Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Operation: Amber knife

Příspěvků: 139
Hraje se Domluvený termín  Vypravěč Endrel je offlineEndrel
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Bimba - 17. ledna 2024 08:57
800832774060.jpg
Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci.

Bimba

 
Erica Brown - 07. srpna 2023 22:10
0015343.jpg
Je mi to moc líto, ale poprosím o zrušení jeskyně.
 
Bimba - 07. srpna 2023 21:56
800832774060.jpg
Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.
 
Erica Brown - 16. června 2023 21:16
0015343.jpg



Obrázek

 
Erica Brown - 02. dubna 2023 01:10
0015343.jpg
Ubytování

Na nepohodlných sedadlech zapomenu na starosti a soustředím se na to důležité. Vzhledem k tomu, že odpadly nákupy a procházky po Římě (což mě nakonec trochu zamrzí, protože kdy jindy vytáhnu paty z domu?) zbývá nám víc kýženého času na přípravu. Stačí jen zdolat přistavené schody.

Obrázek

Základna je tak trochu jako stát ve státě a mě dá zabrat zorientovat se. Člověk, který míří našim směrem, by mohl být vysvobozením. Následuje bezpečnostní prohlídka, načež nás pustí dál. Vyhneme se pár zděným budovám a skončíme na konci početné řady stanů v ubytovací části základny. Cestou se dozvíme zhruba to, kde co je, že je dobré chránit si oči před všudypřítomným pískem, voda v umývárnách je čistě užitková a že lepší ubytování nám nyní na základně nabídnout neumí.

Obrázek

Na rozloučenou dostaneme základní list zdejších civilních i vojenských kontaktů a hrubou mapku základny, načež nás dočasný průvodce opustí. Koutkem oka zavadím o O‘Connora, ale jako obvykle ho k žádnému vysvětlování a dělení se o informace, kterých má jistě víc, než my, nenutím. Podobně laxně se stavím k ubytování. Dvě oddělené kóje po dvou vojenských palandách v každé z nich stejně nenabízí podmínky k většímu soukromí (odkaz).
Odložím věci na jednu z volných paland a vrátím se k ostatním.
"Balené vody je tady dost, takže tu řešit nemusíme," zbytek priorit ať určí velitel.
 
Intel - 01. dubna 2023 10:54
aa5929.jpg
Tak nějak posun

”Beru v potaz.” odpoví jednoduše O´Connor Hermannovi na předložené pozvání. Dva týdny byly ještě relativně daleko, obzvlášť vezmeme-li v potaz, jaký úkol ležel před nimi, a tak se nedalo divit, že to vzal kapitán s takovou rezervou. Výraz jeho tváře pak dal jasně najevo, že nemá v plánu pokračovat v jakékoliv diskusi a místo toho se pohroužil do vlastních myšlenek. Zbytek týmu následoval jeho příkladu. Každý si našel svůj styl relaxace a samotný let tak uplynul jako voda.

Na letišti v Římě pak došlo k něčemu, s čím už asi jediný z nich nepočítal. Při opouštění terminálu si u východu kapitána zastaví dvojice uniformovaných mužů. Proběhne rychlé zasalutování, přičemž se „cizinci“ představí. Plukovník Natolli a seržant Riks, oba ze čtvrté letecké brigády italské armády. Plukovník v rychlosti obeznámí jednotku s novou skutečností. I přes jeho nedokonalou angličtinu je jasně poznat, že to nebyl jeho nápad a váš osud je mu víceméně lhostejný. Navzdory tomu vás seržant Riks doprovodí na nedalekou vojenskou runway, kde čeká menší vojenský speciál, který vás vezme přímo na základnu v Kábulu.
Někdo dostatečně vlivný očividně zatahal za pár provázků, a to co bylo ještě těsně před jejich odletem nepříjemný problém, bylo rázem vyřešeno. Tedy problém asi jak pro koho. Rodrigez s Hermannem ztrátu volného v času v evropské metropoli nejspíš ponesou s tragickou dírou v srdcích, ale pro O´Connera to byl vytržený trn z paty. Stále ho trápila skutečnost, že přijdou o tolik drahocenných hodin před akcí. Brownová byla profesionál a ať už v ní nová skutečnost vyvolala jakékoliv pocity nedala na svém výrazu znát nic.

