Auto zpomalí a ty na sobě ucítíš jejich pohledy. I když jim dáš na výběr, mlčí, sledují tě tím pohledem, ze kterého pochopíš, že jdou do všeho, do čeho ty. A pak odpovíš na volání.
O bože… pane bože děkuji. Děkuji. Moc vám děkuji, v jejím hlase uslyšíš úlevu, skoro jakoby jí spadl kámen ze srdce. Jsme… uhm… Girvin Plaza Center. V tom rychlým občerstvení, Hardee’s se to jmenuje, i přes to, že je v jejím hlase slyšet úleva, stále v něm slyšíš i strach. Prosím, pospěšte si. Jsou všude kolem… my… my jsme na střeše… oni… oni… hlas se jí zlomí strachem a vysílačka na chvilku oněmí.

”Říkala všude kolem?”
”Jo.”
”Myslíš, že je to dobrej nápad, šéfe?” zeptá se tě Jorsen. To se už s autem dostáváte na odbočku k nákupní zóně, která vám odhalí částečný pohled na parkoviště. Valdez zastaví auto, zatímco Berks se vydrápe do otvoru na střeše.
”Hardee’s by měl být ten barák za stromy,” zaslechneš zezadu Jorsena.
”Vidím,” zahlásí Berks, ”tam kurva dost hnusáků.” Ty je sice nevidíš tak dobře jako on, ale i tak můžeš říci, že jich tam bude opravdu hodně. Parkoviště jako takové je poloprázdné, jen tu a tam je nějaké opuštěné auto, nějaké prázdné vozíky na ploše a, ač si tím nejseš jistý, vidíš tam i něco, co vypadá jako mrtvá těla.
”Valdi, zacouvej o trochu.” vyžádá si Berks a Valdez ihned zareaguje. Jakmile zaslechne bouchání na kapotě, zastaví. ”Lepší, díky,” poděkuje. I tobě se otevře lepší pohled na objekt. ”Potvrzuji, na střeše jsou nějaký lidi, ale celej barák je obšajcovanej.”
”Je to na tobě, šéfe,” nahne se k tobě Jorsen.

Lucy ti podá krumpáč a postaví se kousek za tebe, zvědavá, co jsi našla. ”Hm,” přikývne, poodejde k oknu, vyhlédne z něj a pak dojde i ke dveřím, ze kterých vykoukne. Ty se mezitím pustíš do páčení bedny. Chvíli ti trvá, než najdeš správnou polohu, jak zaseknout krumpáč, ale po několika neúspěšných pokusech se ti to podaří a jakmile zapáčíš, uslyšíš známý zvuk praskajícího dřeva a skřípání starého kovu. Sice se ti nepodaří otevřít víko jako celek, ale díky krumpáči vysekneš pár prkýnek, které ti umožní nahlédnout dovnitř.
”Co tam máš?” zvědavě se ozve Lucy a než stihneš cokoliv říci, stojí ti za zády a zírá do bedny. ”Svíce?” překvapeně natáhne ruku k bedně, aby jednu vyndala. Tobě ale velmi rychle dojde, že se o svíce nejedná.

První okénko vozu prasklo, ale naštěstí se nevysipalo. Vyzkoušel jsi druhé, které povolilo a nakonec jsi jej i stáhl dostatečně na to, abys byl schopný zevnitř otevřít dveře vozu. Pak už nebyl problém odemknout celý vůz a zevrubně jej prohledat. V zadní části vozu jsi však nic, krom pár prázdných obalů od brambůrek nenašel. Ovšem vepředu to bylo jiné. V boční kapse dveří na řidičově straně bylo pár hadrů, reflexní vesta a stěrka na okno. Mezi sedačkami byla opěrka, která se ukázala i jako menší schránka, která obsahovala kofeinové tablety pro řidiče, zapalovač (klasický jednorázový), krabička cigaret (zbývaly poslední tři - značka Marlboro) a menší kovová pixlička s drobnými mincemi (zhruba pět dolarů v drobných mincích). Přihrádka spolujezdce zase skrývala jiné poklady. Mimo trochu rozteklé čokoládové tyčinky (značka Mars) jsi tam našel návod na obsluhu vozu, techničkák a pak pořadač s CDčkama různých interpretů.

Kufr vozu pak obsahoval pro tebe možná zajímavější věci. Našel jsi v něm vodu do ostřikovačů (zhruba dva litry), motorový olej (litr) a kapalinu do chladiče. Dále tam byl klíč na povolování kol, náhradní kolo a základní typ heveru. V bočních kapsách kufru jsi pak našel sadu žárovek a pojistek, kufřík se základním nářadím (ráčny, různé klíče, šroubováky) a lékárničku. V podstatě povinnou výbavu, kterou měl mít každý vůz. Krom toho jsi tam ale našel i menší box v němž se nacházela izolepa (kobercovka), zalamovací nůž a několik různých typů tašek (od klasických igelitek, přes hadrové až po plastové trvanlivější).

