Přimáčknutý strážce se tváří vyděšeně, vidíš, jak párkrát naprázdno polkne, jak očima jezdí všude možně, jen aby se nemusel podívat na tebe. Jakmile ho pustíš, sotva slyšitelně špitne omluvu a pak se zapře do vozíku. Skoro až k chlaďáku jdete mlčky, než položíš svůj dotaz.
”Eh… jo, jasně… Grant odvedl černochy na dvorek, kde už začali kopat, my tam pak máme odvést tyhlety. Na věžích budou chlapi s puškama, my máme počkat u dvorku, za plotem a hlavně mimo dohled vězňů. A jakmile bude hotovo, máme je odvést zpět do cel,” přednese, trochu přiškrceným hlasem, Dwikovi pokyny.

Dorazíte do chlaďáku, který jste vyhradili mrtvolám a Tom zastaví s vozíkem kus od dveří. Zamíří k nim, aby je otevřel a pak se zarazí.
”Slyšel jsi to?” zeptá se tě a trochu zmateně se na tebe podívá. Pak jen zvedne ruku, snad aby ti naznačil abys mlčel, zatímco on sám sotva dýchá. A pak to zaslechneš taky. Tiché, jakoby tlumené bouchání, či spíše klepání. Tom pomalu, potichu přejde ke dveřím chlaďáku, pravou ruku na opasku u zbraně a levé ucho natiskne na dveře chlaďáku. Pak překvapeně odskočí a nechápavě se podívá na tebe.
”Tam… tam někdo je…”

”Oh můj bože,” vydechla tvá matka a hned si překryla pusu rukou. Zahlédl jsi jí v koutcích očí slzy.
”Hm? Jo… já… ehm… promiň. Ehm… Marta… Marta a Timothy. Žijou v el Centro Apartments.”
To nebylo něco, co jsi chtěl slyšet. Bylo to totiž téměř přes celé město a hlavně, nedaleko centra. Nejrychlejší trasa byla dostat se na U.S. Route 66 a vzít to po ní na západ. Apartmány byly vpodstatě hned u silnice, takže jsi je nemohl minout. Navíc, nedaleko od nich byl i AutoZone Auto Parts, kde jsi to znal vcelku dobře, ne jednou sis tam jel pro nějaké díly.
”Snad budou v pořádku,” špitne tvoje mamka, když jsi zařadil rychlost a s drobnými obtížemi ses vymotal z čtvrti a zamířil na vaši další zastávku.

Cesta po šestašedesátce nebyla nijak složitá. Silnice byla dost široká na to, aby se na ní dalo dobře kličkovat. Zajímavé bylo, že jste začínali čím dál tím více potkávat i normální lidi. Většinou ale mířili opačným směrem, než vy.
Cesta trvala skoro půl hodiny, než jste se přiblížili ke správnému sjezdu. Matka ti dokonce i začala ukazovat onen apartmán. Celý komplex byl obehnán kovovým plotem a vjezd na parkoviště, které bylo situováno za domem, byl blokovaný popelnicemi. V okolí ulice se pohybovalo jen pár mrtvých. Všiml sis, že na plotu jich taky pár visí, většinou již nehybně.
”Možná najdeme jiný vjezd?”

Mileynina máma se na tebe unaveně pousměje a lehce přikývne. Poté se pustí do vaření.

”Vezmu si první a ty mě vystřídáš,” přikývne Miley a podívá se na svou mámu a tátu. Oba dva stojí vedle sudu s ohněm, Adam objímající Aubery kolem ramen a tisknoucí jí k sobě, jakoby se ji snažil uklidnit.
”Mamka to snáší špatně,” řekne po chvilce tiše Miley. Ani to nemusela říkat, bylo ti to jasné už od chvíle, co jste se tady zastavili. Až doposud vaše snažení a hledání bylo beznadějné a chvílema jsi i oba Mileyininy rodiče zaslechla pochybovat, byť nenápadně, tak, abyste to vy dvě neslyšely.

”Myslíš, že v tom baráku něco najdeme?” zeptá se tě Miley.
”Holky, jídlo je hotové,” ozve se Aubery, než stihneš cokoliv říci.

