Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Hoshi
Družina
| |||
 | Změna “vizáže” Oběžná dráha Ecosu IX
| ||
| |||
 | Konečně odměna Hluboký vesmír Paluba N652V „Ha, tak to já si docela žila. Konečně mi někdo pořád nepřikazoval, co mám jíst a co ne, v kolik hodin a podobně. Navíc ty prefabrikovaný bůh ví co v samoohřevných sáčcích mi lezly krkem vždycky.“ Pobaveně se usměju, když si vzpomenu na vojenskou denní rutinu. Ale na druhou stranu člověk to měl aspoň jednoduchý, vlastně ten mozek nemusel zapojovat vůbec. Nemusel myslet na to, že si potřebuje nakoupit, že by se měl umejt, nedej bože, že by už měl jít spát. V armádě to prostě děláte automaticky, protože vám to někdo nad vámi řekl. „Vlastně jsem se vždycky zamýšlela nad tím, proč vlastně vojákům dávají najíst. Však by stačila infuze, nějaké stimulanty a nosil by sis to v batůžku.“ Zavrtím hlavou. „A vsadím se, že nějaký korporát typu Hoshi už to napadlo…“ Spokojeně se uvelebím na Vitaliho klíně a usměju se. „No tak když to bereš takhle…“ A pak už prostě vypnu. Vypnu veškeré myšlení a odmítám se nechat rušit nějakými racionálními blbostmi, které je schopný mozek vymyslet a vnutit člověku v tu nejméně vhodnou chvíli. Po nějaké době se ale zvednu a stáhnu si Leona nahoru k sobě. „Nebudeme dělat K-Popovi trauma.“ Mrknu na něj a zatáhnu ho k sobě do kajuty. Ať se když tak K-Pop o případný alarm a řízení postará sám… | ||
| |||
 | Odstřihnutí od reality Hluboký vesmír Paluba N652V "Ano." Celou sadu jejích otázek stáhnu do jediné odpovědi a potom se rozesměju. Ono totiž na celou tu sadu tady ta jedna odpověď bohatě stačí. "Ale abych ukojil Tvojí zvědavost tak ano. Přesně to mě nadchlo. Proč? Protože mě to vrací tam kde jsme kdysi byli. Což je prdelně sentimentální, ale prostě je to tak. A k mému jídelníčku...něco jsem si taky uklonil, ale nic moc, takže jsem měl pár svých podniků kam jsem chodil. Občas něco chodil šéf. Takže nahovno." Nebudu tvrdit, že jsem jedl zdravě a tak, ale v době dnešní medicíny je to poměrně jedno. Doktoři opraví nebo naklonují skoro každou část Vašeho těla a pokud Vám někdo neustřelí hlavu, tak jste celkem v pohodě. Což tedy neznamená, že nejsem rád, že bude maso a obecně bude lepší jídlo. Výcvik mě naučil si nestěžovat, ale už jsem se zvládl trošku rozmazlit, když mi za krkem nesedí serža a neřve na mě. "Já bych tomu říkal. Vem si furt to bylo víc než se dostalo kde komu, takže já tomu říkám štěstí!" Založím si ruce na prsou a nasadím vítězoslavný úsměv! Já jsem prostě vyhrál a s tím nic neuděláš! Kdybych vyplázl jazyk, tak tomu dám dokonalou fazónu, ale udržel jsem se. Bojím se, že bych o ten jazyk mohl přijít. Nevyplácí se dělat takové věci na lidi, kteří ovládají ostré nástroje. "Hooah! Na to bych se napil." Jednou mariňák a navždy mariňák. Zabijou nás, až budeme mrtví, ale my zabijeme je a zabijeme je víc! Tenhle přístup prostě miluju a když ten přístup má Vaše holka? To je prostě sweet. Teda nevím jestli říkat Vaše holka, ale asi by jsme mohli. "Nuda? Carpe diem Sophie. Carpe diem." Pokud by se teď objevili nějací piráti, tak si myslím že bych vyskočil z přechodové komory jenom ve spodkách, přeplul na jejich loď a vlastnoručně jim narval krky do prdelí, že mě ruší. Přitisknu se v polibku k Sophii a nechám ruce, aby dělaly svojí práci a prostě přejížděli její tělo a když bude chvíle, aby jí zbavili nějakého přebytečného oblečení. Má ho na sobě opravdu, ale opravdu zbytečně moc. Teď už se můžou piráti ukázat. Možná i když začne řvát alarm, že si jich nevšimnu. Můžou si dělat co chcou... | ||
