| |||
Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci. Bimba |
| |||
Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
| |||
Dobrodružství vytaženo z odpadu. Držím vám palce, ať tam znovu nespadnete a dovedete jeskyni ke zdárnému konci. Nezapomínejte, že pokud uplyne 6 měsíců od posledního herního příspěvku, dobrodružství bude bez milosti automaticky ukončeno. Bimba |
| |||
Pjka aktuálně řeší stěhování, jakmile bude mít hotovo navrátí se nám ;) |
| |||
Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
| |||
Na stromě Museli mě zradit všichni dobří duchové. Měl jsem krytá záda. Dobrý přehled o stranách. Nade mnou nikdo také nemohl být, protože bych slyšel jak leze na střechu karavanu. Přede mnou jen ta neozbrojená žena. Byl jsem v univerzálním postoji v rukou pušku s nasazením bajonetem a připraven ke střelbě. Jsem větší něž průměrný muž a i v daleko lepší kondici. Během výcviku u námořní pěchoty jsem musel zvládnout přijímat rány a nepadnout. Kromě toho, že ovládám bojové umění svého národa jsem vycvičený i MCMAP. Přesto jsem byl složen k zemi bez toho, abych dokázal jakkoliv zareagovat. Ani jsem neviděl odkud útok přišel. Otevřu oči a rozhlédnu se okolo sebe. Tady opravdu působí démoni! Mám metrák poctivé váhy. Kdo by mě tahal za nohy na strom a proč by to měl dělat? Slyším, že se blíží démoni v lidských tělech. Dobří duchové teď budu potřebovat vaší pomoc. Jsem trochu ztuhlí od toho jak tam visím. Přesto pro člověka s mojí fyzičkou není problém přitáhnout se k lanu. Jednou rukou se chytnu provazu druhou se přitáhnu k větvi na které je upevněn. Pak se na větev přehoupnu. Jakmile již není provaz zatížen rozvážu si nohy. Pak se po provaze spustím a jdu si posbírat své věci. Nejdříve překontroluji stav zbraní. Pak i ostatního. Následně se vydám pryč od zvuků přicházejících démonů. Nejdřív musím povolat dobré duchy, než se pustím do boje, protože teď měli démoni převahu. |
| |||
Atlanta Trochu nervózně si uvědomím, že voják má na uniformě ošití Národní gardy. Co mám zkušenost, jsou tihle víkendoví vojáčci buď úplně v klidu nebo jsou to magoři, které k normální armádě nevzali a já nechci riskovat, že tenhle nervózně si s pojistkou M4 pohrávající týpek, mě tu zastřelí a pak si to nějak obhájí. „Jasné šéfe, už jedu.“ odpovím jen, opět nastartuju a zamířím na určené parkovací místo. Z auta si vezmu jen batoh s věcmi, do kterého strčím i revolver a vyrazím do města. Zatím u mě zbraň nikdo neviděl, takže toho využiju a schovám si ji, abych nebyl ve městě úplně bezbranný. |
| |||
Zpět na začátek
|
| |||
Atlatna propadající se do hajz....hajé Jakmile jsem vjel s mašinou do podzemní garáže po tom, co jsem si otevřel bránu zase jsem jí za sebou zavřel. Nepotřebuju, aby se za mnou hrnula další spousta lidí, kdyby si toho náhodou všimli. "Každý svýho štěstí strujce." Odtušil jsem a popojel jsem až dolů, kde jsem si vyhlédl právě takové místo ze kterého bych mohl pohodlně vypadlou, kdyby se něco posralo, ale hlavně i takové, aby šlo vypadnout oběma směry ať bych mohl jet zpátky hlavní branou, nebo ne. Zabezpečil jsem motorku proti krádeži, vzal klíčky a své věci a zamířil jsem si to ke dveřím do města. Nějak jsem neměl důvěru tu cokoli potřebného nechávat, protože bych to tu nemusel už najít. Jen co jsem si kartou otevřel další dveře už na mě čučel další zelenáč a podezíravě si mě prohlížel. "Mohlo tu být čisto.....ale čekal jsem na druhou stranu, že někoho potkám už dole." Odtušil jsem a zvedl ruce s kartou v obranném