Na tuhle bohem zapomenutou výpravu ses těšil jako malé dítě. Profesor William Dyer měl zcela opačné pocity. Představa, že se znovu vydá do ledového hrobu jej děsila víc, než cokoliv na světě. Ty sám mu neděláš žádnou radost, protože doufal, že mu pomůžeš do ostatních členů výpravy vtlouct trochu rozumu, aby se tomuto místu obloukem vyhnuli. Jenže opak je pravdou…

Všechny ty řeči, kterými tě zahrnul Danforth, Dyerův student, tě svým způsobem okouzlily natolik, žes s výpravou souhlasil. Potřeboval ses na vlastní oči přesvědčit, že ti „Prastaří,“ jak ti jejich hvězdicovitá těla ukazoval na fotografiích, opravdu existují.

Pečlivě sis nastudoval dostupné dokumenty, nákresy a studie, které z valné většiny nesou Danforthovo jméno, o poslední výpravě Miskatonicku na Antarktidu. Od Dyera jsi dostal poslední radu, kterou se ti snažil promluvit do duše, a to tu, že pokud hodláš letět pod vedením dr. Amy Kenslerové, pak jistojistě zahyne nejen tvá posádka, ale i ty sám. Obrněn vlastní vizí sis tohle ale nepřipouštěl.

Než ses nadál, byl zde den odplouvání. Sbalil sis vše potřebné, o čem sis myslel, že by ti v krutých mrazech Antarktidy mohlo zachránit krk, a vydal ses do přístavu. Doktorka Kenslerová už nervózně čekala u lodi, která vás všechny odveze na místo. Neohrožená profesorka biologie si odškrtne tvoje jméno hned, jak se k ní přiblížíš na doslech:
„Tak jste to opravdu zvládl,“ vydechne s úlevou a kývne na muže, který doposud stál na palubě lodi. „Pan Ellsworth se chopí vašich zavazadel.“
Mužík, který hbitě vyskočí z lodi se ušklíbne, natáhne k tobě ruku a představí se: „Roland Ellsworth, a asi bych se o ta vaše zavazadla měl fakt postarat já.“ Mrkne na Kenslerovou.
„Ano ano, pan Ellsworth byl na mnoho výpravách, v otázkách přežití nám bude velice nápomocen. Jeho znalosti-“
Doktorka nestačí dokončit větu, neboť jí do toho Ellsworth sám skočí v okamžiku, kdy ze země sbírá tvé kufry: „Znalosti! Především budu užitečný tím, že jsem souhlasil s výpomocí jako levná pracovní síla… největší chyba,“ zašklebí se, ale doktorka ztuhne v obličeji, neseznámena s druhem jeho humoru.

Než by žena, sotva metr před tebou, cokoliv dalšího řekla, do konverzace se vloží další hlas z paluby lodě: „Tak hejbni tou prdelí, máme hory práce a ty tadyk vykecáváš!“ Zamračený, roky neholený, obličej Cookieho (jak se později dovíš, jeho skutečné jméno je „James Fredericks“) vykoukne přes zábradlí a všechny si vás přeměří podezřívavým pohledem. Vidíš, jak se připravuje k dalšímu proslovu, když mu u nohou přistane šroubovák.
„Pro lásku boží, Cookie, mohl bys na chvíli zavřít zobák? Opravuju ten podvozek a…“ malá asiatka, Takada Hiroko, se zarazí, když si tě všimne, „no ne, to je dobře, že jsi tady. Jdeš na poslední chvíli. Teda. Téměř poslední.“

V průběhu následující hodiny jsi seznámen s dalšími členy výpravy – Pan Avery Claypool, blonďák, který je Ellsworthovou pomocnou rukou. Taky Mala Sinha, šikovná lékařka, která ti s přehledem dokáže přišít kdejakou useknutou část těla, ale víc než o amputace máte obavy o omrzliny. Podle výrazu, který ti žena věnuje, můžeš s jistotou říct, že ji k této výpravě museli dlouho přemlouvat. Poslední člen výpravy, se kterým se setkáš, je Eliyah Ashevak, psovod, který má na starosti spřežení, jímž se budete po Antarktidě dopravovat na různá stanoviště. On, jeho věrný husky Anyu a dalších 44 psů.

Po krátkém uvítání jsi uveden do své kajuty, přičemž se ve dveřích srazíš se známou tváří, kterou bys tady čekal snad nejméně - profesor Dyer se uvolil, že se výpravy zúčastní, aby zabránil další, velmi pravděpodobné katastrofě, nebo aspoň takhle jsi ho to slyšel brblat si pod vous. Těsně za jeho zády stojí mladý Danforth se sklopeným pohledem. Když jim uhneš, aby se přes úzkou chodbu procpali kolem tebe, zaslechneš jistou výměnu názorů, jež nezní jako žádný přátelský rozhovor.

Takové jsou tvoje nynější vize na plavbu napříč rozběsněnými vodami.