Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Příběhy nebeských úředníků

Příspěvků: 28
Hraje se Denně  Vypravěč Amalthea je offlineAmalthea
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Weng Zhu je offline, naposledy online byla 26. března 2024 15:54Weng Zhu
 Postava Su Xiang je onlineSu Xiang
 
Weng Zhu - 08. srpna 2023 12:20
weng21356.jpg
*Weng Zhu ve své božské dokonalosti odvrátil zkázu celého světa, když na kolenou prosil všemocnou nadvesmírnou entitu o zachování jeho prosté existence a jako dar mu nabídl jedno ze svých hedvábných pyžam a oslavnou báseň která by se dala volně přeložit takto:

Nechť moc a sláva těch,
kdo pavučiny cídí
nenechá zaniknout
Nebeské úředníky.

Přijmi ty Všemocný
složené noční prádlo
které ti věnujem
by se ti dobře spalo*


Obrázek
 
Su Xiang - 27. prosince 2022 22:55
xiang_blato_iko9565.jpg

Božská odhalení


Močál Močár



Setrvám v té nanejvýš dramatické póze ještě o něco déle. Kolem napřažených rukou víří třepotající se částečky božské energie směřující neomylně až do samotných hlubin odpudivého močálu, kde se zformují v obrovský mazlavý vír vyslaný přímo proti tomu zlotřilému duchovi. S výrazem urputného odhodlání poháněného touhou ochránit nebohého Wenga sleduji, jak se ten smrtonosný nástroj zkázy blíží ke svému cíli, aby...
Aby duch jednoduše odskočil!
Oči se mi rozšíří hněvem. Jak jen se ta nízká bytost opovažuje uhýbat mým útokům?! Jak teď budu ve Wengových očích vypadat! Ó jaké štěstí, že je jeho líbezný obličej stále ponořen v blátě a nemůže tak být svědkem této potupy. Jenže to ani zdaleka není to jediné, co se mi v tu chvíli obtiskne ve tváři. Mocné kouzlo dokázalo z hlubin vytáhnout a delikátně promíchat všechny léta hromaděné vrstvy obětin pocházejících z nedalekého Rýžova. Puch je to téměř nesnesitelný, až se mi z něj bolestně zaleskne v koutcích. S hrůzou též sleduji, jak se tato odpudivá směsice pomalu vpíjí do mých (kdysi překrásných) hedvábných šatů. To už se mi slzy spustí docela. Rychle stáhnu ruce zpět, sepnu je těsně před tváří a vyvolám očistné kouzlo. Okamžitě mě obklopí podmanivá vůně Silanu kouzelné magnólie a částečky špíny začínají pomalu mizet.
"Ach," vydechnu úlevně a konečně dokážu znovu pohlédnout na ducha, připravená dát mu co proto v dalším nelítostném kole tohoto souboje.

Sjedu tu ženštinu přísným, hodnotícím pohledem, kočičí ouška výhružně sklopená. Povýšeně si odfrknu, když zpod nánosy bahna vykoukne zcela obyčejná svatební róba. A co teprv její svatební střevíčky! Sešlapané, ozdobné vyšívaní vytrhané! Jak se sprostě dotýkají zaobleného kamene...

Divoce zakmitám řasami. Obraz před očima se mi okamžitě změní. Už nestojím po kotníky uvězněná v odporném močálu, ale hledím na malebné jezírko, od jehož hladiny se odrážejí červánky. Dvojice mladých milenců si na loďce vyměňuje zamilovaná slůvka a večerní větřík jim čechrá vlasy. Jejich nezměrné lásce přihlíží sousoší dvou propletených kachen z bělostného mramoru, zářící přímo ve středu této oázy klidu. Ve vzpomínce jasně zarezonují slova mé tehdejší nejlepší přítelkyně.
"Do měsíce," splyne mi ze rtů hluše. Och, kéž bys jen tušila, má nejdražší.

Obrázek

(jak si to pamatuje Xiang)




Kouzelnou magnólii brzy přehluší odér splašků. Ne, nedokázala jsem se vrátit v čase, do doby, kdy jsem se mohla hřát v záři Lu Shenova úsměvu. Zpod bláta vidím vyčuhovat i kus kachního zobáku, to tedy musí znamenat..! Zalapám po dechu, znovu sjedu ducha Mrtvé nevěsty od hlavy až k patě, pak pro jistotu ještě dvakrát.
"Rýžový Knedlíčku? Jsi to opravdu ty?" Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat. Ani se neodvažuji přerušovat její řeč, jak se ve mně mísí šok s hlubokou radostí a zároveň zklamáním. Weng, jako by v tu chvíli snad ani neexistoval. Celá má pozornost je upřená ke Knedlíčku. Jak ovšem dojde na slova o potomcích mého drahého snoubence, už se neubráním a divoce zamávám rukama, abych ji přerušila.
"Ne, ne! To přeci nemůže být pravda. Lu Shen...on...on by nikdy nic takového neudělal! Byl to nanejvýš čestný muž, slíbil mi věrnost..!" hlas se mi začíná pomalu lámat. I ji si určitě chtěl vzít jen z úcty ke mně, k mé památce, jistě by jinak o jinou ženu ani pohledem nezavadil.
"Prosím Knedlíčku, vždy jsi mi byla ze všech přítelkyň nejmilejší, řekni, že je to lež. Prosím!" Žadoním, ale marně. Musím si celý příběh vyslechnout až do hořkého konce.

