Otrlá ulice

13.9. 2023, Praha - U Nalitýho bubáka

Patricie

Ve svém výrazu jsi nedokázala moc dobře zakrýt překvapení, když jsi v kouli spatřila Pavla. Zrovna se ve dveřích loučil se svou novou přítelkyní. Tohle mezi vámi přestalo zhruba po dvou letech vztahu. To nadšení. Ta zamilovanost. Touha. Nemožnost se od toho druhého odtrhnout. Viděla jsi to všechno a jenom ti docházelo, že tohle mezi vámi vyprchalo už dost dávno.

Čarodějka využila tvého krátkého zaváhání. Ani nevíš, kdy stihla vytáhnout hůlku, ale v mžiku letíš přes celou místnost a zády narazíš na vnitřek staré skříně. Uvidíš, jak ti žena s úsměvem zamává a trhnutím ruky skříň zavře. Máš pocit, že jsi lehčí o druhou polovinu smluvené častky. Pokud se pokusíš dostat ven, ocitneš se kdesi na Palmovce.

PRVNÍ OSTRÁ

13.9. 2023, Šumava

František, Bea

"Urazili jste je!" vyhrkne muž. Nadměrně se potí a špína pokrývající jeho obličej se tak nějak rozpouští. Namatlal si ho sám, aby více splynul s okolím? Nebo je tady už tak dlouho, že mu hygiena tolik neříká? František v něm pozná lékouzelníka. Je ve tváři i na těle tak o deset kilo lehčí, přišel o dost vlasů, má strniště, ale bude to on.

Jezinkám se klid zbraní nelíbí o nic víc než vám. Není těžké se domyslet, jak by s vámi třemi nejraději naložily. "A...a...jenom chrání svoji sestru! S těmi hůlkami vypadáte...nebezpečně." nervózně hýkne. Pohled mu neustále sklouzává k Beině tváři. Asi profesionální deformace. Alois těkne pohledem ke svému staršímu kolegovi.

První ostrá

František a Bea

13.9. 2023, Šumava

Bea se zašklebila a zavrčela. Rána na tváři ji začala svědit a pálit, proto přenechala muže svým kolegům a věnovala se sama sobě, protože ona potřebovala obě oči. Nepromluvila, jen si namířila hůlku na ránu a zašeptala "Purgato." 64% Z konečku hůlky vytryskla čirá tekutina a vypláchla ji ránu. Bea tiše sikla a do očí ji vstoupily slzy."Kurva." Dodala potichu a volnou rukou si setřela slzy.

Dalším kouzlem, které bylo excoquatur 84%, si vysušila ránu, dělala vše defacto po slepu a doufala, že se ji povede zastavit infekce šířící se rychlostí světla. Naposledy vyřkla "claustrium."91% Cítila jak se rána stahuje, zbyla po ni tenká, rudá link. Otok začal opadat a ona byla schopná zaujmout svět svou pozici.

Teď napřáhla hůlku směrem k muži, který je prosil, aby neubližovali jezinkám. Bea se krutě usmála, ale zatím nechala jednat Františka. Mohla bezbranné jezinky spálit na uhel a jeho nechat, aby se na to díval. Udělala by to? Možná. Užila by si to? Určitě. Bea nebyla naštvaná na to, že má další jizvu, ale na chlapa, který se těch mrch ještě zastával. "Jo a ona mi tím svým drápem může vydloubnout oko, jo?" Nasupeně mu odpověděla Bea a pořádně si ho prohlédla

Rozhovor

Při prohlášení o tom jak né úplně dobře vycházela s naším rádoby hledaným trošku pokrčím rameny.

„Aha.“

Chci ještě něco říci, ale můj starší kolega ze sebe začne sypat otázky, takže si zatím vystačím s tím že v klidu míchám čaj a dívám se na to jak na jeho otázky bude reagovat jak stařenka tak i její skřítek, pokud je vidět.
V duchu uvažuji. Co ještě říci pak mne to napadne.

„Prý se z jeho krámku ozývají podivné zvuky. Slyšela jste něco?“

Pronesu a přemýšlím co nám tato na první pohled milá paní řekne.

