Andor.cz - Dračí doupě online

Nápady a návrhy

Lerien

Posezení u večeře

Usadíme se u volného stolu. Něco k jídlu docela bodne. Poslouchám své přátele a musím se pro sebe lehce smát. Ondřej rozhodný a s jasnými plány. Eskulap jako vždy opatrný a obezřetný. Jenže jeho nápad s paděláním listin se mi tedy příliš nezamlouvá, a tak zavrtím hlavou.

"Přesvědčovat lidi o pravosti...nechci někoho přesvědčovat o pravosti falešných listin. Pokud by někdy náhodou vyšlo najevo, že listiny nejsou pravé už rozhodně nikoho nepřesvědčíme, že my pravdu vskutku máme a vše ostatní je pravda," na chvíli se odmlčím.
"Je mi jasné, že to nebude jednoduché. Jenže v sázce je docela dost a já nechci stavět na lži."

Pak se otočím na Ondřeje.
"Taky bych to spíš viděla na to, že bychom se ty listiny nejprve pokusili získat sami. Dobře vím, že jsou to naši spojenci. Nechci jít proti nim, však bez nich bychom neměli šanci. Ale na druhou stranu, projevit trochu iniciativy, jak říkal Eskulap, také nebude na škodu. Nechci být jen něčí loutkou," kouknu po svých přátelích.
Vím, že Ondřej bude pro. Možná, že Eskulap bude ještě něco namítat, ale já už jsem rozhodnuta.

"Takže začínáme plánovat, jak se dostat do radnice k dokumentům," usměju se trochu.
"Nějaké nápady, pánové?"

K Tarelovi se již víc nevyjadřuji. Jako hlavní figuru jsem od samého počátku vnímala Delmara a druhý rytíř pro měl byl pouze přidanou hodnotou. Jeho případný neúspěch mi tedy neublíží zdaleka tolik, jako by tomu bylo u Delmara.

Se zájmem si vyslechnu výčet lidí, kteří by se snad mohli připojit k naší věci.
"Získat si přízeň Ranfise Calirránského zní jako priorita číslo jedna. Spojím se s Kapitánem Halbertem, a zjistím, jestli by nám v téhle věci mohli být nějak nápomocní."
Tak mocný spojenec by mohl výrazně ovlivnit další dění. Jen musíme zjistit, čím ho správně namotivovat.

Kalíšek s vínem přijmu, ale nenapiju se hned. Když pracuji, ráda si zachovávám jasnou mysl. Většinou mi také nedá problém nabízený alkohol jednoduše odmítnout. Nyní se ale ocitám v situaci, které sama zcela nerozumím, a to, že se Delmara nechci odmítnutím dotknout. Nakonec si tedy zdvořile dám lok vína, než se vrátím myšlenkami k naší záležitosti.

"Rytíře Oldrig. To jméno mi nic neříká, ale určitě mu věnuji svou pozornost. Poradíte mi, kde bych ho mohla najít?"
Když už se v táboře nacházím, zkusím toho využít tolik, jak jen to bude možné. I když to znamená riziko, že na sebe upozorním. Někdy člověk nemá jinou možnost a určitě si udělám lepší obrázek, pokud si s rytířem promluvím sama, než kdybych za ním poslala Kolbu nebo Holintze.

"Od nějakých žoldáků bych se ale raději držela dál. Muž, jehož čest spočívá v penězích, si důvěru nezaslouží. Stále ještě jsme na velice vratkých nohách a mohli bychom skončit velice špatně, pokud bychom ke stolu přizvali nevhodného člověka."
V hlavě mi zacinkal poplašný zvonek, a já se rozhodnu jej vyslyšet.

Jedním lokem dopiju zbytek vína, a zvednu se.
"Pokud je tohle vše, raději se vzdálím."

