”Nina má pravdu, měli bychom se na to nejdříve vyspat,” přikývne Adam, vytáhne z auta golfovou hůl a vydá se za tebou.
”Zkusil bych hned ten první,” ukáže na dům hned před vámi. Spíše než dům je to větší trailer s malou terasou a ještě menší přezahrádkou. Trailer má dvojité dveře, jedny síťované, otevírající se ven, druhé už klasické, otevírající se dovnitř. Adam pomalu a opatrně došel až ke dveřím, otevřel síťovky a podíval se na tebe. Teprve pak otevřel druhé dveře. ”Buď opatrná. Jsem hned za tebou,” povzbudí tě a jakmile vejdeš dovnitř, slyšíš, jak jde za tebou. Uvnitř je tma a klid. Neslyšíš nic, krom tvého a Adamova dechu. Trailer není bůh ví jak prostorný, ale je dost velký na to, aby tam mohla žít tří až čtyřčlenná rodina. Hned jak vejdete, ocitnete se v jakési kuchyni. Nalevo od tebe je pak stěna, za kterou se nejspíše schovává koupelna, zatímco napravo je menší obývací pokoj a hned za ním je další stěna, schovávající nejspíše ložnici.

Adam ti ukáže doleva, kam se také hned vydá. Udělá pár kroků, pak se zastaví a čeká, jestli ho budeš následovat. Jakmile tak učiníš, zamíří až ke dveřím, které pomalu otevře a nahlédne dovnitř. ”Koupelna, prázdná,” zašeptá a ukáže ti na druhou stranu traileru. Jakmile uděláš tím směrem pár kroků, předběhne tě, projde obývacím pokojem a opět se zastaví u dveří. Znovu počká až ho dojdeš a jakmile jsi vedle něj, otevře dveře a podívá se dovnitř. ”Taky prázdné,” uvolní se a spustí golfovou hůl k zemi. ”Vypadá to, že odešli už před nějakou dobou,” pronese tiše, když přejede prstem po desce stolu. Za prstem zůstane poměrně dobře viditelná cestička v prachu.
”Nejspíše nepospíchali, v ložnici skoro nic nezůstalo a i tady je to poloprázdné,” vrátí se zpět do obýváku a nahlédne do pár skříní.
”Dojdu pro ně. Když tak se podívej jestli tu něco nenajdeš,” oznámí ti a vyjde z domku ven.

Ať se snažíš jak chceš, v traileru nenajdeš nic užitečného. Kuchyňské skříňky jsou vybílené, dokonce ani nádobí v nich není, lednice je prázdná a vypnutá, dokonce je v ní už i teplo. V koupelně pak nenajdeš ani mýdlo, natož nějaké ručníky či třeba lékárničku. Ti, co zde bydleli měli opravdu dostatek času na to se pobalit a odejít. Kdo ví, jestli vůbec běží proud, nebo je tu tekoucí voda.
”Našlas něco?” zaslechneš za sebou hlas Miley a když se otočíš, uvidíš ji, jak se rozhlíží po obývacím pokoji s batohem v ruce. ”Vypadá to, že my si usteleme tady,” ukáže na gauč a zazubí se. Mezitím dovnitř vejde i Adam s Aubery, oba též nesou své věci.
”Něco?” zeptá se tě Adam, zatímco Aubery rovnou zamíří ke sporáku, aby vyzkoušela, jestli funguje.
”Heh, vzali si úplně všechno,” uchechtne si smutně, když zjistí, že sporák nejeví žádnou známku života.

Držel ses téměř na druhé straně ulice, div jsi nešel po trávě, přitisknutý na ploty a křoviska, jen aby si tě trojice krmící se na čemsi nevšimla. A vycházelo ti to. Potichu ses proplížil, dostal ses dál od nich a pokračoval dál. Čím více ses blížil k E 39th Street, tím více v bezpečí ses cítil. Alespoň prozatím. Jakmile jsi došel ke křižovatce, objevilo se další rozhodnutí. Odbočit na západ a jít po E 39th Street až na Ellerslie Avenue a tam odbočit na Argonne Drive, pak podél školy svaté Alžběty, nebo radši pokračovat dál po Greenway na Wendover Road, držet se jí až na Underwood Road a pak na E 43rd Street, kolem kostela Faith & Love Christian a následně kolem Walter P. Carter Elementary/Middle School až na E Cold Spring Lane.

