Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Days after

Příspěvků: 260
Hraje se Domluvený termín Odpisy: 26.-28.10.  Vypravěč Sathira je offlineSathira
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Thomas Antonio - 08. října 2023 15:19
newcamouflageuniformforitaliannavydivers19083.jpg

Cesta domů

Thomas

neděle 04. června 2023
Girvin Road, Jacksonville, Florida


Jsem opravdu rád za to, že jsem zůstal s chlapy i že jsme nakonec vzali ty ženské s dětmi s sebou. Připadá mi, že to celé najednou má smysl i pro mě a ne jen pro ostatní, kteří chtějí najít své rodiny. Rychle své úvahy ale zaplaším když se musím soustředit na odklízení aut a taky dávat pozor na to, jestli v některých nejsou mrtví - což se ostatně celkem brzy potvrdí. Naštěstí nejdou v žádném z těch, které musíme přímo odtlačit. Máme odklizený skoro celý most když nad námi přeletí střela Marie a kousek od Valdeze se skácí jeden mrtvý oblečený v kombinéze mechanika. Připojím se k němu a zvednutým palcem Marii poděkuju. Odtlačíme poslední auto a zkoumáme, jestli už to stačí. Vypadá to, že jo.

„Dobré chlapi, mizíme odsud.“ rozhodnu nakonec když jsem spokojený s vyčištěným průjezdem a vidím, že se k nám blíží další skupinka mrtvých. „Střílet jen v ohrožení, nebudem na těchhle pár plýtvat náboji...“ přikážu ještě ostatním. Máme sice munice plné auto, ale kdybychom si chtěli hrát na nějakou čisticí operaci, budou rychle mizet a mám takové tušení, že jich ještě budeme potřebovat spoustu. Postupně se stáhneme k autu a nakvartýrujeme se dovnitř.

„Dobrý Berksi, jsme všichni, jedem.“ zhodnotím kompletnost osazenstva auta a pomůžu Marii slézt průlezem ze střechy zpět dovnitř auta. „Dík za pomoc, přišla vhod.“ usměju se na ni, když si přebírám zpátky pušku a do zásobníku doplním těch pár vystřílených nábojů. „Musíme ti taky něco takového sehnat. V Kings Bay to snad nebude nějaký velký problém...“ slíbím jí. Když jsem viděl, jak jí to s dlouhou jde, byla by škoda přijít o dobrého střelce. Chvíli si ještě povídáme a pak řešíme, kudy bude nejlepší se do základny dostat a kde vlastně hledat příbuzné chlapů. Kolem doků je celkem dost otevřeného prostoru, tam by nás mrtví překvapit neměli a myslím si, že bychom tam sehnali i nějakou loď, kterou bychom se mohli dostat na sever. Ale k těm se dá dostat buď od moře - což nemáme jak - nebo od vnitrozemí a tam je zase mezi námi a základnou městečko a pak na základně spousta kasárenských a administrativních budov, což by byla komplikace. Ale pokud bychom z 95 odbočili na St. Mary's road, měli bychom se větším koncentracím budov vyhnout. Tak bychom se dostali skoro až k základně a jejím částem, kde chlapi bydleli. Pak už by to snad šlo nějak sfouknout ke skladům vybavení, paliv a k dokům s autoparkem...

 
Vypravěč - 07. října 2023 16:16
vyprav868.jpg

A co dál?


Henry


čtvrtek 01. června 2023
Okolí Bishop Hills, Texas, USA



Dostat se z města nebylo zprvu jen tak. Oblíbené místo tvé matky bylo poblíž malého městečka jménem Bishop Hills. Nedaleko něj, vlastně jen přes silnici, byl menší kopec, kam ráda chodívala. Bylo to dál od Amarilla a přesto ne tak daleko, ale to hlavní, byl tam klid, i když bylo přes silnici město. Věděl jsi, proč tam ráda jezdila. Bishop Hills bylo její rodné město a na ten kopec lezla jako malá holka.

