Otrlá ulice

13.9.2023, Praha

Mrkla jsem na hodinky, zatímco jsem čekala na tramvaj na Ipáku, která jako klasicky nejela. Mohla jsem se přemístit, o tom žádná, ale chtěla jsem působit co nejvíc věrohodněji, můj kontakt mě má za potencionálního zákazníka, ne za vyšetřovatele. To věděl jen můj kolega, kterému se podařilo mezi ně infiltrovat. Doporučil mě, jako svou známou, že by měla zájem o jejich výtvor a pak už to jen jelo.
Tak tu jsem, stojím v narvané tramvaji, ke všemu je babí léto, tahle stará tramvaj klasicky nemá klimatizaci.
V hlavě jsem si sesumírovala řeč, svou novou osobnost zhrzené milenky, jejíž partner je ženatý a nakecal jí, jak se rozvádí. Ehm... už rok, ne, raději řeknu čtyři. To zní věrohodněji, že jsem k němu přestala cítit lásku a spíš ho nenávidím. I když... nebude lepší říct, že to očarované rádio je pro tu manželku? To by ale zase nedávalo smysl, jak jí ho předám.
Co kdyby údajná manželka byla má nejlepší kamarádka? Hmmmm. Měla jsem si někde sehnat falešný břicho, kruci. To by bylo hodně věrohodný.

Mužský hlas ohlásil mou stanici, vystoupila jsem, zatímco jsem se snažila vyhnout dalším pasažérům, kteří neměli ani špetku vychování aby nás nechali vystoupit.
Podle naučené trasy jsem se za pár minut dostala z pěkně udržované ulice do postranní uličky, která sice nevypadala pofidérně pro normálního čaroděje, ale pro mudlu ano. Kouzlo obehnané touto uličkou způsobovalo mudlům nepříjemný a stísněný pocit, že se v téhle uličce schází lidská spodina a je lepší se jí vyhnout obloukem. Ve skutečnosti to byla meh průměrná ulička s dvěmi dveřmi vedoucí do kouzelnického hostelu a jedním pofidérním podnikem, kam by si český kouzelník nebo čarodějka zašli na tatarák a u toho rozebírali nejnovější politické dění v kouzelnickém světě a v očarovaný televizi by běželo mistrovství famfrpálu.

V odrazu zaprášených prosklených dveří s mosaznou tyčí na otevření jsem rychle zkontrolovala, zda mám hůlku na svém místě a vypadám věrohodně dle svojí historky. Vybrala jsem si oblečení tak, abych působila jako typická kancelářská asistentka zakoukaná do šéfa, což sedí a všechny scénáře, které jsem si popřípadě vymyslela. Takže společenské kalhoty, halenka, sako, kabelčička, botičky, doplňky. Tentokrát jsem si užila, že mám hrát tuhle postavu, ne jako obvykle outfit ála vytahaná mikina a tepláky nebo další živel. Chtěla jsem dát důraz na tvrzení, že jsem něčí milenka a plácla se přes kapsu abych si koupila značkovou kabelku. Když se mi pak nebude líbit, prostě jí prodám. Mohla jsem očarovat nějakou obyčejnou, co už mám doma, ale jistota je jistota. A po mým reálným a taky pěkně vyčerpávajícím rozchodu s tím blbcem mám nárok na trochu rozmazlenosti.

Vstoupila jsem dovnitř, zastaralý zvoneček na poslendím tažení ohlásil můj příchod, takže jsem neušla pár zkoumavým pohledům.
Objednala jsem si jen zázvorový pivo (přece nemůžu pít v jiným stavu), a i se skleničkou jsem zamířila k jednomu ze stolů v rohu u stěny, odkud jsem měla výhled na celý prostor.

Otrlá ulice

13.9. 2023, Praha

Patricie

Dnes ráno jsi na poradu nemusela. Tvým úkolem bylo už po několik týdnů se pohybovat pochybnými zákoutími Otrlé ulice. I kouzelníci mají svou šedou zónu, černý trh a spousty nelegálních obchodů a spolků. Avšak když se to všechno kumuluje na jednom místě, je téměř nemožné, je všechny pochytat a živnosti jim zlikvidovat. V Otrlé funguje jistá soudržnost a vzájemná ochrana v kontrastu s nezájmem a velkou rivalitou. Pohybovat se v tom a především vyznat se v těch spletitých vztazích a pravidlech...je mistrovský úkol. A ty jsi byla vybraná jako někdo, kdo by to mohl zvládnout. Fakt, že jsi budila důvěru téměř v každém a měla široký rozhled, tomu dost napomohl.

Momentálně byla potřeba získat víc informací o skupině, která vyráběla a prodávala mudlům očarovaná autorádia. Ta asi po třech písničkách začala hrát melodii, která z řidiči navodila halucinace, což mívalo katastrofické následky. Čas hrál velikou roli, ale tohle se nedalo uspěchat.

