Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

La Resistance - soukromé

Příspěvků: 127
Hraje se Jednou týdně  Vypravěč Halvar je offlineHalvar
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Bimba - 21. května 2023 11:21
800832774060.jpg
Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci.

Bimba

 
Bimba - 02. května 2023 20:37
800832774060.jpg
Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.
 
Vypravěč - 26. března 2023 20:33
default.jpg
Ilja přikývne: "Ano, souhlasím. Pospěšme si," S tím si sundá přilbici a začne si rozepínat zbroj. Svar se Svrabe se na sebe podívají. Proběhne mezi nimi nějaká bezeslovná komunikace. Nakonec Svrab přikývne. Oba se postaví vedle tebe, každý z jedné strany.

Ilja ze sebe shodí zbroj a nejednou vypadá hrozně drobně. Krzno na něm visí a je čím dál víc podobný kostlivci.

Lehne si na kámen: "Je čas začít. Buď se to povede nebo ne. Kdyby to náhodou nevyšlo a já zůstal tady, rád jsem tě poznal. A třeba se ještě někdy setkáme."

Najednou ti to celé přijde absurdní, ale pak si začneš v duchu opakovat slova. Jakmile však začneš, jakoby celý kamenný kruh ožil. Cítíš, jak se z vnějšího kruhu začne sbíhat moc do středového kamene.

"Tawol Athodu Ek Erilaz Owlthuthewaz Niwaremariz Saawilagar Hateka Harja," slova z tebe doslova vyhrknou.
"Tawol Athodu Ek Erilaz Owlthuthewaz Niwaremariz Saawilagar Hateka Harja," meč v tvé ruce začne hřát a zářit bílým světlem.
"Tawol Athodu Ek Erilaz Owlthuthewaz Niwaremariz Saawilagar Hateka Harja," zvedneš meč, abys ho mohla zabodnout skrz Ilju do kamene
"Tawol Athodu Ek Erilaz Owlthuthewaz Niwaremariz Saawilagar Hateka Harja," opakují Svrab a Svar včetně Ilji. Nevíš, kdy se přidali, celý kruh zní těmi slovy. Kruh do tebe posílá sílu, živou sílu. Je to opojné a přitom víš, že je to tvůj život, který je teď v meči.
"Tawol Athodu Ek Erilaz Owlthuthewaz Niwaremariz Saawilagar Hateka Harja," Svrab se Svarem na sebe kývnou a oba chtějí bodnout ilju. Jeden do srdce druhý do hlavy.
"Tawol Athodu Ek Erilaz Owlthuthewaz Niwaremariz Saawilagar Hateka Harja," jenže jejich ruce je neposlouchají. Všechny tři meče teď míří hrotem vzhůru, tak jak ho drží tvoje ruka. Tvůj meč má nakonec poslední slovo. Tvůj meč je ten, který vládne. Tvůj meč rozhoduje o osudu těch dvou vedle sebe.
"Tawol Athodu Ek Erilaz Owlthuthewaz Niwaremariz Saawilagar Hateka Harja," hroty mečů se setkají a najednou Svrab a Svar prolnou skrz tebe. Všichni tři jste jedno tělo. Je to neskutečné divné, protože všichni tři prolínáte sami sebou. Stojíte v sobě spojeni jedním mečem. Jakoby se realita okolo nemohla rozhodnout kdo z vás tam vlastně stojíte.
"Tawol Athodu Ek Erilaz Owlthuthewaz Niwaremariz Saawilagar Hateka Harja," uchopíš meč oběma rukama. Cítíš, že je čas. Uchopíš meč do obou rukou a otočíš ho hrotem dolů.
"Pokud na druhé straně není tvé tělo, nemáš se kam vrátit. ..."
"Tawol Athodu Ek Erilaz Owlthuthewaz Niwaremariz Saawilagar Hateka Harja," bodneš mečem. Ten projede Iljou, který bezděky vykřikne. Zabodne se do kamene jako nůž do másla.
"Tawol Athodu Ek Erilaz Owlthuthewaz Niwaremariz Saawilagar Hateka Harja," cítíš, jak tě meč táhne dovnitř. Tvoje konečky prstů jsou vtahovány do meče. Tvoje tělo se pomalu kroutí, jak je vtahováno. A najednou je tu ta píseň od ohně. Ještě je čas odejít, ukončit to všechno. Ale je to už jen připomínka. Teď už je pozdě.
"Tawol Athodu Ek Erilaz Owlthuthewaz Niwaremariz Saawilagar Hateka Harja," Svrab a Svar zmizí v meči. Tvoje nohy se odlepí od země a najednou cítíš, že padáš do tmy. Najednou je všude klid, ticho, mír. Slova zůstala kdesi daleko vzadu. Tady není nic. Žádný pocit, žádná bolest, žádná radost. Nic úplná prázdnota. A ty víš, že pokud tady budeš ještě chvíli, tak se v té prázdnotě rozpustíš.
 
