Zabezpečení do budoucna

"Když ti život dá citróny, vykašli se na limču a běž si koupit pivo."

středa 31. května 2023
Roswell, New Mexico, USA

NOVÝ DOMOV

středa 31. května 2023
Clinton County, Kentucky, USA

Plán byl domluvený, vše bylo připraveno a vy jste se vydali na cestu. Na cestu, která by normálně, i s dopravou v LA zabrala tak čtyři až pět hodin. Ovšem nyní se vám protáhla, až to nebylo hezké.
První problém se ukázal ještě ten den, co jste vyrazili (cca dva dny po poslední návštěvě LA). Mileyin otec chtěl jet do Tijuany nejkratší cestou, takže přes LA, jenže hned na vjezdu do města byla postavená vojenská barikáda z pytlů s pískem a vozidel. Nehledě na to, že se nad celým městem vznášeli mračna kouře a už z dálky byla slyšet střelba zbraní. Museli jste se o kus vrátit a nabrat směr na Santa Claritu. Navigace vás vedla zpět do LA, přesněji do San Bernardina, ale tu cestu jste mo krátké konzultaci přehodnotili a nakonec to vzali přes Victorville a Palm Springs. Ovšem průjezd městem byl taky složitý, i přesto, že jste jeli po okraji.

Všude po silnicích byly vidět opuštěná auta, mrtví lidé a kráčející mrtvolky. Když jste viděli, jak to v Palm Springs vypadá, rozhodli jste se vykašlat na původní plán jet přes Tijuanu a radši jste to vzali kolem Salton Sea do Mexicali.

Další zádrhel byl na hranicích. Přesněji oním zádrhelem byla zeď, kterou kdysi nechal postavit Trump. Ne, že by se nedala nějak překročit, ale silnice vedoucí k hranicím byla tak zacpaná auty, že se to nedalo projet. Nezbývalo vm nic jiného, než pokračovat dál od zdi až do Arizony, kde jste se opět stočili na jih a až na příhodném místě se podařilo sjet do Mexica.

Nakonec jste skončili, po pěti dnech únavné jízdy, v kampu, kterému místní říkali Campo Los Pulpos. Nebyl to ani tak kamp, jako spíše malá osada z trailerů u pobřeží Kalifornského zálivu. Když jste dorazili, byla osada prázdná, nikde nebyla ani noha. K vaší smůle tu ale nebyla ani žádná loď, kterou byste mohli použít na svou cestu na nějaký z ostrovů, který se měl v zálivu nacházet. Největší problém ale spočíval v tom, že jste měli prázdné nádrže. Objížděk a vracení se bylo až moc a většina pump po cestě byla již prázdná.

”Co teď?” pronesl toho večera Adam, Mileyin táta.
”Půjdeme dál pěšky?” nadhodila Aubery, její matka.
”A kam? Vždyť tady v okolí nic není,” posteskla si Miley, nešťastně hleděla do mapy, kterou měla rozloženou na kapotě auta.

”Neboj se, niña, něco se najde,” usměje se na tebe matka. Ostatní mezitím dosnídají a rozejdou se za svojí prací, zatímco Lucy zamíří do pokoje pro své věci.
”Můžeme,” zaslechneš po necelých třech minutách za sebou. Když se ohlédneš, Lucy je za tebou s batohem na zádech a holí v ruce. Dojde ti, že je to násada od nějakého koštěte, nebo lopaty.

Vyrazíte do lesa, kterým beztak musíte jít, abyste se dostali k bývalému dolu. Lucy celou cestu mlčí, téměř křečovitě drží svou násadu a skoro až roztržitě se rozhlíží po svém okolí. Sice se přihlásila dobrovolně, ale jde na ní vidět jak je z toho všeho nervózní. Když pak nedaleko od vás praskne větvička, div nevyjekne a neuteče. Hned na to se ozve dupot tlumený měkkou lesní půdou a ty zahlédneš mladou srnu jak od vás prchá.
”Srna,” vydechne si Lucy, párkrát se nadechne a pak konečně pokračujete.
Když se konečně dostanete k dolu, zjistíš, že od vašeho odchodu uběhla už hodina. Chvílemi jsi i začínala pochybovat o tom, že důl najdete, ale pak se najednou objevil, schovaný mezi stromy a křovisky. Díra ve skále orámovaná dřevěnými vzpěrami s kolejnicí na zemi a starým rozvrzaným vozíkem položeným na boku. Samotný vchod byl zablokovaný několika prkny, které jen chatrně bránili vstupu.
”Izi?” klepne ti Lucy do ramene a ukáže kamsi do lesa. Čekáš snad cokoliv, ale když se otočíš, uvidíš jen starou dřevěnou chajdu.
”Mohlo by tam něco být?”

