Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Atentát na kulturu - Underground

Příspěvků: 17
Hraje se Denně  Vypravěč Landstreicher je onlineLandstreicher
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Julie Švédská - 28. května 2023 01:02
hippie(2)9612.jpg
Zkouška, Zuška

Zacukalo mi oko, když otec vyjmenovával svý oblíbený nástroje, ale suma sumárum, dopadlo to dobře.
Do Zušky jsem se přihlásila hned další den po škole, papíry jsem pak vyplňovala s mámou v kuchyni pod naší bludičkou - ten lustr jsem z duše nenáviděla - a pak chodila po špičkách kolem otce, aby si to náhodou nerozmyslel a tu kytaru mi fakt pořídil. Byla jsem dokonce ochotná vyhrabat fusekli z pod postele, kde jsem si ukládala větší peníze co jsem dostala k narozeninám a tak podobně.
Nemluvě o tom, že mi po nocích hlava produkovala všechny možné katastrofické scénáře a v pravidelných intervalech se mi vracely otcovy slova, že bych měla vstoupit do KSČ, což jsem v hlavě kategoricky odmítla stokrát. Byla by to ta největší sebevražda ať už společenská, nebo moje vlastní, protože já sama bych to nezvládla.
O rozhovoru doma jsem nikomu neřekla, Mariku jsem poprosila o domluvu u bratránka, a ve středu jsme stáli v naší zkušebně a bez alkoholů, za to s hromadou keců, jsme uklízeli všechno, co jsme nepotřebovali.
Nakonec jsme tam zůstali jen Ondra, Martin, já a Klára, zatímco venku byl čerstvý večer, ale ještě nebylo tak pozdě, abychom spěchali domů.
Klára věděla, že mi doma povolili kytaru, věděla taky, že hodiny kytary mi začínají už příští týden ve čtvrtek hned po škole. Kluci stále museli být v té nevědomosti, jak jsem jim zalhala. Naneštěstí tu ještě nebyl jediný nástroj, který by mě prozradil. Ale stát se mohlo cokoliv, štěstí jsem si vybrala už u našich, tak jsem jen čekala, kdy se něco semele.
Jak jsme tam tak postávali všichni čtyři, bylo to vpodstatě trapné ticho. Bylo doklizeno to nejnutnější a nijak jsme se neměli k tomu dál uklízet, Klára stála vedle mě, dívaly jsme se na kluky, kluci stáli vedle sebe, dívali se na nás, občas někdo něco prohodil, ale ač jsme se snažili, ani jeden jsme nedokázali vymyslet kloudný téma ,které by rozproudilo konverzaci o víc než pěti slovech jako Hmm, jo, to teda, ne, nevím.
"Myslíte, že to fakt zabere, ty plata od vajec?" nadhodila jsem už skoro zoufale, přestože tohle jsme řešili hned v úvodu a i tohle odpoledne. Nejsem technik, stavař, zedník, ale snad všem bylo jasné, jaký bychom z toho měli všichni průser.
Kor já, horká adeptka na členství v KSČ.
Přejížděla jsem pohledem po ostatních a přemýšlela nad tím, jak by na to reagovali. Jak vlastně vůbec všichni dopadneme. A však... proč ne
"Napadlo vás někdy, jak skončíme?" Trochu moc filozofie na středu večer.
 
Vypravěč - 19. května 2023 09:26
4lebkalinoryt2009(1)4705.jpg


Takové to domácí muzicírování



Tvoje příprava na válečnou lest doma se vyplatila, skutečně oba rodiče byly dobře naladěni protože zrovna Vlaďa Brabec, jakožto hrdinný estébácký prominent Zeman odhaloval nějaké další protistátní spiknutí. Měla jsi štěstí, že to tedy zrovna nebyly Mimikry tenhle nový díl by ti moc nepomohl. Místo toho, ale asi major likvidoval nějaké zákeřné kapitalisty společné s nadporučíkem Bláhou. Brzobohatý v této roli byl skutečně okouzlující fešák a tak zlý záškodník a přisluhovač kapitalismu, jistě hrál i hlavní roli v masturbačních fantasiích nejedné komunistické paničky.

Tvoje promyšlená taktika vyvolala kupodivu úsměv i u otce, který byl možná ješitný, ale ne úplně blbý. Takže se jen zasmál.

"No jistě nech si ty vymyšlená moudra z Pionýra, kdyby jsi skutečně chtěla uctít otce tak se naučíš na Garmošku to je nástroj vhodný na zábavu a podobný klavíru ne? Nebo na tradiční Pandouri nebo Tchouniri ty bych mohl sehnat z Gruzie přes Sovětské vojáky v Libavé. To by mě skutečně potěšilo a nebo housle i když ty možná raději ne. Ale je mi jasný, že se chceš flákat s těma tvýma hašišáckýma kamarádkama a klukama a chceš být za hvězdu co?"

Podívá se na tebe nechá tě trochu vycukat a pak mrkne.

"Tak co garmošku nebo Pandouri? ... No dobře koupíme ti kytaru a můžeš chodit do ZUŠky, ale je načase se víc angažovat. Vstup do SSM a výraznější angažmá tam, by ti zajistilo dobrou pozici pro vstup do KSČ a víš sama co by ti to dalo za výhody. Už jsi dost stará na to si dobře zařídit život ... no a nebo si o posrat. Je to na tobě."

