Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Venture club: Space Oddities
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci. Bimba | ||
| |||
| Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. | ||
| |||
 | Při zmínce o sestře polkla hořkou slinu a přetavila ji do pobaveného úsměvu, jako šperkař levné zlato. "Haha, netuším, o čem mluvíš... sama dobře víš, že jsem z podstaty mírná a poslušná jako koťátko." nechala vtip doznít, zatímco se její modrá společnice z nějakého důvodu nemohla přestat smát. Když jí Blue nabídla rámě, na okamžik zaváhala, pak si vytáhla spadlý šátek přes ústa a přeci jen se do své společnice smířlivě zavěsila "Dobře. Představ si situaci - přirozeně zcela hypotetickou, kdy ti přijde poptávka na zboží, které se neshání úplně snadno. Pro představu můžeme mluvit třeba o takovém... Salamandřím vejci. Klientovi potvrdíš, že jsi schopná takovou věc zajistit, domluvíte si tedy podmínky spolupráce, cenu a termín... ty víš, že neberu zálohy, je s tím příliš mnoho starostí! Nejlepší kšefty jsou z ruky do ruky, vyřešeno, všichni šťastní a stůl zůstane čistý." Pokrčila rameny nad nesouhlasným zavrtěním hlavou, kterým ji Blue obdařila. Měla jiné způsoby obchodovaní. Výrazně jiné. "No... ty samozřejmě jako spolehlivý dodavatel opatříš ono hypotetické Salamandří vejce, v bezpečí ho dostaneš ne přes jednu, ale dvě hranice, a ve smluvený den a čas se tvůj odběratel nedostaví. Nenapíše. Vypaří se ze světa a není možné ho jakkoliv kontaktovat. A tobě zůstane vejce v kapse a nepříjemná pachuť na jazyku. Přirozeně v tomhle okamžiku jde především o princip... věřím tomu, že bude mít ten starý lišák dobrou výmluvu, proč se nedostavil na schůzku. Ale ráda bych si ji poslechla na vlastní zvědavá ouška." | ||
| |||
7595.png){kind=icon} | BAGGAGE CLAIMED Zavrtěla nesouhlasně hlavou a jednu ruku si opřela v bok. "Nedostavil na schůzku? Mezi čtyřma očima? Co by řekl tvůj manžel na tyhle tvoje dostaveníčka? Ty už neděláš jako tvoje sestra, hm, jak se to říká..." Tetrálně naklonila hlavu ke straně a prstem si poklepala pod šklebící se ústa na nevýraznou bradu. "Drž kloaku a krok?" Zasmála se vlastnímu vtipu a plácla do svého společníka.
,,Cestující na křižník Nabu nechť se neprodleně dostaví k odletové bráně číslo 18A. Poslední orbitální transport odlétá během 10 minut. Opakuji...'' "Hrají tu naší!" Zajásala Blue a nabídla ti rámě. "Pojď a hezky mi mezitím řekni, co ti ten zlý Doktor Malteicius provedl, ano?" Poklepala ti na hřbet ruky a nesla se lobby jako dáma. | ||
| |||
| Ve chvíli, kdy se znovu stala kamarádkou, ji hromotluk na povel pustil. Zoraiin měla nekonečně mnoho času na to otočit se v letu, zmírnit svůj pád libovolnou končetinou a přistát ladně jako exotická šupinatá kočka. Akorát, že přesně tohle nesměla udělat. Zatnula zuby a připravila se na setkání s tvrdou zemí. Kdyby mohla vyzdvihnout dvě věci, které se za svůj kočovný život naučila, byla by to určitě schopnost ukazovat pravý opak karet, které zrovna drží v ruce. A především... to zatracený sebeovládání. Pleskla s sebou o podlahu jako nahnilá hruška a bolestivě promnula naražený loket, zatímco si její trýznitelka užila (jistě ne poslední) příležitost ji ponížit. Mňamy! Využila metafory podané rukavice a zatímco si ve stoje oprašovala kalhoty, jen tak mimochodem nahodila udičku. "Hledám chlapíka, co mi nedošel na schůzku. Myslím, že by bylo rozumné si s ním popovídat mezi čtyřma očima a zjistit, co ho trápí a proč se mi vyhýbá... to určitě chápeš." Protáhla spiklenecky. "Je to nějaký Dr. Mateiciuc... jeden by řekl, že ho s takhle blbým jménem najdu raz dva, ale nemám asi tak dobré pátrací schopnosti. Ani široké sítě. Nemáš ho náhodou ve svém vyhlášeném seznamu kontaktů?" | ||
| |||
| BAGGAGE CLAIM Blue sledovala jak s tebou její společník klepe a úšklebek ji přeskakoval z jedné půlky tváře na druhou, podle toho jak se šklebila a mhouřila jedno či druhé oko. Její zaoblený čumák vykukoval z přilby jíž měla otevřenou. "To jsi měla fakt kliku, Zor! My jsme totiž tady s Bouldrem náhodou šli kolem a najednou mě to cvrnklo do nosu: Hele, není támhleto moje dobrá kamarádka Zor?" Familiérně dloubla do svého společníka loktem, obšem s jeho výškou byla ráda že ho nedloubla do kolene. Ten přikývl. "Tak jsme ti přišli dát pac a pusu, drahá přítelkyně." | ||