Ať už sis z auta vzal cokoliv (napiš mi to prosím na konec příspěvku), vyrazil jsi dál ve své pomalé a opatrné cestě za bratrem. Postupoval jsi opatrně, šel auto od auta a zkoumal jejich obsah. Vesměs jsi ale našel to samé co u prvního. Jen v jednom chybělo nářadí, další měl o lékárničku navíc, pár jich mělo o nářadí více apod. Dostal ses až k oné věci, kterou jsi předtím zahlédl a tvá domněnka o tom, že je to mrtvola, se potvrdila. Na zemi (u té značky) leželo tělo v kaluži zasychající krve a jiných tělních tekutin. Bylo ošklivě potrhané, skoro jakoby napůl snědené. Obcházel jsi jej s velkým odstupem, dával si dobrý pozor na to, aby ses mu vyhnul. A vše by šlo jak sis plánoval, kdyby se najednou za tebou neozval zvuk tříštěného skla. Když ses otočil, spatřil jsi, jak z prosklených dveří bílého domu právě propadl nějaký muž. Svalil se nemotorně na zem a chvilku mu trvalo, než se zvedl. Už v tu chvíli ti začínalo být jasné, že asi nebude patřit mezi ty, kterým ještě bije srdce.

Pokud se otočíš, zjistíš, že mrtvola co leží na zemi se právě zvedá.

Zabezpečení do budoucna

středa 31. května 2023
Buckeye, New Mexico, USA

Řízená likvidace

Cesta domů

neděle 04. června 2023
Girvin Road, Jacksonville, Florida

Věřím, že nás Jorsen pokryje a když slyším, že i on nějakou mrtvolu komentuje jako hromadu hnusu, říkám si, že to musí být opravdu extrémní kentus. Za chvíli se vrátí s kanystry a dokonce se mu podařilo najít ještě i záložní kanďák MRAPu, což je fajn, Najednou máme ještě víc paliva než se kterým jsme vyjížděli, což mě potěšilo. „Dělej, nemáme čas...“ komentuju Valdezovy řeči o mapě a vidím, že ostatní to vnímají stejně. V MRAPu nebylo jinak užitečného nic, jen hromada vystřílených nábojnic, takže se chlapi uvnitř očividně nedali lacino, ale stejně jim to bylo hovno platné. „Je to na hovno, ale nic lepšího nenajdem... Potřebujeme most a jiný tu není.“ souhlasím nakonec s Valdezem když mi ukazuje trasu na mapě „Tady je přívoz, ale jestli je trajekt na druhé straně, byla by to zbytečná zajížďka... A hledat nějakou loď, na kterou se dá najet s Humwee a ještě vyjet na druhou stranu, to by zabralo moc času s nejistým výsledkem...“ zhodnotím to nakonec a musím odsouhlasit vybranou trasu.

Mám z vybrané trasy trochu strach, ale přece jen, jiná možnost cesty na sever není. Zatím to ale vypadá slušně a jedeme celkem neobydlenou oblastí a až mezi domy se začnou objevovat první chodící mrtví. Neřešíme je, celkem v pohodě se jim vyhýbáme a věřím tomu, že je přestane bavit pronásledovat rychle jedoucí auto. Já si během toho spíš tak z nudy hraju s vysílačkou ale mezi hromadou šumu a automatizovaných několik dní až týdnů starých zpráv zaslechnu ženský hlas. „Zpomal...“ požádám našeho taxikáře a během několika vteřin signál vyčistím a pustím ho do reproduktoru místo do sluchátek, aby ho slyšeli i ostatní. „Hele, máte v Kings Bay rodiny a lidi, ke kterým jedem, takže pochopím, když nebudete chtít pomoct...“ nadhodím pak, aby pochopili, že jim dávám na výběr jak se zachovat. Ale vzhledem k tomu, že už je nějakou dobu znám, předpokládám, že budou chtít pomoct a chystám se té ženské odpovědět. „Slyšíme tě. Jedu s kámošem po Atlantic Boulevard. Řekni nám, kde jsi a zkusíme se k tobě dostat...“ odpovím ženě a čekám, až nám sdělí, kde se nachází. Schválně neříkám, že jsme vojáci, může to být taky pěkně hnusná past... „Vydržte, zkusíme se k vám dostat...“ přeruším zatím hovor než najdem místo na mapě a naplánujeme cestu.