Nora Svar - 26. března 2023 16:37
nora6665.jpg

Jestli… tak společně…



„Já…
… myslím, že ano…
Tawol Athodu
Ek Erilaz Owl….“

Zopakuji alespoň kousek. V očích otázku – zajímalo by mě, jestli přijdou Iljovi povědomá. Teď, když jsem je slyšela, mi rezonují v hlavě. Zvednu se a uvolním místo. Musíme spěchat – bojím se, že slova zase zmizí…
„Začneme hned.“
Rozhodnu.
„Svrabe? Svare?
I vy máte meč… takže si myslím… že bychom tohle všechno měli dělat společně…“

Navrhnu.
 
Vypravěč - 25. března 2023 15:51
default.jpg
Svar pomalu skloní meč: "No dobře, když to říkáš ...", ale vidíš, že na Ilju hodí gesto: Sleduju tě

Ilja pomalu vstane. "Takže máš slova?"

"Pak tedy můžeme začít, až se na to budeš cítit"
 
Nora Svar - 25. března 2023 12:25
nora6665.jpg

Oheň a slova…



Dýchám. Soustředím se na každý nádech a výdech. Každou drobnost, která mě drží teď a tady. S úlevou vklouznu do hebkého bezpečí okouzlení. Tohle je to, co potřebuji. Tohle je cesta.

Jenže pak přijde… bolest. Vykřiknu. Rukama se bezděky chytnu Iljových předloktí. Celá se napnu.

Pálí ruce nebo jeho oči?

Tma.

Kruh. Zmatení. Šok.

Slova.

Tohle místo. Mordred. Emanuel.

Slova?

Lektvar. Kámen. Nejistota.

Slova!!

Mysl jen pomalu přijímá, co ústa už dávno zvládla. Snažím se. Opravdu se snažím si vše zapamatovat. Snažím se soustředit.

A najednou jsem zpět. Zalapám po dechu. Vidění se vyjasňuje. Měla jsem otevřené oči nebo jsem jen… neviděla.

Snažím se zorientovat.
„Dost. Počkej.
To je v pořádku.“

Vydechnu.
„Musela jsem si vzpomenout… na ten rituál.“
Hlava se mi ještě točí. Pamatuji vše? Pamatuji si dost?
 
Vypravěč - 24. března 2023 17:40
default.jpg
Přikývnutí
Ilja začne odříkávat nějaká slova, kterým nerozumíš. Stále se snažíš myslet na meč. Ale najednou tě Iljova slova chytí. Je to trochu podobné okouzlení najádou. Jenže zároveň cítíš, jak okolo tebe krouží ta hledaná slova.

Ilja tě najednou nečekaně chytne oběma rukama za hlavu. Jeho dotek pálí. Vykřikneš a tvůj pohled zůstane viset na jeho očích planoucích modrým ohněm. Cítíš, jako by tě ten oheň z jeho očí skrz jeho ruce pálil. A pak najednou tma.

Stojíš zpátky v kamenném kruhu, jenže proti tobě stojí Mordred. Kousek od tebe Emanuel. Právě jsi vypila ten lektvar a začínáš cítit, jak na tebe působí. A najednou tu jsou slova.

odkaz
Znějí všude okolo tebe. Procházejí tebou. A ty je sama opakuješ.
Uléháš na kámen, hlava se ti točí působením lektvaru. Slyšíš, jak Emanuel s Mordredem opakují slova. A najednou je to tu. Projede tebou meč a zabodne se do kamene. Cítíš jak tě strhává, jak tě nasává a pomalu mizí okolní svět opět v temnotě.

Ale najednou je tu zpátky kamenný kruh v mlze.
Ilja je na zemi a Svar na něj míří mečem. Svrab tě drží za ruce.
"Jsi v pořádku? Co ti udělal?"

Ilja na obranu pozvedne ruce. Svar zasyčí "Už se ani nehni!"

"Máš ta slova?" vystřelí Ilja
 
Nora Svar - 23. března 2023 22:11
nora6665.jpg

Myšlenky…



Snažím se znovu nevzdychnout, vykřesat v sobě poslední špetku odhodlání. Vylezu na kámen. Zhluboka se nadechnu. Sleduji Ilju a připadám si jako… naprostý pitomec.

„Já ti věřím.“
Vystřelím okamžitě. Samotnou mě překvapí, jak velká je to pravda a jak rychle to přišlo. Kostějovi? Raději zmlknu. Poslouchám. Lehce se mračím.

Šrám? Jizva? Nic z toho mi nedošlo. Chvíli o tom přemýšlím… přemýšlím o tom, jestli jsem to takhle cítila. Mohlo mi to dojít? Mělo mi to dojít? Nejspíš ano. Za všechno se platí. A za tohle musí být cena vysoká.

Znovu otevřít šrám? Neděsí mě to. Proč by mělo? Bolest přeci znám. Užila jsem si ji dost.