Víc na tebe netlačil přeci ti nechal možnost volby a ty máš pak dát vědět.

Čas do středy utekl přímo závratným způsobem. A ve tři jsete se skutečně všichni sešli u zchátralého domečku. Martin i Ondřej vezli rikše plné věcí. Plata od vajíček, barvu, hřebíky a další věci. Jura zase na kárce nějaký nábytek. Dokonce i matrace a staré sofa má prý slíbené od babičky.
Klíč vnikl do zámku a vás ovanula trochu zatuchlá vůně svobody. Tohle bude vaše zkušebna. Kluci se hned vrhly na vynášení bordela, jinak se tomu nedalo říct. Jožka se rozhodl dokonce zasádrovat nejhorší díry a zatmelit škvíry v oknech. Elektrika fungovala a byly tu i kamínka na zimu. A prostor. Toho prostoru. Místnost byla skutečně velká, vlezou se se bicí i vše ostatní. Paráda. Pořádně jste to tu vysmýčili a stěny se mohly ozdobit plakáty i kresbami.
Kolovalo mezi vámi i několik druhů alkoholu, ale nikdo se neopil všichni pracovali na své zkušebně. Až když se setmělo postupně se začali rozcházet. Zůstali jste tu jen ty, Martin, Ondřej a Klára.



 
Julie Švédská - 08. května 2023 17:24
hippie(2)9612.jpg
Co to mělo být?

Všichni se po mně podívali, jako bych jim právě řekla, že jsem byla vybrána do vesmírného programu. Zaksichtila jsem se a pravou rukou se poškrábal na krku.
"No..." Něco jiného je kecat našim a něco jiného jim.
Dřív, než jsem se zmohla na něco jiného, promluvil Martin, čímž mě překvapil, a překvapil i podruhé, když odved pozornost od kytary a zmínil klavír. A co se týče klavíru, to mi nemůžou upřít, protože mě na školních besídkách slyšeli tolikrát, že už se nad tím nepozastavují.
Kluci se tam začala hašteřit o tom, zda jsem Švédka, Julča, zatímco Zuzka protočila oči, čert ví, zda nad tím, co jsem plácla, nebo nad tím, kam se rozhovor stočil. A jak jsem se cítila já? Pod psa, že jsem zalhala svým nejlepším kamarádům, na vrcholu Kilimandžára, že se Martin ozval a tak pěkně. A já jsem pěkně pitomá.

"Takže eventuálně by se tam dalo zkoušet," uzavřel debatu Jožka, zatímco jsme my všichni přikývli.
Pondělí a naše zkouška byla naplánovaná na středu, což znamenalo 2 dny plus mínus na přípravu alespoň něčeho, co by pokrylo mou lež. Stejně jako první se musí to místo dobře pokrýt, uklidit a podobně. Plata vajec jsme měli každý donést co nejvíce, kluci je nalepí a možná, když bude stát štěstí při mně, se mi povede uhrát čas na delší dobu.


"Tak jsi blbá?" zasyčela na mě Klára, jen co jsme osaměly. Zuzka poodešla za někým jiným na dvoře a kluci zmizeli ve své škole. Kráčely jsme směrem do naší třídy, zatímco ona do mě hučela, tituly přeskočím, a já jí musela v duchu dát za pravdu.
"Kláry, promiň, ale já sama nechápu co mě to popadlo. Jak jste tam plánovali kapelu, cítila jsem se hrozně odstrčená. Byla to blbost, fakt promiň," zamručela jsem nešťastně. "Ale ty klávesy by byly cool. A kytaru akordy něco umím, není to moc, to jo, ale to se doučím. Není to tak těžký, ne?" ujišťovala jsme samu sebe. Jeden nástroj mám zmáknutý, další bude brnkačka. Hlavně že noty umím a pak je to o tréninku, ne? Ne?!
"Co řekneš vašim?" spustila výslech aka Fučíku mluv, už jen ta baterka do ksichtu chyběla.
"Řeknu jim, že chci tátovi zahrát k narozeninám písničku a klavír už jsme tu měli." pochybovačně zachrochtla.
"Nemá tvůj fotr narozeniny... ééé... za nějakých pár měsíců?" V rychlosti si spočítala v hlavě, protože na týhle dědině byl můj fotřík vcelku velké zvíře a salónek v jedný "nóbl" hospodě byl pro jeho poslední narozeninovou oslavu zamluvený na několik měsíců dopředu. Další opičárna, co si budem, hlavně se tatíček musel pochlubit naší super disfunkčně funkční rodinkou.
"Přece nemůžu tím drnkáním trhat uši, tak musím mít čas se připravit."
"A ty máš snad kytaru?"
"Dostanu ji na první hodině," vymýšlela jsem si vzdušné zámky. Pochybuju, ale tak budu hrát hlavně já, že jo. To mi ji půjčí a pak si ji půjčím u kluků až budeme zkoušet.
"A kdopak je tvůj učitel?" pochybovačně, zatímco si skoro zoufalstvím vjela prsty do vlasů.
Zaksichtila jsem se a podívala směrem přes dvůr na učňák, kam chodila Marika. Chvíli bylo ticho, jak následovala můj pohled a pak se jí rozsvítilo.
"Ty jsi fakt blbá, ale já to chci vidět," škodolibě se mi zasmála a konečně jsme vpadly do třídy.
Nejenom blbá, ale i sebevrah, Kláruš.
Po zbytek dne ve škole jsme se s Klárou vyhýbaly tématu kapela a já si psala do sešitu místo učení poznámky a argumenty k tomu, aby mi to doučko z kytary naši povolili. Musím ale začít hned po škole ideálně.

