Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Days after

Příspěvků: 260
Hraje se Domluvený termín Odpisy: 26.-28.10.  Vypravěč Sathira je offlineSathira
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
George Walker - 23. března 2023 19:58
8115da4e63eb5697eb519a86fda15976e7325.png

30 Days After


neděle 21. května 2023
Crescent City, California, USA


Nesnáším nakupování. To si říkám. Když se vracím domů z posledního obchodu. Jsem ale rád, že jsem sehnal všechny zásoby v dostatečném množství. Doma sotva stačím nákup vyskládat a trochu si dáchnout, když se mi ozve seržant.

Vypadá to, že nadchází čas na kompletní uzavření věznice. To znamená, že vězni opustí svou celu leda, aby se nechali převést na marodku. Škoda, že v takovém režimu nemůžeme fungovat pořád… Sbalím si věci, pro jistotu na několik dnů, a vyrazím do práce. Když jsem potřeba, tak jsem potřeba...

V automatickém módu si to pohodově jedu po silnici, když tu mi někdo skočí přímo do cesty. Sakra! Sakra! Sakra! Trefil jsem ho? Ne, jsem přece dobrý řidič a mám dobré instinkty! Není možné, abych ho trefil! Nebo jen trochu! Stejně si za to může sám, takhle mi vlézt do cesty. Je to vlastně divné… Sakra! Tohle by mohl být pokus o průlom do věznice!

Sleduji postavu ve zpětném zrcátku. Uleví se mi, že nevidím žádnou krev. Pak se ta žena postaví. Je jasné, že to zranění hraje. Jinak by byla od krve... Vypadá přesně jak ty feťáci na těch videích. Feťáci zasra... Dobrá co teď? Co nám to jen říkali na tom školení?

Na nic nečekám a vyrazím. Rukou nahmatám telefon a vytočím vrátnici věznice. Tady dozorce George Walker. Mám tu krizovou situaci. Jsem na cestě do věznice. Za sjezdem na Lake Earl. Právě se mě nějaká žena pokusila zastavit skokem před vozidlo. Podařilo se mi jí vyhnout bez nehody. Vypadala, že je na drogách. Vyhlaste varování před pokusem o únos obsluhy věznice a informujte polici…"

O tom, že předstírala zranění se raději nezmíním. Dělalo by to jen problémy… A až dojedu, tak ten zadní blatník budu muset otřít...
 
Isabela Juana Sánchez García - 23. března 2023 16:58
osa278638850.jpg

30 DAYS AFTER


neděle 21. května 2023
Atlanta, Georgia, USA



"Že to dnes byl ale den, co?" Pronesu s pousmáním k doktorovi než se napiji kávy. Na práci jsem zvyklá, ale tohle bylo jiné. Starost mi trochu dělali ti pokousaní. Co se to děje, někdo běhá po městě a kouše lidi? Viděla jsem spoustu videí a divných věcí, ale něco jako "zombie" jsem si zkrátka nechtěla připustit. V hlavě zkrátka mám že se jedná o nějakou podivně šířící se infekci a nebo jde o nějakou novou drogu která dělá z lidí zvířata. Myslím že dokud to nevyhlásí vláda nebo něco, nebudu schopna věřit tomu že muertos, zombie, skutečně existují.

Vychutnávám si zbytek kávy, když v tom k nám přiběhne jedna sestra. Ihned položím kelímek a poslouchám. Jak to? S doktorem jsme odvedly dobrou práci a pacient byl až do teď v pořádku. Nikdy jsem se s ničím takovím nesetkala, ale zní mi to jako by skutečně mněl nějakou infekci na kterou nepůsobí ani antibiotika. Možná ji jen zpomalily. Ať tak či onak, vstanu a běžim s doktorem na pokoj. Sakra! Jdeme pozdě. Nemám ráda když k tomuhle dojde, ale bohužel se to občas stane. V tomto případě pochybuji že bychom něco zmohly i kdybychom tu byly včas.

"Ano doktore". Přikývnu. Pitvy jsou méně oblíbenou částí mé práce, obzvlášť po tom šíleném dnešku, ale co, doděláme to a snad už budeme moc jít domů.. Není nač čekat a tak se rovnou jdeme připravit. Když pak stojíme nad tělem, je mi toho ubožáka líto. Tohle byl opravdu neobvyklý případ. Pohlédnu na doktora, otočím se, zapnu diktafon a přikývnu.

