastání, je vždy potěšení potkat gentlemana." Ještě se ho chci zeptat na ten film, o kterém mluvil, to už k nám ale přichází dvě další dívky, Julie trochu nejistě a s pohledem upřeným na charismatického barmana a Luna, která se hned zapojuje do naší malé taškařice. Bez jediného pohybu jí nechám prohlédnout mi obličej, snažím se nepitvořit, nesmát se, nehnout jediným svalem. Tak... "Tady slečinka má pravdu. Ne že bych snad zrovna já mohla být jakkoliv nečestně ovlivněna, ale čím více porotců, tím větší zábava. Ale musíš souhlasit i s cenou pro vítěze, Luno. Francouzák pro toho, který bude dle tvého uvážení lepší." Mrknu na ní, ale jsem si dost jistá, že to už dávno musela slyšet a nevyleká jí to. Jí ne... Ale někoho dalšího by mohlo. "Co ty, Julie, přidáš se k naší soutěži?"
 
Naira Saarinen - 06. února 2024 13:48
naira(2)3479.jpg

U hrnku čaje

Holtgast, kuchyně



Lakshmi, Heather + Emily, William



Trochu zakřiknutě se otočím za hlasem Heather při jejím nezvykle formálním pozdravu.
„Ah… Do-dobrý večer Heather pozdravím raději ještě jednou. Mám z toho zvláštní dojem jako by mě chtěla napomenout že jsem neprozdravila. Možná mě poprvé jen neslyšela. Nebo byla jen zdvořilá.
Úplně mě to odvedlo od Williamovi otázky čaje.
A já jsem vlastně neměla žádnou představu na jaký bych tak měla chuť. Než jsem se rozhoupala požádala si Lakshmi o jasmínový. Než si na něj něco vymýšlet a obtěžovat ho s jiným přidám se k Lakshmi a poprosím o stejný.
Od mého čajového vyrušení se vrací zpátky k povídání o svátcích a tradicích. Je mi jasné že jsem nepřišla ve vhodnou chvíli. Nachomýtla jsem se akorát k tématu kterému jsem se chtěla tolik vyhnout. Tak se jen nezúčastněně postavím ke kuchyňskému pultu a poslouchám vyprávění jak kdo prožíval Vánoce. Když mi William po chvíli podá hrnek čaje opatrně se ho dotýkám abych se nespálila. Ale hlavně aby se mi někam neztratil.

Nejdřív mě ani nenapadlo že by se mohly ptát i mě a tak jsem se dál snažila dělat jako že tam nejsem. Když však otázka Vánoc a nikdo nic neříkal konečně mě to trklo.
Nervózně poklepu drápky o hrnek. Najednou mám pocit jako by se celou dobu čekalo jen na mě a všichni čekali co jim povím. Ale já neměla co. „J-já…promiňte ale ale. Já nevím. Totiž nemůžu si vzpomenout. Je to jako, jako moc davno. Jen na sladkou vůni a barevná světýlka” otočím se od ostatních bokem, čelem k lince. Hlavu posmutněle skloněnou, jen doufám že mi vlasy zakrývají tvář. „Myslím že jsme hrávali. Na piano…na housle…na flétnu” dodám ještě tak nějak spíš pro sebe. Slabě se při tom usměji. Mlhavá vzpomínka na velice světlovlasou ženu a muže a podivně vzdálenou melodii. Na jejich tváře si tady nedokážu vzpomenout.

Ale stejně jsem ráda.

Krátce se tu objeví Oren aby nás popohnal za ostatními do společenky. Určitě se tam nepohrnu. I ostatní vypadají že nemají nijak na spěch. „Umm. Jestli to nevadí… taky bych tu ještě chvíli zůstala.” Chci si čaj vypít v klidu a to bych v tom davu nemohla. A taky kdybych si hrníček vzala s sebou určitě bych to někde po cestě rozlila.


 
Konoe Yuriko - 04. února 2024 14:08
yuri2272.jpg

Sváteční boje
Tréninkové prostory



Bylo jenom fér zeptat se těch dvouch, jak si tohle celé představovali.. přece jenom, nesla jsem si s sebou jistou malou výhodu oproti jim.
Tedy bylo jenom na nich, jak tohle budou chtít pojmout a já jsem nakloněné skoro jakékoliv možnosti. Když je tedy nadhozeno to, že ti dva půjdou proti mě, nemám co bych proti tomu mohla říci. Jen jsem tomu přikývla.
Trochu jsem pozvedla pravé obočí, když se Evelyn rozhodne to celé trochu.. okořenit a to poněkud doslova, kterak do hry přivede svoje šupiny. Pokud se tak cítí jistější, nevadilo mi to. Přinejmenším to přivede nové prvky do věci. A když dojde tedy k tomu, že odeberu se do svého rohu, připravena na věc, přichází ještě někdo další. Někdo další kdo se chtěl připojit k naší společnosti. Tolik jedinců odmítá ´slavit´?
Dan se ujme vysvětlování jak se věci měli, na čem jsme se dohodli a já tomu přikývla. Nebylo co více k tomu dodávat, pokud tedy k tomu neměla Rory něco dalšího.