Ať už jsi přemýšlel nad jakoukoliv cestou, měl jsi na to chvilku čas. Třicátá devátá byla klidná a prázdná, dokonce ani žádné auto na ulici, jen pár spořádaně zaparkovaných na krajnici, nebo tu a tam u nějakého domu. Až dál, snad sto, sto padesát metrů na západ jsi něco viděl ležet na zemi, ale nedokázal jsi přesně určit co to bylo. Už jen proto, že ulice se mírně stáčela a ve výhledu ti překážela právě ta pečlivě zaparkovaná auta.
Zato Greenway vypadala stejně jako za tebou. Na uprostřed ulice bylo tu a tam nějaké auto, dokonce jsi i viděl ležet na zemi nějaké to tělo.

”Vyčkávám,” pronese tiše Jorsen, zapře si loket o koleno a dál přeskakuje hledím pušky z jedné mrtvolky na druhou. ”Kurva to je hnus,” ozve se zhnuseně, když zahlédne jednu, obzvláště odpornou mrtvolu.
”Rozkaz,” ozve se Valdez. Slyšíš, jak pustí svou zbraň, odběhne k vašemu Humvee, zatímco ho Zuski následuje, aby ho kryl. Když ho pak odvoláš, aby donesl kanystry, klepne na kapotu vozu, ukáže Berksovi, aby dával většího majzla a maže pro kanystry.

”Tady jsou, šéfe,” přinese ti dva prázdné kanystry z Humvee a ještě odběhne. Když se vrátí, nese další dva kanistry, tentokrát o něco větší. ”MRAP měl svoje vlastní, našel jsem tam i jeden plnej, tak ho hodím do auta,” ukáže ti na kanystr stojící před obrněncem. Ty mezitím vysaješ veškerý benzín.
”Mám cestu,” ozve se konečně Valdez, ”ale nebude se vám líbit.”
”Nekecej a ukaž,” pronese Zuski a nahlédne mu přes rameno. ”Kurva.”
”Tak už nás nenapínej,” sprdne je Jorsen, který stále klečí na střeše MRAPu.
”Musíme kus zpátky na Girvin Road, poté až na Atlantic Boulevard, kde to píchneme směr západ a pak se napojíme na dvě stě devadesát pětku,” vysvětlí vám (korekce hodu: 6+2+2=10), ”pojedeme sice zalidněnou oblastí, ale je to asi nejlepší cesta, co jsem našel.” Když dojdeš k Valdezovi, ukáže ti prstem trasu, kterou má na mysli.
”Nic lepšího asi nebude. Pak jedině se vrátit na základnu a zkusit jestli seženeme trajekt přes řeku.”

Nakonec se rozhodnete trochu se vrátit zpět a jet cestou, kterou Valdez navrhl. Cesta, až na výjimky, vede převážně mezi stromy a jen tu a tam se musíte vyhýbat nějakému odstavenému autu. Zhruba po dvou a půl mílích se opět začnou objevovat nějaké doby, převážně na pravé straně vozovky. Zatím máte štěstí, nikde nikdo není. Teprve až po třetí míli, kdy se dostanete do více zabydlené části města se tu a tam začnou na silnici objevovat osamělé postavy, které začnou reagovat jen co kolem nich projedete.
Pokud mě někdo slyší, prosím pomozte. ozve se z jednoho kanálu, zatímco projíždíš vysílačku. Signál není bůh ví jak silný, ale jedno je ti jasné, jsou někde v okolí. Prosím, pokud mě někdo slyší, pomozte nám. Mám tu děti, prosím. Hlas je to ženský a viditelně roztřesený a vyděšený.

