Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Draupnir

Příspěvků: 6
Hraje se Jednou týdně  Vypravěč Caro-Kann je offlineCaro-Kann
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Modi - 24. února 2023 00:50
1000_cb20180728155136&pathprefixes(1)4094.jpg


Trpaslík




Midgard, Hora Ujgar
Thrud Thorsdottir, Modi Thorsson



Odhozený vůz na okamžik zmizel v sněhovém oblaku. Až když se usadil, mohl jsem si pořádně prohlédnou koho jsme to vlastně zachránili. Náš drobný společník na tom od pohledu nebyl špatně. Fyzicky i výbavou. Štiplavou připomínku proč tomu tak je, jsem si nechal pro sebe. Oprášil jsem si ruce a šel si pro svůj palcát a štít, co jsem předtím odložil.

"Hm," přikývl jsem na trpaslíkův překvapivý objev. Jsme ty poslední, co bys tu čekal, co? "Nápodobně," zamumlal jsem si sám pro sebe opírajíc se o část vozu, co trčela do vzduchu. Pobaveně jsem mrkl na Thrud, trpaslík toho měl dost na srdci a chrlil ze sebe jednu větu za druhou. Vinou našeho příchodu skončil na chvíli pod vozem, ale pochyboval jsem, že si odnese víc, než modřinu.

"Hledáte artefakty?" optal jsem se jakoby mimoděk, skoro jako bych se ptal jaké je počasí a zda si myslí, že tenhle rok bude hezčí léto. Ta otázka mě pálila na jazyku už nějakou chvíli, ale přesto mi bylo tak nějak jedno, jak na ní trpaslík odpoví. Nespokojeně jsem tak mlaskl dřív, než mi Thrud nebo trpaslík mohli něco říct.

"Podívám se kolem... po stopách a tak," trpaslík správně tušil, že kouzla a magie patří těm druhým. I kdyby si býval byl vybavil celé zaklínadlo, pochyboval jsem, že se před námi dveře jen tak otevřou. Zbývala tak jen možnost se vlámat dovnitř... anebo najít další vchod.

 
Huginn, posel Všeotcův - 06. února 2023 13:07
lol1476.jpg

Trpaslík



Midgard,
Země krále Ragnara,
Dračí průsmyk,
Hora Ujgar
Midday (Poledne)


Thrud Thorsdottir, Modi Thorsson


Na Thrud zpod vozu koukala temná hlava a dvě ruce a vršek brnění. ,,Jsem Alfrigg, obchodník, dobrodruh a cestovatel" řekne trpaslík zběžně. ,,Tenhle vůz je můj vůz! Ale přepadli nás elfové a společně s mými bratry nás odvlekli sem! Všechno mi ukradli!" pokračuje horlivě. Při zmíňce Modiho, že ho chytne pod krkem, mu viditelně přeběhne mráz po zádech. Thrud měla na prozkoumání zranění jen pár chvil, ale trpaslíci byli pro ní relativně malí, a neviděla dobře, jak vypadá půlka jeho těla pod vozem. ,,Poslyš vazoune..." řekne, ale to už Modi vůz ,,prostě zvedne" a než trpaslík stihne větu doříct, ozve se hlasité praskání. ,,U Fafnirova vousu!" vyjekne trpaslík, zatímco Modi nadzvedne vůz a s ohromnou lehkostí (79% - hod PJe) vůz prostě dá stranou.
Trpaslík na celou věc hledí s nevírou v očích. Nyní, zcela svobodný, se pomalu postaví na nohy. Zdá se, že má na sobě poměrně robustní zlatou zbroj, skrytou pod mnoha kožešinami, která jej ochránila před větším poškozením. Problémem tedy pro trpaslíka byla nejspíše samotná váha.
,,Ty - Vy..." řekne trpaslík. ,,Vy jste Ásové!" prohlásí překvapeným tónem a ve tváři má výraz ve smyslu ,,To mi ještě scházelo"
,,Co vy tady-Já...No...Děkuji Vám" řekne nakonec. Otře si pot z čela, nervózně se podívá na Modiho, a pak pokračuje: ,,Jak jsem tedy říkal. Jsem dobrodruh a cestovatel. Společně s mými bratry projíždíme všechny říše a hledáme dobrodružství. Tady v Midgardu jsme chtěli následovat cestu, kterou zná pouze Týr, a vypravit se do neznámých končin. Ale tady v průsmyku nás přepadli elfové. Bránili jsme se, ale přemohli nás. Odvlekli nás sem. Pak se ozvala velká rána, země se zatřásla, a vůz se na mě podlomil. Moje bratry i náš náklad ale odvekli za tyhle dveře!" řekne trpaslík vzpurně a ukáže na dveře s runou. ,,Nevím, jak se otevírají" řekne rezignovaně. ,,Ten elf něco říkal, to jsem slyšel" dodá následně. ,,Umíte vy kouzla, nebo to jsou ty druhý? Třeba když se vám to pokusím napodobit, tak se nám to povede otevřít" řekne, a pak se zamyslí. ,,Nebo je můžeme zkusit prostě vyrazit" dodá následně.
,,Pokud byste mi teda pomohli, já nevím co tady vcelku děláte, tak..." dodá ještě poté typicky po trpaslicku a promne si vous. ,,Třeba by Vám z toho taky něco káplo" řekne a zazubí se.