Opět se mi ukazuje že i po tom všem co dnes bylo, doktor Rackhen je opravdu profesionál. Sleduji jak pracuje, dělám co potřebuje, když v tom doktor poukáže na zvláštní věc. To přeci není možné. Krev se nemůže srazit tak brzy. Ale má pravdu. Je to matoucí, ale co. Přikývnu a chci vzít nádobku na vzorek, když v tom se stane něco, z čeho se mi málem zastaví srdce! "Viděl jste to?" Ujišťuji se polekaně u doktora že mi z té únavy už nehrabe.. Jo, nervy, to bude ono. Části těla se mohou pohnout i po smrti pokud jsou správně stimulovány.

Opět se otáčím a beru si nástroje na odebrání vzorku, když v tom se to stane znovu. Strachy vypísknu a uskočím zpět. Tohle už není normální! Takhle citlivé nervy po smrti prostě nejsou! Chci doktorovi navrhnout že bychom to možná mměly nechat být, když v tom.. Scéna jak z noční můry. "Doktore!" Vykřiknu zděšeně když vidím co se děje. Ten.. Ten mrtvý.. On vstal a napadl doktora. Proboha, co se to děje?! Vteřinku nebo dvě jen tak šokovaně stojím. Pak se sklonim, vezmu pilku a začnu té.. věci, řezat krk! Má být sakra mrtvý, tak už na tom nezáleží! Nemám čas ani myslet, moje tělo jedná samo. Zbavit se té věci a zastavit doktorovi krvácení, na to se teď soustředím. Jakmile se mi to povede, vyvedu doktora ven a začnu volat o pomoc. Musím ho dostat na sál a pomoct mu! A.. Proboha. Budu pak muset vyhlásit karanténu, všechny pokousané oddělit od "zddravých", uvědomit ochranku a zavolat policii!
 
Nina Horsky - 22. března 2023 20:50
a22df457eab47e367dab1b1a788dfffe4781.jpg

30 DAYS AFTER


neděle 21. května 2023
Malibu, California, USA



Vzala jsem si z pokoje velkou sportovní tašku a začala do ní cpát všechny svoje věci které mi přišly pod ruku. Měli jsme být v karanténě, ale to neznamená, že bych nechtěla mít na výběr jen z pár kousků oblečení. A tak to jelo. Spodní prádlo, kraťasy, trička, taky svou oblíbenou voňavku, deodorant, další drobné věci z koupelny. V kuchyni to pokračovalo trvanlivýma potravinama...

Pak při tom všem lítání tam a zpět jsem si toho všimla. Budu v klubovně. Lístek jsem dala zpátky a vzala do ruky mobil abych zkusila Big Rocka vytočit. Když jsem to zkoušela dřív, aspoň to zazvonilo. Teď ale telefon hlásí, že volaný účastník je nedostupný. Ku.va fix! A mobil zastrčím zpátky do kapsy.

Pak to ale přišlo. Rychle jsem zaběhla za Miley, když na mě vyděšeně zavolala a já se s ní z okna koukala na to představení plné hrůzy. Ono sledovat nějakej film o zombie je jedna věc. Vidět to naživo je věc druhá. Měly jsme aspoň to štěstí, že nebyly vidět žádné detaily. Kdyby tomu bylo naopak, kdo ví, jestli by mi obsah žaludku zůstal tam kde má být.

Zavřu oči, udělalo se mi na malou chvíli špatně. Ono je to všechno posraná pravda! Oči zase otevřu abych se podívala na Miley. "To je v prdeli." Hlesnu jen tiše.

Teď jsem byla vděčná za to, že ten můj je fanouškem baseballu a tak jsem zaběhla mezi Rockovi věci abych vyndala pálku podepsanou Mookiem, který hraje za Dodgers. Možná ještě pár odpalů udělá.

"Pojď, jdeme za tvým tátou." Něco mi říká, že teď musíme držet pohromadě. A další co se mi honí hlavou je to, přesvědčit ještě Mileyiniho tátu abychom zkusili klubovnu. Nic víc, pak už jen zpátky do domu na pláž.
 