Když jsi odemkl celu práskače, menší hubený chlapík, který se v ní schovával, se přikrčil a jen co uviděl zbraň ve tvé ruce, stáhl se dál od dveří. Musíš ho z cely doslova vytáhnout.
”Hej, kam mě to vedete? No tak, co to děláte?” cloume sebou, snaží se ti vyvléct, nebo alespoň tě přinutit něco říci. Jenže s tebou to ani nehne. Dovlečeš ho k cele šéfa nácků, který se, pohodlně rozvalen, válí na své pryčně a cosi si čte. Jasně, šéf nácků, tvrdej holohlavej parchant a čte si. To, že je to časopis ve kterém je poměrně pěkná reklama na spodní prádlo je už vedlejší.
”Ne… to ne… to nemůžete…” začne namítat práskač, když ho přinutíš kleknout před jeho celou a náckovi šoupneš kudlu.
”No ne… dozorci přišli škemrat,” ušklíbne se skinhead, odloží časopis a jakoby znuděně se zvedne z pryčny. Pomalu se ohne, aby zvedl kudlu, kterou jsi mu prostrčil dovnitř a zkusmo přejede palcem po ostří.
”A co z toho budeme mít my? Broky v zádech?” ukáže špičkou nože na tvou brokovnici a pak se podívá na práskače.
”Oh Tonny, kdybys držel hubu,” povzdechne si, dojde k němu a položí mu ruku na hlavu. Pak ho chytne za temeno hlavy, tu mu více přirazí k mříži, načež mu velmi pomalu vtlačí čepel nože do tváře. Práskač se začne škubat, chce se vyvléci, ale nácek ho drží pevně. Párkrát nožem v ráně otočí, pak jej vyškubne a zatímco Tonny křičí bolestí, nácek si ho zvídavě prohlíží. Pak ho bodne několikrát do krku.
”Fajn… ale chci lepší žrádlo i pro kluky,” ušklíbne se, utře čepel nože o práskačovo triko a schová si ji za pas.

Matka na tebe koukala, viditelně přemýšlela o tvém nápadu někam utéci a ty jsi jí ve výrazu tváře viděl, jak bojuje s tím jen tak utéci a nechat vše tady. Viděljsi na ní, jak přemýšlela o přátelích. Znal jsi ji až moc dobře, abys věděl, že se bude snažit pomoci komu to jen půjde a to i v případě, že by měla ohrozit samu sebe.

Nakonec to bylo jak jsi čekal. Nechtěla odjet a nechat tu všechny známé a přátele. Chtěla jim pomoci, vzít je sebou. Ovšem horší bylo to, že nebyla příležitost jak jim dát vědět. Telefony nefungovali a pokud ano, linky byly zahlcené. Navíc na ulicích bylo čím dál tím více mrtvých, že už pomalu nebylo ani bezpečné někam chodit. Dokonce i vaši sousedi se zabarikádovali doma, zvláště po tom, co ti odnaproti, Martinsovi, se pokusili jít ven, snad pro zásoby. Viděl jsi starého Martinsona, David se jmenoval, jak vyběhl z domu, ruce olepené izolepou, na zádech prázdný batoh a v ruce synovu basebalovou pálku. Ze začátku to vypadalo nadějně. Teď se potloukal po ulici s ostatními mrtvými.

”Zajedeme pro Lorensovi, pro Martu a Timothyho a pak pro Brendovi,” ozve se najednou tvá matka. Když se na ni podíváš, spatříš ji oblečenou ve vycházkovém, na zádech batoh naplněný bůh ví čím a v rukou přepravku s několika květináči, v nichž roste bůh ví co.
”Marty táta má farmu, kousek na sever od hranice s Oklahomou, asi dvacet mil od Stratfordu,” řekne s jistou nadějí v hlase.