Pořád ve skladě v Otrlé ulici

Pořád jsem měla pocit, že mě někdo, nebo něco sleduje, ale nedokázala jsme říct kdo a odkud. Buď mi to našeptával výcvik bystrozora nebo jsem až moc paranoidní, protože jsem nedokázala určit, zda to šustění je jen její hábit, myši, jak to v takových objektech bývá, nebo něco úplně jiného.
Když na mě vybalila skleněnou kouli, nedokázala jsem říct, zda si ze mě dělá srandu, nebo je to ta oná věc jen přeměněná na něco jiného.
„Um… To ale není to co chci.“ otočila jsem dlaní, zatímco jsem zmateně těkala pohledem mezi ní a tou věcí, kterou jsem se zařekla, že nikdy nechci vidět, jakmile jsem s odřenýma ušima prolezla z věštění.
Namísto odpovědi borka drapla mou ruku, kterou jsem otočila, a připlácla ji na studený skleněný povrch. Do toho mě ještě řízla do prstu, až jsem sykla bolestí (nejsem bábovka, ale moment překvapení taky dělá divy). A pak mi to secvaklo. V hlavě mi hrál hlas tý starý babky na věštění, kterou jsem nesnášela, ona to moc dobře věděla a ani já nebyla zrovna její drahoušek, ale zrovna tohle byla jedna z mála chvil, kdy jsem skutečně poslouchala a nedělali jsme se spolužáky kraviny.
„Artefakt obvykle funguje jen tehdy, pokud je spuštěn majitelem. A to krví. Tak si dávejte bacha, kde zrovna krvácíte.“ Pamatuju si to slovo od slova, protože parta puberťáků samozřejmě vybuchla smíchy a některé holky sedící vepředu, především ty „hodné“ holky, zčervenaly až na zadku.
„Sweet fuck,“ ucedila jsem skrze zuby, tak aby mě neslyšela.
V hlavě mi bilo na poplach, zatímco jsem valila oči do mlhy v kouli, která zrovna teď musela fungovat. Ale ne že by mě to překvapilo, protože tohle rozhodně nebylo nakoupeno v nějakém bazaru aby tu někdo ušetřil.
I když… ani na chleba? Skoro bych to přeslechla, kdybych po ní nehodila pohled, jenže pak se něco začalo v kouli tvarovat. Nebo spíš někdo.
Já ho nechci zabít. Jako jo, nas…. ééé…. vytočil mě, rozchod byl bolestivý, nesmyslný, divný, dementní, … (dosaď libovolné slovo dle svého vlastního uvážení), ale tohle fakt ne.
Kurvakurvakurvakurvakurvakurva

PRVNÍ OSTRÁ

13.9. 2023, Šumava

[/i]

František, Bea

První část plánu mi ještě relativně vyšla a kovový provaz jezinku omotal a znehybnil. Co už nebylo ideální byl následek - jak se jezinka pohybovala směrem ke mě, nedokázalo kouzlo zastavit pohybovou energii a tvor tak stále pokračuje v letu ke mě. Je ale znehybněná, takže se nemusím bát ohnat se po ní paží a srazit ji stranou tak, aby nespadla na nikoho z kolegů. Bea další nebezpečí nevidí, ale Alois je naštěstí pohotový a možná dílem náhody, dílem umu, se mu podařilo obě další jezinky zlikvidovat. Chystám se je obě také na zemi svázat lanem, ale zaslechnu mužský hlas žádající abychom jim neubližovali...

"Čím jménem žádáš abychom se nebránili?" odpovím mu nahlas s hůlkou stále napřaženou zhruba směrem k ležícím jezinkám, ale periferně stále sleduju i toho chlápka a jeho doprovod. Pokud by sledoval celý incident od začátku, musel vidět, že jako první zaútočily ony a my se snažili celou věc vyřešit domluvou...

Rozhovor se sousedkou

13. 9. 2023, Zlatá ulička

Jedna věc se paní Koprové upřít nedá a to je její obliba čistoty. Těžko se mi to přiznává, vzhledem k tomu, jak jinak působí, musím ale říci, že jejím stížnostem vlastně rozumím. Sám se snažím, aby mé okolí bylo bez zbytečného nepořádku a asi by se mi hůře existovalo v prostředí, které je pravidelně zanášeno špinavým, neudržovaným a zapáchajícím.
Tolik odvahy, abych paní Koprové vyjádřil pochopení, však nemám. Kdo ví, jak by to pochopila.

"Co byste o něm ještě mohla říci? Měl přátele? Scházel se s někým? Měl nějaké potíže, spory?" Vsadím se, že zrovna jí vůbec nic neunikne, obzvláště pokud proti němu byla odjakživa nastražená. "A ten nepořádek co tam je teď, za něj může taky Mrkvička? Nikoho jiného jste v okolí neviděla?"

Otázek bych měl ještě spoustu, pohledem ale zabloudím i k Michalovi, zda-li mě v tuto chvíli nechce i něčím doplnit, ať se pozornost této...pozoruhodné dámy dostane i jemu.