Alfrigg
 
Modi - 06. února 2023 12:23
1000_cb20180728155136&pathprefixes(1)4094.jpg

Počátek


Midgard, Hora Ujgar
Thrud Thorsdottir, Modi Thorsson


Oklepal jsem se jakoby na mě býval byl napadal sníh, co náš příchod setřásl z nejbližších stromů. V uších mi ještě chvíli znělo šumění havraních křídel a jejich pronikavý křik, než jsem konečně začal vnímat úpění ledového větru a chlad. Byli jsme v Midgardu a přitom se mi stále zdálo, že v oslepujícím světle odrážejícího se od zasněžené země, vidím obrysy našeho domova. Dědovi novoty, zdá se, zatím nebyly nic pro mě.

V odpověď se mé sestře dostalo jen zamručení doprovázené o zvuk sněhu, co křupal pod každým mým krokem. Obhlížel jsem místo, na kterém jsme se ocitli, místo, na kterém toho nebylo o nic víc, než jen těch pár věcí, co Thrud právě vyjmenovala. Pochyboval jsem, že i po několika dnech cesty k horám na obzoru bych z jejich vrcholů viděl víc, než rozléhající se ledovou pustinu. Jediná zajímavá věc byla přímo před námi.

"Thrud..." stihl jsem vykřiknou, než se jmenovaná vydala za voláním o pomoc. Kam tak spěchá? Svraštil jsem obočí a dlouhým krokem jsem se vydal za svou sestřičkou. Bude to v pořádku? Skepticky jsem shlížel na pokud mé sestry o uklidnění trpaslíka.

"Je zaklíněnej pod vozem," poznamenal jsem očividné. V tom chladném prohlášení, jež nebralo v potaz stav, ve kterém se mohl trpaslík nacházet, zaznívala jasná výtka - neměla bys slibovat, co nemůžeš jistě splnit. Jak dlouho tu ležíš? A kdo tě tu nechal? Nedovezl jsi zbraně které jsi měl? Nebo naopak ano už jsi zkrátka nebyl potřebný? tázal jsem se v duchu jízlivě. Přál jsem si, aby se stejně ptala i Thrud, jenže její zájem ulpívala na tom, jak mu pomoci.

Zavrtěl jsem hlavou a poklepal Thrud na rameno, abych upoutal její pozornost.
"Nejsem žádnej felčar, ale jestli není zraněnej a cejtí nohy... tak to prostě zvednem" navrhl jsem, abych nějak pomohl její snaze o to slíbené lepší, "když ti pak neodpoví, podržím ti ho pod krkem," zazubil jsem se na trpaslíka a shýbl se k vozu, abych ho mohl nadzvednout.

 
Thrud Thorsdottir - 04. února 2023 19:28
aaaaa8439.png

Večer předchozího dne

Thrud Thorsdottir


Lesk a záře dohasínala z dřevěných střech i udusaných ulic, slunce zapadalo za kamenný horizont z masivní hradby skalisek obklopující říši bohů – Asgard – a nahrazovaly jí na mnoha místech zapalují ohnišť, tvořící tak ostrůvky po kterých se mohla snadno orientovat i mysl zahalená medovinovým závojem. Z paláce Aesirů se naskytoval krásný pohled na většinu města, přesněji z jedné z bočních chodeb, do které jen zřídka kdy někdo vkročil a dala by se tak i nazvat opuštěnou. Ideální místo, kde se skrýt před pohledy, hlavně tedy matčiným. Vzduch se stává chladnější s každým nádechem, zároveň od boku vystřelí do zbytku těla tupá bolest – připomínka poledního tréninku s královnou Valkýr Sigrun, jenž čas od času i přes přehršel povinností mi věnuje trošku své pozornosti a nahradí tak Brunhildu. Nejspíš kvůli dědečkovi než mně samotné, aspoň ale jen nevytloukala život z panáka jménem Thrud.