První na řadu přicházeli dračí šupiny, které podnikli první útok. Užít vlastní váhy není špatný nápad, ovšem když jsem se zapřela rukama právě o ony šupiny a ještěrovi plány tak byly překaženy. Když jsem jí potom odstrčila od sebe, byl tu Dan se svým útokem, který mu sice vyšel, ale nezůstávala jsem na zemi dlouho. Po dostání se zpět na nohy a podřepu jsem z něj skončila proti Danovi, s úmyslem jej takto strhnout na zem (7+3) a udržet jej tam vlastníma rukama, ale tím, že jsem jej držela, moje obrana přitom asi (2+3) nebude úplně nic moc...
 
Lea Noor - 03. února 2024 02:24
resizer_16509233647221976.jpeg

Začít se bavit


Moje rozpaky ohledně začátku hovoru jsou asi viditelné na první pohled, protože na pomoc mi přispěchává Nik.
Nikdy mě nenechá ve štychu, je prostě úžasnej…
„Děkuji Niky, taky ti to sluší..“ krátce ho obejmu. Trochu mi to pomůže setřást počáteční nervozitu.
„Vypadá to tu skvěle..“ Podotknu.
Nik mi nabízí něco k pití.
„Whiskey.“ Vyhrknu skoro instinktivně. Poté se ale trochu zamyslím. „Nebo klidně něco trochu vánočnějšího, třeba svařák, moc děkuji..“ Odpovím s úsměvem.

Nika odchytila Val, zatím co ke mně se k mému překvapení připojil Raz.
„Ahoj kocoure.“ Odpovím s úsměvem.
Trapnější odpověď jsem vymyslet snad nemohla…
„Díky, taky nejsi k zahození..“ Odpovím nazpět se škodolibým úsměvem.
„Uh, je to pořád všechno nové, ale.. zvykám si..“ odvětím na otázku, jak si tu zase-zvykám.
To, že jsem nervózní na někoho i promluvit si asi raději nechám pro sebe…
„A co ty? Jak si zatím užíváš večer?“ podívám se mu do očí s jemným úsměvem.
„Už máš nějaké zajímavé plány co s večerem?“
Jo, opravdu jsi mistr konverzace Leo..
 
Oscar Emerson - 03. února 2024 01:08
e3ac4c7fe318d8b58848017f19870d134063.jpg

Vánoční večírek


Uložil jsem dárky pod stromeček a než jsem se stihl vůbec rozkoukat, už na mě od baru mávala Lotka. Zamával jsem nazpět a pomalu jsem se rozešel jejich směrem.
„Šťastné a veselé všem.“ Zamával jsem tak nějak kolem sebe na všechny.
Na nabídku drinků jsem lehce zakroutil hlavou. „Nepochybuji o schopnostech barmanů a i zbytek pití vypadá a voní skvěle, ale mě jen nealko prosím.“
Poslední party nehodlám opakovat…
Důvod, proč mě Lotti vlastně zavolala na sebe nenechal dlouho čekat.
„Děkuji..“ odpověděl jsem na pochvalu mého tetování a čekal jsem, co bude dál.
„Není problém něco navrhnout, A jsi si opravdu jistá, že chceš? Je to docela bolestivé a trvalé..“
Upozorním jí.
Zním si trochu jako táta.. achjo.. V tomhle světě už asi nesejde na tom, kolik je, stejně je tak trochu nucená být dospělá…
„Ale samozřejmě není problém, jaké bys chtěla téma? Máš nějakou představu? A taky kam?“
Vyptám se na pár detailů, abych si ujasnil její představu.
 
Luna Wincott - 02. února 2024 22:58
luna9934.jpg

Pááártyyy


Na můj pokus o milou konverzaci bohužel reaguje jen Lotti… no nevadí. Všichni ostatní už se někým baví, takže asi proto.
„Děkuji.“ Uculím se na pochvalu šatů a lehce se zavrtím, aby se zavlněla i sukýnka.
„Já nevím.. dvě, tři hoďky?.. Takové věci mě baví a není to tak těžké…“ rozhodím rukama a ušklíbnu se.
„Bejt normální je nudné..“ dodám polohlasně a opřu se loktem o bar.
Máš ty nějaké takové záliby?“ zeptám se ještě mlaďoučké blondý.

