Andor.cz - Dračí doupě online

Centrum – Obchod
Isaac

Náhlý nával strachu v muži mi na tváří vykouzlí během chvíle velmi nádherný úsměv, který jsem již dlouho neměl. Baví mě fakt, že se mě muž bojí, ale přesto zůstávám nadále klidný a vyčkám, až se muž vzpamatuje.
"Prosím, aby jste přestal přehánět. Pouze poukazuji na fakt, že pokud očekáváte profesionalitu, tak by měla být obroustraná. Jenom proto, že jsem nový člen a nemám vážnost, není důvod, proč upouštět od profesionality, nebo snad ano?" Podám mu obálku s pečetí, kterou pravděpodobně poznává.
Během okamžiku přepnu do vší galantnosti a zdvořilosti, které jen jsem byl schopný se naučit.
"Chci s vámi být zadobře, ale zbytečné vyzvídání mezi profesionální chování nepatří. Omlouvám se, že mi ujeli nervy, ale když jde o záležitosti ohledně mého Mistra, bývám trochu nedůtklivý. Přijměte moji omluvu. Pánovi vše vyřídím a jsem vděčen za vaše služby. Přeji vám pěkný den."
Pokývnu na muže a následně se mám k odchodu.
Aktuálně mám nějaký ten volný čas, takže by nebylo na škodu projít si trochu více město a kdo ví co zde uvidím. Vlastně mám ještě stále sáček se sladkostmi, kterými bych stále rád obdaroval nějaké ty děti.

Cesta domů

Baltazar než odejde tak položí na stůl štos nějakých listů je pravda že jsem na tohle nemyslela, nebo jsem se spíš k tomu nedostala. Někteří by sice na to mysleli, ale já mám už dost. Dnes se toho stalo hodně a ze mně je navíc cítit Spáleniště. Takže dopiju a jdu také, doma mně mně v mém bytě uvítá ticho a já se rozhlédnu. Bude to nějakou dobu trvat než se budu moci pouštět do nějakého zařizování. Nanosím vodu do vany (pokud zde není možnost jí napustit jiným způsobem) a pokud to je nutné tak do vany ponořím ruce a soustředím se abych vodu ohřála.
Dobrá teď vyvětrat oblečení ...
Svléknu si blůzu a přičichnu k ní, ne to se nedá je to jako když čicháš ke zkyslému mléku, přehodím blůzu o židli a pak přidám sukni. Přejedu rukama po ramenech a nervózně se rozhlédnu kolem jako vždy potom co jsem se svlékla v mistrově věži, tentokrát však není důvodem jenom moje nahota.
Kdyby mi ráno někdo řekl co vše zažiju ...
Potřesu hlavou, projedu si rukama vlasy a opřu židli o stěnu. Soustředím a pomoci mohutného proudu vzduchu snad vyvětrám z oblečení zápach Spáleniště abych pak k blůze i k sukni přičichla. Více méně spokojen se pak usadím ve vaně abych se začala mýt. Jsem spojená a tak se slastně protáhnu a jdu si lehnout. Poměrně brzo usnu a ráno když se probudím tak přemýšlím jestli se to skutečně, ale pak vstanu a dojdu ke stolu kde najdu všechny papíry co mi Baltazar dal. Takže k tomu skutečně došlo, škrábu se mezi prsy a pak na koleni aby pak ve mně hrklo.
To snad ne ...
Ale pak se mi uleví když si všimnu že se blůza i sukně válí na zemi, měla bych najít lepší místo. Mám tu skříň a přesto se obojí válí přes opěradlo židle abych to pak sbírala země. Protřepu blůzu a sukni abych se si k nim opět přičichla. Pak se obléknu, upravím si blůzu a sukni a přemýšlím kde posnídám, nemám sice moc peněz a moje odměna bude připravena až za několik dní, ale můžu to spojit se sháněním klientů.
No a případně ... ne to počká hezky jedno po druhém.

