| |||
PRVNÍ OSTRÁ 13.9. 2023, Šumava [/i]František, Bea První část plánu mi ještě relativně vyšla a kovový provaz jezinku omotal a znehybnil. Co už nebylo ideální byl následek - jak se jezinka pohybovala směrem ke mě, nedokázalo kouzlo zastavit pohybovou energii a tvor tak stále pokračuje v letu ke mě. Je ale znehybněná, takže se nemusím bát ohnat se po ní paží a srazit ji stranou tak, aby nespadla na nikoho z kolegů. Bea další nebezpečí nevidí, ale Alois je naštěstí pohotový a možná dílem náhody, dílem umu, se mu podařilo obě další jezinky zlikvidovat. Chystám se je obě také na zemi svázat lanem, ale zaslechnu mužský hlas žádající abychom jim neubližovali... |
| |||
Rozhovor se sousedkou 13. 9. 2023, Zlatá ulička Jedna věc se paní Koprové upřít nedá a to je její obliba čistoty. Těžko se mi to přiznává, vzhledem k tomu, jak jinak působí, musím ale říci, že jejím stížnostem vlastně rozumím. Sám se snažím, aby mé okolí bylo bez zbytečného nepořádku a asi by se mi hůře existovalo v prostředí, které je pravidelně zanášeno špinavým, neudržovaným a zapáchajícím. Tolik odvahy, abych paní Koprové vyjádřil pochopení, však nemám. Kdo ví, jak by to pochopila. "Co byste o něm ještě mohla říci? Měl přátele? Scházel se s někým? Měl nějaké potíže, spory?" Vsadím se, že zrovna jí vůbec nic neunikne, obzvláště pokud proti němu byla odjakživa nastražená. "A ten nepořádek co tam je teď, za něj může taky Mrkvička? Nikoho jiného jste v okolí neviděla?" Otázek bych měl ještě spoustu, pohledem ale zabloudím i k Michalovi, zda-li mě v tuto chvíli nechce i něčím doplnit, ať se pozornost této...pozoruhodné dámy dostane i jemu. |
| |||
|
| |||
|
| |||
|
| |||
Pracovní návštěva Zlatá ulička Ivan Při prohlášení stařenky se zatvářím poněkud rozpačitě, přesto pronesu klidně. Rád vás poznávám paní Koprová. Co se pozvání týče.“ Střelím pohledem s otázkou ke kolegovy, když se dá do pohybu směrem, který naznačila stařenka. Usměji se a velmi se snažím aby úsměv nebyl nucený. „Děkujeme snad na chviličku. Jsme ve službě.“ Po pravdě bez ohledu na to co je dotyčná zač se my to moc nelíbí. Ještě méně, když my skřítek začne sundávat kabát. Po pravdě kdyby ho už neměl sundaný kolega, nechal bych si ho. Takto každého praští přes oči pouzdro na předloktí ve kterém mám hůlku, alespoň můj opasek s lahvičkami vzhledem k prostorovému kouzlu jenž jsem jeden dlouhý den sesílal na každou kapsičku tak nerazí. Vezmu si čaj a zatímco jej míchám mlčky čekám za jaký konec to můj kolega vezme. |
| |||
PRVNÍ OSTRÁ 13.9. 2023, Šumava
Tak tohle nevyšlo, nakrčím nos, když mě ovane její dech, který je cítit mršinou. "Kurva" vyštěknu, když mi jezinčin spár přejel po kůži obličeje. Na bolest jsem srala, i na to že budu mít další jizvu, ale do běla mě vytočilo, že já na ni šla po dobrém a ta mrcha ježetá mi to oplatila takhle. Pevně sevřu rty a tasím hůlku, s myšlenkou, že ji depulzem odtransportuji do horoucích pekel. Ale než proti ní stačím vyslat kouzlo, situaci opanuje Frank. Cítím jak mi po tváři teče lepkavá krev a stéká dolů po spodní čelisti a odkapává na bundu. Budu jako prase. Zakleju v duchu a pevněji sevřu hůlku. "Jsou tu další?" Položím otázku svým kolegům a vyskočím na nohy, s tou mrchou ježatou si to zatím vyřizuje Frank a já jsem tam platná jak mrtvýmu zimník. Rozhlédnu se kolem sebe jestli nepostřehnu něco, co by nás mohlo ohrozit. Jestli nás neprozradilo přenášení, tohle nás prozradilo určitě. A ten po kom jdeme o nás už určitě ví. |
| |||
|
| |||