Normálně by ti ta cesta zabrala patnáct minut, nanejvýše půl hodiny, podle dopravy, ale teď ti to trvalo skoro hodinu. Několikrát ses totiž musel vracet, častokrát jsi musel objíždět zátarasy, které lidi tvořili v naději, že zpomalí postup mrtvých. Nehledě na to, že i mrtvým ses musel vyhýbat.
Když jsi ke kopci dorazil, slunce se už sklánělo k obzoru a v okolí byl až podivný klid, tu a tam rušený osamělým mrtvým. První, čeho sis všiml, když jsi přijížděl k městečku, byly narychlo dělané hradby z kontejnerů, autovraků a jiných věcí. Zdá se, že občané Bishop Hills nebrali nic na lehkou váhu a včas se zabarikádovali.
Nad hradbami se tyčily provizorní věže, kdy v každé byl minimálně jeden člověk s loveckou puškou a dalekohledem. Samozřejmě tě sledovali, když jsi přijížděl, dokonce se i na zátarasech začali objevovat další lidé, ale ti sis jich nevšímal.

Přibrzdil jsi až u domu s číslem popisným 9718 Tascosa Road, vedle jehož příjezdové cesty se nacházela ještě jedna prašná. Na tu jsi odbočil a dalších pět minut ses kodrcal na nezpevněné cestě, než jsi byl přinucen zastavit. Dál to šlo už jen pěšky. A oči z věží tě stále sledovali.

Vynést matku do kopce, na místo, které měla tak ráda a ještě k tomu vláčet lopatu, to nebylo jen tak. Vzalo si to velký díl tvého času a tak jsi hrob začal kopat poměrně pozdě. Dokonce ses musel vrátit do auta, aby sis vzal nějaké světlo, protože než jsi hrob vykopal, byla už skoro půlnoc. To tě ale moc netrápilo, bylo to něco, co jsi chtěl a musel udělat.

Byly asi čtyři hodiny po půlnoci, seděl jsi u malého ohníčku, hned vedle hrobu tvé matky, který jsi už před nějakou chvílí zasypal a zaskládal kameny. Nepřítomně jsi hleděl do vyhasínajícího plamene, v ruce jsi držel poloprázdnou plechovku piva, zatímco se do tebe zakusovala zima pouštní noci. Nevnímal jsi to, bylo ti to jedno. Možná bys i o něčem přemýšlel, ale to co se před pár hodinami událo ti to nedovolovalo. Neustále jsi před očima viděl, jak strká mrtvého na tvou matku, jak se ona zvedá, slepýma očima na tebe zírá a při tom chrčí. Stejně tak jsi neustále v ruce cítil šroubovák a ten tlak, když zajel do jejího spánku. Bylo to něco, čeho se budeš jen těžce zbavovat. Těmito myšlenkami ses zabíral už nějakou chvíli, přehrával sis to v paměti pořád dokola a dokola, neschopen ničeho jiného. Jenže teď, když ohýnek pohasínal a zima začínala být otravnější, začal se ti v hlavě ozývat slabý hlásek. Zprvu jen šeptal, snažil se upoutat tvou pozornost, dokopat tě k nějaké akci, ale prozatím byl moc slabý. Ty jsi ale věděl, že budeš muset něco udělat. Věděl jsi, že tady zůstat nemůžeš. Ne moc dlouho.


 
Vypravěč - 07. října 2023 16:15
vyprav868.jpg

Zabezpečení do budoucna


Sarah


středa 31. května 2023
Buckeye, New Mexico, USA



Za autem se prášilo, sakra, prach byl všudypřítomný. José dojel k plošině, kterou prve zmiňoval a jen co dojel blíže, zprudka to zadupl, až to tebou málem hodilo o palubní desku.
Puta madre, vidíš to?” vydechne nevěřícně a více se nakloní k volantu, aby to lépe viděl. Celá plošina je obehnaná vysokým plotem a na pár místech vyztuženým kontejnery, nebo jen kusy vlnitého plechu. To by ale nebylo to co Josého zarazilo. To hlavní byly tři sloupy uprostřed celého objektu, na kterých za ruce viseli tři lidé, zatímco se okolo nich motalo několik desítek mrtvých. A jak se zdálo, ti na sloupech stále žili.
”Co to kurva je?” vydechl a už to vypadalo, že bude chtít jet blíže, aby se lépe podíval.


 
Vypravěč - 07. října 2023 16:15
vyprav868.jpg

Rodina na prvním místě


Morris


středa 31. května 2023
Baltimore, Maryland, USA



Dívka na tebe chvilku kouká, viditelně přemýšlí, ale pak jen přikývne. ”Dejte mi chvilku, dojdu si pro věci,” dodá ještě a než ji stihneš vybídnout, otočí se a kamsi zmizí. Zůstaneš stát sám na chodbě, kousek od schodů, ke kterým dívka zamířila a na kterých posléze zmizela.