nenásilném gestu, že nedělám nic špatného. "Hou hou hou, pomalu s tím kvérem, nerad bych byl mrtvej kvůli nervóznímu prstu." Pravil jsem k němu přátelsky a bedlivě jej pozoroval, abych mohl jednat, kdyby to chtěl zmáčknout. "Dixon, Daryl Dixon...nepočítám, že se známe. Nabídl jsem svou pomoc jako pojízdná informační služba. Hele nekoukejte tak na mě snad každej si prošel základní zelenou službou." Vyjasnil jsem mu trošku a přihodil i sounáležitost s armádou byť nyní na hony vzdálenou. "I ten u brány usoudil, že ruce navíc by se mohly hodit a tak mě poslal dozadu s tímhle. Až mu skončí šichta vrátím mu jí, nebo mu jí můžete dát hned ale bylo by fajn mít možnost se přes tyhle dveře dostat pokud mám bejt co k čemu." Nadhodil jsem a přes rameno kývl ke dveřím vedoucím do garáže, protože bez karty se k motorce dostanu jen těžko. A o tím pádem ještě hůře k tomu, abych jim mohl nějak pomoct....ne že by to co jsem na toho vojáčka vybalil nebyla směs keců a pravdy, která mě má ze všeho jen vysekat, získat pár výhod a zajistit si možnosti v tomhle.....místě, které se může lehce stát naším hrobem. Jakmile jsem měl vyřešeno s vojáčkem zamířil jsem k lékařskému stanu první pomoci. Upravil jsem si batoh na zádech a věci, které jsem nesl. Teď se fakt zvyklost na tůry s plnou bagáži hodila. Zastavil jsem se až u stanu, kde se mě ujala modrooká mladá bloncka, která snad ještě nemohla mít ani dostudováno. Lehce jsem povytáhl obočí a usadil se na stoličku i se svou bagáží a vyhrnul si jeden rukáv, aby mohla odebrat krev. Okem jsem zkontroloval jehlu, že je čistá a nepoužitá, než jsem ruku natáhl k ní. "Dobrej, chápu, ne jsem v pohodě. Žádný zranění nebo tak.....Hmm nevěděl jsem, že armáda už sebrala i študáky, aby vypomáhali." Zabručel jsem jen tak mimoděk polohlasně a rozhlédl se kolem. Bylo tu fakt hodně lidí a nejspíše šlo všechno fakt do pěkných sraček a já byl uprostřed nich. "Měla byste se nechat vystřídat s takovou někomu propíchnete ruku a místo očí budete mít unavené golfové jamky." Bylo to spíše klidné konstatování, než nějaký větší pokus o hlubší rozhovor. "Nevíte náhodou jestli je tu někde evidence všech příchozích? Někoho hledám....bratra..." Nadhodil jsem nakonec, protože přece jen Merle byl právě ten důvod, proč jsem do týhle škarpy vlezl. |
| |||
Cesta do města S vojáky se nakonec vcelku domluvíme. I když se mi nechce přeci jen ta cesta nemusí být tak úplně naprd. Obavy co na nás vojáci vymyslí trochu zaženu když nám dají kanystr benzínu a ještě karabinu. Zvláště to druhé ve mě trochu upevní důvěru, že primárně na nás něco nechystají. Kanystr rozliji do našich nádrží a zbytek do menších kanystrů co máme připevněny na motorkách. Karabinu si prohlédnu a trochu se s ní seznámím. Moc pěkná zbraň moderní vycházející zřejmě z H&K. Zkontroluju zásobník a zavěsím na záda. Políbím Joannu a kývnu na vojáky, že jsme připraveni k cestě. Jedeme v koloně, sice je to bezpečnější, ale pro člověka na motorce je to otrava a trochu nepříjemné jak auta práší, ale co už se dá dělat. Nakonec na obzoru zase uvidíme Atlantu, město ze kterého jsme před několika dny ufrnkli a říkali jsme si, že se tam asi jen tak nevrátíme. Holt člověk míní a Bůh mění. Když se vojáci zastaví, zastavíme také. Jsem rád, že si můžeme alespoň trochu protáhnout tělo po ne moc příjemné cestě na mašině. Zapálím si nabídnu i Joaně a vytáhnu flašku s vodou. Při tom sleduji co vojáci hledají a také okolí... prostě kdyby něco. |
doba vygenerování stránky: 0.08649206161499 sekund