| |||
| Odstřihnutí od reality Hluboký vesmír Paluba N652V „Ne, opravdu neumřeš hlady…“ Zavrtím hlavou a pobaveně se usměju, když sleduju Bejka, jak se bez keců pustil do mytí nádobí. Spokojeně se u toho uculuju. „To tě tak nadchlo, že zařídím suroviny a možná občas i něco uvařím? Mám se vůbec ptát, co jsi jako do téhle doby jedl?“ Myšlenka, že jeden můj parťák byl dva roky na instantních čínských nudlích a druhý na hranolkách na přepáleném tuku a burgrech z benzínky, je poněkud děsivá. Ale žijou, žijou. A hodnoty cholesterolu jim testovat nebudu, za to už mě nikdo neplatí. Nebo si ještě mohli najít nějakou chudinu, ze které si udělali kuchařku, to si taky dokážu v jejich případě představit. „Fajn, takže na první místo svých priorit budu muset vecpat nákup pořádnýho masa na steaky. Chápu.“ Široce se usměju. „Vás je tak jednoduché zmanipulovat skrz jídlo.“ Pokrčím rameny a dopiju kafe, abych mohla hrníček odložit bokem. „Hele to asi těžko říct. Štěstí bych tomu neříkala.“ Zlehka se o Leona opřu, když si konečně sedne ke mně na gauč. „Spíš už to bylo takové beznadějné řešení. Mít se aspoň půl roku hezky. A pak se smířit s tím, že ti nějaký zmrd prostřelí hlavu.“ Pronesu s naprostým klidem docela jasný fakt. Jasně, že se smrti bojím, kdo by se ji nebál, toho nic, co najednou přijde. Ale na druhou stranu je potřeba přiznávat si realitu. Díky tomu tady vlastně ještě my tři jsme. „Takže sice teď možná jsme v kupě sraček a už se z ní nikdy živí nedostanem, ale taky jim můžem slušně nakopat prdel, než to všechno půjde do kytek.“ Šťouchnu do Bejka s úsměvem. „A to si piš, že jim na tu jejich základnu shodím minimálně jednu bombu, když už nic jiného.“ Pomalu se vyškrábu na Leonův klín a spojím ruce za jeho krkem. Nasadím vážný výraz. „Ano, odkládat určité věci se prostě nevyplácí.“ Pokývu důležitě hlavou. „Co kdyby za chvíli přiletěli další piráti, že?“ Krátce se musím pousmát, nad jeho naprosto upřímným nevinným pohledem. „A nebude to nuda, když to vlastně teď už nemáme zakázané?“ Odpověď je vcelku jednoduchá. Dokud to nevyzkoušíš, tak to nezjistíš. Spokojeně vtisknu Leonovi první polibek, který naprosto automaticky protáhnu. Myšlenky mi v tu chvíli utečou už úplně někam jinam a mozek jako by sám od sebe a dobrovolně vypnul. Jako bych se vrátila do dob, kdy bylo ještě všechno v pohodě. | ||
| |||
