Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Nyarlathotepova maska

Příspěvků: 21
Hraje se Dvakrát týdně  Vypravěč barracudai je offlinebarracudai
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Bimba - 14. března 2023 22:24
800832774060.jpg
Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci.

Bimba

 
Bimba - 06. února 2023 16:38
800832774060.jpg
Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.
 
Alessandra Dragoni - 06. prosince 2022 21:22
56207a36b1944d5d604577af1aa596f7738.jpg


18. 3. 1921 - Bar Cordano, Lima



I když na první pohled mohu vypadat nezúčastněně, opak je pravdou. Pozorně naslouchám každému slovu rozhovoru vedeným mezi panem Larkinem, naším novým chlebodárcem a lidmi, které jsem poznala jen před několika málo okamžiky. Pečlivě jsem si prohlédla i ty dva muže co zde již byli s panem Larkinem a jsem trošku i ráda, že to jsou také domorodci. I když ten jeden vypadá, že by neměl větší problém s nějakou špinavostí.

A když se mi donese, že by tam mohlo být více takových artefaktů jaké tady a teď ukazují, přísahala bych až že se mi v očích objevily místo panenek zlaté cihly. A rovným dílem? Třeba se dostanu i k možnosti se vydat přes velkou louži do Evropy nebo Severní Ameriky. Za takový výlet na neurčito bych byla moc ráda!

Pan Larkin nás také každého představí a když přijde řada na mě, udělám u toho s úsměvem mírné malé pukrle.

"Kdybyste během následujících dní se někam tady v Limě potřebovali dostat, něco sehnat nebo jen na prohlídku města byste rádi, stačí říct." Nabídnu své služby.
Pohled mi stejně na malou chvíli zastaví opětovně na panu Mendozovi a nakonec mi to nedá. "Neznám vás odněkud?"

Do hovoru se však zapojím i poté. "Peruánští lidé jsou většinou přátelští. Vždyť v sobě máme jižanskou krev." Zazubím se od ucha k uchu. Pak už ale vážněji dodám. "Nesmíte ale vkročit na posvátná místa, tedy aspoň o tom nesmí někteří lidé vědět. Drtivá většina obyvatel je věřících."
"Mě osobně, pane Larkine, v tuto chvíli informace stačí a ráda si poslechnu více po cestě. Věřím, že naše výprava bude úspěšná." A to myslím naprosto vážně.

"Bude to úžasné dobrodružství."
 
Keeper - 05. prosince 2022 14:13
untitled27509.jpg
18. 3. 1921 - Bar Cordano, Lima

Nezdá se že by se nad další salvou otázek od slečny paní Rona, Larkin nějak rozčílil. I přes jeho viditelnou únavu se jí snaží věnovat věškerou svou pozornost, stále s tím zdvořilým úsměvem na tváři. de Mendoza stále s tím zamračením a Hughes s jistou dávkou zvědavosti, kterou směřuje spíše na vůdce vaší malé výpravy za dobrodružstvím.

"Očekával jsem Váš zápal, profesorko Rona, ale přiznám se, že jste mne jím ohromila ještě více, než co jsem stihl pochytit z vašeho medailonku." Jistá dávka obdivu je možná vycítit, jeho slova opravdu nevyzní nijak ironicky. "Do výpravy nám zbývá ještě několik málo dní. Nicméně, pokud je žádáno nastínit mé plány... " Zhluboka se nadechne a otře si orosené čelo od potu. První kývnutí směřuje k jedinému členovi tmavší pleti. "Pan Hughes je, jak jsme již zmiňoval, člověkem zapáleným pro folklór. Jsem si jist, že to bude právě on, kdo nám pomůže plně pochopit význam místních povídaček. Já jsem pochopil pouze cosi o prokletých místech a duších... nezlobte se na mne, profesorko, že vám tedy se svou bídnou znalostí pohádek a mýtů nejsem schopen příliš odpověděť, co je na těchto povídačkách pravdy. Věřím ale, že pan Huges nám na místě podporu zajistí." Znělo to snad jako otázka? Možná ano, Hughes jen kývne hlavou, což asi Larkinovi stačí, aby pokračoval. "Pan Hammersmith, nám poskytne případnou lékařskou péči, bude-li třeba. Já osobně doufám, že ne, byť v jeho schopnosti vkládám nekonečnou důvěru. Slečna... Vega?" Stočí pohled na jmenovanou, dokonce k ní lehce i mávne rukou: "... nám byla doporučena jako místní průvodce. Byť naše cesta vede od hlavního města, jsem přesvědčen, že znalost Peruánských poměrů, fauny i flóry nebude k zahození. Pan Duval?" Opět ona otázka do pléna, asi tip.. ale vzhledem k vašemu počtu se Larkin vcelku úspěšně trefuje: "... se připojí k panu de Mendozovi. Jako... řekněme jistá pojistka našeho bezpečí. Či bezpečí toho, co, dá-li štěstí, nalezneme." A pak se ty bledé modré oči stočí zpět k profesorce. "A vy profesorko, zajisté budete schopna zapisovat průběh naší výpravy tak, abychom pro vědeckou obec nasbírali dostatečná data. Neméně pak ocením vaši pomoc na místě, osobně jsem ještě neměl tu možnost se tam podívat, ostatně... proto tu také jsme. Protože upřímně netuším, co přesně nalezneme a v jakém stavu. Nejsem archeolog, pouhý... řekněme nadšenec. Nicméně tyto..." , poukáže na věci položené na stole: "...artefakty ve mne vzbuzují jistou naději, že si kromě nových znalostí odneseme, ano... i pár cenných artefaktů, které rozšíří sbírky nejednoho muzea, či soukromého sběratele."