Amazonka - NPC - 20. března 2023 20:06
6618e6f0d23f53975ffd9dda71143aeb1827.jpg

30 Days After



neděle 21. května 2023
LA, California, USA



*Tak ako ostatní ani ja neznášam stráženie davu, našťastie to išlo celkom v pohode a po dvoch dlhých hodinách, plných hádok, som s troma kolegami dostala inú prácu.

Tak ako oni aj ja mám teraz zo sebou brokovnicu a gumené náboje. Netajím však to že viac by som sa cítila v pohode keby som mala u seba moju M4A1 a niekoľko zásobníkov ostrých.

Bežíme k obchodom kam nás poslali, keď mám do cesty vojde ten chlap. Keď zaútočí na Ciera nepríjemný pocit ma na chvíľku ovládne. Namieste Ciera vidím môjho brata. Do reality ma vráti až Harptonov výstreľ.*

"Nestrieľajte idioti!" *Zahriaknem ich možno až príliš tvrdo, ale nemám záujem na nás poštvať ten rozzúrený dav od Rampartu alebo iných miest, to by sme nemuseli zvládnuť. Nemám chuť čakať kým sa ten chlapík opäť pozviecha na nohy a zase zaútočí na niekoho z nás. Spomeniem si ako to bolo v tom videu a v niekoľkých ďalších. Beriem do rúk moju brokovnicu ale miesto mierenie, pokrikovania príkazov a strieľania, tomu chlapíkovi rovno jednu tresnem pažbou po hlave. A ak mu náhodou nestačí pridám mu ďalšiu. Keď už však mám istotu že nevstane pozriem na kolegov.*

"Si v poriadku Ciero? Uhryzol ťa alebo uškriabol?" *Neviem prečo ma zrazu napadlo pýtať sa rovno na toto, ale asi predpokladám že ak ten chlap bol zombík, tak prenášanie nákazy bude rovnaké ako v takmer všetkých filmoch a seriáloch o zombíkoch.* "Neviem čo si o tom myslíte vy traja, ale podľa mňa toto nedopadne dobre. Mali by sme vziať naše rodiny a vypadnúť s mesta kým sa dá." *To čo som práve povedala, síce hraničí s nelojálnosťou, zradou a demoralizáciou, čiže s vecami ktoré neznášam, ale na druhú stranu odvolávam sa na lojalitu k našim rodinám a je poznať že ak si budem mať vybrať medzi ochranou mojej rodiny a mesta, vyberiem si rodinu. Navyše nechcem čakať kým nejakého prestarnutého generála v Pentagone napadne na Los Angeles hodiť zopár sudov napalmu.*
 
Thomas Antonio - 20. března 2023 16:05
newcamouflageuniformforitaliannavydivers19083.jpg

30 Days After

Thomas

neděle 21. května 2023
poblíž Grónska, Grónské moře

Dívám se na kapitána trochu překvapeně. Sice si nikdy nijak zvlášť neliboval ve řvaní, ale zároveň jsem ho nikdy neviděl takhle nejistého. „Chodící mrtvoly? Co je to sakra za blbost?“ sám nevěřím tomu, co říká a chápu, že tohle chlapům neřekl oficiálně. Dívali by se na něho jako na blázna a nebyl by první kapitán ponorky, co se z toho všeho scvoknul. I když na něm nevidím žádné příznaky. „To si jako někdo myslí, že udělají navíc cvičení ve stylu podělanýho Walking Dead?“ zeptám se nevěřícně. No, uvidím, co mi řekne Frank...

Nakonec na mě přijde řada v komunikačním centru. Sice to trvá, ale nakonec počítač potvrdí, že spojení bylo navázáno. Nikdo to ale na druhé straně nezvedá, což je pro mě něco nepředstavitelného. Jak to zatraceně může na celé základně nikdo nezvednout. V komunikačním centru tam vždycky bylo nepřetržitě minimálně deset chlapů. Tohle smrdí akorát nějakým kurevským průserem... Nakonec se na to vykašlu a zamířím za ostatními chlapy z družstva. Postupně po nich přejíždím pohledem a z toho, co vypráví, nejsem o moc moudřejší. Když zmíní Rusko a Ukrajinu, vzpomenu si na ten nový fet, co se tam prej rozmáhá... „Rusáci? Že by se jim ten krokodil nějak vymknul z ruk?“ vybavím si i jméno, které tomu fetu určili.