Zastavíte a rozmístíte se kus před Buckeye a hned co Jesús zastaví, věž LAVčka se natočí k budovám. Ty se mezitím vrátíš zpět do auta a začneš zkoušet vysílačku. Ovšem krom šumění a automatické zprávy varující všechny před cestou do Denver City, se ti nedaří nic zachytit.
”Nemám signál,” povzdechne si po chvilce José (hod na štěstí 9% a schová telefon.
Všem v okolí, prosíme o pomoc. Jsme v obležení. podaří se ti zachytit konečně něco validního na vysílačce.
José, co dělá jefe? zaslechneš na Josého vysílačce Paolu.
”Prolustrovává vysílačku, proč?”
Tohle by měl vidět.
”Co?”
Ten zkurvenej barák je celej obleženej!

Lucy nervózně přikývne, dojde ke dveřím a jakmile jí pokyneš, otevře dveře. Když se nic nestane (krom zaskřípání starých pantů), vejdeš do chajdy. Je prázdná. Lucy tě sleduje a když vidíš, jak povolíš tětivu, také nahlédne dovnitř.
”Vypadá to jako nějaký sklad,” pronese tiše, když vejde dovnitř. Jedná se o jednu velkou místnost, plnou starých a mnohdy i ztrouchnivělých polic a regálů. Všude možně se válí staré rozpadlé bedny a v jednom rohu místnosti najdete rozpadlou postel, stolek a židli.
”On tu fakt někdo žil,” podiví se Lucy a pustí se do prohlídky místnosti. I ty se pustíš do prohlídky. Ovšem nic moc toho nenajdete. Pár zpráchnivělých papírů, orezlé olejové lucerny (tři), pár orezlých krupáčů s rozpadlými násadami, dvě helmy s držákem na svíčku a pak nějakou zatlučenou bednu s nápisem, který časem vybledl do nepřečtení.
”Spousta harampádí,” povzdechne si Lucy, když odloží starou helmu. ”Co tam máš?” zeptá se tě a podívá se na bednu.

středa 31. května 2023
Amarillo, Texas, USA

Všechno předtím až čtyřicet dní potom...

Roswell, New Mexico

20 days before

That day

5 days after

30 days after

40 days after

Rodina na prvním místě 2

Snažil jsem se nepanikařit, ale být takhle venku, vzhledem ke všemu tomu nebezpečí kolem, mi to moc neusnadňovalo. Krytí keřů pomáhalo, i když samotný park byl...Děsivý. Udělal jsem dobře, opravdu moc dobře, že jsem dovnitř nešel. Měl jsem zlé tušení. A zdálo se, že bylo dobře ho následovat. Zdejší okolí bylo...plné nepřátel. Jistě, byli to nemocní lidé...Svým způsobem...Ale tohle už nebylo nic jiného než já versus oni. Byl jsem nejspíše jediná živá bytost široko daleko. Tihle...Tihle už živí nebyli. Neměl jsem čas přemýšlet nad tím, zda tam uvnitř někdo stále je. Někdo, kdo třeba nechce...žrát mrtvoly. Ta chňapající žena, ten chlap před několika dny. Byly už spíše jako nestvůry, než jako skuteční lidé. Ale přesto jsem si jeho smrt vyčítal.

Racionálně jsem věděl, že nejspíše nikdo těmhle lidem už nepomůže. Ale emocionálně jsem odmítal tomu uvěřit. Prostě jsem potřeboval vnímat nějakou naději. Naději, že třeba bratr...prostě utekl, a nechal vzkaz. Zatím jsem nikoho z těchhle lidí neznal. Ale co když takhle potkám Mattyho, Martinu? Ta myšlenka mě na chvíli donutila se zastavit. Nic strašnějšího jsem si nedovedl představit.

Dávám pozor na auta, poučen z minulosti, ale zdá se, že zdejší vozidla jsou prázdná a dokonce ještě se šťávou v baterii. U St. Martins mou pozornost připoutá sanitka, napálená do zdi zdejšího domu. Přikrčím se, a pozoruji situaci. Obsah je rozházený, uvnitř mrtvé tělo. Takže sanitka už nejspíše bude vyrabovaná. Lékařské potřeby se samozřejmě hodí vždy, ale to riziko... Navíc, já jsem nebyl žádný medik. Jistě, byl jsem hypochondr. Měl jsem teoretickou znalost o spoustě věcí, ale tady jsem měl tušení, že bych neměl pokoušet štěstí. Tři hostilní lidé jen kousek od sanitky tomu rovněž nepřidávaly. Nejspíše právě požírali někoho, kdo své štěstí zkusil. Polknu.