Se zarudlýma očima pak sleduji svoji jmenovku, kterak se na ní začne za strašlivého skřípění vyrývat to jedno jediné, proklaté slůvko. Téměř se o mě pokusí mdloby.
"Knedlíčku, ach Knedlíčku, proč mě takto zkoušíš!" zavzlykám, ale kdesi uvnitř cítím, jak ve mně ta slova hluboce rezonují. Jako by v mém nitru něco otevřela, tajemnou komnatu od které jsem kdysi v zoufalství zahodila klíč. Chci se se svou přítelkyní alespoň rozloučit, říct jí ještě pár slov, ale už je pozdě. Zmizela jako pára nad hrncem. V prstech opatrně převracím svoji destičku, než ji znovu připevním k opasku. Je to obrovská nespravedlnost, ze všech Bohyň to musím být zrovna já, kdo je na věky odsouzen k neštěstí. Ale jistě se s tím ještě dá něco dělat! Možná, když zvládnu splnit ten nelehký úkol, budu moci usilovat i o lepší místo.

V ten okamžik ke mně dolehl Wengův hlas. Zastříhám ušima a natočím se k němu. I pokrytý slizkým blátem vypadal stále vznešeně a hrdě. V odpověď zamávám rukama.
"Ne ne, to jsem přeci opravdu já, Weng-Shushu, vznešená Xia-..." bráním se překotně, než mi to dojde a rychle si zakryji ústa dlaní. Pokouším se nastalé trapné ticho narušit smíchem.
"Ahahahah, kéž bych byla tak krásná jako Xiang, tvá slova mi lichotí ó, vše....všehodný! Bohyně v utajení by si jistě nešpinila svoji róbu v močálu. Pojďme rychle za babičkou, už nás jistě očekává!" chytám se jeho krytí a v duchu jej za to obdivuji. Lehce zamávám vějířem, abych se vznesla nad hladinu a překonala šíři kdysi malebného jezírka vzduchem.
Ještě jednou se pak ohlédnu přes rameno.
"Slyšel jsi příběh Mrtvé Nevěsty? Takové škody, kdysi to bývalo tak překrásné a romantické místo. Poslyš, myslím, že bychom se sem pak měli vrátit a zkusit ho očistit. Nezaslou-... Su Xiang si přeci nezaslouží, aby takto vypadala její svatyně."
Ale Weng mých slov nedbá, vyráží přímo k místu, kde jistě tuší přítomnost Bangura a já poslušně cupitám za ním.

 
Weng Zhu - 04. října 2022 12:02
weng21356.jpg

MINULOST POTKÁVÁ PŘÍTOMNOST


PŘÍBĚHY SE UZAVÍRAJÍ A OTEVÍRAJÍ


Močál Močár: Weng Zhu; Su Xiang; Kvak



"Veškerá moc lidu pochází z jeho bláta..."

Naprosto ignorujíc srdceryvné shledání své pracovní kolegyně, kterou ještě před krátkým okamžikem hodlal zachraňovat, pohlédl Pán veškeré rozkoše, kterou lze získat v kulturních krajinách směnou za materiální či finanční výpomoc, na překvapivého společníka. Z jeho nádherné tváře stále odkapávala směs natrávené rýže a rozkládajících se bažinných veverek. Na okamžik jako by si to však náš (nezpochybnitelně hlavní) hrdina těchto příběhů neuvědomoval. V jeho mysli se probudili prastaré, celá staletí spící vzpomínky. Mlhavé záblesky časů, kdy byl ještě malý chlapec a jeho matka, která tak láskyplně souhlasila s tím, že několikrát do měsíce navštíví syna v jeho komnatách, pokud se jí nebude dotýkat a nebude na ní mluvit, na přímluvu svého muže jednou předčítala malému Zhu ze starých svitků pohádek Matky Pávice.
Tento téměř půl hodiny dlouhý intimní zážitek, který představoval vrchol citu, kterého se božskému herojovi kdy dostalo, v něm možná zanechal nečekaně silný otisk.

Vždyť byl to právě příběh o Žabím Císaři, který mu vyprávěla jeho Paní maminka (a Weng sebou poděšeně cukl, když si, byť jen na zlomek vteřiny (a navíc ve vypravěčově vsuvce) dovolil Lady Weng označit slovem na M., které když jako pětiletý naposledy vypustil v její přítomnosti z úst ho stálo tolik ran rákoskou, dokud ta se v rukou jejich sluhy Cinga neroztřepila tak, že ji mohl posléze používat místo prachovky).
Dobře věděl, co se od něj očekává a přijal svůj úkol s hrdostí a poslušností, která se na pravého boha sluší. Otřel si ústa do hávu, který byl stejně špinavý jako vše ostatní, a našpulil své rty, který celý život a celé božství jako by schraňoval pro tento velký čin. Zavřel oči a …

*Mlask*

Když Zhu znovu pohlédl, překvapivě na něj nehleděl Pán Močáru ve své lidské podobě, jak bůh očekával. Mýsto toho na něj koukala (a nutno říci že značně zaskočeně a rozpačitě) zdánlivě obyčejná žába.

