Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Bystrozoři: Ústředí Praha
Družina
| |||
 | Před obchodem- zlatá ulička Na otázku svého kolegy přejedu pohledem okolí. Než pronesu. „Hmm, pokud se sem někdo vlámal byl dost slušný, aby po sobě uklidil. Minimálně tady ve předu. Nevím co vzadu.“ Pronesu a pohlédnu do vnitřní části obchodu skrz dveře či výlohu. Zatím co kolega zabuší na dveře. Ani jednoho nás nejspíše nešokuje, že nemáme žádnou odezvu. Já trošku odstoupím od dveří a zeptám se. „Máme nějakou představu jak má dotyčný krámek zajištěný proti vykradení?“ Hlas my zní zamyšleně, když očima sleduji dveře a hledám nějaké známky po magii. „Pokud se něco velmi rychle nezmění budeme muset dovnitř a nebylo od věci vědět co můžeme čekat. Nerad bych aby nám za krk skočil nějaký velký pavouk nebo nás nabourala nějaká pohyblivá socha rytíře s těžkým palcátem.“ Kolega rozhodne, že půjdeme omrknout zadek a já kývnu. „Mohl by tu být vchod pro neoficiální prodávající.“ K poznámce o tom, že mám být připraven na všechno jen kývnu na svého kolegu, aby šel první. „Starší mají přednost.“ Pronesu s drobným úsměvem a změním svůj postoj, takže teď jdu za svým kolegou s rukama mírně zvednutýma před sebou a pravačku má trochu zasunou do levého rukávu, sevřenou kolem hůlky. Očima zkontroluji prostor před námi i za námi, ještě než vejdu do uličky se podívám nad nás, jestli na nás nečeká nějaké překvapení. „Značná část z těch krámků je zapuštěná do bývalých hradebních zdí, tak může mít další vchod ze střechy.“ Pronesu zatímco si prohlížím okolí, prohlížím si okolí systematicky místo vedle místa a stejně jako očividně i kolega, hledám něco na čem ulpěla magie či sem nepatří. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Před obchodem - Zlatá ulička S Vrbou "Díky moc, rychlost oceníme." Kývnu na Lídu a bez dalšího zdržování spolu s Vrbou vyrážíme na "místo činu". "To máš pravdu, ale zrovna u Zlaté to není problém." Okomentuji obezřetnost při přemisťování. Ještě se zjistím, že Vrba ví, kam přesně se přemístit a poté se již vrháme do světa...kouzelníků na Zlaté. Vrba alespoň na první pohled vypadá, že tuší, co dělá. Je nenápadný, obezřetný a především vyčkává rozkazů a do ničeho nechvátá. "Čeho bychom zde mohli využít ke zjištění informací?" Ptám se, zatímco sám rychle očima zkoumám okolí. Vše tu vypadá poněkud normálně i když trochu zapadle, tomu se ale není úplně tolik čemu divit, vzhledem k tomu, že jsme již na konci Zlaté. Sice je to stále hlavní třída, ale sem už dojde málokdo. Však se stačí podívat na ten antikvariát vedle nebo na tu zadní uličku... Zatímco čekám na odpověď, zaklepu na zavřené dveře. Nemyslím si, že by to mělo nějaký účinek, slušnost je ale slušnost. Nic. Dobrá, jak nečekané. Chvíli zvažuji, zda se nerozdělit, nenechat Vrbu ať hlídá přední vchod, zatímco já půjdu zkontrolovat vedlejší uličku a zda tu není vchod zadní, nakonec ale po zvážení všech pro a proti tuto možnost zavrhnu. Vrba sice nevypadá neschopně, stále je ale má zodpovědnost a dokud nevím, jak se chová v akci, ho nemohu nechat samotného. "Půjdeme se nejprve podívat sem, zda tu není další vchod či něco dalšího." Ukážu do úzké, tmavé, nevábně vonící uličky. "Vypadá to tu prázdně, ale buď připraven na cokoliv."Základní pravidla bystrozora, pokud chce jeden přežít první den v práci. Rychle se rozhlédnu kolem, zda tu nemáme nějaké příliš zvědavé kolemjdoucí a poté se vydávám vpřed - směr ulička. Hůlku mám nenápadně schovanou v rukávu, připraven se bránit jakmile to bude třeba. Na Vrbu kývnu, ať mě následuje. Mým cílem je zjistit, jak vypadá nejbližší okolí vetešnictví, zda se tu nachází okna či zadní vchod, zda tu nejsou známky zápasu či čehokoliv dalšího podivného, co by mohlo upoutat mou pozornost. | ||
| |||
