Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Cesta za temnotou

Příspěvků: 45
Hraje se Denně  Vypravěč fox2 je offlinefox2
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Lorri - 18. dubna 2023 10:37
dfgn8833.jpg
„Nemám s tím problém, taky už mi padají oči,“ setřela si Lorri pár slz smíchu z koutku oka.
„Ehm… mohl by ses na chvíli otočit, Leone?“ zeptala se. Mág pokrčil rameny a vyhověl jí.
Mohl slyšet, jak šustí látka, když se Lorri převlékala. Vždycky spala v oblečení, nebylo praktické se někde venku obnažovat a spát beze zbraně ale tady v zamčeném pokoji si mohla dovolit ten luxus převléci se do něčeho pohodlného.
Pár kousků oblečení jeden po druhém byly odhazovány na židli, na které předtím seděla.

Mihotavé světlo svíčky na stole hrálo docela věrohodné divadlo se stíny, které se promítaly na zeď, na kterou Leon hleděl.
V jednu chvíli Lorri se postavila bokem, když si přetahovala přes hlavu košili.
Stín ukázal její kulatá ňadra, Leon nemohl tušit, zda to takhle udělala schválně, aby ho škádlila a sváděla nebo si toho jen nebyla vědoma.

Za chvíli už na sebe natáhla noční košili, která jí sahala až po kotníky.
Když se čarodějka otočila, viděla, že se i její společník svlékal. I on ze sebe sundal nezbytné a odložil to na široký okenní rám, kousek od něho.
Docela byla zvědavá, zda bude spát nahý, i když v to nedoufala.
Leon si nechal polovinu těla obnaženou, svlékl si boty a nechal si jen kalhoty. Možná zas tolik svému okolí nedůvěřoval, i když měl klíč u sebe.
„Už se můžeš otočit,“ pokynula Lorri a šla na svou stranu postele a začala si splétat své bílé vlasy do copu.

„Co je?“ zeptala se, když si všimla Leonova pohledu.
„Ty…budeš spát takhle?“ zeptal se opatrně.
„A co je na tom špatného? Je to určené ke spaní,“ namítla nechápavě. „Přeci nebudu spát v plné polní s nožem pod polštářem, když je zamčeno.“
„Ale…“
Lorri protočila oči, „eh…muži, prost jen dělej, jako bych byla oblečená,“ zasmála se, sfoukla svíci na stole a posadila se na kraj postele. Dopletla cop, přehodila ho na záda a položila se.
„Dobrou noc,“ zamumlala, překulila se na bok a ukázala mu svá záda.
 
Leon Kadrim - 14. dubna 2023 17:29
man___7_by_heise630728075458.jpg

Na pokoji




Leon zvažuje, co by mohli ty kosti znamenat. Jestli se ve své společnici nespletl a ona ho neláká do pasti. Usmívá se přitom na Lorri a užívá si její rozpaky."No, mohl bych ti poskytnout základy rituální magie." ignoruje kostky, které se vysypou na stůl místo kostí.
"Proč, jako?" odsekne Lorri.
"Aby ti nějaký duch nevytáhl mozek ušima." usměje se Leon.
"No, dobře pojďme hrát. O co budeme hrát záleží na tom jakou hru zvolíš?" změní téma Leon téma.
"Jednoduchou hru, kostkovej pokr." načež následuje obšírné vysvětlení pravidel. Leon je sice zná, ale zaujatě naslouchá vyprávění.

Začne hra, která se zpočátku vyvíjí pro Leona dobře. Vyhraje Lorriny boty. Pravda poté prohraje svoje, ale vyhraje dívčin opasek. Pak se hra zkazí a Leon postupně prohraje vše co vyhrál a poté dívce musí dát i svou cestu a košili. Nakonec zůstane u stolu sedět před rozesmátou Lorri jen v kalhotkách. Ta se může kochat jeho tělem.

Mág si povzdechne a ťukne do kostky a všimne si, že se chová divně."Hej ! Ty kostky jsou zatížené!" protestuje.
"Ale ty je používáš taky." rozesměje se Lorri, která se to nepokouší popírat. Leon se nakonec začne smát, taky.

Mezi tím se venku setmí."No, nevím jak ty ale já jdu spát." zasměje se Leon a rozvalí se na posteli.
 
Lorri - 12. dubna 2023 23:17
dfgn8833.jpg
Lorri se usmívá, vždycky měla ráda vidět ukázku nějaké magie a v Leonovi měla stále více důvěry, překvapoval ji a to tím příjemným způsobem, ne jako muži v jejím životě, kteří nestáli za druhý pohled.
Tu hru dole při večeři si vážně užila a sama sobě musela přiznat, že jeho polibek byl vážně chlapecky sladký a přesto odvážný a lehce provokující. Rozhodně by jejich napínavou podívanou mohla prodloužit, ale co už.