Obrázek



Několik vteřin trapného ticha ukončil Weng Zhu, Povznesený Pán Prodejných Pouličních Prostopášných Panen Privátních Poklesků, tím, že Kvaka kolegiálně zastrčil do lemů svého hávu.

Jako by se nic nestalo začal Weng (stále stejnou měrou v močáru jako byl močár na něm) mluvit, aniž by pohlédl na Su Xiang.
„Má drahá kočičí démonko, jejíž jméno neznám a která rozhodně nejsi bohyní Su Xiang v utajení, se kterou si tě tento nemrtvý přízrak spletl! Je načase vyrazit najít naše společníky a především toho zločinného Pei Ronga! Nyní když jsme získali důkazy…“ při kterýžto slovech Weng zamával tubusem plným staromarxismu a plazí pornografie „…a mocného spojence, nic nám nebrání vrátit se do Nefritového… do Nefritového zahradního domku zde ve světě nedůležitých smrtelníků, kde žije naše babička!“ Zhu, potěšen jak rychle zachránil situaci se neubránil lehkému úsměvu a pokračoval.

„Pokud chcete, vemte svou bledou kamarádku sebou, možná nám také pomůže najít boha Bangura, nebo alespoň mistra Prasečí ouško!“ pronese nakonec, jako by si ani neuvědomil, že Mrtvá nevěsta je už dávno pryč…
Načež náš milovaný a obdivovaný bůh vyrazí náhodným směrem pryč bažinou…
 
Nefritová želva - 15. září 2022 20:17
cccc4540.jpg

UKÁZNĚTE SE, TOTO JE SPOŘÁDANÁ BITVA!


Lee Banguro, Xia Yi a Pei Rong



Na mě si jen tak nepříjdeš, potvůrko. Pomyslel si Pei Rong a už se chystal uštědřit Xia Yi lekci za ten pozdrav obsahující podrážku boty.
"Tak ty si myslíš, že jsem k ničemu. A k čemu jsi ty, když se ti ani za sto let služby v Devátém nebi nepodařilo vyprosit pro mistra Baka svobodu! To já jsem tady tvrdě dřel, zatímco ses válela s nebešťany na červáncích! A měla bys mě oslovovat starší bratře. Budeš! Hej, kam běžíš?! Posloucháš mě vůbec !?"

Pei


Jal se neposlušnou spolupracovnici pronásledovat, "Bak mě varoval, že jsi jak z divokých vajec! K sakru."
Sáhl do své ošoupané kapsy a nahmatal v ní lísteček se zaklínadlem. Držíc ho mezi ukázováčkem a prostředníčkem do něj foukl a poslal pod svoje nohy, Hned na to vytáhl další a další. Sypal lístky z kapes a každý z nich obsahoval jeden verš, protože Peiova bojová technika spočívala v duši umělce. Verše mu pod nohama pevněly a tak se mu podařilo vyskákat vzduchem, jakoby šel po neviditelnch schodech .... až na vrchol obrovské cedule nad bojištěm a předběhl i Xia Yi.
"Hej hola!" zvolal, "vyzývám na souboj tuto prostořekou mladší sestru!" Řekl dramaticky a ukázal prstem směrem ke Xii.
"Pokud vyhraju, bude mě následujících 500 let říkat starší bratře."

Část Lee-Zhou army se nezáživně otočila směrem k ceduli.
"Oba dva se ukázněte! Toto je spořádaná bitva a platí v ní pravidla! Neumíte číst, nebo co? Postavte se do fronty z zápisu a držte huby," vyhrkla velitelka Lee-army a ukázala prstem na ceduli.
Při pohledu na obě armády bylo zblízka konečně viditělné, že je tvořena mladými smrtelníky ve věku kolem 13-20 let. Zarážející byl ovšem i fakt, že nikdo nebojoval. Smrtelníci lelkovali, postávali, tvářili se znudeně, vzájemně si opravovali účesy nebo hodnotili provedení kvality kostýmů ať už boha Lee Bangury nebo Weng Zhua. Na bitevním poli bylo také spoustu stanů a stánků, které z hledsika základních znalostí vedení války nedávaly smysl. Zkrátka více než bitvu celá scenérie připomínala jakýsi festival. Mezi lidmi, kteří proudili mezi stany, se pohyboval také prodavač magenthových šátků a lidé s destičkami, kteří na ně zaznamenávali roztodivné informace o každém účastníkovi.