Divadlo - cesty do dalšího patra
Mahalath

Rozhlédneš se kolem sebe a hledáš, kudy by ses mohla dostat do dalšího patra. Nabízí se tu několik možností a ta nejvíce očividná je přímo před tebou. Jde samozřejmě o část lešení, které zůstalo stát. I přes to, že se část zřítila, vypadá zbytek pevně a dokázala bys po něm vyšplhat nahoru. Určitě tě dostane do dalšího patra a možná i výš. Otázkou však je, kde vylezeš?

Další možností je schodiště, které objevíš na druhé straně zákulisí. Je úzké tak akorát pro jednoho člověka a nepochybně vede do dalšího patra. Podle toho jak je umístěné by ses nejspíš dostala i někam k balkónům. Hned vedle schodiště nalezneš i chodbu, která se táhne podél okraje divadla a směřuje kamsi dopředu. Hodně připomíná chodbu, kterou jsi sem přišla.

To jsou možnosti, které máš, nejde však o jediné cesty. Stále jsi neprozkoumala hlučnou cestu a cestu u schodiště. Obě dvě vedou do přední části divadla, takže pravděpodobně někam k hlavnímu vchodu. I zde by se nejspíš našla nějaká možnost. Zda bezpečná, to už není tak jisté.

Ruiny - 3 ... 2 ... 1 ...
Walter

Krizz si promne ruce a s širokým úsměvem se zašklebí na Rizie. „Tak to je jiná. Jen do toho. Třeba něco objevíme.“ Rizie pak položí na zem svůj batoh a začne se v něm přehrabávat.
Nakonec vytáhne svazek dynamitu, dost velký, že kdyby explodoval, tak vás všechny pošle za vašimi stvořiteli. Z něj vytáhne několik tyčinek, asi o půlku kratší, než normálně bývají a zbytek uklidí zpátky do batohu. Tyčinky pak umístí kolem kamenné desky a spojí je všechny tak aby měly jeden dlouhý doutnák. Goblini se tou dobou už stahují pryč do bezpečné vzdálenosti.
„Připravte se. “ S těmito slovy Rizie vytáhne zapalovač a doutnák zapálí. Pak se rozběhne k oltáři, který přeskočí a ukryje se za ním. Nastane ticho, narušované pouze tichým syčením doutnáku.

BOOM!

Ozve se ohlušující exploze. Kameny létají všude kolem a prach zahalí okolí výklenků. Když nakonec usedne, tak spatříte, co dynamit napáchal.
Deska, která se dříve ve výklenku nacházela, je pryč. Sem tam zahlédneš nějaký malý kus, ale nedokážeš identifikovat, která část desky to byla.
To ale není to hlavní. To hlavní bylo, co se nacházelo za deskou. A to je ... ... nic.
Za deskou se nenacházela žádná tajná komnata ani skrýš pro poklad. Jediné co tam naleznete, je kamenná stěna. Dynamit udělal díru (do hloubky) zhruba o délce tvého předloktí a poškodil značnou část výklenku a ozdobných motivů. Vše je popraskané nebo do určité míry chybí.
To platí i o několika dlaždicích v blízkosti výklenku a oltáři, který poškodily odlétající kameny.
Pokud by ses rozhodl provést další test s kladívkem, zda se za zdí přeci jen nenachází nějaká dutina, tak bys nic neobjevil.

Goblini vylezou ze svého úkrytu s očekáváním v očích, ale to se rychle změní ve zklamání.
„No tak nic. Alespoň jsme to zkusili.“ Krizz pak dojde k tobě, zatím co Ut zkoumá díru ve zdi, jestli přeci jen něco neobjeví.
„Tak co šéfe? Chceš se tu ještě zdržovat, nebo se vrátíme? Tady už asi nic nenajdem.“
Rizie si prohlédne svou práci a i když se za deskou nenacházela žádná tajná skrýš, tak vypadá spokojeně.
„Jestli chcete zkusit i ostatní výklenky, tak řekněte, dynamitu mám ještě dost.“

Podzemí - Deska na odstřel

„Tady za tou deskou by něco být mohlo," prohodím s úsměvem k Rizie. „Na poklepání to tu působí dutě, ale tady o kus výš ne. Sice se mi trochu příčí odpálit dynamitem prastarou desku, která může mít velkou historickou hodnotu, ale nutkání zjistit, co je v tom dutým místě, je silnější." Znovu si změřím kamennou desku pohledem a podívám se zpět na Rizie a zeptám se jí: „Kolikrát už jsi pracovala s dynamitem?" ale než mi stačí odpovědět, dodám: „Víš co, radši to nechci vědět. Já pracuju maximálně se střelným prachem při výrobě nábojů. Odpalování zdí zkrátka není moje parketa."