Lehké pozvednutí ramen naznačuje, že osud konce výpravy je opravdu Larkinovi snad skryt za věcmi budoucími, přesto pak zaměří pozornost k otázkám pana Duvala, zatímco slečně Rona věnuje omluvný pohled - snad že se musí zavěnovat i gentlemanovi vedle ní.
"Ah.. jistě, světské otázky. Omluvte mou duši dobrodruha, občas zapomínám. Vaše cesta bude samozřejmě zaplacena pane Duvale. Každý jeden den. A co se týká konečné odměny, pokud se nám podaří místo nalézt - a já jsem přesvědčen že ano - každý z nás si odnese rovnocenný podíl. Ke kterému samozřejmě patří i nezpeněžitelná hodnota objevu takovéhoto rozměru. Věřím, že artefakty zde..."Larkin kývne bradou k přívěsku a kalichu: "... jsou jen začátkem. Ostatně vydáváme se na místo, kde před námi ještě nikdo nebyl! Ah.. vybavení, jistě... omlouvám se profesorko, plně jsem zapoměl, že i vy jste se ptala... Není nutné z vaší strany nic konkrétního shánět, s panem de Mendoza jsme si již dovolili naší výpravu po hmotné stránce zajistit, včetne proviantu. Nicméně, pokud cítíte potřebu něčeho konkrétního, nemám problém s tím vám náklady proplatit. Oproti účtence. Pořádek dělá přátele, jak se říká." Opět si dovolí lehké uchechtnutí, které doprovodí hluboký nádech, jak se opře o pravačku a snaží se najít pohodlnější polohu.

"Co se týká problémů ze strany místních, žádné neočekávám. Nejsou agresivní, kromě strašidelných báchorek nikdo neměl potřebu nás nějak zastrašovat. Ale pokud nechcete, aby se tu na vás lidé dívali jako na blázna, nebo nechcete být zavlečen do dlouhosáhlé pohádky o bůhví jakých pekelných příšerách folklóru - odpustíte-li pane Huges - doporučuji se o cíli naší výpravy příliš nezmiňovat. Samozřejmě zde v Limě již věk pokročil, ale... venkov je tu... venkov." Načež Larkin jen rozhodí mírně rukama. Gesto je jasné: Co naděláte. A pak se jen usměje. "A co se strachu týká, pane Duvale. Samozřejmě bych nerad, aby na místo dorazil někdo dříve než já. Věnoval jsem této výpravě již nemalé úsilí a rád bych se dostal ke zdárnému konci. Jistě tedy pochopíte, že o přímých detailech bych se s vámi poradil až při samotné cestě. Nikdy si nemůžete být zcela jist..."

Na jeho tváři se mihne jakýsi stín bolesti, jak mu podklouzne ruka a on tak opět ztěžka dopadne na opěradlo. Snaha celé toto zamaskovat se odehraje v podobě otření čela od krůpějí potu.
"Což mi připomíná..." Ozve se poněkud sýpavěji, přesto již opět s úsměvem. "Náš odjezd je naplánován na pondělí dvacátého prvního března. V osm ráno před hotelem España nás vyzvedne kolona se zásobami, která nás doveze do Puna. Poté se obávám, že budeme muset najmout místní dopravu v podobě lam. Do hor se bohužel jinak než po svých nedostaneme." Pravačkou si promne krk, zdá se, že ho dohání únava.