Pei se snesl dolů a četl:

1. Je zakázáno dopouštět se násilí.

2. Je zakáno rozbíjet předměty a ničit krajinu.

3. Močí se na vyhrazených místech označených žlutými prapory.

4. Nepředbíhejte ve fontách k soubojům.

Kolem Xii právě prošel kdosi v kostýmu Weng Zhua a omylem mu upadla jedna z destiček. Stálo na ní: Průkaz příslušníka Weng army. Zápis k disciplínám: workshop vázání Bangurovi pásky, inscenované scénky před hodnotící porotou. Program: Weng Zhuovi chrámy nyní a dnes, vyzvaná přednáška s diskuzí. Hrnčířská dílna - patlání žabých konévek snadno a rychle. Čestný host, výtěz kostýmové soutěže z minulého roku Bang Bang Banguro.


Mezitím je oba dohnal i Banguro a vykřikoval cosi o sňatku mezi dvěma muži. Jeho pravá podstata boha neproměněná a neskrytá v žádném převleku pronikla do myslí jeho věřících a způsobila v nich chaos. Bylo hned znát, že se na bitvišti změnila atmosféra. Nervózní dívky držící své nalepené knírky poskakovaly a vykřikovaly: "sňatek mezi dvěma muži to je nepřípustné! Nikdo samozřejmě nezpochybňuje, že se bohové Weng Zhu a Lee Banguro často dotýkají rukama, usmívají se na sebe, chodí na procházky a navzájem se zachraňují z nebezpečných situacích!"
"A taky se nosí na zádech, když druhého bolí nohy a navzájem si půjčují deštníky, kupují si dárky, vzájemně se češou a tak!" Doplnil hned kdosi, aby byl výčet úplný.
"Ale tam to končí! Tam to musí končit!" Vykřikl jakýsi éterický mladík nepříliš přesvědčivě a další ho následoval slovy: "Tak praví zákon!"


"Tak!" Vyhrkll Pei Rong směrem ke Xii a Bangurovi, "A máme to tady! Vidite? Jak jsem říkal. Ten jejich pošahaný manifest už pronikl i sem, do světa smrtelníků! Protože vše co si usmyslí tam nahoře se stane odrazem v ostatních říších. Je to nebezpečné a musíme s tím něco dělat! Zachránit mistra Baka, to je náš první úkol. Byl jeden z prvních, kdo se manifestu vzepřel a proto byl svržen na Bohy pečetící plošinu!"



BANGURŮV TREST




Mezitím byl na nebesích bůh krásy Zli Bej, ponořen do plnění státních záležitostí v podobě pokřupávání mandlí ve slaném karamelu, sledování nebeských tanečnic a pospávání, když k němu přišel nebeský posel: "Pane, v Království smrtelníků byly zaznamenány výkyvy oddanosti víry sekty Zhu-Lee. A dokonce se to týká manifestu."
"Obtěžujete mě s takovou prkotinou?! Nevidíte, že mám plné ruce práce?!" Vyhrnul si dlouhé rukávy a nakvašeně odložil vrchovatý kalich vína z bohy-obveselujícího bobulovníku. Tanečnice poslal syknutím za dveře.
"Ta nová partička není dole ještě ani půl hodiny a už dělá problémy. Okamžitě sem podej Tác zrcadlící pravdu! Dělej!"
Posel vytáhl silou mysli z nebeské zbrojnice starodávný artefakt a vzápětí ho materializoval doprostřed místnosti. Na okrajích zářící plochý prstenec, jehož plocha připomínala zčeřenou vodu. Zli Bej mávnul rukou a prstenec roztočil. Kalné vlnky na jeho hladině se začaly vyjasňovat a odhalili obraz Lee Bangura na Bohy zapomenuté pláni.
"Tady ho máme, vola. Řekl jsem jim jasně, že mají použít převlek! Tenhle zmetek to nepochopil. Na tohle nemám čas. Jen počkej já ti ukážu, Banguro! Budeš teď snášet útrapy smrtelného světa nejen bez svých schopností, ale ještě v podobě kterou ti určím! To tě naučí!"
Na to rozpažil a pohnul pažemi do širokého pulkruhu. V prostoru mezi jeho dlaněmi, kterými vyznakovával symboly, se začala formovat pečeť nesoucí obzvláště peprné zakletí. Jak nabírala na síle, ozařovala jeho obličej stále jasnějším červeným světlem, který dodával úšklebku na jeho tváři obzvláště krutý vzhled...

Obrázek



Banguro nejprve pocítil neurčité šimrání v břiše a pak se s ním svět zatočil v záplavě omamné vůně květin.