Papír s poznámkami a argumenty jsme vytrhla ze sešitu a navečer stála před napůl prosklenými dveřmi do obýváku kde jsme slyšela nějaký jejich seriál, který dávali, zatímco jeden z bratrů si hrál v pokoji s vagónky a druhý lítal s kamarády po venku do doby, než se rozsvítí pouliční lampy.
Jako slušně vychovaná dáma jsem nejprve zaklepala, taky aby měli dobrou náladu. Na pokyn jsem vstoupila a počkala opřená o křeslo, ve kterém máma pročítala nějaký svůj časopis, na reklamy.
"Mami, tati, chtěla bych se vás na něco zeptat," spustila jsem. To vyvolalo jejich úplnou pozornost a otec zakabonil čelo.
"Chtěla bych se naučit na kytaru. A dřív než řeknete ne, chci, abyste mě vyslechli..." dramaticky jsem se odmlčela zatímco máti střelila pohledem po otci.
"Dočetla jsem se v Pionýrovi, že lidé, kteří ovládají více hudebních nástrojů jsou nadprůměrně inteligentní, a já už klavír ovládám, tudíž si myslím, že bych se mohla naučit nějaký nový. Taky mě napadlo, že na tvé oslavě narozenin bych mohla něco zahrát a mohl bys říct, že tvá dcera ovládá dva nástroje, mimo výborného prospěchu," zahrála jsem na tátovu strunu a rádoby nenápadně připomněla, že jsem měla v pololetí vyznamenání. Je fakt že jsem to směřovala především na otce, neb patriarchální rodina.
„V pionýrovi navíc psali, že se hrou na kytaru zlepšuje paměť a soustředění, navíc tím že umím noty to pro mě nebude těžké a nebude to odvádět mou pozornost od učení a jiných povinnostech. A taky to nestojí tolik. Navíc až zase půjdeme s Pionýrem na pochoďák, mylsím, že by bylo fajn umět nějaké písničky a zpívat s jiskřičkami na prvního máje.“ Poslední argument a sklopila jsem skromně hlavu, čekající na verdikt. Ani za boha bych jim neřekla, že by mě doučoval někdo jiný... I když argument že mě doučuje někdo z lidu by byl dobrý, jen kdyby to nebyl Jonny. Kdo z mého okolí s dobrou rodinou hraje na kytaru?
 
Vypravěč - 18. dubna 2023 13:41
4lebkalinoryt2009(1)4705.jpg


Idea musica



Kluci na dvorku pokuřovali balené cigarety a připadali si jako správní undergrounďáci, když za sebou měli minulý parádní koncert. Vášnivě rozmlouvali o kapele. Když jsi přišla Martin se na tebe vlastně docela pěkně usmál. Na tvé Ahoj dopověděl jen mrknutím a úsměvem.
Když jsi na ně vyvalila, že umíš na kytaru trochu zaraženě se na tebe podívali.

"Fakt jo?"

Řekl Jura s Jožinem. Podle jejich pohledu to vypadalo, že ti moc nevěří, taky aby jo, na žádném táboráčku jsi nic s kytarou nepředvedla. Dokonce i holky se na tebe trochu zmateně podívaly.
Martin se jen znovu usmál.

"Julča umí taky na pěkně klavír a nechci slyšet pindy, že to není rockovej nástroj. To jsou kecy. The Doors taky hráli na klávesy a nebo Velvet underground. Mě by se tam piano nebo klávesy líbily."

Kývnul na tebe a pak se podíval na ostatní. Následovalo uchechtnutí a ironické poznámky od Jožky

"Od kdy je Švédka Julča...vole."

Martin se však nenechal nijak vytočit, nebo vykolejit jen Jožku odpálil

"Di do holé rudé prdele, Stejně potřebujeme i ženský zpěv, pokud budou mít holky zájem budu moc rád. Rozhodně potřebujeme Mariku na mandolínu je skvělá. A jestli holky umí na něco hrát pořádně bude to pro nás jen výhoda, protože upřímně nemyslím si, že bych byl zrovna skvělej muzikant a rád bych fakt hrál a ne jen trapčil na podiu s nástrojem a vypadal jak svazačky před okresním výborem KSČ. Holky nám můžou pomoct.

Chvíli se ještě dohadovali co a jak, hlavně se řešilo kde sehnat zkušebnu, kde bude elektrika a kde vás nebude nikdo moc otravovat. Naštěstí v parku byl bývalý domeček správce a pak tam byla mateřská školka. Ta je teď přestěhovaná a tam se to využívá jako sklad tak nějak na vše, ale hlavně na lyžařské náčiní sportovního klubu. Ondřejův fotřík v nemilosti, od toho tam má klíče a dovolil vám si jednu místnost vybavit jako zkušebnu, když to tedy neprásknete a budete se chovat slušně. Musíte to však všechno vyklidit, vymalovat si a sehnat nějaký koberec a nábytek. Taky místnost obložit platy od vajíček, aby to nebylo tolik slyšet. I když v parku by to nemuselo tak vadit. Jistota je ale jistota, vždy se najde nějaký přičinlivý občan co vás práskne uliční hlídce.