| Chvíle klidu Hluboký vesmír Paluba N652V "Nechovám, já malej kluk sem! A jsem na to hrdej!" Zašklebím se, protože jsem si zase naběhl. Tohle intelektuální povídání je prostě intelektuální...což je něco, co úplně nepatří mezi moje žánry, které ovládám. Dost skepticky se dívám na ten smutný výraz, který rádoby Doc nasadila. "No byl! Ale zase to bylo něco za něco. Nechat se vojebat seržou a jít si to nechat pofoukat za doktorkou. To je si myslím dobrej deal nebo ne?" Zcela nevinně se usměju a vlastně to tak fungovalo. Ono kdyby se mi to nelíbilo nebo mě nebavilo tak to nedělám to je zase logický, ale serža byl na tohle fakt ujetej. Jediná moje výhoda byla ta, že jsem fungoval dobře v poli a on neměl důvody se mnou nic jinak řešit a dělat. Dost reálně by mě poslal do horoucí prdele jenom proto, aby měl v jednotce klid. "Ten? Ten by jedl i poručíkovo hovno, kdyby musel, ale máš pravdu, že když mohl tak se o sebe staral. Musíme někde nabrat normální jídlo. Je pro mě těžký uvažovat i v těhlech rovinách. O to se staral někdo jinej vždycky. Takže říkáš, že nebudeme na prefabrikátech? To se mi líbí! Za to to i umyju." Rozhodně jsem se nezlobil za tu vidinu toho, že budu jíst pořádné jídlo a tak jsem i bez keců šel umýt to nádobí. Což se asi stalo poprvé a naposledy, ale ta myšlenka mě tak nadchnula, že jsme neměl dalších slov. Takže věřím, že Doc z toho spadla brada až do podprsenky. "Podle toho co říkáš, tak jsi asi měla největší štěstí z nás všech. V takovém případě mě skoro mrzí, že jsme Tě vytrhnuli z takové budoucnosti. Přeci jenom to zní lépe než to co asi budeš zažívat s námi. Z velké posádky jsme dva a z toho jeden poslouchá támhle ty sračky. To jsi to vyhrála Doc..." Říkám to upřímně. Je samozřejmě otázka, jak dlouho by trvalo než by jsme se dozvěděli, že je Doc mrtvá. Ti buzeranti byli sakra výkonní a takhle máme extra šanci, ale měla by tak zaručený ještě hezký život. To co čeká nás je jen hromada střev a sraček. No, asi jsem upadl do zbytečných pesimistických úvah. Každopádně občas Vás to prostě stáhne ani nevíte jak. Já vím, že to poklepání bylo na to, aby zdůraznila místo, ale já to vzal jako pokyn k tomu, abych se přidal k ní na gauč. "Vlastně? Proč ne? V pekle říkali dnes neumírej nebo tak nějak to říkali v nějakém holo filmu. S tím kolik lidí chce vidět naše natržené prdele není odkládání některých věcí rozumné..." Tvářím se nevinně, ale jestli Sophie nevidí tu nadrženost, která mi srší z očí, tak by potřebovala kapky proti zánětu spojivek... | ||
| |||
| Chvíle klidu Hluboký vesmír Paluba N652V „Takže… Ty se taky chováš jako malý kluk, když zrovna nejsi v bordelu?“ Rozesměju se při té představě. Ale jo, vlastně má Bejk pravdu, většina z nás jsou takový trochu puberťáci, jen mají bohužel většinou dost slušné bouchačky a zapamatovatelnou ránu pěstí. Takže jsou to puberťáci, kterým není dobré se úplně vysmívat. „No tys byl strašný chudák…“ Nasadím smutný ustaraný obličej. „Ale očividně ti to nebránilo za mnou chodit pořád dokola a pořád dokola se nechat jebat jakýsi debil, že chrápeš s vlastní doktorkou.“ Na závěr se rozesměju. Zamyslím se nad tím, jestli mě někdy plukovník nebo seržant přišel zrovna za tohle seřvat. Jako jo, přišel si promluvit, že to jako není úplně v pohodě, dokonce i zvedal hlas, ale nebylo to nic, co by člověk tak nějak s úsměvem neustál. Asi se bál, že mu ránu příště nezašiju úplně hezky. „A ty myslíš, že seržant by jedl nějaké čínské prefabrikáty?