Obrázek



Na místě, kde ještě před chvílí stál Banguro se tetelila .....
Malá květinová víla
 
Lee Banguro - 29. srpna 2022 22:15
lee2692.jpg

CESTA TAM, KAM SA MI NECHCELO




Nepáči sa mi to, že dostávame nejakú úlohu, ktorá ma nieje hodná. Som predsa Lee Banguro a nie nejaký trápny detektív. Absolútne nestihnem nič protestovať a už už ma chcú poslať medzi smrteľníkov.
"Čo?"
To je to jediné, čo som dokázal zo seba vysúkať, ale stratilo sa to len tak vo vetre. Akoby moje slová a moje emócie nič neznamenali ani pre vzduch okolo mňa. Weng by ma určite chápal a bol by mi oporou. Určite všetko cíti rovnako ako ja a do sveta smteľníkov nechce ísť, ale obaja sme bezbranní. A ako ho poznám, určite je z toho nešťastný. Pokúsim sa ho potom objať. Pomaly sa už dostávam z toho šoku, kedy do mňa udrel blesk a som pripravený, mu dať druhú šancu.

Na padajúcej plošine bolo toľko ľudí, toľko krásnych a živých ľudí. Milujem takéto veľké davy a neváham sa k nim hneď pridať. Tlačím sa dopredu ako prvý. Predomnou sa objaví žena s veľkým zadkom a moja ruka jej vkĺzne medzi polky. "Oh pardón." Následuje vysoký muž, s krásnymi vlasmi a veľkým penisom, ktorý sa mi obtrel o moju dlaň. Alebo presnejšie sa moja dlaň sa obtrela o jeho penis. Hneď som sa tlačil ďalej a tváril som sa, že to nebola moja ruka. Dokonca som aj ucítil ako sa dlaň niekoho iného obtrela o môj penis. Alebo som svoj penis niekomu natlačil do dlane. To je jedno. Predstavoval som si, že to bola Wengova ruka a laškovne som sa potom naňho usmial.

Moju pozornosť, ako aj všetkých ostatných upútal muž, ktorý sa predstavil ako Pei Rong. Prišiel mi hrozne milý, tak výrečný a zábavný. Hneď som sa k nemu priblížil a chcel som sa zapojiť do konverzácie. Ale vždy keď som otvoril ústa a chcel som mu povedať svoj názor na tému, o ktorej rozprával, tak ma vôbec nepočúval. Zaujímal sa len o Xiu a Su Xiang. Potom som už len s urazenými ústami stál bokom a tváril som sa nedostupne. Nie , že by niekto mal záujem sa ku mne prihovoriť.

Ani neviem ako, strhla sa bitka a Pei Rong sa na mňa zvalil. Nepopieram, že som jednou rukou neprešiel po jeho pevnom mladom bruchu, aby som mu spočítal všetky svaly. Potom sme už len padali. Vo svete smrteľníkov som nebol už tak dlho, že ani neviem ako to tam vyzerá. Veľmi sa o nich nezaujímam, len o dary, ktoré mi posielajú.
Pristátie som nemal tak tvrdé, dopadol som na Peia. Hneď som vyskočil na nohy a oprašil som si svoje oblečenie. Šatka mi z očí nespadla, ale ani som si to nevšimol. Ja vidím aj cez šatku a preto si niekedy niesom istý, či ju na sebe mám, alebo nie.

Hneď ma zaujme spor, ktorý sa tu odohráva. Je to možné? Oni sa vážne idú biť, kvôli mne?
Nesmrtelný Banguro je vtipnější!
Ano to som! Konečne niekto, kto ma dokáže oceniť. Som nadšený! Tam hore ma nikdy nikto nechce takto krásne oceniť.
Ale Weng je hezčí!
Uznávam, že je to naozaj nádherny muž, ale ani ja niesom na zahodenie. Sledujem ich a potom z ničoho nič, si uvedomím, že je tu aj Pei a Xia.
"A ty starouši se rozhodni na čí jsi straně!"
"Samozrejme som na strane Bangurovcov. Majú pravdu, som naozaj vtipný a aj krásny. A nie som starouš, ty .... ty .... mikrób."

A potom sa Xia úplne pomiatla. Ona chce vážne tých nebohých ľudí pozabíjať? Práve naopak, musíme im zabrániť v tom. Som predsa ich boh.
"Xia Yi!! Zakazujem ti to! Nikoho zabíjať nebudeš. Musíme im v zabíjaní zabrániť. Choď tam a povedz im, aby prestali. Povedz im, že Lee Banguro a Weng Zhu sú ... manželia .... a neželajú si, aby sa medzi sebou zabíjali."
 
Nefritová želva - 29. srpna 2022 14:42
cccc4540.jpg

Dar mrtvé nevěsty


Su Xiang, Weng Zhu



Weng Zhuovi a Su Xiang pomalu dochází, že močár neobsahuje pouze bláto. Mokrá zemina, byť okořeněná o rozkládající se těla pocestných, usmrcených Mrtvou nevěstou a pošlých zvířátek nemůže tak strašně smrdět. Řekněme na rovinu, že příčinou smradu bylo samo obyvatelstvo nedalekého Rýžova. Právě do Močáru totiž ústil důmyslný odpadní systém této výspy civilizace. Odpad z města zamořující čistotu přírody chemikáliemi z koželužných dílen a vším, co jsou lidé schopni vyprodukovat postupně z místa vytvořil jedinečný ekosystém přirozených mutací a smrtících jedů. Můžeme s jistotou říci, že kdyby nebyli hlavní aktéři bohy, podepsali by si ortel smrti už jen tím, že by se o močárové bláto otřeli palcem u nohy.

