Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Husar strká rypák kam nemá

Ještě, že jsem předtím naše zabalený pušky a uniformy odnesl dovnitř. Jak se dalo předpokládat, husar dělá problémy a hned se sere do našich věcí. Takhle však ve voze nanejde nic než krámy a možná Emilčinu smradlavou kyselicu. Proto se ani nezvednu, zatímco ho Čerpa následuje k vozu a začne mu lézt do prdele. Zůstávám vevnitř, i když pootevřenýma dveřma bedlivě naslouchám dění venku. Kdyby se cokoli semlelo, sem připravenej vrhnotu tam a husarovi nakopat prdel.

Pohledem střelím po Emilce a Kochovi, "čmumáčku?" zavrčím pobavěně a natáhnu si nohy pod stolem tak, aby se mi pohodlněji odpočívalo.

"Votrava, doufám, že brzo vypadne," řeknu potichu tak, aby nás ven nemohl slyšet.

Přemýšlím o tom, že se mi celá rodinka hostinskejch nějak nezdá. Něco na nich smrdí. Možná bych měl provést půzkum a přijít tomu divnýmu pocitu na kloub. Ale počkám s tím, až husar vypadne.

Panoptikum a kyselo

12:45, 25. říjen 702 RG
Ho tinec Guttwahlů

"Tfuj, pekelný kraj namôjveru." súhlasne prikývnem na husárove komentáre miestneho koloritu. Prasolidi, pytláci, medvede. Čo viac si môžeme želať, že? Nedivím sa, že starostva vzal nohy na ramená a radšej miestnosť opustil, vychádzať dlhšie s týmto kokotom musí byť utrpenie, mne stačilo tých pár chvíľ a už by som ho najradšej vzal šabľou.
"Tak v tom prípade ešte jeden na cestu!" veľmi rýchlo sa pohľadom uistím, že Johann schvaľuje aby som nášho vzácneho priateľa doprevádzal ja a hneď sa pustím do práce, podávajúc husárovi ďalší kalich naplnený kořalkou. A aby som sa ubezpečil, že ho fakt vypije sám do seba kopnem zbytok mojej nádoby, pekne na jeden hlt a bez mihnutia oka. Chlapák ako on takú výzvu snáď nemôže ignorovať.

Hora chlapa ktorá nakráča do miestnosti prinúti na moment zapochybovať o vlastnej mužnosti i mňa. Heinrich vypadá že by dokázal popravčím obojručákom sťať tri hlavy na jeden švih, samozrejme jednoručne. A ešte u toho velebiť nebesá. Ešte i knír má mocný, ač nie tak dobre upravený ako ten môj.
"Tutaj ctený pán, rovno k vozu." nasledujem rovno husára, bodro vykračujúc. Pri východe z baráku sa navyše postavím tak debilne, aby musel husár kráčať pri sudoch a ďalšom bordeli čo tam je, s troškou šťastia zakopne a ja ho budem môcť zachytiť a vytvoriť si tak krásne priateľské puto.
"Som Cierpisław! A ctený pán...?" predstavím sa s cieľom dostať z neho aspoň meno ktoré nám ešte nebol ochotný zdeliť.
"Inu, o obchody sa bežne stará milosťpán, ale verím, že lahvinka či dve by sa vyhandlovať dali, čo? Tu, moment..." pobehnem k vozu a vezmem odtiaľ svoju vlastnú čutoru plnú kontušovky.
"Nech sa ráči, na okoštovanie." ponúknem ju, s ťažkým srdcom, husárovi.
"A na zakusnutie, čerstvý kvások!" ešte než má možnosť spracovať čo to zrejme práve pije mu rovno pod nos strčím čokoľvek za bezbožnú monštrozitu to Emilča posledné dni vo voze pestovala.
Ak ho nezloží tohle, tak už asi fakt ostane len bacnúť ho po hlave a dúfať, že to bude nasledujúceho rána pripisovať kocovine. Lepšie než aby preliezal voz a našiel všetky zbrane ktoré som tam postrkal.