Bylo celkem slunečné, i když chladné ráno a tvůj kontakt se měl nacházet v jedné zastrčené putyce "U nalitýho Bubáka". Pokud tvůj informátor nelhal.

Ústředí

13.9. 2023, Praha - Ministerstvo Kouzel

Bert

Stěží zvládnu lok kafe polknout, aby neskončil na mém milovaném bráškovi. Kde jsou ty časy, kdy mu stačilo do pusy nacpat balíček fazolek a byl klid. "Pche, prosimtě. Běhnice si běžně dávám k obědu a nemůžeš postavit něco, co už dávno stojí." zářením se na bráchu a zavrtím hlavou.

Vezmu složku, koukám do ní a zároveň poslouchám, co Bertíka napadlo. "To a taky by se toho chytil zase ten debil z Kroniky. Od doby, kdy praskl ten Faustovo skandál na našem a pár dalších odděleních, a pak se ještě ukázalo, že Ministerstvo tajně unáší a zkoumá hospodáříčky...no, řekněme, že ten orlosup čeká na další šťavnatou kluběnku, kterou by mohl rozpitvat do mrtě." povzdechla jsem si. Nejen my, ale celá instituce byla pod drobnohledem a ani nejmenší zaškobrtnutí se neodpouštělo.

"Zní to slibně brácha, ale fakt jí můžeme věřit? Magda je fajn, to jo, ale..." pokrčím rameny a napiju se kafe. Tohle Ivan nevařil. "Co říct Lídě, ať si vyžádá starý letaxový mapy. Ať máme jistotu, že ti to lícuje. Třeba starý připojky vedou do těch mudlovských baráků...hmm, myslíš, že by to třeba zvládl někdo, kdo tu dřív pracoval? Popravdě se ve fungování letaxové sítě moc nevyznám..." hledám další varianty. Někdo v baráku nebo někdo, kdo tu kdysi makal a teď jede vykrádačky na volný noze...případně má někoho uvnitř. Delikátní situace.

"No, každopádně, rozhodnutí je na tobě. Buď pozveme Magdu na máslovej ležák nebo si ty přesčasáky vytipujeme sami." seskočím ze stolu a začnu si upravovat vlasy v odrazu skla, za kterým má brácha zarámovaný diplom.

Přípravy

13.9. 2023, Praha - Bystrozorské ústředí/Františkova kancelář

"Hodila bych na tebe blbé světlo, kdybych ho poprosila o pomoc." Zavrhla tu myšlenku. Vypadalo by to, že je František neschopný a neporadíme si sami. Zvedla oči ke svému parťákovi. Možná si všiml, že zbledla ještě víc a jen krátce trhla hlavou v souhlasu. Čekala něco v tom smyslu, že se má pakovat a vypadnout z jeho kanceláře, ale to se nestalo. Když vyslovil její jméno, prudce se nadechla a potom pomalu vydechovala, aby uklidnila své bušící srdce. Její dívčí příjmení bylo jako stigma, které celý život nosila s sebou. Ač neměla naději se někdy stát novou hlavou rodu, byla svázaná konvencemi. Otec si ji snažil vytvarovat k obrazu svému, ale to by nesměla potkat Petra. Chtěla Franka opravit, že je paní, ale potom tuhle poznámku spolkla. Nechtěla si jitřit rány a vyprávět o tom jak její otec má prsty v úmrtí jejího manžela.