Rozevřu dlaň nepatrně se chvějíc levé ruky před sebou, o několik okamžiků později a soustředění i na ní začne tančit plamínek, stránky vázané v kůži zašustí a můžu tak pokračovat v četbě knihy vypůjčené z dědečkovy knihovny. Zbytečně, nesvedu se soustředit, odstavec v elfském písmu čtu již snad posté ve snaze se začíst a nevnímat žaludek sevřený mezi kovadlinu a kladivo. Takový svedl být pohled matky, který nejprve směřoval ke knize a pak zklamání v podobě mé maličkosti, v uších jako bych slyšela drcení kostí v každé slabice prostého pozdravu.
Nesmím zítra selhat, nesmím zklamat, jen bych tím potvrdila její slova… Opakuji si v duchu stále dokola ale nakonec dlaň sevřu, plamen zhasne a kyselá pachuť zaplní má ústa jak začnu zvracet z okna. Měla bych jít radši spát, zítřek je důležitý, a vyhnout se velké síni. Matka tam ještě může být.

Počátek

Thrud Thorsdottir, Modi Thorsson



Horda havranů se rozlétla všemi směry s druhým zadutím rohu a jedinou připomínkou po nich zůstal kruh z per černých jako nicota, v jehož středu jsem stála já s bratrem. Trvalo možná dva nebo tři údery srdce, než se i šerem a tmou zahalený svět v mé hlavě zastavil na místě a půda pod nohami mi přišla opět skutečná. Přesun samotný mohl trvat možná tak mrknutí oka, vyvolávalo to ale zvláštní pocit, tělo nechápalo tu náhlou změnu vzduchu od výdechu k nádechu, zalehlé uši změnou výšky od hladiny moře a jiné rozdíly. Netrvalo to ale dlouho, Midgard samotný mu nebyl neznámý i když jsem tu nebyla značnou chvíli, ještě mnohem delší z pohledu místního obyvatelstva a těla Astrid, Frodea, Skardena i Frida už dávno zetlela v mohylách či hrobech. Jedno z mála míst, kde jsem mohla být sama sebou.

Chladný vzduch pohladil mou tvář, instinktivně si přitáhnu kožešinový plášť k tělu, a pohlédnu na Modiho. Pociťovala jsem smíšené pocity, radost protože bratra mám ráda ale také jisté zklamání, z nedostatku důvěry v mne samotnou. Ne, tak to není, není tu aby mě hlídal, ale protože naše poslání je důležité. Zaženu v duchu pochybnosti k sobě a rty se prohnou v úsměv jako natažený luk.

„Tak, jsme tu,“ konstatuji očividné a natáhnu levou ruku nad hlavu na dlani stvořím drobný plamen namísto pochodně, „a copak to tu máme, stopy vozu, samotný vůz, dveře z kamene s kouzelným zámkem, klepátkem, uvítáním v jazyce, co neznám?“ pokračuju dál popisem a dohady polohlasem aspoň do chvíle, než k nám vítr přifoukne volání o pomoc. Druhý pohled na bratra ale nakonec k jeho původu vykročím spěšným krokem a je to... trpaslík.

„Bude to v pořádku,“ snažím se ho uklidnit a nějak nevědíc co dalšího říct, tak mu prostě odpovím, „Já jsem Thrud, to je můj starší bratr Modi. Kdo tě tu nechal a proč?“ Zatímco obhlížím zranění ve snaze se odhadnout, jak nejšetrněji by se dal vyprostit zpodvozu, tedy jak nejlépe ho zvednout aby mu více neublížil.
 
Huginn, posel Všeotcův - 03. února 2023 19:17
lol1476.jpg

Počátek


♪♪♪


Obrázek




Midgard,
Země krále Ragnara,
Dračí průsmyk,
Hora Ujgar
Midday (Poledne)


Thrud Thorsdottir, Modi Thorsson



Ledový vítr proháněl havraní křídla třepetající se nad průsmyskem. Hlasité kdákání rozlíhalo se tichou, zasněženou krajinou, do které se odvážil jen málokterý z králových poddaných. Stromy ve zdejších lesích šuměly svou tichou písní. Říkalo se, že zde, v těchto místech, spí draci. A jen šílenci by je chtěli probudit.

