Nový den v gildě

Když uvidím reakce svého kolegy, tak se zarazím též a na moment se zamyslím, načež si vzpomenu, jak to vlastně s léčením mají a tak odtáhnu sovu ruku od něj.
"Promiň, málem jsem zapomenul, jak to vlastně máta."

Následně se otočím za hlasem a poté se rozhlédnu po okolí na raněné nepřátele, kterým z těla utíká krev.
"Pokud jsi v pořádku, tak tady s těmi budu potřebovat pomoci." Povím morovému doktorovi.
"Zatím neovládám velké léčení, ale dovedu brzdit jejich krvácení. Pokud ovládáš, tak asi můžeme se pustit do práce. Pokud ne, tak budeme muset někoho zavolat." Povím jednoduše, přičemž se aktivuji svojí auro a jdu hned k prvnímu ležícímu jedinci, aby jsem pomocí svého kouzla zpomalil krvácení.
"Hlavně jim to pak všechno naúčtovat." Povím spíše jako vtip zvesela a dávám se do práce.
Věřím, že morový doktor, který má v Gildě mít na starost celkově léčení, jelikož je místní léčitel, tak bude vědět co dělat. Jinak by také tu práci nebral, že?

Nový den v gildě

Dvojice recepčních doprovází Morta nahoru po schodech, ten ještě vesele zamává na rozloučenou maskovanému mágovi u dveří než zmizí v patře.
Arielle zatím vyběhne zpoza pultu a sebere jednu z blízkých židlí se kterou se „krade“ k nepřátelskému kouzelníkovi. Po pravdě není sama trojice válečníků z gildy co bojovali před pultem měla stejný nápad.

Ovšem ti se neobtěžovali s nějakou židlí, ale pomalu obezřetně k němu kráčí s zakrvácenými zbraněmi v rukou. Trošku se zarazí, když zazní hlas elfa.

„Vemte si příklad z nováčka. Chci ho živého.“

Na což se od vašich válečníků ozve kolektivní mrmlání, ale minimálně jeden si otočí svou dvou břitvou sekeru ze které ještě kape krev na plocho a pokračují v pomalé chůzi ke kouzelníkovi.

Palba na něj trochu poleví, není jasné jestli z důvodu elfova výkřiku nebo faktu, že jak se vaši kolegové blíží, už hrozí opravdu reálné nebezpečí, že odražená střela trefí někoho z nich.

Čaroděj je teď i přes to málo co vidíte z jeho obličeje úplně křídově bledý, sáhne si do rukávu a rychle si přiloží ruku k ústům. Výsledek jeho mírného rozptýlení se okamžitě ukáže. Dvě střeli proletí jeho štítem, který jak předpovídal recepční se rozvlnil, ale jedna ho přibodne za roucho u nohou ke dveřím, druhá projde ramenem a doslova by kouzelníka odhodila na stranu, ale protože je přibodnutý dole, tak ho jen povalí.
Válečníci se vrhnou kupředu a jeden dlouhým skokem s kopem vyrazí kouzelníku hůl z ruky, ale pak všichni strnou a ozve se kolektivní.

„A kurva.“

Elf se přehoupne přes pult aniž by jeho kuše změnila výšku nebo směr zamíření a pomalu kráčí ke kouzelníkovy, zatím co obchází padlé.

U pultu se zatím morový doktor v náhlé křeči musí opřít jednou rukou o pult. Tiše zakleje, ale zavrtí hlavou.
„To bude dobrý, je to jen povrchové škrábnutí. Horší je zpětná vazba od ivlita.“

Pronese a vytrhne si šíp, který opravdu má zakrvácený jen necelý centimetr hrotu.

Na Bariovu další otázku se shora ozve veselý ženský hlas.

„Myslím že od nás nikdo, ale naši maskovaní hoši by nejspíše ocenili vyšší léčení.“

Nutno podotknout, že má pravdu na podlaze dodělávají ve velkých tratolištích krve, jenž se každou chvílí zvětšují tři nebo čtyři maskovaní útočníci. Mezi nimi ten, kterého bodl morový doktor, který teď má celý krk od rány nazelenalý a jeho stříkající krev z rány na krku má také divný nezdravý odstín. Jinak další zranění na tom nejsou o moc lépe, jeden má nepřirozeně promáčknuté žebra nejspíše po ráně kladivem a plivá krev. Další má obří sečnou ránu jenž mu odhalila kosti a vnitřnosti od čtvrtého žebra k pánvi. Poslední má v horní části trupu zaražený šíp až po letku a apaticky sebou jen trhá.