Leon vešel do jejich společného pokoje a na chvíli jí hlava zalétla k tomu, že by se mohli o něco déle prospat, když je ta možnost odpočinku, slunce bylo ještě na obloze, ale co nevidět se obloha stávala oranžovou a zlatou.
„Co budeme dělat? To je snad nějaké pozvání?“ nadzvedla Lorri obočí s potutelným ušklíbnutím a Leon se znovu začervenal, než se posadil ke stolu. Na její peprné vtípky si bude muset zvyknout.
„Podle toho, jak to vypadalo dole, neříkala jsi, že se na něco těšíš?“ oplatil jí to a jeho oči sklouzly po jejím těle možná se zájmem?
Oh, takhle lehké to mít nebudeš, Leone, pomyslela si.
„Co kdybychom tedy náš klidný čas vyplnili, řekněme něčím smysluplným,“ předstírala Lorri, že přemýšlí a poklepávala si ukazováčkem na bradu.
Mág před ní zaujal uvolněnou polohu, „například?“

Lorri se vydala koketně k němu a objala ho paží kamarádky kolem ramen, ale neposadila se mu na klín, zůstala stát po jeho boku, spíše se k němu chovala jako stará známá, jako by se znali dlouhá léta a nebylo mezi nimi žádné tajemství.
„Co bys řekl, krátit čas hrou,“ navrhla a dívala se na něho shora jako by měla navrch a kontrolu nad situací. Leonův pohled byl přímo v úrovni jejích prsou, které byly dost blízko, když vydechl, cítila to a měla husí kůži. Mohl dokonce z jejího dekoltu cítit vonnou květinovou mast, která podtrhovala její ženskou vůni.

Lorri neuniklo, jak se jeho pohled na pár vteřin déle nejprve zastavil právě na tom místě, reagoval jako každý jiný muž, když se mu nabízela taková hostina pro oči, a až pak mírně zaklonil hlavu, aby se jí podíval do tváře. Na čaroděje měl vážně pěknou tvář, ten pohled jí připomněl polibek dole, sladký jako třešně, a přitom v něm bylo něco, co prosilo o vedení a pokračování v tom záměru ochutnat víc.

Neměla by se tím nechat unést, nabádala se, na druhou stranu, život je moc krátký na to, aby si ho člověk neužil.
„Jakou hrou?“ slyšela ho říkat s mírným zaujetím.
„Něco bych tu sebou měla, když je dobrá společnost a nuda,“ zašvitořila Lorri s pokrčením ramen a jemně vzala Leonovy rozpuštěné černé vlasy, které padaly po stranách jeho tváře jako vodopády a stáhla mu je dozadu na záda, nemohla odolat, a vskutku, byly tak jemné jako hedvábí, černé a přitom, jak na ně dopadalo oranžové světlo z okna, měly magický fialový nádech, který by mohla jen závidět.
Odtáhla se od svého společníka a došla ke svému pytli, ve kterém se začala hrabat, než vytáhla plátěný pytlík. Došla zpátky, povolila tkanice a na desku stolu vypadly…kosti?

„To jsou kuřecí kosti?“ Leon nechápavě naklonil hlavu ke straně, když ukazováčkem dloubl do slepičí pařáty s drápy. „Zajímáš se o woodoo praktiky? V těchto částech světa je to hodně primitivní a pohanské, nicméně zajímavé,“ podotkl, a přesto byl zaujatý, bylo to vidět v tom, jak se na to díval a odhadoval, aby mu neunikl jediný detail. Lorri však nevěděla, zda ho to zajímá a schvaluje nebo odsuzuje.
„Ehh…ne,“ zastyděla se Lorri a rychle uklízela kosti zpátky do pytlíku, evidentně to není to, co myslela, že vzala.
„Já…trochu jsem se zajímala o…nekromancii, ale jen zběžně, co se dá vyčíst v knihách a než něco řekneš, vím, že je to zakázané, ale pořád je to zajímavá magie, i když se opírá o mrtvé,“ přiznala se a tím do něho opravdu vkládala důvěru. S něčím takovým ji mohl klidně udat úřadům a měl by pro to i důkaz. Teď byla Lorri nervózní, neměla v úmyslu tohle tahat na světlo. Sotva se znali.

„No, v tom případě bys potřebovala spíše kosti z celého kuřete a ne jen jeho části, z tohohle sotva něco vzejde,“ podotkl Leon a Lorri se ulevilo, že to vzal tak lehce a neodsuzoval ji, že ji něco takového zajímá.
Sebrala pytlík s kostmi, který páchl magií nekromantů nebo alespoň střípkem toho, protože Lorri nebyla vůbec zkušená a neuměla takovou sílu používat, ale ta vůně naznačovala, že již něco zkoušela, ať už byl výsledek jakýkoliv. I tak se mu nemohla rovnat ani špetkou toho.
Teď si mohl on vychutnat její rozpaky naplno, když šla zpět k pytli a vyměnila pytlík za jiný. Tentokrát na stůl dopadlo několik glazurovaných kostek z keramiky.
„Nejběžnější hra v zemích od severu na jih,“ podotkla a posadila se naproti Leonovi, vděčná, že mohou opustit předešlé téma.
„Jaké budou sázky?“ usmála se.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.077963829040527 sekund

na začátek stránky