| V kanceláři lídy Když se Lída nad námi smiluje. Usměji se na ni a pronesu. „Děkuji. Jsi hodná. Hodně nám to pomůže.“ Pohlédnu na svého kolegu. „Půjdeme?“ S tím se přesunu k místu, kde se dá bezpečně přenést. Přenesu se do zlaté uličky a klidně přejdu před obchod a prohlédnu si jej. Než dojde můj kolega. Po pravdě nevypadá na pohled nic moc, ale už dávno jsem se naučil nevěřit prvnímu pohledu. Minimálně co se týká kouzelníků. Udělám pár kroků a očima zkontroluji postranní uličku. Hledám cokoliv nezvyklého. Když dorazí kolega. Pohlédnu na něj. „Dobrá vypadá to, že je zavřeno. Jaký bude náš další postup?“ Zkřížím ruce na prsou a čekám co my řekne můj kolega. Sice chci být proaktivní, ale zase nehodlám se někam vrhnout na svou pěst, bez kolegy. | ||
| |||
 | První ostrá 13.9.2023, Šumava František, Bea "Souhlasím..." komentuju jen Aloisovu zmínku o tom, že o našem skvělém přistání bychom se v hlášení pro šéfa nemuseli zmínit. "Úplně hloupý nebude, ale čekal bych spíš nějaké jednodušší pasti. To ale neznamená, že nás nemůžou roztrhat na kousky..." odpovím jen a sám se rozhlížím po okolí. Všimnu si něčeho vysoko na borovici kus od nás a rovnou k ní zamířím. Teprve až když jsem skoro u paty kmene dokážu rozeznat, co to tam mezi horními větvemi visí a proč má špička stromu tak zvláštní tmavou barvu. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
|
| ||
| |||
| PRVNÍ OSTRÁ 13.9. 2023, Praha -> Heidelbrünn (podle Bey prdel kdesi na Šumavě) František, Bea No, vypadá to, že i samotné přemístění bylo poučné. Já zjistil, že příště by bylo záhodno zjistit si o cíli víc - pokud tady není něco, co by rušilo zaměřování a nebyla to tudíž úplně má vina - a taky jsme zjistili, že Bea je buď těhotná nebo jí přemisťování úplně nesedí. Podle toho, jak nadává, bych usuzoval spíše na tu druhou možnost. Ale co, může si za to sama. Měla říct, proč se tak chce přesunovat po zemi. Trochu vyčítavým pohledem zhodnotím její lehce hysterický výstup, ale nahlas to nekomentuju. Nad její druhou otázkou se ale zamyslím o něco déle. Podle terénu, potoku v údolí a zbytků staré cesty s kameny lemovaným okrajem, bych mohl polohu určit aspoň zhruba. "No... Ta hájenka by měla být někde támhle..." ukážu nahoru do kopce "A místo, kde by měl být náš cíl, by mělo být zhruba támhle za tou terénní vlnou." ta vlna by klidně mohla být další hromadnice umístěná na kopci vedle ní jsou vidět i zbytky nějaké zdi z níž už zbývá sotva půl metr. I tak lze ale rozeznat, kde byly dveře do domu a i jedno z oken. Nic víc rozeznat nejde. Vypadá to, že se projdeme... | ||
| |||
| PRVNÍ OSTRÁ[font color=gold] [/font] 13.9. 2023, Praha ->prdel kdesi na Šumavě František, Bea Bea se na přenašedlo tvářila opravdu dost kysele, ale nechtěla své kolegy hned prudit. Byla by schopná si transport autem vyhádat, ale první den by to nejspíš neudělalo dobrý dojem. Křečovitě svírala madlo až ji zbělaly klouby. Před přemístěním se podívala na Františka ve tváři byla bílá jako smrt a bylo na ni vidět, že je nervózní. Při přemisťování se ji několikrát otočil žaludek a v uších ji hučelo. "Do psí díry, kurva drát." Zaklela, když se sklouzla do bahna a gorila ji následovala. "Do hajzlu já to říkala, přenášení není prostě stavěný pro lidi." Hartusila a nadávala jako chorá vrána. Jen co dořekla poslední větu, tak se ji znovu otočil žaludek a ona jeho obsah hodila před špičky svých bot. Naštvaným pohledem přejela oba dva. Frank se válel a Lojza to ustál. "Ví kurva někdo, kde vlastně jsme?" Řekla tlumeně a vystoupila z bláta, do kterého vpadla. Pomocí Pulírexa se zbavila bordelu na gorile i na svém oblečení. "V pořádku?" Zeptala se po chvilce Františka, který se zrovna čistil také. Využila toho a sáhla do gorily pro dalekohled, aby si prohlídla okolí. | ||
| |||
| PRVNÍ OSTRÁ 13.9. 2023, Praha - Bystrozorské Ústředí František,Bea To, že Bea dorazí včas, mě dost překvapí. Asi první ženská, která něco takového zvládne. Na Ústředí už ale nemá smysl na nic čekat. Věci máme sbalené, takže stačí přemístit se na místo, které je pro přemístění vyhrazené a ohraničené iluzí. Naposledy se nadechnu, představím si v duchu místo, kam se chci dostat a přenesu nás tam. | ||