Bohužel přesně takový byl příběh Mrtvé nevěsty. Před několika dekádami přes močár putoval svatební průvod, shodou okolností tehdy pršelo a močár se rozvodnil až na cestu. Kola rykši vezoucí nevěstu i se svatebními dary zapadly do bahna a smrtonosný odér potupně otrávil pohůnky. Když se procesí dlouho nehnulo, zmatená nevěsta vyhlédla z okénka kočáru a spatřila rozjařené svatebčany ženoucí se skrze močár v divokém ryku, stiženi předsmrtnými halucinogenními výjevy. Nadýcháni smrtonosným odérem močáru, umírali s úsměvem na rtech zatímco se je postupně objímala smrtící náruč bahenního hrobu. Nevěstě se sice podařilo s kapesníkem na obličeji došourat zpátky do Rýžova, ale cestou se řízla do nohy o ostrý kamínek a do rány se dostala infekce z močáru. Místo svatby byl tedy vystrojen pohřeb a od té doby se stezce přes močár říká Cesta mrtvé nevěsty.

Su Xiang vyslala blátivý vír směrem k mrtvé nevěstě, ale její nehmotný duch se s povzdechem vznesl do výše. Bláto ji tak potřísnilo jen cíp závoje. Jedním splývavým skokem se přenesla na nejbližší kámen, který stál uprostřed močáru a s rukama zasunutýma v dlouhých rukávech na ně upírala své ukřivděné zraky černých zornic. Tu si Su Xiang všimla, že to na čem Mrtvá nevěsta stojí není kámen, ale vrchol sousoší dvou kachen zabořeného v blátě.

V tu chvíli ji hlavou probleskla vzpomínka na její smrtelný život. V ní spatřila poslední shledání s její nejlepší kamarádkou Rýžovým knedlíčkem.
"Ať se ti setkání se Sen Lu Shenem vydaří, vždyť jakmile tě pozval na projížďku na rybníce Dvou kachen tak je do měsíce svatba!" Radovala se Rýžový knedlíček den přes Su Xianginou smrtí. Je tedy možné, že místo na kterém právě stojí je to samé, kde kdysi přišla o život?! Byl snad kdysi tímhle zapáchajícím močálem Rybník dvou kachen, nejkrásnější místo pro střetávání milenců široko daleko? Pokud ano, muselo být prokleto něčím strašlivým!

Mrtvá nevěsta znovu promluví: Myslela jsem si, že jsi to ty Su Xiang! A Su v jejím hlase pozná svou dávnou přítelkyni. Pro bláto v očích jsem tě hned nepoznala! Posteskla si, když se tehdy Sen Lu Shen vrátil od rybníka s tím, že jsi spadla z loďky a omylem ses utopila, dlouho tě neoplakával! Jak jsem prorokovala, do měsíce skutečně měla být svatba, ale tentokrát si Lu Shen měl brát mě! Jak vidíš, nikdo z nás nedošel štěstí! Ani krásný Lu Shen, který žil nejdéle a sic se nikdy neoženil, počal alespoň pět potomků s Rýžovskými prostitutkami. Nakonec se i z nejkrásnějšího místa střetávání milenců stala tahle břečka! Musíš mi odpustit Su Xiang, že jsme tě řádně neoplakali!

Na to Mrtvá nevěsta zvedla ruce, jako dar dobré vůle mi dovol opravit tvou jmenovku! Jmenovka připevněná na Su Xiangině opasku se vznesla do úrovně jejich očí, na pár chvil zazářila a když se záře rozplynula po Mrtvé nevěstě nebylo ani památky. Nezbylo nic než štítek s jasně vyrytými znaky:

BOHYNĚ NEŠŤASTNÉ LÁSKY



Mezitím se Weng Zhuovi podařilo z bláta zvednout hlavu. První co spatřil, když si rukou odstranil bláto z obličeje byla obrovská žába, která na něj hleděla nezvykle inteligentně. Byla to skutečná žába, ne polštářek ani konvička. Možná to byla dokonce ropucha, kdyby někdo věděl jaký je v tom rozdíl. Břicho se jí nadouvalo jak kuňkala. Dalo by se říct, že v tu chvíli poprvé po mnoha letech pocítil něco co se blížilo pocitu zamilovanosti. Co když to však mělo něco společného s tím, že nevědomky putoval s bohyní nešťastné lásky? To však v tuto chvíli nemohl tušit. Měl sám co dělat, aby udržel klidnou tvář, když žába promluvila: Jsem Pán Močáru kvak kvak. Tuším, že jsem kdysi kvak byl krásný kvak a mladý kvak. Teď kvak musím kvak, konat dobrodiní kvak, abych odčinil kvak hříchy kvak minulosti kvak.