"Tož děcka, potkáme se ve středu po škole klem 3 hodiny a vlítneme na to? Zkuste zatím sehnat nějaký židle, stůl,starý křesílka a nebo ještě líp pohovku. A pak si to tam vyzdobíme plakáty. To bude super doupě když si s tím pohrajeme. Naše Vlastní zkušebna!"

Tohle už vypadalo jako skutečný projekt, do kterého se vyplatilo investovat čas.

 
Julie Švédská - 06. dubna 2023 18:03
hippie(2)9612.jpg
Hurá na další týden

Jak jsme se dostaly domů teda nevím, ale vyspávaly jsme až do oběda, kdy nás Klárky mamka nechala. Ostatně ona sama nepatřila k těm super podporujícím lidem našeho režimu, takže chápala a nejspíš se i dovtípila, že jsme byly někde upustit páru.
Zatímco jsme rozjímaly u jídelního stolu s očima podlitý krví a rozmazaným mejkapem, takže jsem se cítila provinile, že to Klára bude muset dát vyprat několikrát, než to pustí. Pokud vůbec.

Odpoledne jsme věnovaly zkrášlovacím procedurám, hlavně taky abych měla alibi. Klárky máma mi zastřihla vlasy, my je pak natupírovaly, natočily a já na večer vesele a taky smutně, že už je tahle akce definitivně u konce, šlapala schody k nám do bytu.

_____________________________________________________________

"Ááááá, mami," zavyla jsem otráveně a protočila oči až do lebky, zatímco mě máti vyslýchala zda jsme někde nepily, zda se o nás Klárky máma postarala, jestli jsme byla hodná, zda jsem se s někým netahala a další děsně úchvatný otázky které by poškodily pověst rodiny.
Lokny na hlavě evidentně nestačily.

V pondělí dopoledne jsme jako obvykle stály na školním dvoře, kolem se linul život a všichni bez výjimky si vyprávěli jaký měl kdo víkend. Zuzana poslouchala Kláru, já pozorovala okolí a Klára se každou chvíli otáčela, aby případně ztichla pokud by jejich hovor chtěl vyslechnout někdo nepovolaný. Martin se na mě jen podíval a hned uhnul pohledem, což mou pondělní náladu jaksi nevylepšilo, zato jsem se zakabonila, když místo klasických vtípků na pozdrav mi Pavel jen zamával a koukal zmizet.
Tázavě jsem se podívala na Kláru, jestli o tom něco neví, protože já si to nepamatovala, ale ta jen pokrčila rameny.
""Martin to s tou kapelou asi myslí fakt vážně. Přijde mi to docela super, asi bych i chtěla hrát s nimi."" zahučela najednou, zatímco Zuzana zpracovávala průběh víkendu. Klára se vydala ke klukům a já přešlápla z jedné nohy na druhou. Což o tom, já umím hrát na klavír, což je víc nóbl, jak mi kdysi kluci řekli a do kapely se to moc nehodí. Ale chtěla jsem vždycky umět na kytaru, to mi táta zakázal, že na tu hraje jen póvl a smažky. Doma jsme ostatně měli k poslechu jen klasiku a maximálně na Vánoce nějaké koledy. Div že jsme nechodila v divných neforemních halenách a sukních až po kotníky.
Mrkla jsem na mrkváče a halenka s dlouhým rukávem, která mi bylo příliš velké, takže jsem ho musela zauzlovat na zádech a pak teprve zastrčit za pas. Nutno podotknout že takhle byla oblečena polovina dvora. Nic co by bylo proti režimu ale ani co by ten režim podporovalo, mimo těch rebelů, co si tašky a seprané džísky z tuzexu poděděné po příbuzných ozdobilo protirežimními odznáčky.

Zuzana dokouřila, odhodila vajgl, chytila mě za loket a nemilosrdně táhla ke klukům, kde už Klára ve svém živlu byla zatažena do plánování kapely.
"Nemůžeš se tomu vyhýbat věčně," zasyčela na mě, zatímco já se snažila vytrhnout. Někdy byla až moc přímá.
"Ahoj," usmála se zářivě na skupinu zatímco já jen kníkla.
Kluci nám odpověděli unisono a stejně se dál věnovali kapele. Pomalu se zdálo, že je to hotová věc, ale nikdo nebral v potaz že je nás tu trochu víc, co by se taky chtěli angažovat. A to jak se Martin se svítícíma očima dostával do duchovního vyrovnáním zatímco všem už rozdával úkoly v kapele, a jak na něj ostatní koukali jak na modlu, mi prostě začalo vadit čím dál víc.
Zatímco nás nikdo nevnímal, jako bychom tam ani nebyly, začalo mě to štvát. Já jsem taky součástí týhle skupiny. Stojím tu s vámi!.
Pohled mi padl na Mariku a vzpomněla jsem si na jejího bratránka. Machra přes kytary. "Já umím na kytaru," Zatím sice ne, ale Joni mě to naučí. Ostatně... proč ne. Nějak se ten kluk živit musí.
 