Když si pak Lotti jde po svém, zaujme mě přetlačování kohoutů o bar.
Mohla bych se přidat, ale v našem baru byli spíš panáky a piva, než drinky a když už, no… tak by tady většinu lidí nejspíš sundal jeden můj lomcovák..
„Hmm.. není na takovou soutěž jeden porotce málo? Co když je podplacená?“ Vstoupím jim celkem neostýchavě do rozhovoru a nakloním se tak blízko, že Maře skoro funím do tváře, přimhouřím oči a hledím na ní podezřívavým pohledem, po chvíli se zase narovnám.
„No, nevím nevím..“ tvářm se naoko vážně, poté se však na Maru široce usměji.
„Radši jí budu hlídat..“

U krbu se začne řešit nějaká hra a já zpozorním. „Jaký hry se u vás vlastně takhle na večírcích hrají?“ Zeptám se lidí v okolí.

Hlavně se ptám kvůli tomu, že nejsem zrovna dvakrát chytrá a když u nás nějakou hru vytáhla Reagan, totálně jsem se nechytala……
 
Santiago Salazar - 01. února 2024 01:33
486777_9008809.jpg

HoHoHo..


„Pozor na něj, Emiliánkovo kouzlo nepůsobí jen na paroháče..“ Odpovím modrovláskovi na jeho popíchnutí ohledně mé poznámky ke svetru.
Hlavní kouzlo je totiž alkohol…

„Jak taky jinak oslavit Vánoce!“ Mrknu na Emču po tom, co ho zaujme nápis na mé hrudi.
Nebo i víc než jen nápis?.. Kmitnu jeho směrem obočím, když z útržků myšlenek zachytím cosi o mých kalhotách..

Tiše zabroukám, když mě kopýtko plácne po hrudi.
Nejsem si ale jistej, jestli tahle jeho taktika ´když ne ty, ošustím někoho jiného´ zabírá na Eddieho, o kterého mu očividně jde momentálně.

Nejspíš bych nějakou pěknou poznámku odpověděl i kudrlinkovi, kdyby hned vzápětí neudělal to gesto s hlazení na vlastním hrudníku. V mžiku jsem si na něm dokázal představit i svoje vlastní ruce.
„Moc pěkný..“ vypustil jsem a jedním prstem jsem přeci jenom přejel jemně po jeho hrudi od krku až po břicho, poté jsem raději svoje představy zaměřil trochu jinam, aby mé nadšení pro jeho doteky nebylo ne mě vidět až příliš.
Huh, dneska se to tu rozjíždí nějak rychle.. to je bomba!

Přesouvám se směrem chlastu.
„Mé úžasné já v Santovském balení!“ Pousměji se trochu samolibě na Alexino uvítání u baru. „Ovšem jako tým jsme cool ještě víc..“ Dodám a na okamžik přiložím dámám ruce na ramena, aby vynikla ta synchronizace.
„HoHohou.. super postřeh!“ odpovím na zdůraznění Santy ve svém jméně od blondstřeštitrdla.

„Ale, ale nějaká skrytá úchylka? Řinčení řetězů bere víc, než zvonění rolniček?“ Poušklíbnu se nad poznámkou pyšné princezničky za barem.

Nastává čas na vaječňák, který do sebe poctivě kopu, další skleničku už usrkávám, jak se to má.
 
Reagan Evans - 30. ledna 2024 18:01
reagan1155.jpg

Tichá společnost


Večerní klid v hangárech byl velice příjemný. Tak nějak mě to povzbuzovalo k tomu, abych pracovala tiše, ve velkém otevřeném prostoru se totiž rozléhal každý sebemenší zvuk. Věnovala jsem se údržbě a odlehčení starší helikoptéry Black Hawk, právě kvůli opotřebování byla potřebná údržba častěji. Odlehčení o nepotřebné části by mohlo pomoct odbourat částečně zátěž motoru, stále jsem však dbala na bezpečnost pasažérů. Také jsem zkontrolovala elektřinu a vyměnila případné narušené drátky a vše, co bylo třeba jsem promazala, aby byl chod plynulý.

Byla jsem tak zabraná do práce, že jsem si ani nevšimla přítomnosti někoho jiného. Při odkašlání mi projel mráz po zádech a já sebou leknutím lehce cukla. Věnovala jsem pohled Dragostanovi, který se pokoušel se mnou komunikovat pomocí znaků, však marně.
„Omlouvám se, znakovou řeč bohužel neovládám.“
Poznámka: zajímavá dovednost k učení..

Dragostan měl naštěstí vyřešené i takové situace a vytáhl pohotově bloček s propiskou.
„Aha, děkuji, ale zatím jsem si vše potřebné našla. Myslím, že budu brzy hotová.“ Odpovím zdvořile.
„Potřeboval by si poté s něčím pomoci?“ zeptám se a rozhlédnu se po místě, kde pracoval, částečně i ze zvědavosti, proč jsem ho nezahlédla při příchodu.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.47020602226257 sekund

na začátek stránky