Zobrazit SPOILER
 
Su Xiang - 19. srpna 2022 21:11
xiang_blato_iko9565.jpg

Povidlaaaaa!!!!

Močál Močár, Su + Weng



Takto tedy vypadal ten pověstný tanec milenců, o kterém jsem tolikrát čítávala a stejně, jako jsem předtím zasněně rozbalovala zakázané svitky, div se mi nerozkutálely, i teď mi Wengovo láskyplné objetí zamlžilo svět a sotva jsem vnímala nárazy do hrubé zeminy pod námy, když jsem se zrovna ocitla pod plnou vahou jeho těla. Ocásek jsem roztouženě omotávala kolem jeho lýtek, pevných jako kámen díky staletím cvičení. Vše krásné ovšem musí někdy skončit a probuzení nepatřilo k nepříjemnějším.
Tělo ještě nějakou chvíli pokračovalo v pohybu a rozpláclo se vedle Wengova na znak do mazlavého humusu, jen to mlasklo!
"Eeeeew," s patrným znechucením se nejdříve přetočím na bok a snažím se odstranit nánosy bahna z očí. Odpudivé čvachtavé zvuky linoucí se od každého z nás přeruší dutá rána, když cosi dopadne přímo doprostřed Wengovy hlavy. Předmět se ztratí v břečce, ale jasně vidím, jak mu zpod vlasů začíná rašit pořádná boule.
"Oh, to muselo bolet," zalyknu se tklivě, "Weng-Shushu, dovol, abych Tě ošetřila!" Natahuji k němu ruku.

Obrázek



V půi pohybu se zastavím, hledíc na nevábné shluky špíny mezi prsty. Ne, tato nečistá ruka se nesmí Nesmrtelného dotknout. Zastříhám ušima, jak mi kolem nich proletí spásná myšlenka! Kočičí dívky znají ten nejlepší způsob, jak se očistit. Sotva se jazykem dotknu bahna, vyprsknu.
"Ptflew ptflew," vyplivnu sousto a všechny chlupy se mi naježí. Tohle rozhodně nechutná jako obyčejné bláto. Odkudsi z hlubin vzpomínek se mi vynoří příběh o jedné ženě doprovázené bojovým křečkem a....a...

"Weng-Shushu, musíme okamžitě pryč!" zapištím. Ale to už máme společnost. Duchova zlovolná aura se mi otře o fousky a okamžitě vyskočím na nohy. Můj věrný ochránce už zaujímá bojový postoj a nemohu se vynadívat na jeho sošné proporce.
"Přeci mě miluje, jinak by mě nechtěl ochránit před tím nanicovatým strašidlem!"
"Ha! Nevíš, komu jsi to právě zkřížila cestu! Tvé dny jsou sečteny, připrav se opustit tuto sféru, již nebudeš svým odporným zjevem ubližovat smrtelníkům!" křičím na ni a divoce ukazuji prstem. Statečný válečník po mém boku už se pak postará o zbytek.

Hledím na něj s obdivem a hrdostí, jeho jediný úsměv mi rozpálí líce doběla. A je to vůbec poprvé, co smím spatřit jeho božské techniky, které tak umně přede všemi skrýval. Jistě jsem první, kdo...

Mé myšlenky předběhly události. Viděla jsem, jak se odráží, v natažené ruce se zhmotňuje meč, který rozsekává ducha vedví. Několikrát zamrkám, něco je špatně. Určitě je na vině ta proklatá žena, co mezitím zformovala kouzlo, nebo tu na nás předem nalíčila past! Weng....Weng se nezvedl. Ne, znovu zahučel do bláta.
"T-t-t-o...," zamektám zmateně, "jak jen se opovažuješ vztáhnout ruce na všemocného Wenga. Za svou drzost draze zaplatíš!"
Teď je tedy řada na mně. Oh, neboj se, má lásko, ochráním tě. Budu bojovat třeba do roztrhání těla, jen proto, abych viděla koutky těch líbezných rtů v úsměvu!
Zhluboka se nadechnu, zklidním chaotické proudy energií procházejících skrze mé nitro a koncentruji je ve vějíři, který se mi právě zhmotnil v ruce. Ten doslova vibruje pod náporem božských sil. Roztančím se, každičký krok následovaný čvachtnutím, které musí uchu každého smrtelníka znít jako posvátný chorál. Kolem mě se pomalu začíná tvořit vír a nabaluje na sebe stále víc a víc bahna. Stačí jej jen udržet a poslat tím správným směrem. I obyčejné bláto nasáklé duchovní silou dokáže ducha rozmetat na cucky.
 