Vypravěč - 04. dubna 2023 08:23
4lebkalinoryt2009(1)4705.jpg


Idea musica





Po cestě k vlaku Martin skutečně příliš nevěnoval pozornost tvé maličkosti, i když občas jsi zahlédla jak uhnul pohledem, když ses nedívala a pak otočila. Tak kdo ví. Ovšem to flirtování i s patníky bylo přeci jen trochu zvláštní. Skutečně mu zářili oči, když mluvil s Marikou. Ta však zjevně nebyla úplně nadšená z tématu co probíraly, asi by byla raději, kdyby ji zíral na prsa a nebo na zadek. Místo toho Martin řešil možnosti kapely. Přeci jen její bratranec, kterému říkali Joni, měl cikánskou kapelu a byl známej jako jeden z nejlepších kytaristů na okrese a dokázal i sehnat nějaké nástroje. Bohužel to byl taky "pravý syn svého rodu", pohrdající socialistickou morálkou, svůj talent utápěl v alkoholu, drogách a co nepropil prohrál v kartách. Vlastně to je dost klišé, ale klišé jsou často klišé z toho důvodu, že jsou pravdivá. tady tomu tak bylo.




To, že kapela by musela mít oficiální povolení pro působení v kultuře, nebo hrát jen na dobrovolnických besídkách SSM nebo jiných bolševických čuráků, pominul rovnou, protože právě jste byli svědky toho, že to jde i jinak a je to pěkný. Otázka jestli by vás za to mohli vyhodit ze školy, rovnou přešel. Jemu to bylo jedno, dělal učňák a nic jiného s profilem svého otce ani nikdy moci dělat nebude. Probíral to s ní i dalšíma, převážné s kamarády, ale i nějakýma holkama. Byl jako v transu vášnivě zapálený pro myšlenku "dělat muziku".
Po vystoupení se tě snažil vyhledat, pravděpodobně, aby tě doprovodil, ale ty už jsi mizela v dáli a tak si jej odvedla smutně usměvavá Marika.

Druhý den u vás s Klárkou proběhlo vše v pohodě, trochu unavené s lehounkou kocovinkou, ale jinak vše podle plánu. Domů jsi dorazila a nikdo nic moc nekomentoval, jen mamka si tě prohlížela trochu pozorněji, jako by na tobě měla poznat jestli se "dámský večer" nezvrhl v bezuzdné souložení s kluky pochybné pověsti jako někde v Moulin rouge. Prostě mamka.

V pondělí byly kluci zase na školním dvorku a kouřili o sto šest a divoce něco probírali. S Klárou a ostatními jste tam dorazili. Martin zase po tobě hodil jen okem, zato Pavel ti stydlivě zamával, jako by vlastně moc nevěděl co se dělo a tak trochu tuší, že jsi v tom hrála nějakou roli a že by se měl asi trochu stydět.
Klára poslouchala co kluci řeší.

"Martin to s tou kapelou asi myslí fakt vážně. Přijde mi to docela super, asi bych i chtěla hrát s nimi."

Řekla Klára a vydala se k nim.


 
Julie Švédská - 30. března 2023 23:16
hippie(2)9612.jpg
Akcička

Vypotáceli jsme se z vlaku a jako školní třída na pochoďáku jsme se vydali na místo určení. Z naší skupiny nikdo nevěděl, kam přesně a kudy jít, ale všichni jsme se seřadili do chaotického zástupu a šli za tím jediným člověkem co něco věděl.

Hospodský, který vypadal, jak starý císař Špacírka z učebnice si jen namotal kus zmíněného doplňku na prst a se spikleneckým mrknutí oka nás poslal bokem do sálu. Jen co člověk překročil práh, veškerý halekot z hospody od štamgastů utichl a všude kolem to bzučelo, hučelo, kňučelo, křičelo, ječelo, ladilo a smálo. Nevěděla jsem, na jakou stranu se dívat dřív. A všude byli lidé jako my. Bojkotující idiotský režim všemi možnými prostředky. Zajímalo mě, kdo je až z jaké dálky.

S Klárou jsme se před začátkem odklidily od našich lidí, které jsme zanechali na pravé straně u stěny, kam si posedali jak na nádraží.
Obešly jsme sál, sem tam se s někým daly do řeči, zatímco zábava jak dole tak i na vyvýšeném stupínku co někdo honosně nazval podium, se rozjela a než jsme došly zpátky, měly jsme zbrusu nové kamarády, kteří nám samozřejmě hned nabídli pití a ať se k nim posadíme, takže jsme byly vcelku v náladě, jak jsme si kecly k těm našim, kteří už jí měli jak carský důstojník.