Následuje několik dalších hodin v letadle, které má do komfortu toho předchozího hodně daleko, a tak netrvá dlouho, aby si monotónnost a jistá forma nepohodlí na každém vybrala svou daň.
Přistání už je jen třešnička na dortu. Letadlo se specifickým zaduněním dosedne na zem. Když se definitivně zastaví a dveře ven se otevřou, uhodí všechny přítomné pasažéry suchý horký vzduch. Vítejte v Kábulu.
 
James Hermann - 01. dubna 2023 00:41
kth022488.jpg

▼ ▼ ▼

Intermezzo

▼ ▼ ▼


Nenechej to vyhnít
aneb pravidelná dávka mírné kontroverze



“Eeeh-h-h-,“ zasténám jak zmučenej dědek. Za život jsem spal už na spoustě rozkládacích gaučů, ale vsadím sto doláčů, že mě žádnej nedolámal jako tenhle. Taky je tu kurevská zima. Rukou pomazlím obličej, jenže ani pak zlepšení nepřichází a tělesný nepohodlí se dál valí ze všech stran.
“Zvracej jen do záchodu,“ hlas zleva je sice rozespalej, ale doporučení se rovná rozkazu.
“Blázníš? Za koho mě máš?“ Žádná odpověď - v tom případě je volný pole k řešení otevřeného okna. Viníka nehledám a raději nám prokážu službu tím, že příval polárního vzduchu zastavím.
“Poprvý jsem se zrušil ve třinácti z tátovejch zásob. Samý kvalitní kousky, takže pěkně zuřil. Ani kapka na zmar. Jsou věci, co v životě měnit nechceš,“ s nasazenou korunou krále vší moudrosti se odpotácím do ložnice, kde ukořistím peřinu, kterou hodlám přikrýt svou zmrzlou maličkost. Nazpátek je můj krok jistější, i když je pořád tma jak v pytli.
“Plus, dostat to ven není nejhorší,“ nahodím dramatickou pauzu pro efekt. Teplý místo už vychladlo, gauč trochu vrže a mě dojde, jak sucho mám v krku. Nad žízní nakonec vyhraje momentální zlenivělost.
“Mnohem n-“
Vypadalo to jako nevinnej pohyb z levoboku, ale to by mi na holý hrudi nesměly přistát šmátravý prsty. Ohmataly terén, načež se k nim přitáhl i zbytek Ricy následovaný chlupatou černou dekou, kterou mi slibovala půjčit, než s ní sama vytuhla. Teď jsem ztuhlej já. Vypil jsem toho dost, abych nemoh řídit, což není žádná novinka. I tak vím kolik stál taxík, i to, že jsme ho museli využít proto, že se mi podařilo dostat do abstinentky pár panáků.
Heh.
Vypil jsem toho taky dost na to, abych tmavovlásku nechal uvelebit se mi na rameni a zabořil nos do jejích vlasů.
“Mnohem nepříjemnější je r-“

„Zavři už klapačku, Jimmy.“

„Připravuješ se o cenný zkušenosti, Kuschelbär.“


Možná jsem měl to okno nechat otevřený.

▲ ▲ ▲

 
Erica Brown - 01. března 2023 00:22
0015343.jpg

▼ ▼ ▼

Intermezzo

▼ ▼ ▼


Nenechej to vyhnít
aneb body, které by neměly být rozdány



Po očku zkontroluju, jestli ještě kouká, zatímco mi pod prsty sklouzne hromádka vyplněných tiskopisů. Za drobný úsměv, který setkání pohledů způsobí, se zastydím, jenže ani ne o půl minutu později se jeho směrem podívám znovu. Je to, jako by mi absence misí zpřeházela vnímání. Nebo to tak má každá kancelářská krysa? Ne, ne, většina úředníků, které znám, mají mdlý pohled, jejich pokožka vypadá nezdravě a nadšení pro práci je asi takové, jako když vás někdo pošle odhrabat příjezdovou cestu před sněhovou bouří.
A tak rozhodně nevypadám. Ani jeden z nás.

Zůstali jsme sami. Sami v tom smyslu, jak to dokážeme vnímat asi jen my. Agentura funguje, lidé se rodí a umírají, svět se dál točí, a přece… Zakážu si každou myšlenku, která se ubírá směrem dvou prázdných židlí v zasedačce.

