Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Curse of Eternal Night

Příspěvků: 250
Hraje se Jednou týdně  Vypravěč Dayesu je offlineDayesu
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Fabian Rowan je onlineFabian Rowan
 Postava Alexander Gévaudan je offline, naposledy online byla 15. března 2024 20:39Alexander Gévaudan
 Postava Ilana Ashworth je onlineIlana Ashworth
 Postava Mara Withers je onlineMara Withers
 
Mara Withers - 21. ledna 2024 22:16
mara9804.jpg

Obrázek

 
Mara Withers - 06. srpna 2023 16:36
mara9804.jpg

Dohady


1. listopad 1840
Zlatý klíč



"Hmmf..," vydechnu zádumčivě a svraštěné obočí mi vykreslí tenkou linii přímo nad nosem. Ruka mi mimoděk vjede do tmavých, už tak neupravených vlasů a začne tahat za jejich konce, zatímco očima znovu prolétnu celou místnost. Bez oken, bez jediného jiného východu než jsou ty zatracené, zamčené dveře.

"Snad teda přijde opravdu jen ona," podotknu.
"Na druhou stranu, pokud by nám chtěli dělat problémy, snad nás nezavřou sem," uvažuji dál nahlas a bradou ukážu k jedné ze sošek postavených na zdobném piedestalu. "Tohle všechno muselo stát majlant. A určitě by nechtěli, aby se, Almo chraň, stalo něco tomu obrazu," na okamžik odhalím zuby v tom lehce potměšilém úsměvu.

"No, každopádně se jí na to zeptáme. Pokud si ničeho nevšimly ostatní...ženy, pak někdo z ostatního personálu mohl pojmout nějaké podezření. A co jsem tak slyšela, ochranky se najímají z všelijakých míst," dokončím další myšlenku, snad ve snaze ukrátit si tu dlouhou chvíli i jinak, než slíděním.
 
Fabian Rowan - 06. srpna 2023 11:23
rsz_grid_0_3696.jpg

Intermezzo


1. listopad 1840
Zlatý klíč



Všichni jsme se soustředili na Alexe, který se tu evidentně necítil komfortně a já jsem rád, že se holky postavili jakž takž na mojí stranu. Každopádně otázka od Mary padla na správné místo. Podstatný detail, který mi unikl.

"Hmm máš pravdu. Většinou mají nějaké elegantní vyhazovače nebo prostě něco na ten způsob. Je zvláštní, že ani v tuhle dobu tu aspoň jeden nebyl, ale je možný že byl někde vedle. Ruší to klientelu, takže v případě problémů prostě přiběhne a nebo...Mají nějakou jinou ochranu, o které my nevíme a možná ani nikdo z naší organizace a která je možná za hranicí zákona. To ovšem uvidíme, asi až přijde paní Viktorie."

Tohle je podstatný detail, který mi unikl a jehož řešení rozhodně není snadné.
 
Mara Withers - 05. srpna 2023 21:48
mara9804.jpg

V kleci


1. listopad 1840
Zlatý klíč
♩ ♪ ♫ ♬



Nespokojeně semknu rty a v očích mi výmluvně zableskne. "To se ještě uvidí," procedím polohlasně a odtáhnu se od recepčního pultu. Koutkem oka zachytím Alexandrův napjatý postoj. To dusno by se dalo krájet, jeho bublající hněv mnou prostupuje, rozdmýchává můj vlastní. Tu neodbytnou touhu brnící až v konečcích prstů připravených natáhnout se po zbrani. Sjednat si pořádek. Jako by násilí bylo tím jediným nástrojem. Založím ruce na prsou, myšlenky náhle přerušené hlasitou ranou, která se tak nepříjemně zavrtala až do spánků. Ostře vydechnu ústy a pozoruji, jak do rukou bere těžký svazek klíčů.
"Kvůli přemýšlení vás tu taky nezaměstnává," přisadím si ještě po Fabianovi, než se pomalu a neochotně vydám v jejích stopách. Ti dva vzadu se zjevně ještě o něco pokoušejí, mohu jim dát alespoň těch pár úderů srdce k dobru a zastínit té babizně výhled. Cestou ještě pohledem zalétnu ke skupince společnic postávajících opodál, možná by tvář některé z nich mohla prozradit, že tuší účel naší návštěvy.