Vodítko

Pozorně poslouchám, když Mošta vykládá, kde by se staré papíry mohly nacházet nebo, kde se snad kdysi nacházely. Pokud by stále byly na svém místě a nám se k nim podařilo dostat, bylo by snad vše mnohem jednodušší a spousta věcí už by snad byla nezpochybnitelná. Jenže dostat se tam bude věc druhá...jako obyčejní lapkové si umíme poradit, ale tohle je spíš práce pro zkušené zlodějíčky, co si poradí s lecjakým zámkem...to budem řešit, až na to přijde čas... Při vyprávění už přemýšlím, jak se k tomu všemu postavit a jak se zařídit.

"Jo, měli bychom zas zmizet o dům dál," kývnu řezníkovi. "Děkujeme za informace, třeba budeme mít štěstí. A třeba se ještě potkáme za lepší časů, protože já věřím, že přijdou. A s nimi i staré pořádky." Pomalu se zvednu k odchodu.

"No snad vám dají ti floutci na chvíli pokoj. Neradi bychom zapříčinili ještě větší potíže, než jste s nimi měl," dodám pak ještě. Rozloučím se a vyjdu před dům. Někde tu na nás čeká zbytek chlapů.

"Začíná mi pomalu kručet v břiše. Co kdybychom se zašli někam najíst a probrali další možnosti? To, co jsme se teď dozvěděli o těch listinách je více než zajímavé. Nevím, jestli na něco takového sami stačíme. Na druhou stranu, ale také nevím, jestli se mi chce úplně o všem zpravovat našeho nového přítele," kouknu po svých společnících, co oni na to. Tohle bude přeci jen chtít probrat ze všech stran a plným břichem a nad sklenkou vína se lépe přemýšlí. Jedno vím ovšem jistě, nechci být jen loutka, která bude poslušně čekat, až jiní budou tahat za provázky.

Abych měla jistotu, že mě skutečně nikdo nebude sledovat, vezmu to přes několik cizích stanů, než konečně odhrnu plachtu toho správného. Mám tak akorát čas se rychle porozhlédnout kolem sebe, ale příliš energie tomu nevěnuji. Neočekávám, že bych našla něco jiného, než věci rytířů.

Nesnažím se Delmara překvapit, ale určitě mu neublíží drobná připomínka toho, že není těžké se k němu nepozorovaně dostat. Usadím se na dřevěnou stoličku a vyčká rytířova příchodu.
Ke cti mu je, že reaguje skutečně pohotově a ihned sáhne po zbrani, když mě spatří. Jenže já pro něj nejsem hrozba a být to vrah, sotva tu posedává a lelkuje.
Kývnu muži na pozdrav avšak kápi si nesundám. Stále se řídím tím, že by nebylo dobré, kdyby nás někdo spatřil pohromadě a do stanu může kdykoliv, kdokoliv, přijít.

"Delmare, vypadá to, že jste v kondici. Škoda, že se to samé nedá říct o Tarellovi."
Neodpustím si drobné rýpnutí. S rytíři se k sobě chováme zdvořile, ale je mezi námi cosi nevyřčeného. Nerada si to přiznávám, ale mám v sobě jakousi touhu dokázat mužům, že moje neviditelná práce je stejně důležitá, ne-li důležitější, než ta, kterou oni provádějí veřejně. Asi bych oba muže urazila, kdybych jim řekla, že podle mého jsou jen odvedením pozornosti.

"Škoda, doufala jsem, že by se Vám mohlo pomoci navázat nějaké spojenectví."
Reaguji na Delmarovu zprávu. Chápu ale, že z tábořiště toho mnoho nezmůže a na jeho kontakty jsem ani příliš nespoléhala.
"Chtěla jsem se ujistit, že jste v pořádku. My postupujeme vcelku dobře a pomalu odhalujeme loutkáře tohoto města. O tom Vám ale raději, z bezpečnostních důvodů, nebudu mnoho vyprávět."

Natáhnu se a zvednu karafu, která stojí na stole, krátce k ní přičichnu, a poté jí položím zpátky, kde byla.
"Máme informace, že by se někdo mohl pokusit ovlivnit výsledky turnaje. Je mi jasné, že už teď se asi neustále ohlížíte přes rameno, ale buďte prosím skutečně obezřetný."