Ať už se Rizie pustí do vysekávání děr pro jednotliví tyčinky dynamitu, nebo je začne zastrkávat do nějakých mezer, prohodím: „Máš mou plno důvěru, ale pro jistotu půjdu támhle," ukáži k nejvzdálenějšímu výklenku ve zdi a pomalu se vydám tím směrem.

Tohle je Riziina parketa a nebudu se snažit předstírat, že umím něco vyhodit do vzduchu. No, popravdě vyhodit něco do vzduchu bych zvládnul a možná by mě to i bavilo, ale rozhodně si nejsem jistej tím, že bych to tu neodpálil tak, že by nám nespadnul strop na hlavu.

Divadlo - zákulisí

"Už mi říkali hůř," povzdechnu si sotva slyšitelně, zatímco mířím k prázdné chodbě. Pomalu, opatrně procházím chodbou, pečlivě naslouchám a ještě více pečlivěji volím každý svůj krok. Očekávám, že se za každým záhybem, za každou zatáčkou někdo objeví. Nerada bych, aby mě někdo překvapil.
Dostanu se do zákulisí, hned za podium. Zastavím se kousek za spadlým lešením, tak abych měla výhled do hlediště a zároveň z něj byla co nejméně viditelná. Podium je prázdné, opuštěné. Vybízející k představení, napadne mne, ještě než můj pohled sklouzne k hledišti, které bylo celkem radikálně upraveno. Ohniště uprostřed vyčištěné plochy, kolem kterého sedí šest parchantů. Jak jsou bezstarostní, pousměji se a zvednu pohled ke střeše, ve které zeje díra, jakoby z ní vyskočil čert. Pak můj pohled upoutá pohyb na ochozech, tedy spíše na balkonech. Chvilku mi trvá, než pohyb pořádně zaměřím, než si uvědomím, že je tam chodící hlídka. Dobrá, nejdříve musím vyřadit jeho, pak teprve partičku u ohniště.

Podívám se na druhou stranu zákulisí, jestli tam nespatřím nějakou další cestu, případně překážky. Pak se pořádně rozhlédnu kolem své současné pozice, abych našla co nejvíce skrytou cestu právě na druhou stranu zákulisí. Možná tam někde budou schody nahoru, nebo přístup do další části divadla.

Divadlo - zákulisí
Mahalath

Nue renorii.

Venku na ulici panuje nezvyklé ticho. Nevidíš tam sice nic podezřelého, ale i přesto ten pocit přetrvává. Že by tě někdo z té tmy pozoroval? Na tvé volání ale nikdo nereaguje. Nikdo z medvědových lidí se neukáže a tak se vrátíš zpátky dovnitř a pokračuješ dál sama.

Tvou volbou je tichá chodba a ta se ukáže jako správná. Nikdo zde není a nevypadá to ani, že by zde byly nastražené pasti. Ujdeš pár metrů a chodba zahne za roh, kde se dostaneš do další části zákulisí. Přesněji části nacházející se za pódiem.
Nepořádek zde je velký a nezdá se, že by to tu v poslední době někdo uklízel. Bedny, pytle a nějaké staré kulisy. Místy úhledně naskládané na hromady, ale většinou je vše rozházené a připomíná to spíš skládku. Kromě toho je zde spadlá i část lešení, která normálně podpírá kulisy nebo slouží k upevnění světel. Důvod, proč se lešení zřítilo, nikde nevidíš, ale zbytek se zdá pevný. Kdyby to bylo třeba, tak by tě nejspíš i udrželo. Na druhé straně si všimneš i schodiště, vedoucího nahoru, patrně do dalšího patra.

