| |||
Vítejte na Severu Dlouze jsem se nadechl, když jsem procitl a doširoka otevřenýma očima hleděl do očí vědmy. Cítil jsem, že jsem zpocený a že to, co mi vize ukázaly bych neměl brát na lehkou váhu. "Děkuji vědmo." Zmohl jsem se jen na krátká slova a zapřel jsem se o ruku. V rychlosti jsem si oblékl tuniku a kožešinu a vyšel ven do chladného rána. Nasál jsem vzduch do plic. Chladný vzduch a zahleděl jsem se k pobřeží. "Tak už dnes bychom měli vyplout, pokud se nic nepokazí. Moře vypadá klidné. Ódin nám žehná." Usoudil jsem a rozhlédl jsem se po vesnici, která se probouzela k životu. Už je to nějaká doba, co nežiju mimo ni. Zvláště, když se blíží nájezd. Zlá krev pominula, spory byly smyty krví a tvrzeny další krví. Nyní se snažím fungovat, jako součást vesnice a být jí užitečný. Protáhl jsem si záda a zamířil k chatce, kterou jsem minulou zimu postavil. Ta stará v lesích už se pomalu rozpadala, občas tam ještě zajdu, ale to jen když chci klid a samotu. Není to tam už moc k žití. "Hej Hjurve to ještě všichni chrápou?! Měli bychom připravit lodě k vyplutí!" Houkl jsem na mladíka, který vypadal, že spíše venku byl proto aby někde vyhodil obsah žaludku, než cokoli jiného. Sám jsem zamířil do své chaty, abych se připravil. Zkontroloval jsem, že je ve vaku vše potřebné na cestu. Přebrousil meč a sekerku. S lukem jsme uměl taky zacházet ale na ten mě moc neužije. Pak jsem ještě vyzkoušel, že můj velký kulatý štít je dost pevný a nikde není poškozený, pohladil jsem malůvky na jeho přední straně a upravil popruh tak, abych ho mohl hodit posléze na záda. "No myslím si, že jsem připraven. Bude to úspěšný nájezd." Ubezpečoval jsem sám sebe, leč vize mi říkala něco jiného. Tedy nejspíše. Nebyl jsem si jist, ale semínko pochyb tu bylo. Ne musí to být úspěšný nájezd, potřebujeme zásoby na zimu, nějaké čerstvé otroky a tak. Nechal jsem vše nachystané za dveřmi do chatky a vyšel znovu ven. Zamířil jsem k suchu s chladivou vodou, abych si opláchl obličej a ruce k předloktí. Není nad ranní koupel. "Jsem zvědav kolik nás popluje tentokrát." Zapřemítal jsem a vzpomněl jsem si na některé válečníky, se kterými jsem se bok po boku bil minulou zimu. Někteří již sedí v Ódinově síni a hodují, teda až na Gormera, toho si určitě vzala Hel, když se podělal a utekl z bitvy, jen aby ho nějakej vidlák náhodně zapíchl vidlema, když šel krmit krávy. |
| |||
Brodíš se mělkou bahnitou vodou. Cit v nohách se ve studené vodě vytratil, ale i tak jdeš dál. Nemůžeš jinak. Kam až dohlédneš se táhne zrcadlová vodní hladina v níž se odráží temná obloha posetá hvězdami, které jasně září a propůjčují tak mdlé světlo tvé věci. Víš, že musíš pokračovat, nemůžeš si dovolit zastavit a tak rukama rozhrnuješ první rákosy a doufáš, že konec je blízko. Ještě pár kroků a pod chodidly ucítíš pevnou zem, až tehdy si budeš moct odpočinout. |
doba vygenerování stránky: 0.065963983535767 sekund