“ Kouknu na něj pobaveně. „Tohle…“ Zatřesu se sáčky s docela normálním jídlem. „Jsou seržantovi zásoby pro případ nouze. Takže bychom si toho měli vážit.“ Pustím se následně spokojeně do jídla. Jo, je to polotovar. Ale lepší než nic. Myslím, že moje další věc v pořadníků úkolů bude sehnat nějaké lepší jídlo, ze kterého mi po týdnu neslezou nehty i vlasy. Kuchyň je tu docela slušně vybavená, takže není důvod k tomu, aby se nepoužívala. „Ono to stejně nakonec dopadne, že začnu vařit. Protože na tomhle dlouho nikdo nevydrží. To bys musel začít zobat milion doplňků stravy a stejně by to nebylo ono.“ Poznamenám suše a dál se cpu těstovinami, dokud není miska úplně prázdná. Jenom ji odložím na linku. „Já vařila, ty myješ!“ Svalím se znovu na gauč. Drobně se usměju a zavrtím hlavou. „No… hodně… Kdo z nás nemá. Zvláštní je, že jsem zrovna dostala nabídku, abych se stala na té lodi stálý lékařský důstojník. Kapitán byl i obeznámený s tím, že nejsem úplně miláček galaxie a že by to jeho posádku mohlo stát hodně.“ Upřímně, byla to asi ta nejlepší nabídka, jakou jsem zatím dostala. Zároveň tedy nejvíce smrděla průserem. Ale tak nějak jsem byla rozhodnutá to prostě risknout. Mít se aspoň chvíli fajn a nepřemýšlet nad tím, kam zdrhnu příště. „A ve chvíli kdy jsem mu na to chtěla kývnout, tak mi oznámil, že venku se po mě ptají nějaký dva divní cápci a lákají mě na Skittlesky.“ Upřímně se zasměju. „A Skittlesky prostě nešly odmítnout.“ Přitáhnu si k sobě kafe a napiju se. Provokativně se usměju.„To jako tady a teď?" Poklepu na gauč. Zaposlouchám se do zvuků, co vychází z K-Popovi kajuty. „Je fakt, že to má nějak moc nahlas. Asi se bojí, co by odsud slyšel. Ještě ti bude závidět.“ | ||
| |||
| Konečně jídlo Hluboký vesmír Paluba N652V "Já mám asi sedmnáct litrů. Takže nic moc. Kdybych věděl, že budu potřebovat tolik, tak trošku šetřím nebo beru větší kšefty." Zavrčím, když si uvědomím v jaké prdeli jsme. Podle všeho ve velké nebo teda ne tak velké, ale budeme proto muset dělat nějaké protislužby, které nemusí být něco co bych zase chtěl dělat. Na Doc se ušklíbnu. "Hele to mě nenapadlo, ale kdyby měli bude to nula nula nic. Lepší by bylo zajmout ty lodě a prodat je možná. To by pak nějaký ten creditek hodilo. Tak příště." Teď už je pozdě ronit slzy nad odhozeným ručním granátem. Příště budu více soustředěný na ty důležité věci. Peníze, zbraně, jídlo, pornografie. Ne nutně v tomhle pořadí, ale myslím si, že takhle by to mohlo fungovat. K-Pop zmizí jako pára nad hrncem a já jenom zvednu oči do nebe. "To je prostě vůl..." Podle všeho si toho Doc všimla taky a myslím, že na to reaguje stejně jako já. "Jo je to vůl. Holt mariňáci mají pubertu dlouho a pokud nejsou v bordelu, tak jsou jako malí kluci. Veřejný tajemství to bylo, ale serža mě za to jebal pěkně. Mamrd stará..." SMěju se a kroutím hlavou při té vzpomínce, jak stojím v pozoru a serža na mě řve. Co jsem si to mohl jako dovolit a jestli nejsem náhodou debil. Začít si něco v jednotce. Já jsem sice věděl minimálně o jedné