Zvednu se, najednou mám pocit, že jsem již ve stanu příliš dlouho.
"Je tady někdo, na koho bych se měla zkusit zaměřit? Vím, že nechcete, abychom Vám v turnaji pomáhali a i když nic neslibuji, pokusím se držet stranou. V tuhle chvíli mi jde pouze o informace."

Doposud jsem si s rytíři příliš těžkou hlavu nedělala. Nyní se musím kousnout do rtu a vyčinit si, že jsem nezvážila možnost, že by Delmarovi mohlo hrozit nebezpečí. Jedna věc je, pokud v turnaji nezvítězí, s tím se ještě dá pracovat, i když naše plány by to jistě trochu ztížilo. Druhá věc by ale byla, pokud by se ho někdo pokusil vyřadit nějakým pokoutným způsobem. Ostatně by jistě nebyl první, kdo skončí v zapadlé uličce s dýkou v zádech. Nehody se stávají. Sama o tom něco vím. Rytíř má ale štěstí. On si ruce možná špinit nechce, ale mně to nikterak nevadí.

Na chvíli se rozdělíme, abychom mohli bez povšimnutí projít branou. Když se opět setkáme, navážu v našem rozhovoru.
"Markýz de Salhento." Zopakuji tiše. "To jméno mi nic moc neříká. Zkus o něm zjistit co možná nejvíc. Nejlepší by bylo utnout hadovi hlavu dřív, než se nás pokusí uštknout. Na turnaj rozhodně bude třeba dohlédnout."

Procházíme mezi stany, a já bedlivě sleduji své okolí. Pohybuje se zde spousta lidí. Od ctihodných rytířů, přes panoše až po hloučky ctnostných mladých dam, jejichž myšlenky jsou nepochybně všechno, jen ne ctnostné. Mohou se chichotat, a skrývat za své vějíře, jak jen chtějí, ale pohledy, které věnují rytířům říkají vše, co je třeba vědět.

Najít naše rytíře není nikterak obtížné. Pohled na Tarela mi ale mnoho radosti neudělá a jen přidá na už tak dost ustaraném čele další vrásku. Muž je očividně na pokraji sil a i když mé naděje se upínají spíš k Delmarovi, nemám z toho dobrý pocit.
"Trochu se tu porozhlédni, ale buď nablízku."
Šeptnu směrem k Wilburovi, než zmizím mezi stany. Nechci být spatřena ve společnosti rytířů, a stejně tak nechci, aby byl s nimi spojován můj pobočník. Jedině Emmě věřím, že je natolik nenápadná, aby k nim mohla přistoupit. Já sama si, cestu do stanu, musím najít zadem.

Řezníkovy drby

Reakce řezníka je poněkud zvláštní. Skoro bych vám to i věřil....no však třeba jednou uvěříš, starý příteli...
"Nečekáme, že se k nám přidáte v boji. Třeba bude jen stačit ve správnou chvíli se o nás zmínit. Lidí, kteří nebudou spokojení s místní samosprávou hádám bude více," odpovídám Moštovi na poznámku, že jako bojovník by nám byl jaksi již k ničemu. I když dneska mu ohnat se párkrát po někom holí udělalo očividně radost.

Už bych se pomalu začala loučit, když řezník pokračuje a informace, které se dozvídáme, mne přesvědčí ještě chvíli zůstat. CHvíli mlčím a jen kouknu po svých přátelích. Pokud má řezník pravdu a něco takového skutečně existuje, pak je to něco, co má pro nás cenu, která se nedá vyvážit zlatem. ...

"Pokud existuje jen malá šance, že tam ty listiny ještě stále jsou, myslím, že to musíme zkusit," na okamžik se odmlčím.
Snad má pravdu, snad to nejsou jen povídačky a snad se nám jen nesnaží planě odvděčit. Jenže když se o tom nepřesvědčíme, nepřestanu na to myslet a vyčítat si, že jsme se o tom nepřesvědčili.

"Nevím, zda-li je moudré, abysme se pokoušeli dostat tam přímo vás. Zkuste nám říci, kde bychom to měli hledat a my už se postaráme o zbytek."
Snad trochu nedočkavě hledím na řezníka a čekám, zda nám přiblíží to, kde bychom mohli najít ony listiny.