Andor.cz - Dračí doupě online

Ruby na tebe mávne celkem bezprostředně i když v jejích pohybech cítíš trochu ostražitosti. Frank ale vypadá, že ho události posledních hodin nijak zvlášť nezasáhly a pozdraví tě jako kdykoliv jindy. "Zdravím tě, Morgane! ...nebo raději Morrigan?" dodá pak, ale pokrčí rameny na znamení toho, že je mu to ve výsledku asi jedno a co se jeho týče, skutečně je mu tvé skutečné pohlaví asi úplně jedno. "Jo, něco jsme našli... Ale netuším, jestli je to důležité nebo ne. V obchodě teď stejně nic moc neprodám. Většinu věcí mají vojáci vlastní a po včerejšku nebudou kupovat ani drobnosti pro místní holky..." prohodí pak a šlehne pohledem po Ruby, která má kolem krku uvázaný šátek, který dostala od vojáka, se kterým tu včera byla.

Pak ale ukáže na pár drobných kaluží krve na jednom z kamenů. O kus blíž směrem k vesnici je tedy mnohem větší skvrna, ale ta má mnohem tmavější barvu, skoro černou, a už je alespoň na povrchu úplně zaschlá, což se o krvi na kameni říct nedá. Je o dost světlejší, trochu do fialova a pořád se vlhce leskne. "Něco takového jsem ještě neviděl. Lidská není a nevím ani o žádném zvířeti, které by takhle krvácelo." dodá pak, ale čeká, co mu na to řekneš ty. Přece jen jsi tu měla celkem úspěšné krytí jako lovec a většinu místní fauny dobře znáš. "Navíc... Toho desátníka ta potvora asi napadla támhle..." pokyne směrem k větší skvrně "A vojáci pak nikoho dalšího už na ošetřovnu nenesli, takže i vylučovací metodou dojdeme k tomu, že musí být zraněný i útočník." přemýšlí nahlas, ale nechá tě prozkoumávat krvavé skvrny na kameni. Podle tvého odhadu to asi nebudou nijak závažná zranění, ta by krvácela mnohem víc, ale všimneš si drobné cestičky z kapiček vedoucí k vodě. Tam se ale ztrácí a dál asi nebude možné zraněného útočníka stopovat.

Ruby jako by nad tvým dotazem chvíli přemýšlela, ale nakonec ti odpoví. "Domů jsem se dostala v pořádku. Ten starý generál se mnou pro jistotu poslal jednoho staršího vojáka, byl milý." odpoví ti a když mluví o tom, že byl voják milý, máš z toho pocit, že se k ní spíš choval jako někdo z rodiny bez postranních úmyslů, jaké nepochybně měl desátník, který Ruby na procházku pozval. "Ten desátník to prý přežije. Pokud se mu rány nezanítí..." podělí se s tebou ještě o informaci od vojenského doktora, takže to vypadá, že se buď na zraněného ptala nebo přímo byla v pevnosti u doktora...

U řeky

Hle, můj předpoklad se ukázal být správný, protože Frank a Ruby tady skutečně jsou. Aspoň si nemusím dělat starosti, že by se jim něco stalo. Namířím si to směrem k nim a cestou se stále dívám pod nohy a kolem sebe, kdyby se tam přeci jen objevila nějaká další stopa. Nicméně předpokládám, že pokud nějaká existuje, hokynář se svou schovankou si ji pravděpodobně právě prohlížejí.

Nesnažím se být nijak zvlášť tichá, abych je nevyděsila, a když jsem stále kus od nich, upozorním na sebe, když na ně zavolám: „Franku! Ruby! Zdravím vás.“ Chvilku počkám, aby měli možnost odpovědět.

Když posléze dojdu až k nim, na nic nečekám a pustím se do řeči.
„Hledala jsem vás v chatě, ale nebyli jste tam a napadlo mě, že byste stejně jako já mohli chtít prozkoumat místo, kde se včera stalo to neštěstí. Vidím správně, že jste něco objevili?“ Zeptám se obou, i když můj dotaz směřuje spíše na Franka.

„Slečno Ruby, jak se vám daří? Dostala jste se včera domů bez dalších obtíží?“ Snažím se neomaleně zjistit, jak na tom je.

Pátrání po Frankovi a Ruby

Prázdné hokynářství mě trochu překvapilo, ale nebyl důvod k neklidu dokud mi pohled nepadl na prázdné místo u dveří. Dosud jsem si mohla myslet, že třeba mohli jen na chvíli odejít, aby vyřídili nějaké pochůzky nebo donesli objednané zboží někomu až domů, ale chybějící zbraně dodaly jejich absenci úplně jiný rozměr.