 
Xenia Alma Rona - 05. prosince 2022 12:44
f8de5ec98d904c40bba86c42347ac26f336.jpeg

Larkin

Lima


Poslouchala jsem Larkina velice trpělivě a ani nic neříkala. Byla jsem i ráda, že pan Hammersmith souzněl s mou otázkou. Snad jsem i mlčela, ale cukla jsem sebou až když mě oslovil "slečno". Nepatřila jsem k těm ženám, co by si potrpělo na ukazování toho, že jsou vlastně bez muže. V mém věku to přinášelo i více nelibosti, než úsměvů a nikdy to ani nepřineslo muže, který by smýšlel podobně, abych si ho nakonec vzala a mohla s ním sdílet svoje zájmy ze života. Tedy jsem zvedla rychle ruku na úroveň svého pasu, když mě oslovil a zavrtěla hlavou.
"Jsem doktorka Rona nebo profesorka Rona, slečna už dávno ne." řekla jsem jen rychle aniž bych chtěla přerušit proud myšlenek pana Larkina.
Další jeho vysvětlení a motivaci jsem určitě sdílela. Bylo snem každého vědce udělat díru do světa a změnit něco tak, že si to celý svět zapamatuje. Nedělali jsme objevy, které by lidem zachránili život bezprostředně, ale dělali jsme takové objevy, které měly přinést dalším generacím určitou možnost pochopení. Nemohla jsem si pomoci, Larkinův přednes byl sice obsáhlý, velice lákavý, ale neodpověděl na mou otázku.

"Pane Larkine, cením si vašeho nadšení, ale obávám se, že jsem nedostala odpověď na svou otázku." přiznala jsem trochu rýpavě. On jistě vedl výpravu, nicméně neřekl, co od nás očekává. Máme každý pracovat za sebe a objevit to, co potřebujeme? Jsme tu jako skupina přátel či jako profesionální vědecký tým? "Jistě jste najal členy výpravy podle jejich vlastností jak vidno u vašich dvou společníků, ale pokud jste vy koordinátor a zároveň vedete tuto výpravu, bylo by dobré rozdat úkoly podle určitého zaměření. Myslím, že by bylo minimálně dobré znát vaše očekávání. Nepředpokládám, že jsme tu jako skupina přátel, co každý jde za svým. Nicméně se nezdráhejte a prosím, popište ono místo. Ráda bych se připravila dle možností a zvolila vhodnou výbavu. Jaké máte očekávání od nálezu z této výpravy? Artefakty jsou vskutku zajímavé... Co bychom mohli v pyramidě najít? Jaké jsou pověry?" přiznala jsem a ptala se. Možná jsem zněla moc kousavě, ale vždy jsem spíše byla pověřována úkoly a zpracovávala je než abych dělala něco na vlastní pěst. Leckdy se pak člověk dozvěděl, že zkoumal pak úplně něco jiného, než byla představa zaměstnavatele.

Když pak Étienne pokračoval s otázkami, tiše jsem přikývla. Ptal se nahlas na to, co mi honilo hlavou a to jsem velice ocenila. Snad podvědomě jsem si strčila do úst další cigaretu, to horko bylo neúnosné. Samozřejmě jsem se pozastavila nad Étiennou poslední otázkou a povytáhla obočí. Je toto nějaký psychologický výslech? Ah, měla jsem se více bavit s panem Reesem na toto téma, možná o to zajímavější by pro mě otázka byla.
 
Étienne Duval - 05. prosince 2022 12:31
etienne28152.jpg
Slečna Sonia nás požádá, abychom ji oslovovali Sonio. Souhlasně přikývnu a potáhnu z cigarety. Doktorka Rona mi vysvětlí, že sice něco z medicíny umí, ale její povolání je antropoložka. Antropo..co? Naštěstí nevím o co se jedná, tak mě to netrápí. Pozorný člověk by si mohl všimnout, že jsem lehce ztracen z vysvětlení doktorky. Nakonec mladík jménem Clive o sobě prozradí, že je lékařem výpravy. Znatelně se mi uleví. Bez lékaře už ani krok.