Opět sáhla po Frankově hrnku a doprovodila to omluvným pozvednutím rtů. Chvilku jen do zlatavé tekutiny koukala, párkrát do čaje foukla a potom upila.
Když Frank zaprotestoval, nenechala se tím rozhodit. Aby ho přesvědčila musela odložit hrneček a vzít do ruky mobil."Mám tu fotky z ..."Zarazila se, nechtěla říct svatební cesty. "Z dovolené." Listovala dlouho fotogalerií, než narazila na fotky se stejným typem auta. Za volantem seděla ona, smála se od ucha k uchu, na druhé fotce auto vyjíždělo prudký svah a na třetí u ně stála Bea s mladíkem. Auto bylo od bahna, Bea vypadala šťastně a objímala toho muže okolo pasu. Tu fotku rychle přeskočila a zhasla display. "Právě na té dovolené jsme byli na Šumavě ještě s dalšími milovníky těch zlobrů. Je tam vhodný terén na hecování se a podobné srandy." Přes rty ji přeletěl smutný úsměv. "To auto stále mám." Dodala. "A myslím, že se můžeme přemístit i s ním." Netlačila na něj, jen se snažila nastínit svou variantu.
"Asi bych ti měla říct, že ač čistokrevná kouzelnice, dávám přednost mudlovským věcem." Řekla opatrně. "Hlavně jídlu." Udělala pomlku. "Takže s houskou a slimejši u mě nepochodíš."Zavrtěla hlavou, snažila se odlehčit situaci.
Skoro si ani nevšimla, že do místnosti vešel někdo jiný. " Nic se neděje. Myslím, že František mi zatím vysvětlil vše co byla potřeba." Otočila se na něj, aby si ho prohlédla. "Jestli máš v ruce vodivýho slimáka, tak já ti nasypu do kalhot svědivej prášek." Přimhouřila Bea výhružně oči, ale v jejím hlase bylo znát, že to myslí v žertu.
Úplně zapomněla na dopis od Anežky, který měla neotevřený v kabelce, ještě nebyl čas, aby si ho přečetla. Záviděla jim to, že s Ottou cestují a přála jim jejich štěstí. Z přemýšlení ji vytrhl Lojza a ona mu za to byla vděčná.
"Jo, promiň." Vysoukala ze sebe omluvu.
"Věř mi, je to zábava, budu řídit! To potom zapomeneš na všechny vodivé cosíky a propadneš jízdě složitým terénem." Oči se jí rozzářily, když o tom mluvila.
"To je otázka na Franka...Františka." Opravila se."Pokud nebudu mít přístup ke kávě, tak uvidíš proč se pojmenovávají tornáda po ženách." Upila čaje. "Počasí snesu jakékoliv s dobrou výbavou mě nic nepřekvapí, ale ty se asi ptáš na to, zda jej umím ovládat." Vychrlila ze sebe. "To mi moc nejde, naposledy, když jsem to zkoušela, učebnu křižovali blesky." Pokrčila rameny.
"Vždycky jsem vynikala v obraně proti černé magii, bylinkářství a jsem psychometrička, z předmětu, který dostanu zjistím kdo ho naposledy vlastnil." Řekla také jedním dechem.
Nikdy mi nešly lektvary, přeměňování a kouzelné formule, proto jsem musela kouzla hodně trénovat a teď jsem schopna je v pohodě udělat i bez vyřknutí formule." Nechtěla jim lhát a dělat ze sebe všeuměla.
"Jinak hodina je dobrý čas, gorilu mám zabalenou hned a převlečená jsem taky než bys řekl Zlatonka." Vzpomněla si, že se Frank ptal, zda ji bude stačit hodina.

Nový kolega - ústředí

Počkám až my Ivan nabídne ruku a pak jí stisknu.

„Michal těší mě.“

Při poznámce o kanceláři kývnu a začnu vstávat, ale trošku se zarazím, když na mě křikne Jasmína. Dojdu za ní k její skříňce a počkám až vyloví zrcátko. Rychle ho potěžkám než ho schovám do jedné kapsiček svého opasku.

„Děkuji vám.“

K tomu, že kancl si vybírá členy nemám potřebu nic dodávat, to je my celkem jasné.

Rozloučím se starší kolegyní kývnutím hlavy a pak i se svou kávou přemístím do kanceláře na kterou ukázal Ivan.

Než vstoupím zaklepu na dveře, až pak vstoupím.

„Omlouvám se za zpoždění. Tak na čem pracujete.“

Pronesu nedočkavě a opravdu jsem zvědavý co za první úkol jsem dostal. Takže si mlčky vyslechnu shrnutí mého kolegy, zatím co usedám na jednu z židlí co tam má a před odpovědí na jeho dotaz se trošku zamyslím.

„No toto je jeden z případů o kterých my říkal otec, buď naprostá banalita nebo průser. No nic asi je na čase začít.“

Pak pronesu.

„No asi bych začal s tím, že zaklepu u něj doma a zjistím jestli se třeba nerozhodl seknout s prací, dělá inventuru nebo jestli na něj jen nespadla almara. Víme jak vypadá?“

Při slově jen dám důraz a trošku se usměji než pokračuji.

„Ti sousedé co slyšeli divné zvuky jsou kouzelníci či nikoliv?
Jinak máme o něm my nějaký záznam? Jako jestli kšeftoval se zakázanými položkami nebo překupoval kradené zboží?“

Pak trochu nakrabatím čelo.

„Odkud víme, že už tři dny nepřišel do práce, když bydlí nad obchodem?“

Pro sebe si pomyslím.

„I bez použití kouzel by nebylo obtížné, aby ho lidé minuli a přehlédli, zvláště pokud chodil po vlastním schodišti či vnitřkem budovy.“

Dopíjím kávu a čekám na odpovědi svého kolegy.