Po své levé ruce máš pódium. Nic se na něm nenachází, ale kousek dál v hledišti zahlédneš skupinku smrťáků. Podstatná část sedadel je vyklizená, takže je zde velká plocha, v jejímž středu se nachází ohniště a několik sedadel rozestavěných kolem. Napočítáš celkem šest smrťáků. Všichni sedí kolem ohniště, popíjejí, odpočívají nebo se spolu baví. Přímo nad nimi se nachází veliká díra ukazující oblohu. Podstatná část střechy divadla chybí, což bylo zmíněno i průzkumníky.
Kdesi v prvním patře, v místě kde se nacházejí balkóny a sedačky, zahlédneš pohyb. Všimneš si tam osoby, která hlídkuje a občas pohlédne dolů na odpočívající skupinku. Vypadá to, že je ozbrojen, ale nedokážeš na tu vzdálenost určit co má. Podle výzbroje na kterou jsi narazila v té malé místnosti to může být brokovnice, nebo nějaká puška.

Průzkum ruin
Walter

Při svém překreslování symbolů na oltáři si všimneš, že pravidelnost, se kterou jsou symboly vyryty, je velmi přesná. Opakují se stále dokola a dokola. V tom samém pořadí a bez jakékoliv obměny. Objedeš celý oltář kolem dokola a dostaneš se zpátky k symbolům, u kterých jsi začal.
Symbol z předchozí strany navažuje přesně na symbol, u kterého jsi začal, čímž tvoří opakující se kruh. Každá strana oltáře (je hranatý pokud jsem to neuvedl), začíná a končí přesně jako všechny ostatní.

„Tohle je blbost! Někdo to tu vybral před náma.“ Zabručí Krizz trochu mrzutě. „Jo a předběhl nás podle všeho o pár let.“ Dodá Ut zkoumající podlahu. „Tak co šéfe, našels něco cennýho? Něco jinýho než všechny tyhle šutry?“ při tom kopne do nedalekého kamene. Ten letí přes prázdný prostor až do propasti. Slyšíš, jak padá dolů, neustále narážející do stěn, stále dál a dál. Pád je hluboký a rány nakonec ustanou. Nezdá se ti ale, že bys slyšel kámen dopadnout.

Jakmile skončíš s oltářem, přejdeš ke kamenné desce. Na světlo z tvého amuletu nijak nereaguje, takže se pustíš do obkreslování. Deska je přinejmenším stejně vysoká jako ty, takže si to vyžádá víc než jeden papír, abys text z desky překreslil. Kromě toho si takhle zblízka můžeš všimnout, jak masivní je. Trhlina není ten největší problém. Hlavní problémem při přemisťování by byla její váha. Nemusíš být odborník, aby ti bylo jasné, že bude vážit víc než tunu.

Výklenky zdá se neskrývají žádné tajemství. Žádná dutina ani tajná místnost. Jediný výklenek, u kterého se to těžko určuje, je ten s deskou. Deska neleží úplně na stěně výklenku, takže je mezi ní a zdí za ním malý prostor, který při poklepání na desku zní jako dutina.
Abys otestoval samotnou stěnu výklenku, musíš vyšplhat kousek výš a zkusit to tam. V těchto místech ale stěna zní jako normální stěna a nezdá se, že by se za ní něco skrývalo.

Rizie jen lhostejně pokrčí rameny. „Ani ťuk. Jestli tu něco bylo, tak to nejspíš už odnesli. Taky je možný, že se tu prostě jen scházel nějakej kult a nic cennýho tu nebylo.“
Na to zareaguje Krizz, který stojí opodál. „Jak že tu nic nebylo. Kulty maj přece spoustu zlata! Vidělas jak velký to tu je? Neříkej, že kult, který se tu scházel, neměl ani floka. To je přece nesmysl. Někdo to tu už musel vykrást. “
Tvá společnice se s goblinem nepře. Jenom si zběžně prohlédne oltář a přejede po něm rukou. Potom obrátí svojí pozornost k výklenkům a zvědavě si je prohlíží. „Asi.“ odpoví goblinovi.
„Nebo to schovali.“ Krizz se pře té myšlence zamyslí, ale nezdá se úplně přesvědčen. „A kam? Za tu stěnu? Nebo za tu?“ ukáže na výklenky. „To podle tebe máme celou tu zeď strhnout?“ Rizie se krátce usměje. „Mám sebou dynamit.“