PRVNÍ OSTRÁ

13.9. 2023, Šumava

František, Bea

Jezinka by si z Beina těla chtěla vzít víc než trochu krve, ale nedostane příležitost. Františkovo kouzlo a letité instinkty zafungují. Lesní čarotvor je znehybněný. Jen ten konec jaksi zaskřípe, když se živý sloup tvořený jezinkou rozviklá a celou vahou padá na bystrozora.

Bea se sice rozhlíží, ovšem dvou stínů si nevšimne. Rána na tváři začne svědit, hrozivě pálit a v mžiku napuchne tak, že na jendo oko přestane vidět.

Alois vás všechny neverbálně zaštítí. Spolu s tím vyšle kletbu na další divoženku. Ta se jí zvládne vyhnout, srazí se ale s druhou a rozrazí si hlavu o bludný balvan. Lesem se rozlehne bolestivý skřek, na nějž odpoví několik dalším a rozzuřených.

Už to vypadá, že se na vás sesype celá šumavská skupinka, když v tom se ozve hlas. Lidský hlas. Patřící muži, který se vyloupnul ze země nedaleko od vás. Podzemní chodby? Možné to je.

"DOST!!! Prosím, neubližujte jim!!" možná vám nejdřív není jasné, koho tím muž myslí. Pak ho obklopí asi pět dalších jezinek, aby ho chránili. A on se dívá na vás, co mu jejich těla dovolí. S prosbou v očích.

OTRLÁ ULICE

13. 9. 2023, U Nalitýho Bubáka

Patricie

Když na desku stolu vysázíš víc než polovinu požadované částky, žena nakloní hlavu ke straně, chvilku si cosi mumlá, načež hlavu opět narovná. „Jistě. Přijímám.“ pořád jí nebylo zcela vidět do obličeje, hlavně do jeho horní poloviny, ale tys měla pocit, jako kdyby věděla víc než ty. Nebo to byla jen nějaká strašně drsná hra z podsvětí.

Položila před tebe zabalenou kulatou věc a jakmile ji vybalila, vykoukla na tebe obyčejná věštecká koule jakou jsi znala ze školy. I když ty vaše jako záhadou snad niky při hodině nefungovali. Žena využije toho titěrného momentu, drapne tě bolestivě za zápěstí a dlaně ti s hlasitým mlasknutím přistanou na povrchu koule. A ona ti je tam drží. Když vidíš, že zpoza jednoho nehtu, který ti zabodává do kůže, se uvolní krůpěj krve a pomalu doputuje na kouli, je ti jasné, o co jí jde. Nedovolila ti couvnout. Přinutila tě artefakt probudit vlastní krví. Když se v něm prožene mlhovina, tvé ruce pustí.

„Omlouvám se, ale mnoho lidí přemůže nakonec strach. A pak chtějí odejít a já nemám ani na chleba.“ chrochtne ve smíchu. „Tohle nám prozradí, ke komu patří vaše nenávist a moji lidé už se postarají o zbytek…tedy…instalaci autorádia do vozu.“ objasnila ti tiše a v tom se v kouli zformoval odraz obličeje, který jsi znala více než dobře. Dlouhých patnáct let. Pavel.

ZÁHADA ZMIZELÉHO

13. 9. 2023, Zlatá ulička


Ivan, Michal

Bonifác cosi vztekle zamručí, když z Vás dostane pouze kabáty a nadýchané papučky vám vnutit nedokáže. Jakmile zahlédne svojí paní, raději zmizí v chodbě, aby nemusel čelit jejímu nespokojeně nakrčenému obočí.

Milénia zamrká řasami, na které v kuchyni musela použít zvětšovací kouzlo, jinak to není možné.
„Och!“ mávne rukou, zatímco k vám kouzlem vyšle dva šálky dubového čaje. „Jistě, že znám pana Mrkvičku.“ řekne takovým tím jízlivým tónem, aby bylo jasné, že z této známosti není kdovíjak nadšená. „Je to starý vetešník, co ho znám. A že ho znám dlouho.“ zdůrazní vztyčeným prstem. Potom si ukousne krekru a drobky se rozlezou po suchých, leč namalovaných rtech. „Pokaždé sem přitáhne nějaké haraburdí, vždycky po sobě nechá na ulici špínu a zápach. Hrozné, drazí pánové, neslýchané. Jistě víte, jak důležitou klientelu má moje dcera a tohle...taková ostuda.“ nesouhlasně usrkne čaje. Potom se zamyslí a pokrčí rameny. „Neviděla jsem ho už pár dní a povím vám…nikdy se mi nedýchalo lépe.“ zachichotá se paní Koprová a vrhne mrkací pohled na Ivana. V bytě je jinak ticho. Čisto. Vše až téměř dokonale srovnané a upravené.