Obrázek



Brzy nám ale vstupní hala mizí z dohledu, jak zabočíme do jedné z úzkých chodbiček vedoucí možná až příliš daleko od centra dění. Ne, že bychom měli zrovna moc na výběr. A tak, když se jí konečně podaří nalézt pasující klíč, vstoupíme do okázale zařízené pracovny. Sotva se stačím porozhlédnout a vyruší mě ten charakteristický zvuk cvaknutí, jak se za námi těžké, zdobené dveře definitivně zavřely.
"No výborně," hlesnu, ale než začnu spřádat jakékoliv další plány, přeruší tok mých myšlenek náhlý Alexův výbuch.

"Uhh, klid Alexi," zvednu k němu otevřené dlaně a koutek rtů se mi mimoděk zdvihne v drobném úšklebku, který ale stejně rychle skryji. Tohle určitě nebyla vítaná reakce, jenže teď je nám jeho zlost houby platná. Chápu i jeho zoufalství, ačkoliv bych nečekala, že se bude tolik strachovat o osud nevěstek. Fabian se mu snaží jako obvykle vtlouct trochu rozumu do hlavy, jako by snad byl nějakým nechápavým dítětem.
"Fabi má pravdu," pokusím se na něj navázat, než se mu vrhne po krku. "Holky jako Rose se prostě ztrácejí. Možná opravdu nic netuší," pokrčím rameny a udělám pár kroků směrem ke středu místnosti. Tak akorát, abych si mohla důkladněji prohlédnout dominantu celého pokoje, portrét majitelky nevěstince v téměř životní velikosti.

Obrázek



"Měla jsem ji říct, že je podezřelá z pašování cukru, to by nás tam možná pustila," zauvažuji nahlas s očima stále pátrajícíma po obraze. "No, můžeme to zkusit na Viktorii," dodám posléze.
Jistě, taky mě to mohlo napadnout mnohem dřív. Místo toho tady teď budeme trčet a čekat na její příchod.
"Několik minut, dost na to, abychom to tu prohlédli. A také dost na to, aby místo Viktorie dorazila jiná návštěva."

"Fabi, nemívají tyhle podniky i nějakou ochranku? Nikoho jsem tu krom holek nezahlédla," nadnesu znepokojeně. Ať už na nás chystají cokoliv, měla bych také dobře využít ten zbývající čas. Zatímco Alex od obrazu přešel ke zkoumání zámku, já se také porozhlédnu po místnosti. Hledám stopy po magii, zbytky po obrazcích, cokoliv podezřelého, co by tu nemělo být. Pozornost budu věnovat i té výstavě jistě velmi drahých předmětů. Za takovou komodu, nebo pod objemnou vázu se dá také ledasco schovat.
 
Ilana Ashworth - 31. července 2023 21:28
iloo9285.jpg

Nový den



1. Listopad , 1840
Zlatý klíč


Konverzace mezi Madam, Marou a Fabianem proplouvá kolem mě. Já se soustředím na pozorování okolí. Ačkoliv mě stále rozptyluje těžký pach místního...podhoubí. A také ty spoře oděné a nestydaté ženy. Mluvil s nimi někdo vůbec o učení svaté Almy? Vědí, že by mohly požádat o azyl v chrámu?

Kromě všeho dávám pozor i na Alexe, jelikož tuším, že opět bojuje sám se sebou. Já se snažím nijak nevzrušovat, protože mám důvěru v sourozence. Pokud se máme nechat zamknout, necháme se zamknout.

Zdržím se jako poslední a vlezu za recepci. Dívám se po klíči s číslem pokoje Rose nebo něčem hmm podezřelém. Možná rychlé nakluknutí do knihy hostů? Kdo byl její poslední klient? Potom rychle doženu zbytek a spadne klec.

Zakotvím pohledem na portrétu a po chvilce sklouznu očima na Alexe. To je zvláštní. Přinejmenším zvláštní. Nic ale neříkám, jelikož náš stopař potřebuje kapku vypustit saze. A kdo jiný se ho snaží usadit než Fabi. I když to asi není zrovna nejšťastnější.