trojce a dvou párech, když nic tak aspoň sexuálních a ten vůl jebal mě. Ono teda asi jebal i ty ostatní, ale dělal, jakobych to dělal jenom já. "Hlad mám určitě! Sice to co tu je jídlo není, ale už jsme žrali hůř. Takže beru čínu...prrrrr ty tam máš jídlo? To jsi jak vykouzlila? Tak to beru con carne!" Asi ještě slintám nad tím, že budeme mít normální jídlo, když Doc zmizí. To mě asi probralo nebo to byla ta voda? V tu chvíli jsem si všiml, že asi taky nevoním a nechal jsem vodu vařit a odešel do sprchy taky, plus si vzít nějaké normální oblečení, které není prochcané potem. Taktická výstroj dobrá, ale když nestíháte před jejím oblečením obléct funkční prádlo, tak to je na nic. Vlastně Doc byla zpět dřív než já, ale taky dřív odešla! "Promiň, ale podle všeho jsme tu sprchu taky potřeboval. Smradem tu slézala malba ze zdi." S pokývnutím hlavou jsem si vzal misku s jídlem a příbor. Sednu si za Doc a dám se do jídla taky. Něco co nechutná jako polystyren? Beru všechno. Takže v první chvíli jen jím a užívám si to. Tohle budeme na lodi muset vylepšit. "Hele v pohodě. Myslím, že jsou mnohem horší situace kdy by jsi na mě mohla usnout. Navíc tady se to dá pochopit, měla jsi toho hodně za sebou. Nech to plavat." V klidu odmávnu obavy nebo omluvu, kterou tu Doc plodí. Jako neříkám, že jsem nebyl v tu chvíli překvapený nebo trošku zklamaný, ale zase...teď na podobné věci máme času dost. "Však všechno se dá dohnat, když si K-Pop pouští ty svoje sračky...Podle všeho počítá přesně s tím." Ukážu na kajutu K-Popa, ze které se derou nějaké hudební sračky co on poslouchá. | ||
| |||
| Konečně jídlo Hluboký vesmír Paluba N652V „Dvě stě?“ Otočím hlavu ke K-Popovi. „Tak to abychom začali vymýšlet, jak tu cenu stáhnout dolů. Protože s mojí poslední tisícovkou fakt slávu neudělám.“ Zlehka pokrčím rameny. Holt ten poslední útěk mě stál víc, než jsem očekávala. Navíc jsem taky čekala, že okamžitě zase nějaké prachy vydělám, ne že potkám dva staré známé, díky kterým jsem na útěku ještě o poznání aktivněji. Ale výhoda je, že konečně nejsem sama. Samota mi začínala lézt na mozek. „Nějaké peněženky a čipy ty piráti neměli co?“ Kouknu na Bejka, který je na lodi šacoval. No, to je stejně asi fuk. Prostě se to nějak udělá. Protislužba byla vždycky velmi motivující nabídka. Zvlášť když přijde od třech po zuby ozbrojených profesionálech. Ve chvíli, kdy už je loď v hyperprostoru, tak vstanu z křesla. Loď už je zase stabilní a snad nehrozí další neočekávaný atentát ze strany neschopných pirátů. Sleduju K-Popa, jak beze slov mizí ve své kajutě. Dovolte mi poznamenat, že už je to po druhé, co prostě radši zmizel. „Přijde to tak jenom mě, nebo za každou cenu chce, abychom my dva měli soukromí?“ Pobaveně se pousměju. „Veřejné tajemství jednotky… Kdyby se všichni aspoň nechovali, tak okatě.“ Postěžuji si. Vlastně si říkám, že mi bylo příjemnější, dokud to nikdo z jednotky nevěděl. Tohle chození kolem horké kaše je prvních pár let úsměvné, ale časem pěkně otravné. Do teď si pamatuju seržantův ustaraný monolog o tom, že nic z toho co děláme, nesmí ovlivňovat morálku jednotky a bla bla bla… Asi měl strach o moje zranitelné ženské city. „Skočím se osprchovat… Ale nejdřív, máš hlad? Já jen že si pak budu dělat nějakou tu instantní… věc… co je tady, tak že to rovnou udělám dvakrát.