”Já bych možná byla pro to bum v dálce,” špitne Paola, když se Krysa odmlčí a ohlédne se k němu. ”Pokud by to nevyšlo, tak bychom zkusili plán Á,” dodá a znovu pohladí spušťadla palubních zbraní. ”Byla by škoda to do nich všechno vyplácat,” skoro až milostně se přitiskne k ovládání zbraní a svůdně mrkne na šéfa.
”A co se na ně vysrat a prostě to objet?” ozve se bručivě Manuel. ”Ušetříme munici, jídlo a bude. A nebo je zkusit odlákat, lupnout ty cisterny a zmizet.”
”Ty si taky kokot, Manueli,” ozve se otráveně Paola.

Jefe, asi bych souhlasil s Paolou. Odlákat pozornost a když to nepůjde, tak zkusíme plán Á. Můžu to rozhulit s Humvee, zarvat klason do volantu a uvidíme, co to udělá. Za zkoušku nic nedáme, José si vezme vysílačku zpět od Sáry a hned jak domluví, hodí k ní pohled co si o tom myslí ona.

Tvůj plán… vyšel. Alarm vozu se spustil, nejbližší mrtví se začali odklánět od kostela a pomalu se rozcházeli k houkajícímu autu. A houkání pro ně bylo mnohem zajímavější, než pomalu odcházející postava. A začínalo se zdát, že se ti bude dařit i nadále. No, řekněme, že ano. Sice ne úplně jak sis představoval, ale ano. Vůz vybuchl o něco dříve, než sis plánoval, ale i tak s sebou vzal většinu z mrtvých co k němu přišli a jako menší bonus hluk výbuchu přilákal, či spíše odlákal zbylé od kostela.

Pokračoval jsi dál ulicí, pozorně se rozhlížel a tu a tam jsi za okny domů zahlédl nějaké tváře. K tvému překvapení to nebyli tváře mrtvých. Po zhruba pěti minutách chůze ses dostal na další křižovatku, malou, skoro až nedůležitou. Šikmo přes ní byl pětipatrový cihlový bytový komplex, jehož dvorek byl zahrazen vysokým ocelovým plotem, který byl z vnitřní strany zakrytý různými krabicemi, hadry a látkami. Dokonce sis i všiml, že na střeše někdo stojí a cosi drží u očí. Netrvalo dlouho a člověk na střeše si tě všiml a zamával ti. To ses akorát dostal na souběh tří ulic. E 39Th Street, Argonne Drive a Ellerslie Avenue.

Valdéz najel na prázdnou silnici, ještě chvíli jel, abyste se dostali pokud možno dál od mrtvých, kteří se jali vás pronásledovat. Po nějaké době, když už se zdá, že pronásledování vzdali, sjede do trávy mezi silnicemi a zastaví.
”Pojď si to vzít, Berksi,” odfrkne si, vystoupí z auta a pečlivě se rozhlédne po prázdné silnice. Berks se jen uchechtne, taky vyleze z auta a přesedne si na místo řidiče.
”Děkujeme, moc vám děkujeme,” odpoví ti jedna z žen a vezme si od tebe čutoru s vodou.
”Už jsme se báli, že tam zůstaneme,” pronese druhá a ty si až teď všimneš, že má na sobě uniformu policie. ”Já jsem Marie a to je Anna,” představí se policistka a ukáže na svou společnici. ”A to jsou Martin, Andrew a Tarra,” ukáže postupně na děti. Anna pak předá čutoru dětem a hned je začne prohlížet, jestli jsou v pořádku.
”Jak jste se tam dostali?” zajímá se Jorsen.
”Byly jsme zrovna v bistru, když to propuklo. Nebýt Marie, asi bychom tu už nebyly vůbec,” řekne Anna a Marie, která právě pije, jen přikývne.
”Šéfe, měli bychom se hnout,” ozve se Berks a ukáže na zpětná zrcátka. V nich jde vidět blížící se hordu mrtvých. Zdá se, že pronásledování nakonec nevzdali. Valdéz si vleze zpět do auta, poklepe Berkse po rameni a ten se opět rozjede.
”Vy jste vojáci,” řekne s úžasem jeden z chlapců, Martin.
”Přesně,” mrkne na klučinu Zuski a podá mu svou energetickou tyčinku.
”Jedete ze základny? Myslela jsem, že je už prázdná. Vojáci se tam odtud přesunuli už před pár dny,” zeptá se vás Marie.

NOVÝ DOMOV

středa 31. května 2023
Clinton County, Kentucky, USA

Řízená likvidace

Mrtví známí