"Alexi..." špitnu a krátce mu stisknu ruku. "Soustřeď se." pousměju se a přejdu na druhou stranu místnosti připravená, kdykoliv tasit.
 
Fabian Rowan - 31. července 2023 07:00
rsz_grid_0_3696.jpg

Konečně se někam dostáváme


Zlatý klíč
1. listopad 1840



Ta změna v obličeji madam byla víc než jasná. Už jsme nebyli potencionální zákazníci, kteří si ve čtyřech chtějí užít s jednou z jejích holek, ale byli jsme čtyři narušitelé klidu a pořádku v domě. My jsme sem nepřišli utrácet peníze, ale přišli jsme sem šířit vlnu podezření a podobných divných věcí. Což je přesně něco, co lidi jako ona opravdu nemají rádi. Ze svých sourozenců jsem to chápal asi nejvíc a nejlíp. Co mě překvapilo, byla ta rána tím pečetidlem. Samozřejmě se to dalo přičítat tomu, že je naštvaná, ale taky to dost jasně mohl být signál. Tahle rána musela být slyšet široko a daleko, takže je to ideální znamení, které nepřijde někomu kdo ho vidí divné. Mě divné přišlo a tak jsem projel očima okolí a hledal jsem něco neobvyklého. Někoho kdo by v tuhle chvíli odešel, pohnul se nebo udělal něco co úplně nesouvisí s tím co právě dělal.

"Ty nás velice podceňuješ madam."

Zabručím si pro sebe v hlavě a při svém rozhlížení si všimnu svých sourozenců, kteří vypadají, že mají něco za lubem a tedy když se madam rozejde, tak se jí budu věnovat, aby si nevšímala jiných.

"Madam Viktorie chápe, že jsou věci které se prostě musí v rámci bezpečí udělat. Můžete nám věřit, že by jsme tady byli radši z jiných důvodů než těch "služebních", ale bohužel madam. Věřím, že si to vynahradíme až ta příležitost bude."

A taky doufám, že tu zrovna bude jiná recepční, ale tahle tady bude asi každý den, každou hodinu a celý rok. Ta jiná by mi třeba necpala ženský, který cpala mému otci. To přeskočím a už sedím, protože očekávám, že nás nechají čekat déle než chvilku v kanceláři madam Viktorie. To, že nás tady zamkla je poměrně hrubé a neslušné a úplně to nehází dobré světlo na to, co se tady chystáme vyšetřovat a presumce nevinny tak odchází dost do pryč. Stále se snažím mít otevřenou hlavu. Ovšem Alex tohle moc nedává.

"Alexi vždycky je nějaké nebezpečí které se Tě snaží zabít. Každopádně ne neuvědomuje nebo nechce. Uvědom si, že Ty žiješ každý den tím, že s něco lovíš, vyšetřuješ a podobně. Ona žije v tom, aby dostaly dobře zaplaceno, hosti aby se tu cítili dobře a aby holkám nějaký zvrhlík nic neudělal, teda pokud za to nezaplatí. Naše dva světy jsou diametrálně odlišné. Zároveň, pokud se tu něco děje, tak co sakra čekáš že Ti poví? Že jen co nás uvidí padne na kolena, teda předtím než si chytí prsa, aby si na ně neklela a přizná se? Klid."

Možná trošku ostře vystřelím na Alexe, ale trošku nám tu vyšiluje a to si teď nemůžeme dovolit. To, že pátrá je skvělá věc, která mu zabaví hlavu. Sám jsem se rozhlížel, ale nebyl jsem tak žhavý jako Alex. Od toho je v naší čtveřici právě on. On je tu ten stopař.
 
Alexander Gévaudan - 30. července 2023 12:04
received_9383296671435131526.jpg

Bez respektu



Zlatý klíč
1. listopad 1840


Když nás ta stará rašple odbyla jako nějaké otravné pobudy, cítil jsem, jak se mi v žaludku zrodila malá, zato výkonná výheň, plná vzteku. Kdo si myslí, že je?! My tu jsme proto, abychom chránili město před zlem a ona nás jen tak začne nahánět do kanceláře své madame.