Havran se pomalu snášel k zemi, když svým bystrým okem zaměřil něco k snědku. Mrtvá, umrzlá myš, již zakrytá sněhem. Havran zakdákal, a drobnýma nožičkama se zabořil do sněhu. Složil křídla, a zobákem začal do těla zvířete hlodat.

Ozvala se hlasitá rána, jenž otřásla zemí tak, že ze stromů spadal všechen sníh. Mocný, hlasitý roh, oznamující, že brány světů jsou otevřeny. Havran se polekal, jen aby jeho oči tajemně zrudly. Poté roztáhl křídla, a vyletěl do výšin, nechaje myš svému osudu.

Nahoře v nebesích nad dračím průsmykem připojil se k zástupu dalších havranů, všech s rudýma očima, tvořících organizovanou peruť na nebesích. Všichni ptáci směřovali k jednomu cíli - nejvyšší hoře průsmyku, známé jako Ujgar. Ta, dlouze se tyčící do nebes, skrytá mraky, zdála se být temným strážcem celého údolí.

Ptáci chvilku nad horou kroužili, jen aby po chvíli nalezli svůj cíl. Otvor, který vedl dovnitř samotné hory. Začali hlasitě kdákat, a slétávat se do vchodu do jeskyně, vysoko na úpatí samotné hory. Přeletěli cestu vzhůru, hornatou, a dávno zasněženou, avšak rozjetou kolejnicemi od vozů a stále poznamenanou kopyty mul. Tisíce havranů vletělo do vchodu do jeskyně, kde začali na místě kroužit, a nabírat rychlost. Kdákání zesilovalo.

Ozval se druhý hlas rohu. Brány říší se zavíraly.

Kde létali havrani, stáli nyní bozi.

Modi, syn Thorův, bůh odvahy.

Thrud, dcera Thorova, bohyně ohně.

Po havranech zůstala jen dvě stébla černého peří, a stopy ve sněhu.

Před oběma bohy nyní stál vchod do jeskyně, skrytý šerem a temnotou. Meluzína byla jim chvíli jedinou společnicí. Ani jeden nebyli zvyklí na tento způsob teleportace, který nyní testoval jejich dědeček. Ještě před chvílí byli v Asgardu, a nyní...Jsou tu. Midgard. To nebyla říše pro děti Thora, byť oba znali své o jejích obyvatelích. Ti všichni ale byli už mrtví a byl jim dán nový život Všeotcem - doposud ještě neseznali lidi živé, žijící na tomto světě. Uvnitř šera spatřili nejdřive stopy po voze a mulách, které jim po pár metrech ukázaly samotný vůz. Velký, dřevěný, takový, co se převáží na spoustu nákladu, ale převrácený a prázdný. Jako kdyby jej postihla havárie, či spíše, pod tíhou nákladu se prostě...podlomil? Žádný náklad u něj ale nebyl nikde k vidění, ani tažná zvířata, i když od nich stopy vedly dále. A vedle něj, jenom kousek dále, poté spatřili bránu. Či alespoň něco, co jako brána vypadalo. Ohromné, kamenné dveře, s masivní runou uprostřed, která jasně svítila modrým světlem, a ozařovala místnost. Mnoho stop vedlo dovnitř. Její význam však bohům zůstával skryt. Bezesporu magie.

Příchod bohů nezůstal bez povšimnutí.

,,Haló! Haló" ozval se hlas v temnotě, kdesi u vozu. I všimli si bohové, že pod vozem jest zaklíněn tvor, který zdejšímu prostředí rozhodně nebyl zdejší - trpaslík. ,,Kdo je tam? Pomozte mi! Hrozně to bolí! Nechali mě tu, nemůžu ven!"



Ilustrační podoba dvěří
 
Huginn, posel Všeotcův - 29. ledna 2023 12:45
lol1476.jpg

Obrázek

Obrázek

V době války bohů Všeotec ztratil svou cennou zbraň. Zbraň tak mocnou, že dokáže zabít boha. Zbraň jménem Draupnir.

A tak vyslal tři potomky Thóra, aby mu jí přinesli zpět.



Toto je jejich příběh
 
 
1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.081253051757812 sekund

na začátek stránky