Než stihneme zabřednout do hlubší konverzace, přijde k nám barmanka, která na nás mluví španělsky. Rozumím jen malé útržky a to slova, která jsou podobná ve francouzštině. Její chování však brzy upoutá moji pozornost. Poté, co její ruka sjede na moje záda, a ještě se zatváří laškovně, jsem mile překvapen. Škoda, že není víc času. Aby toho nebylo málo nakloní se ke mně, abych byl svědkem fascinujících tvarů jejího těla. A sakra… Kousnu se do jazyka, zachovám klid a prohlásím. „Je commence à tomber sous le charme de la beauté de Lima.“. Zvednu se a následuji zbytek skupiny.

Uvnitř sedí tři muži. Pan Larkin nám představí zbylé dva muže a začne mluvit o jakémsi nálezu a pyramidě. Dokonce nám ukáže dva předměty, kalich a talisman. Sjedu jen letmo pohledem oba předměty. Určitě to má nějakou cenu. A vzpomenu si na muže v zastavárně v centru města. Celou dobu však upřeně sleduji pana Larkina a jeho dva pomocníky. Nechci moc zasahovat do konverzace ostatních, jelikož jsou vzdělaní a mají jistě spoustu otázek. Chování pana Larkina mě však znervózňuje. Tohle znám.. Vyčkám, až bude vhodná chvíle a promluvím.

„Pane Larkine, měl bych na vás čtyři dotazy.“ Na chvilku se odmlčím. „Můj první dotaz je velmi jednoduchý a možná pro někoho přízemní. Každý máme svoji motivaci, proč tu jsme. Jak budou naše služby placeny? Penězi nebo tím, co najdeme na místě?“ Opět se na chvilku odmlčím. „Rád bych se zeptal také na vybavení naší výpravy. Spoléháte na to, co si každý přinesl? Budeme mít prostor sehnat si nějaké věci? Nebo jste již potřebné věci nakoupil? Jde mi o to, jestli si mám zařídit proviant.“ Napiji se. „Třetí otázka je také velmi jednoduchá. Poté, co vstoupíme na to „prokleté“ území, tedy alespoň jak to vnímají domorodci, dá se očekávat z jejich strany nějaká vlna odporu? A tím nemyslím verbální odpor. Jistě chápete, kam tím směřuji.“ Dávám Larkinovi prostor se zamyslet. „Moje čtvrtá a nejdůležitější otázka. Čeho se pane Larkine bojíte?“ Záměrně otázku dál nerozvádím, jen mu hledím přímo do očí.
 
Keeper - 05. prosince 2022 11:28
untitled27509.jpg
18. 3. 1921 - Bar Cordano, Lima

Larkin na tváři udržuje zdvořilý úsměv, který se ještě o něco rozšíří, jakmile se profesorka Rona představí a už se nadechuje k odpovědi na její otázky, když se přidá další od lékaře. Pokýve shovívavě hlavou a stejně unaveným pohybem se tedy opře lokty o stůl.
"Ah jistě.. rozumím, samozřejmě jsem tyto otázky čekal, rád zodpovím všechny vaše dotazy. Koneckonců jsme na této cestě společně, že?" Ten unavený úsměv věnuje vlastně všem a ukončí jeho pouť na de Mendozovi - ten rozhodně nic příjemného neoplatí. Ozve se jen chrčivé zabrumlání, které zní spíš jako navztekaný pes, jak Mendozovi oči vyhledají Hughse.

Nezdá se ovšem, že by si toho Larkin všimnul, nebo to jen prostě velmi dobře ignoruje. "Jistě Vám není tajemstvím, slečno Rona, že místní historie je více než bohatá. Při svých cestách po Peru se mi, poblíž městečka Puno, podařilo narazit na zajímavé objevy. Od jistého mladého muže jsem odkoupil pár nálezů, které prý jeho děd našel, cituji: uvnitř tunelů velké pyramidy kdesi v horách. " Larkinův další pohled směřuje k de Mendozovi s mírným přikývnutím. Což byl zřejmě pokyn, neboť počas další várky informací od vašeho patrona, se jeho ochranka ujme vytahovat jakési předměty z batohu, který zvedne ze země.
"Jsem si jist, že pochopíte můj zájem. Ostatně, najít něco nového, co bychom mohli přinést světu... místo ztracené staré civilizace, nový objev, kus historie! Nemohl jsem to jen tak nechat být." Zdá se, že alespoň něco tomuto muži vrátí barvu do tváře - byť mizivou - rozprava v Larkinovi vzbudí jiskru života.

Mezitím na stůl z rukou de Mendozi přistanou dva předměty. Jedním z nich je jakýsi přívěšek, který zobrazuje mužskou postavu, která drží dvě hole, jež jsou odzobeny obdélníkovými tvary, objekt je z jakéhosi blyštivého materiálu nepodobného zlatu. Druhým objektem je zlatý pohárek s vyrytými geometrickými tvary a umně vloženými tyrkysy. Pěkné věcičky, jen co je pravda.