V duchu jsem běsnil. A chtěl jsem jí něco od plic říct, ale, jako ostatně vždy, ven se nedostalo nic, přes onen už dobře známý zádrhel v krku, který mi zabraňoval v tom otevřeně konfrontoval lidi, kteří nademnou vykazovali autoritu. Sourozenci možná zachytili jen tiché skřípání zubů.

Naštěstí, když jsem se po nich rozhlížel, všiml jsem si, že Ilaniny oči těkají po recepci, jako kdyby něco hledala. Sice jsem nevěděl o co jde, ale i tak jsem se rychle postavil tak, abych na ní kryl výhled svým tělem, ještě jsem přitom pořádně načechral plášť a dělal ramena, kdyby se babizna náhodou otočila.

'Neříkal jsi, že Černí lovci si můžou dělat, co se jim zlíbí? Tak do toho, srabe. Udělej to. Udělej to. Čapni tu fosílii za vlasy, omlať jí hlavu o zeď, rozdrť jí ten stupidní zahnutej nos pažbou pistole. Uvidíš, jak si bude stěžovat, když jí vykopneš všechny zuby z toho koňskýho ksichtu. Udělej to. Dokaž, že tě má respektovat. UDĚLEJ TO!'

Můj vnitřní hlas, jako obvykle přiživený oním rozporem mezi vztekem a úzkostí, mi během toho divadla a následné lehce klopýtavé cesty začal dunět v hlavě tak mocně, že jsem skoro nevnímal a až zabouchnutí dveří mě donutilo zjišťovat, kde to vlastně jsme. Poryv vzduchu rozvířil plameny svic, takže se salónkem rozkývaly dlouhé a hluboké stíny, táhnoucí se od našich plášťů. S tím vnitřní hlas konečně zmlkl, jako kdyby ho tančící stíny stáhly s sebou pryč. A až když chodbou zašoupaly kroky recepční, knedlík v krku konečně povolil.

"My jsme tu přece od toho, abychom jim pomohli, ochránili je! Copak si neuvědomuje, že jsou v nebezpečí, kterému se snažíme předejít?!"

Zezačátku jsem zlobně syčel a zakopával o slova, ale ke konci už jsem zněl skoro zoufale.

Zhluboka jsem se nadechl, abych se uklidnil a začal se myslet jako lovec. Rozhlédl jsem se po kanceláři, zdravé i magické oko se snažilo zachytit každý detail. Mohla některá z mnoha sošek či ozdob mít nějaký okultní význam? Možná, ale to byl spíš Mařin rybníček. Já jsem cvičený na stopování netvorů skrz les či temné ulice, ne na tenhle sociální...balast!

"Něco skrývají...kdyby ne, tak nemají přece důvod dělat...tohle...ne?" dodal jsem ještě a i když to nebyla přímo otázka, bylo vidět, že u ostatních hledám ujištění.

Při své prohlídce jsem samosebou nevynechal ani velký nástěnný obraz. Lehce jsem ohrnul horní ret, nebylo poněkud, já nevím, ješitné mít ve své kanceláři obrovský autoportrét? Ale jak jsem tak stál před obrazem, čím víc jsem si ho prohlížel, tím víc mi vzadu v hlavě hlodal nějaký podivný pocit, jako když si snažíte vybavit zpola zapomenutý sen, ze něhož zbyly jen mlhavé útržky. Pomalu jsem nakláněl hlavu ke straně (A Havran společně se mnou), protože něco bylo prostě...divné, ale nedokázal sem přijít na to, co a proč.

Pomalu jsem zamrkal. Možná, že to byl instinkt! Přešel jsem k obrazu a začal prsty jezdit kolem rámu a za ním, poklepávat na obložení zdí kolem. "Kdybych byl tajný dveře excentrický bordelmamá, kde bych se schoval..." mumlal jsem si pro sebe, nevědom onoho perfektního dvojsmyslu.

Podél zdi jsem přešel až ke dveřím a začal zkoumat zámek, Oko mi pomáhalo prohlédnout si detailněji vnitřní mechanismus. Kdybych měl k ruce nějaké nástroje, možná bych to dokázal otevřít. Kdybych měl víc prachu, nějak upravenou nádobu, abych explozi lépe směroval, mohl bych ty dveře prostě odpálit do prdele i s pantama...do prachu přidat nějaké sloučeniny ze školy alchymistů, aby to hořelo rychleji a s větší energií, ano, ano! Ale jak to odpálit? Doutnák? Jasně, ale musel bych dobře odhadnout načasování. Kdybych měl kus rudého krystalu se specifickým kouzlem, mohl bych to aktivovat na dálku? Možná, ale chtělo by to další pojistky a...