Zbytek má na první pohled buď zranění jenž je zabila tam kde stáli, jsou na víc částí (třeba na půlku) nebo vypadají jako jehelníčky.

Nový den, nový problém

Protočím oči nad Morteho poznámkou naštěstí ani on nečeká že se budu smát jeho příšerným vtipům, to se zde děje se rozhodnu dále neřešit protože to jde mimo mně.Současná situace dokazuje že nikdo není nezranitelný nebo nedotknutelný, styky, moc, titul a další věci jsou hezké. ale jsou hezké, ale pořád jste jen obyčejný smrtelník.
„Není dobro ani jen ti co mají a ti co nejsou schopní ji získat.A teď nemyslím politickou moc ta tě před šípem nebo mečem neochrání.“
Když se rozhodnu vykouknout tak Mort odchází nahoru společně s Pranoslavem a tím ještěranem. To co však ten elf řekne mně zarazí a sleduju toho čaroděje, jindy by mně to nenapadlo, ale pokud nehrozí riziko odplaty tak jsem této myšlence přístupnější. Vstanu a obloukem se opatrně vydám směrem k tomu čaroději, když k němu dojdu tak si vezmu židli jako bych se chtěla posadit v bezpečné vzdálenosti potom však využiju když je jeho pozornost odpoutaná jiným směrem rozeběhnu se a tou židlí ho přetáhnu (4).

Uvítání skončilo

Trošku nechápu rozdělení na Tvoji a Moji podřízení, když jsme z jedné gildy a pracujeme společně, ale podle všeho jde o půtky mocenských struktur. Což je něco co mě bytostně štve, protože to oslabuje organizaci jako celek, ale teď s tím nenadělám nic. Celá situace v prostoru kolem dveří už se začíná uklidňovat a vyjasňovat sama od sebe. Ono napadnout gildovní dům je opravdu blbost, pokud s sebou nemáte pluk vojska a i potom je to blbost.

"Samozřejmě."

Odpovím Stínovi a jak Khurts kývne na mě tak já na něj. Jsem v pohodě a připravený. V tomhle si myslím rozumíme. Sice nevím, proč oba máme doprovázet Morta nahoru, ale už tak nějak chápu, že náš elfí nadřízený má ve spoustě věcech pravdu a nějaký účel. Khurts jde první a tak se zařadím za Morta bez nějakých zbytečných řečí. Co bude, to bude.

Nový den v gildě

Moje snaha rozptýlit muže se povedla. Sice ne tak jak jsem si přál. Muž si mě všimnul dříve, než jsem na něj stihnul vůbec naběhnout a srazit jej, ale odvel jsem jeho pozornost. Dokonce mě zjevně považoval za dostatečné nebezpečí, že si přehodil zbraň se záměrem jí po mě hodit. Ani nevím na co jsem v ten moment myslel. Jestli na to zda jsem si doopravdy jist, že mě můj štít ochrání, nebo na to zda se muž právě omylem neotrávil svým konáním.

To jaké jsou odpovědi na mé otázky se již nedozvíme, ale místo toho bylo možné spatřit, že Veris celou dobu svého soka šetřil. Tedy vyžádal si pomoc svého pomocníka, ale smrt muže díky tomu nabyla na značné dramatičnosti.

Ihned poté co padne mužovo mrtvé tělo k zemi přispěchám k Verisovi, kterému stále z hrudi trčí šipka.
"Verisi, v pohodě? Zvládneš se ošetřit sám, nebo chceš mojí pomoc?" Ptám se se vší vážností, během čehož pozoruji onu šipku. Léčení srdce jsem zatím ještě nikdy neprováděl a mám trochu obavy ohledně svých dovedností, ale za použití bílé aury a regenerace by mělo jeho tělo samo vytlačit šipku ven z těla, jak se tkáně budou postupně dostávat do svého původního stavu.
Pokud bude potřeba pomoc, tak rád pomohu.

Ještě se rozhlédnu po okolí.
"Nějací další ranění?" Zeptám se zcela na rovinu okolí a zastavím se pohledem na kouzelníkovy, který se stává nedobrovolným účastníkem prezentace elfa.