„Tak jo chlapi, jedem pro ně.“ prohodím jen k Valdezovi poté, co najdu udané místo na mapě „Zkusíme se k nim dostat ale ne za každou cenu. Musíme dojet do Kings Bay... Dávejte majzla, může to být léčka.“ upozorním ještě a zkouším z ženy dostat co nejvíc informací. Kolik jich je, jaké mají zásoby, zranění...

NOVÝ DOMOV

středa 31. května 2023
Clinton County, Kentucky, USA

Rodina na prvním místě

Plížení se mi - děkuji za to všem svatým - daří. Už si začínám, i když hodně pomalu, na kontinuální nebezpečí zvykat. Jsem napnutý jako struna, a snažím se být maximálně obezřetný. A rychlý. Hlavně se nikde nechci moc dlouho zdržovat. Pohyb je základ přežití všech tvorů v přírodě. Brzy si uvědomím, že jsem už na správné křižovatce a je tu...podezřele relativní klid. To určitě nevydrží dlouho... pomyslím si skepticky. Ulice Greenway dále vypadá...Nevábně. Za to 39th vypadá velmi dobře. Otevřená, pustá, až na neznámý objekt, který je pravděpodobně mrtvé lidské tělo. No, dokud je MRTVÉ tak to je pořád v rámci okolností dobrá zpráva. Přiblížím se k zaparkovaným autům na krajnici. Lehce zaťukám koncem své zbraně na jedno z vozidel. Něco takového nemůže spustit alarm, ale mělo by mi to říct, zda v autech není nějaký zombie, který by ten hluk slyšel, a začal se sápat po okénku. (Technologie - 12 + 2 + 2=16) Nemám rád překvapení. Když se zdá, že auta jsou skutečně prázdná, využiju příležitosti. Samosebou, nebudu auto řídit. Ještě toho trochu. Ale vozidla by v sobě měla mít užitečné předměty a určitě se hodí je prozkoumat. Třeba taková zbraň v přihrádce, lékárnička, a nebo - a to je zdaleka nejužitečnější - chemické prostředky. No, nejsem žádný zloděj aut, ale strávil jsem hodně času na internetu a vím, jak funguje většina strojů. Taky jsem byl natolik moudrý, že jsem si sebou vzal plochý šroubovák. Vzpomněl jsem si na video, které jsem viděl a na to, jak mi bratr říkal, že tímhle způsobem kradou auta černoši. Inu, zdá se, že by to mohlo fungovat. (Technologie 2 + 2 + 2=6) Pomyslím si, a zkouším zarazit šroubovák do okénka, jenomže bez úspěchu. Okénko navíc praskne, čímž riskuji, že se snadno pořežu. Asi jsem prostě nešikovný. Projede mnou strach, že bych možná mohl tímhle způsobem třeba spusti alarm, ale to se naštěstí nestane. Uklidněn, zkusím to znovu, tentokrát na zadním okénku. (Technologie - 12 + 2 + 2=16) To už se zdá být lepší, a podaří se mi zadní okénko šroubovákem odsunout. Usměju se a odemknu rukou auto zevnitř. Následně se dám do prozkoumávání vozidla. Plánuji auta obhlédnout a následně se pěšky vydat po 39th směrem k Ellerslie. Dokud byl klid, přišlo mi smysluplné zjistit, zda tu nejsou nějaké užitečné předměty. A pro člověka jako jsem já byl inu...Skoro každý předmět užitečný.

Tvá matka jen přikývla, poupravila si katalogové chrániče a připravila se vystartovat do garáže, jen jí dáš vědět.
”Buď opatrný,” řekla ti ještě, než jsi vyběhl z domu na zahradu. Ta naštěstí byla čistá, nikde ani stopa po mrtvých. Horší to bylo na ulici, tam se jich několik potácelo a pár z nich bylo poměrně blízko garáži. Tvé následující úkony byli vcelku jednoduché. Otevřít zadní dveře garáže, tu zkontrolovat, nasázet do auta co nejvíce věcí, aby se tam pak vešlo ještě dalších pět lidí, naložit matku a odjet. Největší problém by asi mohl být ten odjezd. Mohl jsi autem prorazit garážová vrata, ale riskoval bys, že se v nich auto zasekne, bez ohledu na to, kolik nabralo na váze. Jednodušší bylo vrata zvednout, ale moc dobře sis pamatoval, že jedna strana nehezky vrzala.

”Na co čekáme?” Málem tě dostal infarkt, když jsi za sebou zaslechl hlas matky. Stála za tebou, trochu udýchaná, ale v ruce nesoucí něco z vašich zásob. ”Co je? Sám jsi říkal, že to musí být rychlé,” pokrčila rameny, jakoby se nic nedělo, zatímco dávala vaše věci do auta. Jakmile to dodělala, přešla k vratům a oknem v nich se podívala ven.
”Hele, to je paní Wilsherová, chudina nebohá,” posteskne si, zatímco kouká ven.