Soustřeď se, Alexi, zatraceně! Přistihl jsem se, jak se mi hýbou rty při tichých propočtech váhy potřebného objemu střelného prachu a dalších sloučenin, takže jsem se radši kousl do tváře a dál tvrdohlavě zíral na dveře.
 
Corruption - 26. července 2023 09:08
beznzvu6653.jpg

Fanciest room of all
Zlatý kľúč
1.November 1840




Pohľad recepčnej sa zmenil okamžite ako bolo spomenuté, že s Rose potrebujete hovoriť a nič viac. Došlo jej, že tu zrejme nejde o obyčajnú návštevu lovcov po ich tvrdej šichte, ale o akési vyšetrovanie, a tak zaraz pôsobila o dosť chladnejšie a prísnejšie.

“Rose tu nie je.” zopakovala ráznejšie. “A v jej izbe určite počkať nemôžete.” v tom momente treskla s pečiatkou o akýsi papier tak, že sa otriasol celý pult. Odložila ho do pripravenej obálky, zalepila ju, otvorila šuflík a obálku tam hodila. Z otvoreného šuflíku potom vybrala priam obrovskú guču kovových kľúčov rôznych tvarov a veľkostí.
“Máte šťastie, že madam Viktoria toleruje takéto vaše návštevy. Aj keď nerozumiem prečo.” vstala, obišla svoj recepčný pult a šla úzkou chodbičkou smerom hlbšie do budovy. “Budete čakať tam.” nečakala na vás, proste šla.

Na konci chodby zastala pri dverách so zlatým ozdobením. Chvíľu sa hrabala v kope kľúčov, kým našla ten správny a potom odomkla. Nechala vás vojsť dnu.
Ocitli ste sa vo väčšom salóniku, ktorý zjavne fungoval aj ako kancelária riaditeľky tohto zariadenia. Bol tu honosný a očividne drahý nábytok, obrazy, hrozne veľa ozdobných sošiek, kvetov a iných vecí ktoré ladily do atmosféry tejto miestnosti.
Za pracovným stolom na drevenej stene visel velikánsky obraz s malbou krásnej ženy. Ležala na zdobenej pohovke oblečená v drahých červených šatách s výrazným dekoltom. Na holé ramená jej padali husté čierne vlasy a z obrazu na vás pozerala modrými očami.
Pravdepodobne spomínaná madam Viktoria.
“Madam o pár minút príde a bude sa vám venovať.” ozvala sa odo dverí recepčná. Potom s nimi treskla a počuli ste aj ako ich okamžite zamkla. Zjavne nechcela, aby ste sa túlali po budove a tak vás tam zatial uzamkla.
 
Mara Withers - 13. července 2023 22:04
mara9804.jpg

Kurvinec


1. listopad 1840
Zlatý klíč



Náš příchod se tu nedočkal zrovna velkého nadšení, především pak u bordelmamá. Jako bychom jí tu snad v tuhle hodinu mohli kazit kšefty. Ačkoliv pro odrazení některých zákazníků by možná stačilo už jen to, že jsme překročili práh jejich posvátného podniku. A zatímco se Iliana s Alexem rozpačitě ošívali vzadu, Fabian se sebejistě vydal k recepčnímu pultu, jen aby si vyslechl taky několik hezkých slov na uvítanou. Její popichování ovšem nepadlo na úrodnou půdu. Vlastně bych se ale ani příliš nedivila, kdyby tu byl Fabi pravidelným zákazníkem. S tím, jak se sem těšil...

