| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Jeden by řekl, že když někoho přetáhnete přes koleno a to koleno mu svým způsobem prostě rozdrtíte, tak si dá pokoj a třeba začne řvát bolestí nebo tak. Tenhle Nord o tom ovšem neslyšel. Takže já jsem udělal základní chybu a nechal se ukolébat tím, že ho můj úder vyřadí. Ve své euforii jsem minul a jen tak tak jsem nastavil svůj štít. Myslím, že nebýt toho, tak bych byl mrtvý nebo hodně pomlácený a asi bych si už dneska nezabojoval. Ta rána byla velice silná a šla přesně do středu štítu. Ruka mi drnčela a celé tělo s ní. "Že Ti to trvalo!" Houknu na Stellu a zaklepu hlavou, abycch si vyklepal poslední zbytky otřesenosti a vrhnu se zase proti Nordovi. Teď už nedoufám, že ho Stellina rána, která byla opravdu mistrná vyřadila a radši přidám i svojí. Mířím někam směrem k hlavě. Ono je to vlastně jedno. Úder kladiva drtí, ať dopadne kamkoliv. (15+2+2) Tady už není o čme jednat, je potřeba pomoct v průlomu... |
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia 19. července 1084, večer „Tak se uvidíme později!“ Kývnu na srozuměnou a bleskově zamířím dolů směrem k improvizované hradbě. Cestou odložím toulec se šípy i luk, ale na takové místo, abych zbraně případně zpátky našla, ale v kontaktním boji by mi byl luk na zádech spíš na škodu. Stisknu jílec svého meče, ale zatím ho nevytahuju a začnu se procpávat do předních linií boje. Jde to pomalu a ztuha, ale naštěstí zase taková tlačenice tady není. Horší jsou zranění trpaslíci a nehybná těla. Bylo by vhodné aspoň ty, kteří ještě dýchají dostat z bitevního pole ven. Takhle je tu tak maximálně ušlapeme. Ale když se rozhlédnu, tak nenajdu ani jedny volné ruce. Konečně se dostanu do centra dění a vytáhnu svůj meč, připravena kdykoliv zaútočit nebo se bránit. Zahlédnu Rigona s Bjornem, ale to je všechno. Teprve až po nějaké chvilce uvidím i Torraka, který se právě pustil do bitvy s nějakým vysokým nordem. Nord je očividně zkušený zabiják a má páru. Torrak mu sice mistrně odolává, ale těžko říct na jak dlouho. Tady už bude hrát jenom štěstěna na jedné nebo druhé straně. Rozběhnu se tím směrem a hodlám získat Torrakovi nějaký ten čas na zmátoření po tvrdém úderu do štítu. Provedu bleskový útok na nordovi slabiny, což není tak složité. Nordové celkově moc neuznávají složité zbroje, takže nad úderem nemusím ani tak moc přemýšlet (12+2+2+2=18). Na mojí straně je jak překvapení, tak i vcelku volný manipulační prostor, takže hned po úderu ukročím směrem za nordova záda, tak abychom ho s Torrakem sevřeli mezi nás dva a prakticky neměl žádnou šanci. Rozhlédnu se kolem nás, jestli náhodou se neblíží ještě někdo, kdo by rád udělal přesně to samé, co já drahému nordovi. Myslím, že pro Torrakovo kladivo by teď mohl být nord vcelku jednoduchá kořist, takže já se můžu soustředit na to, abych nám hlídala záda (7). |
| |||
|
| |||
Hledání léčitelky Omor, Strugia Hledím na tu léčitelku a poslouchám. Do Sibiru.. To je docela daleko. Nechce se mi obtěžovat Vibeke a vláčet Turid přes celou zemi, kdo ví kde bychom narazily na Kuše, nebo jiné nebezpečí. "Tak já tedy půjdu.. Děkuji vám, a omlouvám se.." Lehce se pousměju, pořád trochu smutná, a vyjdu ven. Zamířim zpět do hostince, najít Vib a říct jí špatnou zprávu.. Možná si tam sama sednu a dám si trochu vína. Ještě jak vyjdu ven, napadne mně podívat se na svou levou ruku. Samozřejmě myslím svůj náramek. Doufám že je Jolka v pořádku. A že jí to učení jde lépe než mně. |
| |||
Hledání léčitelky Omor, Strugia
|
| |||
Hledání léčitelky Omor, Strugia S nadějí a nadšením se dívám na tu ženu. To však rychle mizí když promluví.. Napřed začnu mít lehký tik v pravém oku. Jak pak pokračuje, začínám cítit větší a větší frustraci. "Aaaaaaaaaaa!" Vyjeknu! Vyjelo to ze mně úplně samo, asi jsem si potřebovala ulevit. "Omlouvám se.." Řeknu zahanbeně a znovu se na tu ženu podívám. "Hledám jí už přes.. dva měsíce. A teď, když konečně dorazím sem, je pryč.. A ještě jede na koni.. Nechce se mi ji nahánět po celé Strugii". Povzdychnu si posmutněle a snad poprvé mně napadá, že bych toho nechala. Mohla bych se vrátit, být s Jolkou.. Od té kořenářky bych se jistě také něco naučila. "Nevíte.. Jestli je způsob jak na dálku někoho kontaktovat? Třeba zda tu ve městě není nějaký schopný kouzelník? Protože já nechci jít do Sibiru a zjistit že už tam tou dobou není..". Řeknu trochu zoufale. |
| |||
Hledání léčitelky Omor, Strugia
|
| |||
Toulky kolem Omoru Omoru, Strugia
|
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
|
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia 19. července 1084, večer Po pár prvních střelách si již nepřátelští lučištníci všimli, že je likviduju zrovna já. Nad hlavou mi začnou pálit šípy. Ale tak i tak, dva nepřátelé byli mimo hru. Pomaličku se přesunu o kousíček bokem, ale stále přilepená na náš provizorní úkryt. „Už musejí zbývat maximálně tři.“ Zkonstatuju nahlas aktuální situaci. Než se zase trošinku nepřátelé uklidní, tak se soustředím na náš problém s ohnivým mágem, který se opětovně připomněl další rozžhavenou koulí. Tohle už musí skončit, nebo budu mít spálené čelo. Nedej bože, budeme na uhel obě dvě. „Jo! Jo, vím…“ Opatrně vykouknu a okamžitě zase zalezu zpátky. „Schovává se tamhle u toho domu hned naproti nám, trochu víc doleva. Má takovou tu ostrou střechu. To nemůžeš minout!“ Zkusím ji aspoň částečně popsat přesnou lokaci našeho největšího nebezpečí. „Tak co?“ Kouknu se po ní, když už vypustí druhý šíp. „Je po něm?“ Opětovně využiju toho, že se tentokrát lučištníci soustředili na Simeninu pozici a na mě tak trochu zapomněli. Připravím si šíp, vykouknu a vystřelím jejich směrem několik šípů za sebou (10+2-1=11; 16+2-1=17), než opět hlavu schovám dolů (11+2=13). „Nevíš, co se děje dole?“ Houknu na Simenu. „Jestli nemám spíš jít pomoct tam?“ |
doba vygenerování stránky: 0.22139716148376 sekund