"Samozřejmě jsem se snažil místní přesvědčit, aby mne na místo nálezu dovedli. Ovšem..." Následuje povzdechnutí, těžko říci jestli nad tím příběhem, nebo nad tím, že se Larkin opět opře do židle, dokonce na pár chvil i přivře oči: "... bez výsledků. Místní obyvatelé jsou nesmírně pověrčiví a ani přes naléhání, či rozumnou domluvu, se mi nepodařilo nikoho přesvědčit, aby se se mnou na místo nálezu vydali. Babské povídačky o prokletých místech tu jsou jednoduše až příliš zakořeněné. Musím říci, že někdy mi schází suchá a rozumová stránka vědců v bílých pláštích." Zřejmě vtip, jak se mu zaklepou ramena a z úst mu vyjde krátké uchechtnutí, jeho pohled se nyní ustálí na dvou předmětech na stole.
"Nicméně se mi podařilo z těch několika strohých informací sestastavit přibližnou polohu, kde by se ono místo mohlo nacházet. A proto jsme tu nyní společně. Věřím, že každý z vás bude naší výpravě přínosem. Vaše expertýzy jsou sice rozličné, přesto jsem pevně přesvědčen, že se skvěle doplňují a samozřejmě... nadšených badatelů není nikdy dost, že? Jen si představte jaké informace můžeme nalézt, kus historie!"

Zdá se, že tímto Larkin ’zabil’ dvě mouchy jednou ranou, tedy odpověď pro slečnu Rona i pana Hammersmitha.
 
Clive Hammersmith - 04. prosince 2022 19:13
key5229.jpg

Larkin


18. 3. 1921 - Bar Cordano, Lima


Chtěl jsem si připít na novou známost, ale očividně jsem se unáhlil, když do baru vešla doktorka. Zběžně jsem si ji prohlédl a přemýšlel nad tím, jestli i ona vystudovala Miskatonickou univerzitu, nebo pochází ze zcela jiných končin světa. "Začínáme se rozrůstat," pozvednu skleničku ještě jednou. Neváhám pak stisknout ruku muži, kterého jsem oslovil jako první: "Lékař naší malé výpravy, Clive Hammersmith," představím se po jeho ukázce a napiju se. Sednu si pak hned vedle něj a pokrčím nejistě rameny nad jeho další otázkou: "Abych byl upřímný, zastupuji přítele, který se nemohl výpravy účastnit. Pozvání jsem přijal na poslední chvíli, takže pokud se proslechlo víc informací, zřejmě je ví on a zapomněl se o ně podělit."

Chtěl jsem dál rozvádět konverzaci, ale zarazil mě v tom zvučný hlas barmanky, která se opírala o pana Duvala. Bedlivě jsem ji pozoroval a potichu si nadával za to, že jsem si v hodinách na škole nevzal pár hodin španělštiny namísto čtení lexikonů a poslouchání výkladů o tajemném Necronomiconu. Proto jsem na ní zůstal jen nechápavě hledět a něco mi říkalo, že kdyby rukou neukázala na směr, většina z nás by byla úplně bezradná. Pro všechnu soudnost se snažím intimnější konverzaci mezí ní a Duvalem... ignorovat.

Když odejde žena, vstanu ze svého místa i já, abych se vydal do dveří, které nám ukázala. Jdu první, protože jsem ze svého místa vystřelil až moc rychle, a kdybych se teď chtěl zařadit jinam, vypadalo by to nanejvýš zvláštně. Na představení jen kývnu, nahlas neříkám nic a raději se v klidu usadím. Zbylé členy výpravy, se kterými jsem se ještě nevítal, jen přelétnu pohledem. Tihle znají Larkina určitě dost dobře na to, aby věděli, co za šílenost objevil.

Vzápětí již poslouchám představení antropoložky. Nejsem si úplně jistý, co si z toho mám vzít, celou výpravu zatím vnímám jako dobrodružné povyražení, ale když se tak dívám na naše rozmanité složení, možná v tom bude něco víc, než jen příjemná dovolená. Jistě, přijeli jsme pomoct Larkinovi, ale něco se mi přeci jen trošku nezdá.
"Přidávám se na stranu zájmu doktorky Rony, naše výprava je jistě rozmanitá, ale za jakým účelem byla složena?" Mám na jazyku skoro jistou pachuť, jako kdyby měl Larkin každou chvíli říct, že někde v džungli objevil starý tajuplný chrám a my ho jdeme prozkoumat zevnitř...
 