Mám však jiný problém…

Přivřu oči a zkusím Ilju poslechnout vyprázdnit si hlavu. Nemyslet na nic. Jen na meč v mé ruce. Kámen. Své pocity. Jen ty… ne myšlenky.

Jenže to nejde. Krčím čelo. Začínám zas a znovu. Nádech. Pomalý výdech. Meč. Kámen.

Já nechci zpět“
Ještě ne.

Zatřepu hlavou.

Meč. Kámen.

Tam… venku je… všechno to utrpení. Závazky. Skutečná bolest. Beznaděj.
Znovu zatřepu hlavou.

Nádech. Výdech. Meč. Kámen. Otevřu oči. Zadívám se na Ilju. Nadechnu se, abych mu řekla, že je to marné… Nakloním hlavu na stranu. Mlčím. Chvíli se dívám. A myšlenky znovu utečou jinam… k té chvíli tam v mlze – kousek od ohně. Když jsem brečela. Ne kvůli sobě. Kvůli němu.

Nemůžu tu zůstat. Musím zpátky a musím ho vzít s sebou. Nejistě se usměji. Povzbudivě. Odhodlaně.

Nádech. Výdech.

Meč? Hrubý v mých rukách. Kámen? Pevný, silný. Pocity? Odhodlání. Zmatek. Sevřené hrdlo. Bušící srdce. Strach. Důvěra. Jsem teď a tady. Já. Jen já. Pozice nohou. Sevření rukou. Látka na mé kůži.

Nádech.

Přikývnu.
 
Vypravěč - 23. března 2023 21:34
default.jpg
Svar se Svrabem se začnou probouzet. Ale nevypadá to, že by z nich mohlo vypadnout něco chytrého. Začnou se sbírat, ale jsou jako po těžkém flámu.

Ilja chápavě přikývne: "Vím, že je to pro tebe těžké, ale ta slova jsou v tobě. Prošla tebou. Máš je v mysli ..."
Jenže pak zahlédne tvůj zkroušený pohled: "Dobře, tohle bude trochu složitější. Vem si meč do ruky. Vylez si na ten oltářní kámen. To je brána, ta možná trochu pomůže usměrnit myšlenky. A teď dobře poslouchej ..."

Ilja počká až na ten kámen vylezeš, usadíš se a vezmeš si meč do ruky. Přijde až přímo k tobě: "To, co teď udělám nebude úplně příjemné. Nijak ti neublížím. A potřebuju, abys mi plně věřila. Ten rituál je něco, co na tvé duši nechalo šrám. Šrám je takový dluh vůči Matce, když si zahráváš s jejími silami. Je to jako jizva na těle, ale tohle je na duši. Něco, co tě poznamenalo a bude trvat dlouho, než se zahojí. Já tě nasměruju, abys ten šrám znovu otevřela. Budeš muset prožít ten okamžik na kameni znova. Ale tentokrát musíš poslouchat ta slova. Přijdou, protože tam byla. Musíš si je zapamatovat. Nebo to budeme muset opakovat, dokud si je nezapamatuješ. Bude to jako otvírat ještě nezahojenou ránu. A čím víckrát to budeme muset udělat, tím horší to bude ..."

Udělá chvilku pauzu, aby sis to mohla promyslet a pak pokračuje. "Než začneme, potřebuju, aby sis zkusila vyprázdnit hlavu jak to jenom jde. Soustřeď se jen na sebe, na bezprostřední pocity, ne myšlenky. Soustřeď se na to co cítíš prsty, jaký je ten meč? Soustřeď se na ten kámen, na kterém sedíš. Na to jaký má povrch? Nepřemýšlej teď o ničem jiném. Jen na vjemy ze smyslů. Když to pomůže vem si ten meč do obou rukou. Vnímej jeho povrch. Přestaň přemýšlet o tom co bylo, co bude. Je jenom teď tady, tahle chvíle. Až budeš připravená kývni."
 
Nora Svar - 23. března 2023 21:08
nora6665.jpg

Slova, která hledám…



„Svrabe? Svare?
Jak jste na tom?
Můžeme se vrátit?“

Houknu na ty dva.

„No… nejspíš ano.“
Přikývnu nejistě.
„A kdyby to náhodou nevyšlo… prostě… možná tu nejsem naposledy… tak třeba příště…“
Trhnu rameny. Pokud netuší Ilja – co mám říkat já? Já nevím nic! Při další otázce zjistím, že vím ještě méně než nic. Zhluboka se nadechnu. Připadám si jako úplný hlupák.
„Omlouvám se.“
Zavrtím hlavou.

„Nerozuměla jsem… tu řeč neznám.“
Přiznám tiše.
„Mám to na jazyku… ale když se pokusím ta slova uchopit… najít ten správný zvuk… prostě zmizí.“
Vydechnu a nejraději bych se neviděla.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.089471101760864 sekund

na začátek stránky