Koncert byl v plném proudu, i když se někteří jedinci snažili v tom chumlu tančit, stejně to pak vzdali a všichni jsme pak byli namáčknutí co nejblíže hudebníkům, skákali a vyřvávali text, včetně písní s anglickým textem, které jsme vyslovovali špatně a už vůbec nevěděli, co to přesně znamená.
Nakonec jsme si naplánovali nejlepší turné naší zbrusu nové vysněné kapely. Každý se měl účastnit a to celé podporovalo náš plán nebýt součástí týhle společnosti co nemůže mít vlastní názor ani si zazpívat vlastní písničku.
Všichni jsme měli tak dobrou náladu, že jsme se tak téměř všichni s každým objímali. Teda... všichni. Já se snažila na Martina aspoň nedívat, když už jsem na něj nedokázala přestat myslet, ale trochu mi to komplikoval Pavel, co si usmyslel, že já budu jeho hudební a kdo ví čeho všeho múza.
Jeho nenechavou ulepenou ruku jsem ze sebe sundala už potřetí a tentokrát fakt hnusně, až mu v rameni luplo.
"Ne- nebuď pru-škyt-prudér-škyt-ní," dostal ze sebe opilecky a snažil se mě obejmout. Místo toho na mě spadl a mě zavanul pach levné kolínské z drogérky, pot a alkohol.
"Nebuď debil," zasyčela jsem a prudce ho odstrčila. Pak se posunula blíž k Marice, a z tý měl Pavel vítr. Holka neholka, Marika jako člověk s hromadou sourozenců a ještě více příbuzných rozdávala rány pěstí jako profesionální boxer. Zaregistrovala jsem Martinův pohled, ale uhnula jsem jako první. To kdyby mi dal ruku přes ramena on... Pavel pak ještě něco brblal ale to už jsem vytěsnila.

Potlesk byl zasloužený. Koncert naprosto skvělý a ač už jsme se tam motali, ať už únavou nebo alkoholem, popřípadě obojím, vydali jsme se na cestu.
Tentokrát jsme neřvali, bylo už taky okolo druhé ráno, ale taky jsme už na to neměli energii a většina z nás zpracovávala zážitek.
U vlaku se ještě vyměňovaly adresy, kontakty psané vypsanými pery a fixkami na ruku, kusy oblečení i usmolené kapesníky. Sama jsem si vzala adresu na dvě holčiny a na mou se zeptal vcelku sympatický klučina, který už byl na vysoké. Studoval, pokud jsem pochopila dobře, něco s technikou, ve dne byl hodný chlapeček a v noci byl rebelem. Podezírala jsem ho, že hraje stejnou šarádu, jako já, protože jeho způsoby výchovy to dost umocňovaly. A protože Martin cestou zpět na vlak flirtoval snad i s patníkem a na mě se ani nepodíval, můžu asi zařadit naše vykousnutí do kartéteky 'sni dál'.
Ke Kláře domů jsme se dostaly okolo čtvrté, všude po sídlišti ticho a ráno vyspávaly až do oběda. Klárky máma nás beztak raději nebudila, protože i na oběd jsme vstaly s kruhy pod očima z nedostatku spánku a z nesmytých šminek.
Musela jsem se ale dát do pucu a něco udělat s vlasy, abych vypadala věrohodně, až přijdu domů.
 
Vypravěč - 20. března 2023 14:44
4lebkalinoryt2009(1)4705.jpg


"Medvědí služba"




Zahulený a rozjásaný motorák dorazil do Rudy a krom rozjásané skupiny vlasáčů se z něj vyvalí i dým jako by hořel. Tentokrát však nehoří, ani to nejsou husté mlhy sudetského kraje. Je to jen opar "svobody" vonící tabákem, potem, ovocným vínem a trávou. Jeho koncová světla zmizela za tichou tratí směrem k Bruntálu a dál směrem na Krnov.
Ve vlaku se Martin hodně bavil s Marikou, která se rozhodla nakonec jet také. Měla sebou i jednoho z bratrů Tibora, zda tam byl jako její garde a nebo ho ta akce skutečně zajímala, nebylo možno rozklíčovat. Rozhodně ne z oblečení ani délky vlasů. Marika se občas až příliš přiblížila k Martinovi, ale co tě mohlo hřát u srdce, stejně tě občas sjel očima a několikrát se na tebe usmál.
Čtveřička, které ses chytla ty, zpívala a mezi nimi kolovalo víno brko. Skupinka byla přátelská, možná až trochu nezvykle. Holky se spolu dělili o dým z "brka" ústy v náznaku polibku a i tobě bylo několikrát tímto způsobem nabídnuto.

Z nádraží jste šli trochu jako štrůdl nevidomých, protože ne všichni věděli kde je v Rudě hospoda. Byla trochu nelogicky, malinko bokem, ale za to zřejmě mohl dřívější odsun Němců a změna charakteru dědiny. Ovšem pro účely, nelegální hudební produkce to bylo ideální a neprovokovalo zvědavce a práskače z řad šedého moru a podobných bolševických individuí.
Když jste došli do hospody, tak vás hospodský ve vestičce a licousy s knírem jak 19. století, poslal do hlavního sálu, aby jste se nemíchali se štamgasty v předsálí. To zřejmě po většinu doby jako malá hospoda pro místní úplně stačilo.
V sále už to hučelo, po stranách bylo několik židlí a stolů, ale většina lidí seděla se svým pivem na zemi v sále. Lidé se zdravili a seznamovali bylo to jako v úle.
Asi po hodině, kdy přijel ještě vlak z Krnova a Bruntálu a sál se téměř zaplnil, přišel na podiu nějaký chlapík co mu říkali Čárls a celý ten koncert tu patrně organizoval. Po potlesku, jako díky, panu Kynickému, který tyhle akce ve své hospodě trpěl a podporoval, představil prvního vystupujícího.
Chlapík v námořnickém tričku, kolem třiceti s plnovousem a vlasy až na ramena, vystupující pod jménem Jouda z Ria se moc dlouho nevykecával. Jen s kytarou a harmonikou hrál snad jako Bob Dylan. Dokonce si střihl i jednu písničku od něj. Jeho Blowin' in the Wind byla parádní i když zjevně mu šlo úplně o jiný vítr než ten ve kterém poletují odpovědi na otázky Boba Dylana. Ten jeho byl prostě horský, sudetský vítr, ve kterém nepoletují odpovědi na otázky idealistů, ale studený a zlý jako ukřivděný bolševik.
Pěkně akci rozjel a i tvoji noví kamarádi přešli z piva, na kořalku a pivo. Kluci i Marika a Klára už taky byly přiopilí a rozjetí. Pak se na podium nachystala další kapela, bylo to no ... zajímavé. Klavír, basa, kytara, bicí a klarinet. Inu trochu to připomínalo underground DG 307, nebo rozjeté párty Magora Jirouse, tedy co se o nich říkalo.
Podle všeho to vypadalo, že jediný kdo umí hrát na nástroj co drží byl klarinetista a možná ještě basák. Ale i tak to bylo zajímavé, texty dost dadaistické a surrealistické, lidi ale pařili a tancovali, každá po svém. Vypadalo to jako naprostý chaos, ale i tak to mělo krásnou a pohodovou atmosféru.