Držel ses pod stromy, poblíž keřů a namlouval si, že máš alespoň nějaké krytí. K obalamucení mozku a získání jakéhosi klidu to však stačilo, prozatím. Pohled do parku ti prozradil, že nejít tam bylo správné rozhodnutí. Tu a tam jsi zahlédl nějakou postavu, jak se klátila ze strany na stranu, ruce svěšené, ramena propadlá a hlavu nezvykle nakloněnou. Spatřil jsi i převrácený kočárek a nedaleko něj… radši ses odvrátil, věnoval svou veškerou pozornost cestě před tebou. I Greenway byla plná aut. Ne tolik, jako křižovatka, ale byli zde. Ovšem na rozdíl od křižovatky, zde byla vozidla prázdná, všechna s otevřenými dveřmi, některé ještě stále blikající.

Dostal ses na křižovatku Greenway a St. Martins Road, kde tě hned na první pohled upoutala sanitka nabořená do jednoho z domů. Zadní dveře sanitky byly otevřené a vnitřek vozu byl rozházený. Na podlaze ležela nějaká postava a podle zaschlé krve kolem ní jsi mohl hádat, že tam už pár dní leží. Co bylo horší, byly tři mrtvý klečící u něčeho na zemi před domem. Jeden z mrtvých na sobě měl oblečení záchranářů, další byl v jakési kožené bundě a třetí byla žena v noční košili. Všichni tři trhali a požírali něco, co jsi neviděl a zatím jsi měl štěstí, nevšimli si tě.

”Oukej, ty si šéf,” José jen obraně zvedne ruce, nasedne do auta a jakmile je vše připravené, dáte se do pohybu.
Nakonec se rozhodne pro cestu, kterou jsi vyznačil. Nabere směr na tř ista osmdesátku, pak se stočí na sto sedmdesát dvojku. Pak to stočí na osmdesát dvojku a jakmile přijde příhodná odbočka, sjede směrem na Buckeye. Do té chvíle chvíle bylo vše v pohodě. Tedy pokud nebereme v potaz opuštěná auta, tu a tam osamocený mrtvý nebo opuštěný vojenský checkpoint. Nic, co by vás mohlo nějak ohrozit. Ovšem jakmile se začnete blížit k Buckeye, je ti už z dálky jasné, že tu něco nehraje. A těžko říci, jestli za to mohl ten velký oblak prachu, zvuk sporadické střelby nebo několik kamionů přes cestu hned před tím malým odpočívadlem.
”Eh… jefe?” ozve se José a začne zpomalovat vůz.

”Takže jako vždycky, seržo,” zasměje se Berks a rozjede vůz.

”Jasně šéfe,” hned jak Berksovi řekneš co má dělat, popadne svojí zbraň, přesune se dozadu a vyleze z poklopu ven. Pak zabuší na střechu, aby dal vědět, že je na pozici. Zbytek chlapů jen přikývne a jakmile domluvíš, všichni, až na Berkse, vylezou ven. Všichni tři vojáci, jen opustí vozidlo, zalícní zbraň a začnou skrze mířidla prohlížet okolí. Když se zdá, že vám žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí, přejdete k blokádě. Valdéz se k vám postaví zády, aby viděl na cestu po které jste přijeli, Zuski jej o chvilku později následuje s o něco větším odstupem.

Jorsen na tebe kývne, že je připravený a Zuski se přesune blíže k vám. Jakmile dáš pokyn, Jorsen vyleze na stupačku MRAPu, nakoukne do auta a ukáže ti, že je vše v pořádku. Pak se vyhoupne na kapotu vozu a zaklekne se zbraní připravenou ke střelbě. Hned na to ti ukáže, že vidí deset cílů. Když tě uvidí, že se drápeš taky nahoru, pomůže ti a sám se přesune na střechu vozidla, které původně bylo osazeno střeleckou věží. Věž zůstala, ale kulomet tu není.
”Zlikvidovat?” zašeptá Jorsen, aniž by spustil pohled z cílů.
Ulice za blokádou je… divoká. I když, to je slabé slovo. Kam až dohlédneš, vidíš mrtvá těla (ležící na zemi), všude jsou opuštěná auta, byť netušíš proč. Pokud ale použiješ dalekohled, uvidíš že na křižovatce zhruba čtvrt míle před vámi je nahromaděno velké množství vozů, skoro jakoby se tam stala nějaká nehoda. Krom toho uvidíš, že po celé cestě je mnohem více pochodujících mrtvých, než jen těch deset co napočítal Jorsen.

NOVÝ DOMOV

středa 31. května 2023
Clinton County, Kentucky, USA