„Zatraceně,“ zamumlám polohlasem a rychle vyjdu ven. Uklidním se a s rozvážným výrazem ve tváři se rozhlédnu, jestli v okolí nepostává někdo, kdo by je oba, nebo aspoň některého z nich, mohl vidět odejít. Pokud ano, zeptám se na směr, kterým se vydali, nicméně začínám mít tušení, odkud vítr vane. V Castine se objevilo něco, zabíjí lidi a málem to ublížilo i Ruby. A vzhledem k tomu, že jsem se tam tak jako tak chtěla vydat, rychlým krokem si to zamířím k místu, kde jsem včera večer narazila na Ruby a jejího vojáka.

Ostatně, někde začít musím, a ačkoli předpokládám, že vojáci už tu oblast převrátili vzhůru nohama, nikdo mi neřekl, co zjistili, a tak jako tak se chci na věc podívat svýma vlastníma očima.

Od generála se prakticky nic dalšího nedozvíš, takže ti jen popřeje hodně štěstí, rozloučí se s tebou a nechá tě vrátit se do osady pod pevností. Když obejdeš Frankovo hokynářství, nedostane se ti žádné další informace. Okenice jsou otevřené, ale uvnitř je pusto, prázdno a nehoří ani žádná z lamp. Všechno ale vypadá na svém místě, takže nic nenasvědčuje nějakému bláznivému úprku pryč odsud. Když se opět vrátíš ke dveřím a zkusíš zavolat, nedostane se ti opět žádné odpovědi. Pokud bys ale zkusila vzít za kliku, zjistíš, že jde sice trochu ztuha - Frank by měl zámek namazat - ale zámek není zamčený a není ani zevnitř zajištěný žádnou závorou, takže se dveře bez problémů otevřou. Uvnitř krámu vidíš vše tak, jak jsi zvyklá, jen tam prostě není Frank, Ruby ani žádný zákazník. Vzduchem poletují drobná smítka prachu lesknoucí se ve slunečních paprscích...

Kdyby ses pustila do nějakého většího rozhlížení, nakonec bys přece jeden rozdíl zaznamenala. Na háku vedle dveří do obytné části budovy schází Frankova lovecké mušketa s těžkou osmihrannou hlavní a britská vojenská pistole kterou si přivezl z Bostonu...

Zpátky v osadě

„Uznávám, slečno... Na tom něco bude. Ovšem nemůžete si zároveň stěžovat na nezájem mužů, když minimálně od příchodu do tohoto Bohem zapomenutého místa vystupujete jako jeden z nich, ne?“ připomene ti tvou minimálně domnělou změnu pohlaví.

Pak už jen poslouchá tvou odpověď a průběžně pomalu přikyvuje. „Ano, tak by to vskutku mohlo být. Avšak mým cílem není dokázat, že jste užitečná Castine... Nebo aspoň ne tolik.“ dodá po chvíli „Nýbrž že jste užitečná i Koruně potažmo mě, jako jejímu nejvyššímu zástupci zde v těchto lesích.“ upřesní. „Vzhledem k tomu, že se to stalo dost blízko hranice s územím, které si indiáni nepřáli narušovat, směřoval bych pátrání možná tím směrem, ale bůhví. Netuším pořádně, co tu v okolí žije za bestie...“ dodá ještě.

„Vidíte? Už jen kvůli tomuhle mě přesvědčujete, že není špatná volba vybrat zrovna vás.“ odpoví na tvou zmínku o komunikaci „Na rozdíl od některých žen mých důstojníků...“ dodá a vybavíš si jednu z mladých manželek důstojníků, které na všechny hleděly pohrdavě už při vystupování z lodi. Pak sáhne po jednom z papírů na kraji stolu a začne na něj něco psát. „Průvodní list. Není všespásný, ale na základě něj by vás měli vždy odvést ke mě nebo mému adjutantovi poručíku Collingwoodovi.“ vysvětlí ti, oč jde, papír podepíše a dolů připojí otisk svého pečetního prstenu do horkého vosku. Pokud na něj už nemáš žádné dotazy, předá ti dokument a nechá tě jít svou cestou. „Hodně štěstí, slečno Evansová.“ popřeje ti ještě překvapivě upřímně.

Během cesty k Frankovu hokynářství a zároveň domovu Ruby se nestane nic zvláštního. Pár lidí po tobě vrhá zvědavé pohledy, ale žádný z nich není vyloženě odmítavý nebo negativní. U Franka pak ale narazíš překvapivě na prázdné dveře, což je divné, protože obvykle má přes den vždy otevřeno a uvnitř je buď on nebo aspoň Ruby, která ceny běžného zboží celkem slušně ovládá a na krátkou dobu je schopna svého opatrovníka slušně zastoupit...