Mezi přiopilými kluky, to vzbudilo vášnivou debatu na téma "to by jsme zvládli taky"...

"Ty vole! Založíme kapelu!"

Ozval se Martin a pronesl jednu z nejklasičtějších mužských frází ve chvílích nadšení nad hudbou s posilou alkoholu v krvi. Samozřejmě to vzbudilo velké haló, souhlasné vyjádření a také ocenění geniality nápadu. Hned se všichni vložili do toho na co budou hrát. Marika na mandolínu, Klára bicí a nebo aspoň basu, Martin trumpetu a nebo kytaru... atd.
Posilnění dalším alkoholem se uvolnili vaše zábrany a Pavel, který byl zjevně na špici v konzumaci alkoholu (možná za to mohla tvoje přítomnost a nervozita) se tě trochu nemotorně pokoušel hladit a zkoušel kam až muže jít. Martin to viděl a po tváři mu jen přeběhl temný stín a pak se snažil tvým směrem už nedívat.

Mezi tím se však nachystala poslední kapela, hlavní hvězda undergroundu na okrese Bruntál, kapela Talisman. Kluci se stylizovali do britského stylu, či tak jak si ho představovali. Hráli něco mezi The Who a The Clash dokonce zahráli i My Generation odkaz což ve vesnické hospodě na Bruntálsku a s špatnou výslovností odposlouchané angličtiny mohlo působit komicky, ale opak byl pravdou. Byla to skutečná pecka a nejeden snílek si mohl připadat jak v Londýně před Ace Cafe London. Kde by tátova Jawka mohla zapadnout mezi Triumphy a Royal Einfieldy.
Když dohráli celý sál ještě dlouho pařil a jásal, dokonce se museli dvakrát vrátit. Postupně se zase rožnulo v sále a už se jen dopíjelo pivo, zásoby kořalky a vedly se debaty. Pak už byl čas jít jen na noční vlak a domů....





 
Julie Švédská - 04. března 2023 23:45
hippie(2)9612.jpg
Tak trapas

"Tyvole nekecej!" vyvalila Zuzana oči, zatímco Klára si hrála na kapra.
Rudý obličej jak Stalinův zadek jsem si schovala do dlaní. Tak moc mi bylo trapně. Samozřejmě, co bych to byla za kamarádku, kdybych to holkám nevyžvanila hned první přestávku, protože jsem to nestihla před první vyučovací hodinou.
"Nekecám," kníkla jsem. Další přestávku převyprávěla průběh svícení lampou do ksichtu alias "Fučíku, mluv". Holky se málem počůraly smíchy. Fakt kámošky. I když, musela jsem si sama sobě přiznat, kdyby mi to vyprávěla jedna z nich, je moje reakce navlas stejná. Achjo.

Doma jsem rychle napsala úkoly, otec naštěstí byl v práci, takže jsem si nejprve udělala úkoly a pak další své povinnosti, aby zas nebyly kecy jak se poflakuju po venku s klukama a nic nedělám. Máma si sedla v pokoji na mou postel a promlouvala mi do duše, ať nedělám blbosti, radši se učím, hlavně ať si dávám pozor. Významně se mi podívala na břicho.
Eeeh... Dík matko. Vidím, že ve mně máš velkou důvěru.
Otráveně jsem se k ní otočila zády a balila si do baťohu věci na "přespávačku" sponky na natáčky, šminky a podobně. Jen co s povzdechem odešla, naházela jsem tam i věci na večer.
Navzodry režimu a máminy ateismu jsem ještě mezi dveřmi odpřísáhla, že fakt jdu ke Kláře a že si budeme zkoušet nový účesy. Pak jsem si zavázala boty a vyfrčela z domu, kdy jsem brala schody po pěti, kdyby se někde vyloupl otec. Měla bych útrum.

S Klárou jsem měla sraz na rohu, pádily jsme i s jejím nákupem, pro který byla svou máti vyslána do obchodu, k ní.
Večer se blížil. Jako hodný holky jsme pomohly Klářiný mámě s večeří, pak se oblékly, obtáhly oči černou tužkou z drogerky, která kreslila jen po namočení do vody a nadávání, kdy si člověk málem vypíchl oko jak na ní tlačil. Na hlavu mi Klára připevnila čelenku, vlasy si nechala rozpuštěný, ona sama si vzala klobouk a vyrazily jsme na nádraží.