Srát na to pomyslím si, a zůstanu skrytý ve stínech a keřích. Postupně se vydám dále po Greenway street, směrem k E 39th Street. Můj odhad je, že to už musí být maximálně 50 - 100 metrů. Potom se musím vydat na západ...okolo kostela a úřadu...Když je uvidím, budu vědět, že jdu dobře pomyslím si. Můj předpoklad je, že tihle mrtví se budou raději věnovat mrtvole, než mě a tudíž nebudu pokoušet své štěstí. Taktika držení se v přírodě zatím vycházela, a tudíž se zbraní v ruce pokračuji rychlými přesuny mezi keři a stromy dále po Greenway. Snažím se nepoutat pozornost, držet se stranou, a být spíše potichu (Hod 7 + 2 (Moudrost) + 2 (Přežití)=11). Nespěchám. Jako u všech zvířat předpokládám, že rychlé a prudké pohyby většina predátorů vnímá nejsnáze. Tudíž se tomu snažím vyhnout. Měl bych si vytvořit nějaké maskování...Ale nemám na to v tuhle chvíli materiály...Až budu dál od nebezpečí pomyslím si.

Cesta „domů“

Jo, jasně, jako vždycky. Ale jsem rád, že jsme si takhle pro jistotu všechno vyjasnili a nic se tak v naší skupině nemění. Celkově jde vidět, že náš tým pořád dobře funguje, protože když dorazíme k prvnímu průseru, je Berks během pár vteřin nahoře na střeše a kryje nás. Postupně se rozestoupíme a opatrně pokračujeme k barikádě a MRAPu, který tvoří největší překážku v naší další cestě. Na velký čumák MRAPu leze první Jorsen a hned mě, ostatním, ale hlavně i Berksovi signalizuje deset nepřátel - no, nepřátel... pořád je ještě problém zvyknout si, že to nedávno byli normální civilisti - a já za chvíli vylezu za ním, abych se sám přesvědčil o tom, jak to vypadá za barikádou. „Zatím ne.“ promluvím tiše do interkomu zatímco se dívám dalekohledem na ulici před námi.

„Projeli bychom jen k dalšímu zátarasu, ulice je ucpaná nějakou nehodou nebo bůhvíčím. Lepší by bylo najít cestu kolem, tohle by nás stálo hromadu nábojů a taky bychom tam mohli zůstat.“ oznámím nakonec ostatním „Valdezi, mrkni do mapy na nějakou cestu kolem města. Klidně i kdybychom se měli kus vrátit...“ přikážu Valdezovi a čekám, s čím přijde. (hod za Valdeze 6 + 2 = 8) „Ok, než Valdez najde cestu, zkusíme přečerpat nějakou naftu z MRAPu do Humvee. Jorsene, kryj nás a Zuski, ty dones nějaký kanystr...“ rozhodnu a vzhledem k tomu, že Jorsenovi a Berksovi věřím, pustím se sám do otevírání nádrže a pak do nasávání nafty přes hadici, kterou dotáhl Zuski s kanystrem. (hod na technologii 13 + 2 = 15) Vysaju z MRAPu co nejvíc nafty se podaří, případně projdem i kabinu jestli nenajdeme něco užitečného a pak s naším Humvee zmizíme zpátky odkud jsme přijeli a zkusíme město objet někde bokem po polích. Přece jen má tahle kára výhodu v tom, že projede díky šnorchlu i mělčí řekou a lecjakým mostkem... Do města bych se nejraději vůbec nedostával nebo minimálně ne teď. Po cestě v autě ale zkouším průběžně ladit vysílačku jestli nezachytíme nějaké zajímavé vysvětlení (hod na technologii 7 + 2 =9)