Doma
Oz


Co? Těch pár světýlek? Pfffm jenom vedlejší účinky démonické magie. Nic co by se nedalo zvrátit. Tedy alespoň myslím. Ale když ti z ničeho nic začnou růst z lebky rohy? To je panečku něco jinýho. A navíc to není vůbec příjemný. Zlatý svítící oči. Navíc, neříkej že to není cool!

„Město je jenom tím, co z něj udělali jeho obyvatelé. “ naváže na tvojí myšlenku Brock. „Jestli je to odporná žumpa, tak jenom kvůli tomu, jak se tu lidi chovají. Jestli se tu potulujou po ulicích zrůdy, je to proto, že je necháme. Vždycky se to dá změnit. Jenom je třeba, aby lidi jednali a neseděli na prdeli s flaškou v ruce. Ale to asi nikdo nedokáže pochopit.“ Dlouze si povzdechne.

„No nic. Já už půjdu. Zdá se, že seš v pohodě a mě čeká práce.“ Déle se už Brock nezdržuje. Rozloučí se s tebou a odejde pryč. Opět jsi ve svém bytě sám a současně ne tak sám.

Tak co dneska podnikneme? Bar, kasíno, bordel, nebo všechno najednou?
Máš trochu zatuhlej krk, trocha pohybu by neuškodila. Takže hádám ten bordel?
Taky tam nemusíme chodit. Včera jsme potkali pár hezkých holek. Slečna "mám ráda grupáč s kutisty" a ta roztomila barmanka. Ta by si určitě dala říct. Nebo můžeme zkusit najít tu tvojí holku. Ale jaká je šance, že bude pořád v pohodě, no? Jestli seš na mrtvoly tak klidně, ale v nekropoli je taky pár hezkých holek. Hezký, pružný a s velkýma ... přednostma. Ani bys nepoznal, že jsou starší než tvoje babička.
A až si zacvičíme, tak se můžeme vrátit k pátrání. Ta nová stopa sice není moc, ale alespoň k něčemu ten tvůj kámoš byl. Tak co říkáš?
Holky, nebo ... holky?

Podzemní ruiny

Se zručností restaurátora starožitností si načrtnu schéma oltáře a překreslím v přesném uspořádání značky ze všech jeho stran.

Jakmile s tím budu hotov, tak se s předchozí opatrností přesunu k výklenku s velkou kamennou deskou, která upoutala mou pozornost. Nejprve pro jistotu přiložím ke kamenné desce svůj amulet, abych zjistil, jestli bude nějak reagovat a poté, co se ujistím, že nevykazuje žádnou reakci na přítomnost světla, magie, nebo mě samotného, přes ní rozložím velký papír a za pomoci uhlíku získám přesné obtažení toho, co je na ní vyryto.

Při obtahování uhlíkem si krátkým pohledem změřím oba gobliny, jestli by byli schopní tuhle kamennou desku dovláčet do mého vetešnictví, což nakonec zavrhnu, protože si nedovedu představit, jak by s tou deskou zdolávali tu metr širokou prasklinu v podlaze, i kdybych jim s Rizie pomáhal.

Až budu mít obtažený celý obsah desky, sbalím si veškeré papíry s náčrty a obtahováním do desek, opatrně prozkoumám všechny výklenky a za lehkého poťukání kladívkem na jejich zadní stěnu se pokusím podle zvuku zjistit, jestli se za některým z výklenků nenachází volný prostor, tajné dveře, či zazděná místnost.

Nehledě na můj úspěch s hledání případné tajné místnosti nakonec prohodím k Rizie: „Tak co, našla jsi něco zajímavého?"