Uběhlo asi deset minut a Petra pořád nikde. Místo toho se k tobě ale přitočil nějaký chlapík, kterého jsi viděl, jak si vzpomeneš, v přítomnosti pana Jeffersona. Zprvu se zdá, že kolem tebe jen projde, ale čím více se blíží, tím více si tě prohlíží a tím je ti jasnější, že kolem jen tak neprojde.
”A vy ste?” zeptá se tě, zatímco si tě prohlíží od hlavy k patě. ”Vono je to stejně jedno, pan Jefferson by s váma chtěl mluvit,” nenechá tě ani odpovědět. Pak na tebe kývne a otočí se zpět ke společenské hale, kde jsi prve potkal Petru. A když je o ní řeč, všimneš si, že akorát schází ze schodů a její pohled je… řekněme trochu vystrašený.


 
Vypravěč - 07. října 2023 16:15
vyprav868.jpg

Osamělá fialka


Valeria


středa 31. května 2023
Clinton County, Kentucky, USA



Seděla jsi v prostorném obývacím pokoji, který vlastně vypadal úplně normálně, tedy krom toho, že měl zabarikádovaná všechna okna i dveře. A jasně, asi tam nebylo uklizeno jako dříve, ale koho to trápilo no ne? K tvému překvapení, jsi v domě, krom dostatku potravin, našla i slušné čtení. Ono vůbec, dům se ti jevil jako zlatý důl.

První den jsi dům prohlédla jen tak zběžně, rychle, jestli někde někdo není a když sis tím byla jistá, dala ses do zabezpečování. Než jsi skončila, byl večer a ty jsi byla po čertech unavená na nějakou prohlídku. Ovšem další den už to bylo jiné. Venku byl klid, v domě bylo ticho a tak sis udělala čas a prošmejdila celý dům.

Dům je patrový a podsklepený. Sklep je malý zabírá plochu zhruba velkou jako obývák a nachází se v něm různé haraburdí, od nepoužívaných dřevěných přepravek, přes prázdné sklenice, různé nářadí a staré přístroje až po zavařeniny a zásoby trvanlivého jídla. Také tam byl kotel, který zajištoval teplo a nejspíše i ohříval vodu. Přízemní patro moc pokojů nemělo. Kuchyň, která byla spojená s jídelnou a od obývacího pokoje oddělená jen poloviční stěnou. Dále jsi tam našla menší technickou místnost, kde byly věci hlavně na úklid na jedné straně a jídlo, které nepotřebovalo být v lednici nebo chladu na straně druhé. Pak tam byl ještě menší záchod a garáž pro dvě auta. Garáž byla slušně vybavena nářadím na opravu aut a jiného, většinou zahradního náčiní, evidentně tu žil nějaký kutil. Navíc v garáži stál, pod plachtou schovaný a polorozebraný dodge challenger z roku 70. Chyběla mu kapota, všechny skla a celá přední maska. Nehledě o tom, že lak byl na několika místech oškrábaný a někde dokonce i chyběl. Ovšem interiér vozu byl téměř jako nový. A vlastně mu chyběl motor, ten vysel na jeřábu kousek od auta a taky vypadal nedodělaně.

Patro domu bylo rozděleno na vícero pokojů. Největší z nich byla ložnice s vlastní koupelnou, velkou postelí a walk-in šatníkem. Dále tam byl pokoj sloužící nejspíše jako knihovna s pracovnou dohromady, pak další pokoj používaný jako skladiště a poslední pokoj, který vypadal jakoby zamrzl v čase. Podle plakátů na stěnách to vypadalo na pokoj nějakého chlapce, či mladého muže, který miloval auta. A dle silné vrstvy prachu jsi mohla hádat, že v pokoji už pár let nikdo nebyl. Mezi tímto pokojem a “skladištním” se ještě nacházela koupelna.