Cesta probíhala v celku dobře, bylo nás hodně, kdyby vlak odklonili fízlové, tak to společensky zničí snad celý město. Ale věřili jsme, že to dobře dopadne. Všude panovala uvolněná atmosféra, mávali na nás lidi, které ani jedna z nás neznala. Až na ten divný puch, to bylo podivně vzrušující. A všechno tak barevné. Chvílemi jsem vnímala, jak se to všechno kolem točí.
Našly jsme kluky skoro vepředu. Hryzla jsem se do rtu, když jsem viděla Martina. Najednou jsem nevěděla kam s očima. Pozdravila jsem se s ním tak nějak stejně, jako se zbytkem. Pokud kluci z party něco o včerejšku věděli, tak to nedali znát a za to jsem jim byla vděčná.
Taky jsem se rozhodla, že si to dneska užiju ať to stojí co to stojí, protože s tím mým štěstím se to může zkazit během pár chvil. Takže Martin nemartin, aktivně jsem se zapojovala do debaty a dokonce se seznámila se skupinou 4 lidí za mnou, kteří hlasitě vyřvávali písničky, které jsem neznala, ale dost se mi líbily. Za pár minut jsem uměla refrén jedné a za tu další i měla i nové kamarády. Martina jsem tak většinu času měla za zády a nemusela se tak na něj dívat. Což mi hlava schvalovala, ale tlak v břiše mi za to každou chvíli uštědřoval kopance.
 
Vypravěč - 24. února 2023 16:45
4lebkalinoryt2009(1)4705.jpg


Večerní dozvuky a přípravy na koncert




Cesta domů byla trochu rozpačitá, ale napětí bylo tak elektrizující, že i tvé tělo na to odpovídalo projevy vzrušení. Ať už se jednalo o ježící se chloupky na zádech, motýlky v žaludku nebo tropické klima v kalhotkách. Vše se znásobilo, když se o sebe jakoby náhodou otřeli vaše ruce a pak tě chytil. Ruku v ruce za vzrušeného ticha jste došli až k vašemu.
Padla horká a trochu nesmělá pusa, ale stejně to v tobě div nevybuchlo. Ani sis nevšimla, že se Martinova ruka dostala i pod tvoje triko a putovala k ňadrům. Jemně a lehounce tě laskal dál jsi ho nepustila. Jen krásné a napjaté ticho pokračovalo.
Pak ale definitivně romantika zhasla. Tatík před barákem. Když jsi od Martina tak odskočila, podíval se na tebe trochu vyčítavě a dotčeně. Jeho pohled mohl znamenat jen jedno. Ty se za mě stydíš? Hmmm tak díky teda.
Tvého fotříka ledabyle, ale v rámci slušnosti pozdravil a šel si po svých.
Doma samozřejmě probíhal výslech kdo to byl a co s ním máš a že s takovýma hašišákama se nemáš vůbec stýkat. Proboha jsi dcerou funkcionáře! A tak dále... klasická elegie na téma mysli na budoucnost.

Další den byl trochu rozpačitý s Martinem jste se viděli jen letmo na dvorku, pozdravil tě, ale nebyl moc čas na nějaké vysvětlování. S holkami to bylo jiné jejich zvědavost byla no... klasická. Páteční večer se blížil sraz jste měli domluvený i s klukama na nádraží odkud jela motorová rozhrkaná Kačena směrem na Bruntál. Po cestě byla i Ruda kam cesta trvala standardně pul hodiny. Ty však jsi se ještě musela připravit. Vyzvedla tě právě Klárka nutno se dobře obléci a také vzít nějaké zásoby do vlaku. Když jste se připravili a vyrazili na nádraží, bylo vám jasné, že z toho muže být trochu průser. Na nádraží na "šestku" čekalo snad 40 mániček z celého Frýdlantu. Bylo vidět, že mnozí z nich se znají. Pro vás to byl, ale dost jiný svět. Byl to jak svět amerických Hippie, nebo aspoň tak jak jste si ho představovali. Hodně se kouřilo a pilo čůčo. Kluci se bez rozpaků líbali s holkama přímo na nádraží a dokonce tam páchl tabák, který měl být "tráva" ať to mělo znamenat cokoli. Taky se hrálo na kytary a zpívali Krylovi písničky a další z undergroundové tvorby ať už od Pastiků nebo od DG307.

Naštěstí Kačenu řídil a vypravoval starej Macháček o kterém se vědělo, že kolem roku 68 se snažil obnovit skauty a měl pro máničky pochopení. Na stanici ve Frýdlantu, ale mohl být i někdo jiný a v takové sestavě to mohl být opravdu průser. Zábava se rozjela už ve vlaku bylo to neuvěřitelně přátelské a komunitní jako by jste všichni spolu jeli na nějaký školní výlet. Vlastně to bylo až absurdní jak to bylo přirozené, že vás vzali mezi sebe bez nějaké nedůvěry, prostě jedeš s námi na koncert, jsi oblečená jako mánička jsi naše. Nebo tak jste se aspoň cítili, jiný svět, svět bez fízlování, šmírování, nedůvěry, malinká karavana volnosti a svobody.






 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1017529964447 sekund

na začátek stránky