Pracovní návštěva Zlatá ulička Michal Mladýmu se můj pokyn, že to má se starou dámou vyřídit on sám, příliš nezamlouvá, i tak to jde ale udělat. Ze vzdálenosti pár metrů poslouchám, kudy se konverzace ubírá a hned při prvních větách začnu tušit, co nás rozhodně nemine. Jsou lidé, kteří se s bystrozory bavit příliš nechtějí, jsou na slovo skoupí a kontakt musí být poměrně forsírovaný. Takové mám vlastně i rád, stačí klást správné otázky a jejich ano či ne nezabere příliš mnoho času. S nimi se pracuje vlastně dobře, není to žádné zbytečné protahování, žádná zdržovačka. Tohle nebude ten případ. Však stačí vidět jaký úsměv se paní Koprové objevil ve tváři a bylo mi jasné, že čaj a pohoštění nás nemine. Nemohu to nechat na Michalovi? Hm. Ne, to radši ne. Vždyť stejně potřebujeme zjistit informace a paní Milénia bude bezpochyby zdrojem všech možných klepů a pomluv. Tenhle typ...jasná drbna, která nenechá na nikom ani nit suchou a která si všimne každého pohybu kolem jejího působiště. Tak dobrá. "Díky za váš čas, paní Koprová. Máte to tu útulné." Přepnu do svého módu: kontakt s civilem a nechám skřítka, aby mi svlékl svrchní kabát. "Nechceme vás ale zbytečně dlouho zdržovat, jen se zeptáme na pár otázek."Hlavně se nechceme zdržovat od práce, proto se nijak nevzpírám jejím snahám o naše usazení a pohoštění, čím dříve to vypijeme, tím lépe pro nás všechny. Alespoň že vaří čaj, nechci ani hádat, jak "dobrá" by byla její káva. Proč mi je tak nepříjemná? Může to být tou kabelkou? Těmi grimasami? Tím, že mi trochu připomíná bývalou tchýni? Hm. Pojďme ale k věci. Zlehka kývnu na Michala, že je čas na naše otázky a tentokrát i rovnou začnu. "Znáte pana Mrkvičku od vedle? Kdy jste ho naposledy viděla?" |
| |||
Otrlá ulice a pak kdesi cosi s kýmsi Párkrát jsem zatočila se skleničkou po stole aby se v ní vytvořil výr a přitom zpoza umělé ofiny snažila identifikovat její tetování. Ani za boha jsem z toho mála, co jsem měla k dispozici, nedokázala vyluštit nic, co by mi alespoň trochu napovědělo, s kým mám tu čest. Typka se najednou zvedla a se slovy ať jí následuju pokud mám prachy (ééé, to jako teď hned?). Jak kolem mě rychle proplachtila, zahlédla jsme další kus, tentokrát jsem už pochopila a vyvalila oči jak v animáku, který jsem měla tu čest párkrát vidět ve školce. Taková ta pohádka o šedé kočce jak honí myš. No, zpět k borce, která se stala mou prioritou číslo jedna, abych si získala jakous takous důvěru, neb borka patří ke gangu, která operuje po Čechách a nikdo ještě neměl tu čest ji odhalit až na pár prakticky nicotných poslíčků, kteří vlastně pro skupinu ani pro nás nebyli zase tak důležití. Nebo pokud už tam někdo od nás byl, tak byl sakra dobrý, protože o tom zase nikdo z nás nevěděl. Tak to hlavně neposer, nabádal mě můj vlastní mozek, zatímco já klusala za ní a to jsme byly stejně vysoké. Proklouzly jsme dozadu, aniž by si nás hospodský nebo někdo z pravidelných zpiťarů všiml. Když jsme kráčely téměř vedle sebe úzkou, tmavou a taky pěkně nechutnou chodbou, měla jsem ruku na hůlce v kapse. Bylo mi jasné, že pokud jí ještě nikdo nechytil, musela to vědět. A buď mě měla prokouknutou, nebo jsem jí fakt přesvědčila. Měla jsme tolik otázek, na které jsem neznala odpovědi a tíživý pocit v břiše mi říkal, že pokud alespoň na první otázku byla odpověď kladná, jsem a jsme v loji. Zavedla mě do místnosti, která by s přehledem mohla konkurovat Amazonu. Plno regálu s Merlin ví čím. Otočila se na mě a s dlaní ukazující na dřevěný stůl mě vybídla k platbě. Z nějakého důvodu mě napadla bláznivá, troufalá a neskutečně riskantní věc. Ale pokud to vyjde, tak bych si mohla získat její, alespoň malé uznání. "Peníze mám. Ale co když to nebude fungovat?" přesto jsem hrábla do kabelky a vyskládala hodnotu větší než polovinu, kterou rádio stálo. Nebylo to všechno, víc než polovina měla značit, že mám zájem o koupi, ale stále jí tak trochu nedůvěřuju, což by jí mělo přesvědčit o tom, že jsem buď opatrná ale ne naivně důvěřivá, nebo pitomá a je to léčka. Pade na pade. "Jestli mě tu zabije, co řeknou mé rodině?" napadla mě poslední myšlenka, než jsem se k ní otočila čelem. "Nemáš rodinu, jen praštěnou spolubydlící a fíkus," ujistil mě mozek. Tak je všechno v pohodě. |
doba vygenerování stránky: 0.076807975769043 sekund