Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Ráno
Jako každé ráno mě vzbudí zvonění budíku. Zamračeně se prvně začnu rozhlížet kolem, jakmile zjistím příčinu, tak jen otráveně povzdechnu.
„To si děláte ze mě srandu,“ prohodím směrem k budíku a vypnu ho. S velkou námahou se vyškrábu z postele a zakopnu o knížku.
„Zatraceně, tak to jsem celý večer dělala,“ pozvednu obě obočí a rozhlédnu se po svém neuklizeném pokoji. Normálně by to tu vypadalo jako z nějakého starého anglického románu. Velká mohutná postel se nachází přímo naproti honosnému krbu, vedle kterého se nachází vysoká knihovna. Na druhé straně krbu se nachází velká skříň, která je na první pohled plná oblečení. Hned vedle vstupních dveří se nachází vstup do skromné koupelny ve stejném stylu jako pokoj. Barvy se tu mísí červená s černou. Ovšem část oblečení a knih jsou pohozené na hnědém chlupatém koberci před krbem. Evidentně je to opravdu holčičí pokoj. Prvně si jdu udělat ranní hygienu a poté se obleču do černých riflí, bílého trika a šedých tenisek. Přes tílko si přehodím černou koženku a připnu si k riflím pouzdro na andělské ostří a na stélu. Naštěstí nemusím do zbrojírny, jelikož jsem si nechala andělské ostří po včerejší akci u postele. Nakreslím si ještě ochranné runy a vydám se chodbami z pokoje k hlavním dveřím.
„Jdu na lov!“ zvolám, ale na odpověď vůbec nečekám a vydám se vstříc Londýnu. Dostala jsem zrovna včera informaci, že zrovna ve Whitechapelu se má něco dít. Cestou tam ignoruju lidi kolem, jelikož vím, že mě stejně vidět nemůžou. Dorazím konečně do čtvrti a zajdu do jedné temné zapadlé uličky. Zastavím se uprostřed, ztuhnu a můj pohled se zaměří na mrtvolu přede mnou.
„A sakra,“ hlesnu jen a začnu pohledem mrtvolu pomalu zkoumat.

Den jako stvořený na lovení monster! Je krásně zataženo a mrholí, jak nečekané v Londýně, že? Institut (hlavní sídlo lovců stínů) je skrytý do mírného oparu. Pro zasvěcené jde o nádhernou gotickou baziliku, avšak obyčejné lidé ho vidí jako velmi starou honosnou uzavřenou baziliku, kterou poničila bomba z druhé světové války.

Cassie
Ráno není sice nic moc, ale ty jsi odhodlaná dnes s tím něco udělat. Zajdeš si na lov! Máš info, že se něco děje ve čtvrti Whitechapel a tak se tam rozhodneš vydat. Máš na sobě ochranné runy, včetně té která tě učiní pro obyčejné lidi neviditelnou.

Deniel
Probudil ses jako vždy do takového obyčejného rána. Jdeš se projít, když v tom uvidíš dívku s hodně "vytetovanými" runami na těle. Nejpodivnější na tom celém je, že se zdá, že ji nikdo kromě tebe nevidí. Kam to míří? Zvědavost je opravdu silná.

Nechávám tomu volnější průběh, ať do toho moc nezasahuje vyprávěč (pokud nebude zbytí)