Obrázek



Raději tuhle myšlenku vyženu z hlavy a využiju té chvíle, kdy si ukradl ženinu pozornost, abych se opřela o tmavou, dřevěnou desku bokem a zajistila si tak lepší výhled po místnosti. Právě včas, abych zachytila vyzývavé pohledy i posunky zdejších pracovnic. A překvapivě nemířily jenom Fabianovým směrem. Trochu nejistě semknu rty a přešlápnu na noze. Nakonec jsou to ale jenom ženy, stejné jako já, jen o poznání upravenější....a ano, krásnější. Těžko jim to ale mohl kdokoliv závidět. Kvůli jejich vnadám tu ale nejsme, zajímá nás jedna jediná z nich. Která pochopitelně není přítomna, jak madam záhy potvrdí. Přesunu svoji pozornost opět k dění u pultu. kde Fabian stále kontroluje situaci.

Obrázek



"To je skutečně nemilé," odvětím ženštině a než stačím vymyslet, co odpovědět na její nabídku, předběhne mě Fabian. Bylo mi už prve jasné, že to nebude tak snadné a rozhodně nám hned nevybalí, co se s Rose skutečně stalo, zvlášť v přítomnosti takového obecenstva, ale nesnažila se nám to ani nikterak ulehčit.
"Zatraceně ženská, tohle je i pro tvý dobro," chtělo by se mi na ni obořit, ale raději ta slova spolknu, trocha té nevole se mi však promítne v tmavých očích.
"Jak říká Fabi, budeme na ni muset počkat," pokrčím ledabyle rameny. "Ostatně byli jsme s ní domluvení, nemělo by to trvat tak dlouho. Mezitím byste nás třeba mohla poslat do jejího pokoje," navrhnu tu velmi příhodnou alternativu, zcela jistě výhodnou pro obě strany. Dostaneme, co potřebujeme a nebudeme jí tu zbytečně zaclánět a odhánět zákazníky. Všichni moc dobře víme, že bychom tu mohli sedět zatraceně dlouho.
"Pokud by to čekání bylo přeci jen příliš dlouhé, může nás před Rosiným příchodem zatím zabavit třeba nějaká z jejích kamarádek," dodám hned vzápětí a otočím se po ostatních, jako bych si od ostatních chtěla vynutit souhlas. Zakrátko ale už opět upírám svůj pohled na madam.
"No tak, chytni se, nic lepšího tu nevymyslíme."
 
Fabian Rowan - 04. července 2023 22:36
rsz_grid_0_3696.jpg

Receptionist


Zlatý kľúč
1. November 1840



Bordelmamá si nás prohlíží a celkem chápu, že se jí nelíbí Lovci v podniku. Samozřejmě je má ráda, ale ne v celé sestavě a v takovouhle hodinu. To nevěstí nic dobrého a proto má výraz jaký má. Mě konečně taky dožene můj obličej a podle všeho se mi místní bordelmamá chce dostat pod kůži, ale upřímně co dělá můj bývalý otec, je mi zcela jedno.

"Tak to jste asi slyšela o mě madam. Fabian Rowan k Vašim službám. Vlastně máte pravdu. Ano, přišel jsem se podívat na podnik, kam otec podle všeho tak rád chodí."

Přistoupil jsem na její hru, ale rozhodl jsem se jí trošku otočit. Já jsem smířený s tím jak věci chodí mezi šlechtou. Co je aspoň dobré, že pokud někoho měla máma, když táta chodil do bordelu, tak já jsem svého otce. Obličeje mě a bratrů jsou otcovi. Místní holky si nás začaly všímat a myslím, že budu jediný komu to tady něco říká. Nechci teda podceňovat, ale myslím že to tak bude. Možná Mara se nebude úplně ostýchat, ale těžko říct. Holkám zamávám zpět a pošlu vzdušný polibek. Ony nemůžou reálně za to co tu řešíme.

"Jste laskavá mamzel. I když s otcem sdílím jeho tvář, tak to je tak jediné co s ním sdílím a chci sdílet. Myslím, že by jsme měli jiný vkus. Co se týče Rose, tak to je bohužel jiné povídání. Opravdu s ní potřebujeme mluvit a nepotřebujeme jejích služeb. Pokud zde opravdu není, tak na ní počkáme."

Přeberu trošku otěže jednání s madam, protože si myslím že tady svedu víc, ale pokud Mara uvidí nějakou skulinku a já věřím, že ano, tak se jistě zapojí a mamzel nám jistě vyjde vstříc. Kdo by chtěl, aby mu seděla parta Lovců v podniku a tam okouněla.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1034951210022 sekund

na začátek stránky