Seděla jsi v křesle, u lampičky sis četla knihu kterou jsi nalezla v pracovně a na stolku ti ležel rozměrný hrníček s rajskou polévkou z plechovky. Nic ti nechybělo. A zrovna jsi otáčela stránku, když jsi zvenku zaslechla tlumený zvuk motoru auta. Pokud bys oběhla okna, na jihovýchodní straně bys viděla velkého pickupa, jak zastavuje u křižovatky a z něj vystupují dva lidé. Chlapík a nějaká mladá žena.


 
Vypravěč - 07. října 2023 16:15
vyprav868.jpg

Nový domov


Isabela


středa 31. května 2023
Clinton County, Kentucky, USA



John přikývne a jakmile se dojedete na křižovatku, přibrzdí a ukáže ti dům. Zdá se prázdný, ale po lepším pohledu si všimneš, že jsou okna zabarikádovaná a před domem stojí asi dvacet let starý prius.
”Když jsme tu jeli prvně, vypadalo to jinak,” všimne si toho i John a opatrně vystoupí z auta. ”Nejspíše se tam někdo nakýbloval,” dodá, vezme z auta páčidlo a podívá se na tebe.


 
Vypravěč - 07. října 2023 16:15
vyprav868.jpg

Cesta domů


Thomas


neděle 04. června 2023
Girvin Road, Jacksonville, Florida



Jakmile vydáš rozkazy, chlapi vyskáčou z auta, zatímco se Marie vydrápe do průlezu na střeše a s tvou puškou zapřenou do ramene sleduje silnici za vámi. Berks mezitím přeparkuje auto, čumákem do směru ze kterého jste přijeli a bedlivě čeká na další rozkazy. A ty se mezitím se zbytkem jednotky pustíš do odklízení.

Zuski s Jorsenem jdou jako první, nejdříve obhlédnou situaci, poté vytipují auta, které je potřeba odtlačit a teprve pak se vrátí zpět, aby se do toho pustili. V jednom, nebo dvou autech uvidíte i mrtvé, ale naštěstí to nejsou auta, která musíte odsunout stranou.
Práce vám jde od ruky, otevřít dveře, povolit ručku, nastavit neutrál a odtlačit stranou. A takhle celkem třikrát, zatímco Berks obezřetně couvá za vámi. Tu a tam uslyšíš nějaký ten skřípot, když dře plech o pancéřování Humveeho, ale to není nic, co by někoho mělo štvát.

První štěknutí tlumené pušky se ozve až ve chvíli, kdy se dostanete na konec mostu. A střela kupodivu neletí za vás, ale naopak před vás. Kousek před Valdezem padne na zem mrtvola s dírou v hlavě, zatímco voják se úlevně ohlédne a vzdá hold střelci. Marii. Ta jen pokývne, opět hned zalícní a vypustí další střelu. Pak na vás zamává, abyste se vrátili zpět. Když se podíváš kam míří, všimneš si, že se k vám blíží přinejmenším deset mrtvých.
”By mělo stačit šéfe,” ozve se Zuski, zatímco se ozve další tlumené štěknutí a cinkot vyhozené nábojnice. To už Jorsen stojí zapřený o zadek jednoho auta a přes hledí zbraně hledá další cíle.
”Valdo, kryj, šéfe, Zuski, padejte do auta,” houkne desátník.


 
Henry Varro - 04. října 2023 10:33
henry(1)4882.png

A co dál?




středa 31. května 2023
Amarillo, Texas, USA



Seděl jsem tam a prostě jen čekal na neodvratné. Krev z rány na krku prosakovala ven skrze obvaz. Její dech byl čím dál tím slabší. Stále tedy ale byla. Stále to byla ona. A já tu chtěl být s ní až do konce.

S jejím posledním výdechem umřelo i něco ve mně. Něco prostě prasklo a bylo to pryč. Naprázdno jsem polkl a sevřel ruce v pěst, až mi zbělaly klouby. Je mi jasné, co se každou chvíli stane. Co se z ní teď stane. Po tváři mi pomalu tekly slzy, ale pohled zůstal upřený na nehybné tělo. Dech jsem měl čím dál tím těžší a těžší, až se na chvíli skoro zastavil, když se tělo pohnulo. Koukal jsem, jak se zvedá a chrčí. Něco ve mně mělo radost, že je tady. Hned to něco ale dostalo hasákem po hlavě, aby ztichlo. Všichni přeci víme, co to je, tak nedělej planý naděje!
Stále jsem tam seděl a to něco, co dříve byla má matka, se blížilo. Chrčelo to na mě a natahovalo ruce. A já tam prostě jen seděl a koukal. Až jak to bylo u mě a chytlo mě to, zareagoval jsem. (nat 20) Volnou rukou jsem to chytl za vlasy a stáhl dolů. Ruka se šroubovákem vyrazila vystřelila obloukem vzhůru. Křížová špička šroubováku prorazila spánkovou kost a klouzala dál a dál, až se zakousla do želatinové textury mozku.