Xenia Alma Rona - 03. prosince 2022 21:41
f8de5ec98d904c40bba86c42347ac26f336.jpeg

Duval & Vega

Lima


Vyměnit podnebí deštivého a pochmurného Londýna za poněkud horké a vlhké podnebí Peru jsem považovala za pozitivní. Cítila jsem se tu pomalu jako doma. Bylo to jako se vracet domů, to vzrušení a ta chuť do života... Bylo to nádherné. Ačkoliv mi bylo horko a já zalitovala, že jsem si nezkrátila vlasy na únosnější délku. Zároveň jsem ale cítila nový a vzrušující pocit, cítila jsem, že jsem se konečně zbavila svých nejistot a opět nalezla vůli poznávat nové... A byla jsem tím unesena a nadšena. Nebylo nic lepšího, než terénní výzkum a další členové expedice byli příjemný dodatek k celé věci. Člověk vždy poznal nové lidi a něco nového se dozvěděl... A to k tomu patřilo.

"Již jsem v životě rány sešívala. Nejednou a dokonce bych věděla, jak vás zbavit... Uhm, jak je to slovo? Kater? Dokonce bych vás dokázala za pomoci medicíny zbavit kateru, ale obávám se, že na komplikovanější zásahy jsem krátká." zasmála jsem se tiše a mrkla spiklenecky na Étienna. "Jsem antropoložka. Takže ano, budu vést o této výpravě záznamy." odpověděla jsem hned Sonie a pak se pobaveně usmála. "Nátura lidské mysli je totiž taková ošemetná. Ráda zapomíná. A ráda zapomíná důležité věci, myslím, že záznamy budou přínosné." dodala jsem a byla spokojená, že nejsem jedinou ženou na této výpravě. Již jsem zažila i výzkumy, kde jsem spolupracovala pouze z muži, ale vždy tomu chyběl... Nějaký ženský element, nějaká něžná žena... Složení expedice se prozatím zdálo slibné a rozmanité. Poslednímu muži jsem nestihla věnovat ještě moc pozornosti ačkoliv i s ním jsem se přivítala pokud to bylo i v jeho zájmu.

Larkin

Lima


Nakonec nás ale čekalo zavedení do jiné místnosti. Když jsem ale vstoupila, vůbec jsem nepředpokládala, že by v salonku mohli být i další lidé. Poněkud mě to překvapilo, ale hned jsem se v mysli okřikla, že vlastně nebylo proč být překvapená. Bylo jasné, že Larkin tuto výpravu možná povede, ale nebyl tu žádný důvod k tomu, aby Larkin neměl další společníky. A vždy to musel být divoce a chladně vypadající pán spolu s mužem, co vypadá, že kdyby narazil do hrany stolu, usměje se a řekne, že se vlastně nic neděje a v každém dnu se vždy musí objevit nějaká nelibost, aby jí nahradilo sto hezkých věcí. Zamrkala jsem několikrát předtím, než jsem pomalu kývla jako odpověď Larkinovi a předstoupila, abych si s ním mohla podat ruku. Doteď jsem přemýšlela, jestli jsem na správném místě. Možná jsem měla zůstat v Londýně a jet na konferenci zařizovat zavedení systému pro třídění odpadu.
Potichu jsem doufala ale, že nebudu v nejbližších letech vypadat jako Larkin. Zdál se, že jeho zorničky skoro splývaly s kruhy, co se mu rýsovaly pod očima a...

"Ah, ano, profesorka Rona. Ráda vás poznávám, pane Larkine." poznámku o tom, že by měl vypít sklenku vody předtím, než se tu z něj stane louže potu jsem si odpustila. Pamatuji si velice dobře svůj první den v Peru. Měla jsem na sobě tehdy košili z hedvábí, svou oblíbenou. A tehdy mi ji nějaký dobrák chytil a docela nemile roztrhl jen proto, že zakopl a já zrovna byla v cestě. "Povězte, co vás zavedlo do Peru? Čím se Váš objev zdá tak uchvacujícím, že jste shromáždil takovou expedici a jak byste si představoval průběh výpravy? Jakou práci očekáváte od jednotlivých členů expedice?" zeptala jsem se zvědavě předtím, než jsem se vrátila k ostatním členům výpravy abych zapadla.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.086166858673096 sekund

na začátek stránky