| |||
|
| |||
A co dál? Henry čtvrtek 01. června 2023
|
| |||
Zabezpečení do budoucna Sarah středa 31. května 2023
|
| |||
Rodina na prvním místě Morris středa 31. května 2023
|
| |||
Osamělá fialka Valeria středa 31. května 2023
|
| |||
Nový domov Isabela středa 31. května 2023
|
| |||
Cesta domů Thomas neděle 04. června 2023
|
| |||
A co dál?
Seděl jsem tam a prostě jen čekal na neodvratné. Krev z rány na krku prosakovala ven skrze obvaz. Její dech byl čím dál tím slabší. Stále tedy ale byla. Stále to byla ona. A já tu chtěl být s ní až do konce. S jejím posledním výdechem umřelo i něco ve mně. Něco prostě prasklo a bylo to pryč. Naprázdno jsem polkl a sevřel ruce v pěst, až mi zbělaly klouby. Je mi jasné, co se každou chvíli stane. Co se z ní teď stane. Po tváři mi pomalu tekly slzy, ale pohled zůstal upřený na nehybné tělo. Dech jsem měl čím dál tím těžší a těžší, až se na chvíli skoro zastavil, když se tělo pohnulo. Koukal jsem, jak se zvedá a chrčí. Něco ve mně mělo radost, že je tady. Hned to něco ale dostalo hasákem po hlavě, aby ztichlo. Všichni přeci víme, co to je, tak nedělej planý naděje! Stále jsem tam seděl a to něco, co dříve byla má matka, se blížilo. Chrčelo to na mě a natahovalo ruce. A já tam prostě jen seděl a koukal. Až jak to bylo u mě a chytlo mě to, zareagoval jsem. (nat 20) Volnou rukou jsem to chytl za vlasy a stáhl dolů. Ruka se šroubovákem vyrazila vystřelila obloukem vzhůru. Křížová špička šroubováku prorazila spánkovou kost a klouzala dál a dál, až se zakousla do želatinové textury mozku. Cítil jsem, jak mrtvé ruce povolily a ona padla na mě. S trochou představivosti by se to dalo nazvat obětím. Pustil jsem šroubovák i její vlasy a pevně ji objal a jen tak tam v tichosti seděl. Připomínal si ty hezké okamžiky, kdy se smála, nebo byla tak zabraná do svých květin, že nevnímala svět. Jak měla radost, když jsem si pořídil dodávku, abych ji mohl pomoct s rozvozem květin. Nebo když se usmívala nad talířem lívanců se sirupem. Ze vzpomínek mě probralo bušení mrtvých na stěny dodávky. Bylo jich tu víc a víc. Musím zmizet. Měl bych už jet. Ale kam? V jedné věci jsem měl ale jasno. Musím ji pohřbít. A vím kde. Opatrně jsem položil její tělo a vytáhl šroubovák z hlavy. Kdyby nebyla tak od krve, vypadala by, že se spí. „Ještě chvíli vydrž..“ usmál jsem se na ni smutně a začal se soukat mezi sedačkami dopředu za volant. Skrze přední sklo jsem viděl všechny ty mrtvé. Viděl, ale necítil nic. Prázdno. Nastartoval jsem, zařadil rychlost a začal se skrze ně pomalu tlačit ven z uličky za ubytovnou. Pak jsem to už vzal jen směrem ven z města. Konkrétně na vyhlídku za městem. To bylo takové její místečko. „Tam bude spokojená.“ |
| |||
Zabezpečení do budoucna středa 31. května 2023 Musim se pro sebe usmát. I když měl vždycky dobrý nápady, sám si moc nevěřil. Je to svym způsobem roztomilý. Otočím se, až když ukáže na vrtný plošiny. "Jo, to by šlo. Brácha by snad už měli mít hotovo..." Pohledem se zastavím na baráku, z kterýho tahaj ty chudáky, než se vrátím k pozorování mozkožroutů. |
| |||
Rodina na prvním místě středa 31. května 2023
|
doba vygenerování stránky: 0.091777801513672 sekund