Noví kolegové

Ústředí

Kávovar brzy vykonal svou ranní povinnost a já do zasedačky vcházím již plně vyzbrojen. Dva šálky teplé, naprosto božsky vonící kávy, první hrníček, bílý bez jediného vzoru patří mě, ten druhý Norbertovi. Zbytek si řekl o kávu Lídě - nováčkům to samozřejmě ještě musím odpustit, ti nevědí, co je tu dobré. Brzy to snad poznají. Navíc alespoň zbude více na mě, Lídu jako konkurenci rozhodně neberu.

Mé ranní rozjímání přeruší až až šéfova slova, když se ujme vítání nových tváří. Máme tu dva, mladého muže a ženu. Paní Kašpar, pan Vrba. Nějaké tamtamy jsem už slyšel, cosi o slečnině původu, nemám ale ve zvyku soudit. Krev neznamená vše, názor na oba dva nováčky si udělám až ve chvíli, kdy je uvidím pracovat. Zatím stihli dorazit a to včas - na rozdíl ode mě.
Přiděleni jsou Jasmíně, která je z toho viditelně rozradostněna a mě neunikne drobný úsměv, jsem rád, že o takovou čest jsem přišel. Už tak mám své práce dost, třeba celý jeden skoro ani nezačatý případ.

I tak nováčkům neuniknu, dáma připadne Františkovi, mě je přidělen ten Vrba. Dobrá, vlastně jedny oči, mozek a hůlku uvítám, i když to mírně naruší můj jinak solitérní způsob práce.

"Taktéž, jsem Ivan." Podám Vrbovi ruku a mávnu směrem ke své kanceláři. "Víc ti řeknu u sebe, ať tu nepřekážíme." Kývnu na mladého, pak se ale ještě otočím na Berta. "Pak nezapomeň říci, které je lepší."Dobrá, možná mé ego ohledně té kávy bylo počechráno více než si jsem sám ochoten přiznat.

"Dobře, klidně se posaďte, i když to nebude na dlouho, zatím toho příliš nevím." Začnu, jen co s Vrbou zajdeme do mé kanceláře. Na stůl před něj položím útlou složku, která zatím čítá jediný list.
"Došlo ke zmizení vetešníka ze Zlaté uličky. Ludovít Mrkvička..." Tak bylo to jméno. "nepřišel tři dny do práce a sousedé z jeho bytu před třemi dny zaslechli nějaké zvuky. Možná to vůbec nic nebude, ale potřebujeme to prošetřit."
Hm a teď jaký zvolit postup. Samozřejmě bychom mohli jet plně dle mého plánu, co ale zvládne vymyslet zde mladý?

"Nějaký nápad, kde byste začal s pátráním?" Ještě něco potřeba sdělit? Ano. "Je to mimochodem vdovec, bydlí nad svým obchodem, věk 55 let." A to je vše, co víme. Velmi slabý začátek, do konce tohoto dne musíme mít rozhodně více.

První ostrá

13.9. 2023, Praha - Bystrozorské Ústředí

František, Bea

Ozve se rychlé klepnutí a dovnitř vpadne vysoký, černovlasý kouzelník s velkým nosem a úsměvem. "Hehe, pardon za zdržení, vážení. Ovšem některé lektvary vyžadují čas a péči." zazubí se, přestoupí před Beu a vytasí ruku k podání. "Alois Vozembouch jméno mé, ale říkej mi Lojzo. A neboj, nemám na ruce vodivýho slimáka nebo jinou legrácku. Na to bude lepší příležitost později." mrkne na tebe s neposednou jiskrou v oku a tobě to možná připomene jednoho spolužáka, který býval taky samá legrácka, než přišel ten požár a tolik věcí se změnilo. Otto. A to ti možná připomene, že Anežka ti poslala další dopis, který jsi ani neotevřela. První rok výcviku jste absolvovaly spolu, jenže pak Otta dostal nabídku vycestovat za zahraničními obchodními partnery jeho rodiny a Anežka se rozhodla jet s ním. Od té doby jsou na cestách.
"Beo? Jsi tam někde?" Lojza se usměje a luskne prsty. "Tak fajn, Františku. Zasvěť mě do případu." vyzve kolegu a s vážnou tváři vyslechne vše i ohledně vašeho rodícího se plánu.

"Auto?" zeptá se poněkud vyveden z míry. "Je to nutné?" přejde k mapě a zahledí se do ní. "Není tam nějaký vodopád nebo podobně hlučné místo, které by zamaskovalo přemístění?" podívá se na Františka. "Případně bychom hned po přemístění mohli vyvolat lokální bouřku. To by mohlo být i fajn krytí. Beo, jak jsi na tom s počasím?" tentokrát koukne po nové parťačce.

"Hodně bude záležet také na tom, kde přesně bude zalezlej. Těžko teď naplánovat konkrétní postup. Já s sebou sbalím několik lektvarů, které by se nám při zadržování mohly hodit. To mi připomíná...a řekni nám popravdě...v čem vynikáš a co ti fakt nejde?" zajímá se dál Alois.