| |||
| Beznadějně ztracená v myšlenkách se sklonila ke svým věcem, aby jí vesmír vzápětí nemilosrdně vrátil nohama na zem. Tedy vlastně... "Whoooou" vyjekla s čistou bezprostředností, když se jí krev nahrnula do hlavy a šátek shrnul stranou. V ten stejný okamžik se jí cípy rozepnutého kabátu srolovaly přes záda a zakryly pohled na únosce. Úzký šupinatý ocas podrážděně švihl ze strany na stranu. Dobře známý hlas se naštěstí ozval dřív, než stihla udělat nějakou neuváženou hloupost. Vymotala se ze zákeřného oblečení a věnovala reptiliánce ten nejvíc srdečný úsměv, kterého byla v této pozici schopná. "Blue, drahá! Doslova jsem právě na cestě za tebou, jak už určitě víš z mých zpráv... I když mi lichotí, že ses nemohla dočkat mé společnosti, nemáš pocit, že bychom si užily víc zábavy, kdybych měla trochu více ehm... osobního prostoru?" Loupla očima po gorile, která ji se značným uspokojením držela nad zemí. "Mám pro tebe všechno i s úroky a skromným příspěvkem na to nejlepší šampaňské jako pozornost..." Jednou rukou si stále přidržovala kabát, proto jí nezbylo nic jiného, než si rukavici sundat zubama. Odhalila štíhlé zápěstí, na kterém pod kůží modře problikával nfc čip a výmluvně natáhla dlaň k věřitelce. Blue si mohla povolenou částku odečíst hned na místě. "Hihochodem hám ftále hájem o jiftou informafi... a dnefka hohu platit pfedehm!" Proboha pusťte tu nebohou ještěrku na zem, ať nemusí mluvit s pusou plnou oblečení! | ||
| |||
| BAGGAGE CLAIM Po absolvování této fronty jsi je měla za sebou téměř všechny, ovšem tato byla nejpomalejší. Ještě jednou tě při vstupu do bezcelní zóny zrentgenovali, než přišel očekávaný pocit cestovní horečky na konci úředního tunelu. Tady pospíchaly i digitální hodiny na stěnách. Mezi otevřenými krámky plnými ukřičených prodejců zde zoufalí pasažéři pospíchali do správných koridorů, aby se dostali na tu správnou loď. Zajímavé bylo, že veškeré zboží zde bylo zavakuované v narůžovělých plastových bublinách, plných exotického ovoce, alkoholu i elektroniky. Bubliny na sobě měli logo NanoTechu.
Její vysoký zavalitý společník s neprůhlednou přilbou na hlavě ji s tlumených pobaveným uchrochtnutím uposlechl. | ||
| |||
| Místo před ní se konečně uvolnilo a Zora se neochotně vrátila myšlenkami zpátky k realitě. Postoupila k pultu, poprvé zaměřila pozornost k bytosti u počítače a s překvapením zjistila, že je to reptilian. "Skoros iā qeldlie tubis." pozdravila uctivě. Možná až příliš. Na jejich planetě by se s příslušníkem nižší rasy slušelo prohodit maximálně Rytsas. Úředník byl Uēpa - původní z reptiliánských kmenů. Některé rody se časem evolvovaly do výrazně humanoidnější podoby. Díky svému vrozeně vyššímu intelektu brzy potlačili původní genetické linie a vytvořily první šlechtické rodiny. Mezi ty nižší, ale stále uznávané, patřili i Zořini rodiče. A rozhodně mezi ně nepatřil ještěr, který si ji teď měřil jedním pohyblivým okem. Zdálo se, že ho její pokorný pozdrav potěšil. Zbytek rozhovoru totiž proběhl v méně nepřátelském duchu, než předpokládala. Jak užitečné je někdy sklopit uši. Zmocněnec se zjevně spokojil s identifikací Zory, její lodi a skromného nákladu. Přisunul k ní čip a blahosklonně naznačil, že se může vzdálit. Kvapně si vytáhla šátek zpátky přes nos a s vděčností se vpletla do zmateného davu. Obyčejně by se na většinu cesty zašila v ústranní, plánovala další setkání, business... dneska měla ale překvapivou chuť na společnost. Její nálada byla na poměrně vysokém spektru, možná by mohla strávit let něčím zábavnějším. Poznat nové tvory. Odposlechnout pár rozhovorů, za které někdo někde rád zaplatí... Podle pokynů si připnula čip na pásek od kalhot a zamířila k odbavení příručních zavazadel, kde by jí měli vydat proskenovaný batoh s osobními věcmi. Během toho se se zájmem rozhlížela, kde asi stráví zbytek dne? | ||