Další pohled do strany, nulová reakce cíle. Stejně se nemůžu zbavit dojmu, že má něco za lubem a jen mě pro svou škodolibou zábavu napíná. Ještě jeden šanon. Připomenu si, usrknu dávno studené kávy a odklopím tvrdé desky pod nimiž se skrývá další várka hlášení, do kterých se začtu.
Ani ne o pět minut později opěradlo židle klesne. Věděla jsem to.
S vítězoslavným úsměvem se zakloním.
“O co jde?“ zahledím se na zrzka nad sebou. Vzdálenost mezi námi se opovážlivě zmenší, když se opěrky přestane dotýkat dlaněmi a vymění je za předloktí.
“Nejvyšší čas na oběd, šéfová. Platím.“
„Už zase?“
„Slouží mi to ke cti a zvedá karmu, tak se nenech přemlouvat.“

Zasměju se, ale trvá, než od zelenohnědých očí odtrhnu pohled a konečně se zvednu.
Sakra.

▲ ▲ ▲

 
James Hermann - 01. února 2023 15:14
kth022488.jpg

▼ ▼ ▼

Intermezzo

▼ ▼ ▼

Nenechej to vyhnít
aneb je to sakra těžký a tvůj real life postavy nezajímá



„Rico, už to vzdej,“ některý věci se říkaj těžko, ale je to třeba.

Odpovědí mi je rozhodné vrcení hlavou: “Máme čas. Ještě počkáme.“

Přesně tohodle jsem se bál. Nikdo mi nemůže upřít zásluhy utržené v armádě a později i tady pod záštitou agentury, ale jsou boje a boje – tenhle je jeden z těch jehož následky je těžký ustát. Obvyklý úsměv nahradí nevyhnutelná vážná rozhodnost. Posunu k Brownové papíry dočasně ukotvené kovovou sponou k tvrzeným tmavomodrým deskám. Promiň.
“Není na co čekat. Je to pryč. Vím, že je to těžké,“ nelžu, aspoň něco mě teď hřeje, když vidím, jak je zničená právě marným čekáním – není v tom sama, už dlouho ne.
“Zkus to brát s nadhledem, z tý lepší stránky, kde dostaneme nový tým. Rodrigez už někde určitě klátí mladý žáby a O‘Connor, ten, ehm…,“ o milostným životě kapitána toho vím rozhodně míň, než Rica, a navíc o něm nerad kecám. Je to jako kličkovat minovým polem.
“Možná… se vrátil k ex a dceři, žijou relativně spokojenej život a pa-“

“Přestaň, Jimmy,“ Eričiným pohledem by se dal krájet tři týdny starej chleba, “Jsou to bláboly. Jay by nás tady jen tak nenechal. Ne, kdyby k tomu neměl vážný důvod. Něco.. muselo se něco stát. A Ethan? Nikdy by… nikdy…“

Musel jsem si vyndat ruce z kapes. Rica byla poslední dobou nějaká měkčí, ale pořád se na ni dalo spolehnout, uměla osobní trable odsunout do pozadí a být tady pro tým. Jenže celá její představa o tom, jak to mezi náma všema bude fungovat, dostala na prdel. Žádný tým už není. Jsme tady my dva a jediná šance, jak z toho ven, leží na stole a ona ji odmítá podepsat.
“A když jo?“ někdo z nás musí uvažovat racionálně, “Co když se na nás vykašlali? Jelikož kdyby ne, nechali by aspoň vzkaz nebo by to dávno rozpustili, ale něco by udělali. Nic neuděláš jen tehdy, když je ti to šumák.“

O půl hodiny později pořád stojíme na místě. Ruce na Eričině pasu nejsou na pořadu dne, tak ji aspoň chlácholivě držím kolem ramen zatímco mi smáčí triko slzami, které se neúspěšně snaží zadržet. Ani nevím, kdy přesně mě přesvědčila o tom, že tomu ještě dáme šanci.

▲ ▲ ▲

 
Sweet Commander - 19. listopadu 2022 09:45
stc026163.jpg

*
I know I could lie but I'm telling the truth
Wherever I go there's a shadow of you
I know I could try looking for something new
But wherever I go I'll be looking for you
*

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.11343502998352 sekund

na začátek stránky