“ Otevřu skříňku a začnu se přehrabovat mezi instantními čínskými nudlemi. „Čína, čína, krevetová čína… Čistý glutamát… Počkej. Mám poklad. Takže…“ Vytáhnu dva balíčky. „…chilli con carne, nebo kuřecí těstoviny?“ Vítězoslavně vstanu a držím dva balíčky, sice instantního vakuově baleného jídla, ale vcelku výživného a vlastně i chutného. Aspoň to nechutná jako polystyren s glutamátem. Ať už si Vitali vybere nebo ne, tak dám ohřát vodu a využiju příležitosti, abych zmizela u sebe. Vlastně za sebou ani nezavírám, nemám v plánu ve sprše bivakovat tak dlouho jako minule. Prostě jen smýt pot a sračky, na to stačí pár minut. Převléknu se do něčeho normálního a bosky se vrátím do něčeho jako společenské místnosti s kuchyňkou. No prostě do centrální části lodi. Automaticky zaliju jídlo vodou, promíchám a zavřu. Než opět jídlo dostane nějakou poživatelnou formu, tak si zaliju vodou i hrnek s kávou. „Jo… Moc si to nepamatuju, ale… Tuším, že jsem na tobě usnula. No… To… Promiň. Neměla jsem v plánu upadnout do kómatu.“ Podám pak Bejkovi jeho porci jídla v misce i s příborem. Sama si přitáhnu k sobě svoji misku, sednu si na pohovku do tureckého sedu a spokojeně se pustím do jídla. | ||
| |||
 | Cesta na Ecos Hluboký vesmír paluba N652V
| ||
| |||
| Večeře? Hluboký vesmír paluba N652V Nechal jsem Ty dva ať si vyříkají kdo má hezčí ksichtík a čí potřebuje upravit. Já s tím svým věcně namláceným ksichtem jsem se mezi ně nepletl a navíc...Je mi to vlastně u prdele. K-Popa jen odmávnu s těma raketama, protože to stejně nemá smysl dál rozebírat. "Já vím, že zákon si děláme sami, proto o tom chci mluvit nebo mluvím. Je totiž lehký skončit na podobný morální úrovni jako támhle to." Bodnu prstem do obrazovky a ukážu na mrak, který byl ještě před chvílí pirátská loď. Fakt je fascinující, že jsem o tom začal zrovna já. JÁ! To prostě nevymyslíš ani kdyby jsi chtěl. Je to prostě zasraná doba. Navíc po mě furt někdo chce, abych přemýšlel víc než obvykle dělám, což se mi taky nelíbí, ale chápu že teď už za mě nebudou přemýšlet hlavouni. "Apex si pamatuju. Byl tam jeden fakt luxusní bordel. Jakože člověk by tam nechal pár vejplat a stejně by to nestačilo, ale o pamatuju si to. Serža a poručík furt s něčím srali. Dal jsem jim prachy vlastně jen proto, aby mě konečně nechali na pokoji. Takže říkáš, že v tom jsou prachy?" Další věc, který hovno rozumím. Ač chápu, že z toho budou prachy a já mám prachy rád, ale co aspoň vím, že ty tam na nás počkají. Co se týče signatury naší lodě, to je prostě jiná písnička. "Hele prim má signatura lodě. Teď jsme narazily na tyhle kretény, ale můžeme potkat takový, který budou mít větší a víc ozbrojený lodě. Při jejich blbosti nás zkusí nalodit a bude zábava, ale radši bych byl víc nenápadný. Takže poletíme za tím Tvým kamarádíčkem." "Ty vole už zase. Já zase souhlasím s rozumnou částí plánu... Zasraní korporáti!" | ||