Cítil jsem, jak mrtvé ruce povolily a ona padla na mě. S trochou představivosti by se to dalo nazvat obětím. Pustil jsem šroubovák i její vlasy a pevně ji objal a jen tak tam v tichosti seděl. Připomínal si ty hezké okamžiky, kdy se smála, nebo byla tak zabraná do svých květin, že nevnímala svět. Jak měla radost, když jsem si pořídil dodávku, abych ji mohl pomoct s rozvozem květin. Nebo když se usmívala nad talířem lívanců se sirupem.

Ze vzpomínek mě probralo bušení mrtvých na stěny dodávky. Bylo jich tu víc a víc. Musím zmizet. Měl bych už jet. Ale kam? V jedné věci jsem měl ale jasno. Musím ji pohřbít. A vím kde.
Opatrně jsem položil její tělo a vytáhl šroubovák z hlavy. Kdyby nebyla tak od krve, vypadala by, že se spí. „Ještě chvíli vydrž..“ usmál jsem se na ni smutně a začal se soukat mezi sedačkami dopředu za volant. Skrze přední sklo jsem viděl všechny ty mrtvé. Viděl, ale necítil nic. Prázdno. Nastartoval jsem, zařadil rychlost a začal se skrze ně pomalu tlačit ven z uličky za ubytovnou. Pak jsem to už vzal jen směrem ven z města. Konkrétně na vyhlídku za městem. To bylo takové její místečko. „Tam bude spokojená.“
 
Sarah Rolls - 01. října 2023 22:05
sarahiko756.png

Zabezpečení do budoucna


středa 31. května 2023
Buckeye, New Mexico, USA



Musim se pro sebe usmát. I když měl vždycky dobrý nápady, sám si moc nevěřil. Je to svym způsobem roztomilý. Otočím se, až když ukáže na vrtný plošiny. "Jo, to by šlo. Brácha by snad už měli mít hotovo..." Pohledem se zastavím na baráku, z kterýho tahaj ty chudáky, než se vrátím k pozorování mozkožroutů.
 
Morris Blackshaw - 26. září 2023 18:39
beznzvu5122.jpg

Rodina na prvním místě


středa 31. května 2023
Baltimore, Maryland, USA


Petra, ta dívka, se zdá se trochu uklidnila. A vypadá i, že je mi ochotná pomoci. Zdá se, že to tady řídí jakýsi pan Jefferson - informace bezesporu zajímá. Zdálo se, že všeobecnou strategií zdejších lidí bude zůstat a opevnit tohle místo co to půjde - no, měl jsem z toho prostě špatný pocit. Kdyby to bylo někde mimo město, budiž, ale takhle... Dívka mi ukáže, kde jsou auta, ale brána je zamčená. Hlavní vchod se také zdá být nebezpečný. ,,Zdá se, že to tudy nepůjde. Nerad bych se s tím panem Jeffersonem dostal do křížku - je to zbytečné" řeknu prostě. ,,Spíše mi řekni, Petro, chtěla bys s těmi lidmi tady zůstávat, nebo by ses raději vydala se mnou hledat mého synovce? Vím, že jsem téměř cizí člověk, tudíž tu volbu nechám na tobě" řeknu, a pak se na ní podívám. ,,Protože já tu zůstat nehodlám, a své příbuzné hledat budu. Auto můžeme obstarat i mimo budovu - venku na ulici jich jsou spousty. Nebudu ti lhát - zoufalá doba vyžaduje zoufalé činy, a auto bych prostě získal krádeží. Vím, že jsi rozumné děvče a chápeš, že situace je vážná - musím to udělat, nemám na výběr. Pomohla by jsi mi?" zeptám se jí. Přijde mi nejlepší to hrát na upřímnost - zjevně to není žádná husa, a chápe, co se kolem děje. Ale pochopím obě její rozhodnutí.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.091777801513672 sekund

na začátek stránky