Weng Zhu - 18. srpna 2022 15:55
weng21356.jpg

Z BLÁTA DO BLÁTA

Příběh o dokonalosti, která se střetla se špínou světa


Močál Močár: Weng Zhu; Su Xiang; Mrtvá Nevěsta



Wengovo štěstí, způsobené tím, že celý zapeklitý případ vyřešil doslova během pár minut v říši smrtelníků, mu jistěže poněkud kazí jeho oděv pošpiněný pozemským prachem… nebo přesněji blátem.
Přesto, v okamžiku když se před ním začne formovat duch nižší kategorie se svým jistě dlouho nacvičovaným a přesto chabě banálním proslovem, dovolí si jistý drobný sebejistý úsměv. Lehce si vykasá rukávy elegantním gestem, postaví se do půvabného úvodního postoje školy Čisté paže průzračného horského potoka a z čela si odhrne vlasy slepené něčím, co s naprostou jistotou považuje za kus bláta. Bohužel tímto gestem si po celém obličeji rozmázne ne příliš čistou paží mazlavou a páchnoucí černou hmotu, tvořící devadesát procent Močálu Močáru. Přestože se mu poněkud navalí, neváhá a přihodí sebejistý hrdinský úsměv své božské kolegyni a pak se již konečně odrazí k útoku, který toho podřadného démona smete z povrchu zemského…

Obrázek


zatímco přemýšlí, kdy naposledy bojoval bez použití božských schopností, doputuje k jeho mysli plný význam onoho nedoceněného proslovu Bílé paní z močálu.
„Hrdličky…“
Hrůzná představa toho, že by mohl tento ubohý tvor, tato utrápená zavržená duše myslet, že se sem se svou kolegyní vydal za účelem … dotýkání…
Božské srdce Weng Zhu se na okamžik zastaví, jeho dokonalá koordinace zakolísá, rovnováha už tak napínaná kluzkostí všeho kolem i jeho samého povolí a nejdokonalejší z Bohů poněkud zatuhne, kvůli čemuž neprovede svůj útok přesně tak jak si představoval…

Obrázek

 
Xia Yi - 26. července 2022 23:36
xiyi829.jpg

Slast

Celou dobu zuřím. Nesnáším tlačenice! Smrdutý pach zcela neznámých osob! Nesnáším ten kontakt cizích nemytých těl, které se beztrestně mohou dotýkat mé kůže jen přes šaty! Jak oplzlé a nechutné! Taky nesnáším tyhle trapné úskoky a šejdířství, co celou dobu předvádí Pei Rong. Ale říká, že pomůžeme Mei Bakovi a tak jej tedy trpím!

Nechci se vracet k celému tomu chaosu a padání prostorem, které mne fyzicky nepoznamenalo, ale pěkně namíchlo! Na rozcestí mě zajímá jediná věc a ta TADY NENÍ! Pei Rong ztratil tu tubu, se kterou se mi chvástal a tak ho za to - zrovna když si klepe na čelo - bez řečí KOPNU DO OBLIČEJE! Jenom pocitově, žádná čchi. 

Jak říká Mei Bak; kopanec do nosu je jako sladká rýžová kulička - VYDÁ ZA DESET TISÍC SLOV!

"Co to tady meleš?! Myslíš, že jsem tak hloupá, abych si myslela, že svou nekompetencí budeš užitný k záchraně Mei Baka!? Tvé herecké schopnosti by neošálily děcko! Tvůj změkčilý obličej se mi hnusí! Tvůj nepravidelný dech mě uráží! Můj zadek plný trní volá po pomstě!"  Dodám na závěr a vytáhnu další trn. Ale pak zalapám po dechu. Pei Rong sám na to upozornil!

"Bitva!" zvolám nadšeně. A tak blízko! Nemusím ani sedlat oře, nebo daleko chodit! Nemusím se ani převlékat!

Když je bitva, tak můžete běžet zabíjet jen tak, jak právě jste. Nevyčtou Vám špatné líčení, nevhodně zvolenou obuv, nebo nedostatečně utažený kabát. Je jedno, že jste právě vstali, včera se přejedli, nebo to přehnali v tavérně. Vše jde stranou a vše se zcela bezprostředně vyřeší. Šlechtic se nemůže povyšovat na sedláka a sedlák se ohánět sociální nespravedlností! Tolik svobody a rovnosti na jednom místě!
  
"Zatím nic velkého! Snad to ještě vygraduje! Ale co! Aspoň bitvička!" Je mi jedno, co mi Pei Rong říká, nebo kdokoliv jiný. Teď je čas oslavovat! "Zabiju jich - doufám - aspoň pět, než to pořádně začne!" Konečně trocha zaslouženého uvolnění po nezměrných nebeských protokolech, zdvořilostních návštěv a civění na tlusté červené kapříky. "Nebo zabiju deset a tím to celé pořádně začnu!" Slzy štěstí mi tečou po tváři. Ale i přes ně vidím jasně cíl své cesty.

Oba tábory křičí nějaké nesmysly, takže nemusím brát na zřetel, kdo mi zrovna přijde pod ruku a mohu to brát zprava zleva, zleva doprava a do spirály! Tak to mám nejradši! 

"Honem, honem, ať na nás nějací zbydou! Těžkooděnci a oholení jsou moji!" 

Bude tam jistě mnoho mužů a budou mne jistě chtít znásilnit a já je za to budu jistě moct zabít! A nebo se nechám a budu je moct zabít potom!

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.075244188308716 sekund

na začátek stránky