Buď jak buď, následující dny teprve ukážou, co se ve Státech skutečně děje. Z komunikačního centra bylo občas slyšet řev jak se náš kapitán dohadoval s veliteli zbývajících lodí flotily, ale nikdo nebyl schopný nějak konečně rozhodnout. Z Norfolku ale přišel rozkaz k návratu, který tohle cvičení ukončil, takže se nakonec všichni shodli na tom, že by se tenhle rozkaz měl respektovat a až se dostaneme blíž k vlasti, zařídíme se podle toho, co objevíme. Ponorka i další lodě ve flotile mají dost zásob na to, abychom se o sebe chvíli postarali sami, ale každý z nás zná ty filmy a seriály. Pokud fakt po světě chodí mrtvoly, nedá se před nima nikde schovat na trvalo...

 
Morris Blackshaw - 20. března 2023 12:00
beznzvu5122.jpg

30 Days After



neděle 21. května 2023
Baltimore, Maryland, USA


Když jdu po Baltimorských ulicích, cítím strach. Kam jsme to dopracovali, kam. Ještě, že jsem si vzal ten nůž. Samozřejmě, zdánlivě se nic neděje. Což by mi mohlo dávat určitý pocit útěchy. Nepotkávám žádné oživlé mrtvoly, nikoho takového. A to mě trochu uklidňuje. Dokonce se zdá - a to byla upřímně moje větší obava - že tu zatím nejsou ani žádní rabující. No, je otázka, jak je to v jiných částech města. Musím si nakoupit potraviny do zásoby...Bůh ví, kdy se zase dostanu do krámu... Pomyslím si. Samozřejmě, nejdříve zkouším to, co je nejblíž. Večerky, potraviny. Zaklel jsem, když jsem viděl ceduli, na které byl napsán prostý nápis ,,Zavřeno". Znamenalo to jediné, jít do Giant Store. To byla logická volba, bylo to nejblíž. Velký, obchodní dům. To mi tak ještě scházelo.

Vyrazil jsem tam pěšky. Jiná cesta mi nezbyla. Autobus nepřipadal v úvahu, musel bych na něj čekat déle, než bych tam došel. A navíc jsem nedokázal jen tak sedět a čekat. Tohle všechno...Nelíbilo se mi to. Byl jsem ve stresu. Potřeboval jsem být v pohybu. Nesnáším to tady venku. Nesnáším. Co když se mi něco stane? pomyslím si, a promnu si ruku.

V obchodním domě bylo samozřejmě plno lidí. Hlasitě jsem polkl. No jasně, že všichni měli stejný nápad I když byli všichni spořádaní, panika tu byla znát. Lidé kupovali mnohonásobně víc, než obvykle. Nebyl jsem naivní, i já jsem si nakoupil do zásoby. Nechtěl jsem s nimi mluvit. Nechtěl jsem je ani poslouchat. Bylo jich tu hodně. Co když je někdo z nich nemocný? Ta myšlenka mě děsila. Hodně mě děsila.
Ale nenaplnila se.

Cestou domů jsem byl už o poznání více v klidu. To nejhorší mám za sebou, a proběhlo to vlastně hladce. Možná jsem se nechal trochu unést pomyslím si. No jo, klasický Morris řeknu si. Pěší trasu jsem měl už taky prošlou, takže mi bylo jasné, že se nic nestane. Téměř nikoho jsem nepotkal - ostatně, kdo v Americe chodí pěšky.

Ale to byla naprosto naivní myšlenka. Křik a pláč jsem slyšel okamžitě, a stuhnul jsem. Netrvalo dlouho, a viděl jsem, odkud přichází. Že by nějaký pokus o znásilnění? napadne mě, zatímco zůstanu stát na místě. Cítím, že se začnu potit a třást.

Ty zmrde, naval prachy! Dělej! Naval to!

Jeho hlas mi zní v hlavě pořád. Nikdy se nenašel. Bůh ví, kdo to byl, ale tenhle chlap mi ho dost připomínal. Tihle lidé...Jsou nebezpeční. Cítil jsem se, jakože se asi pozvracím. Musím pryč. Musím pryč. Bože musím pryč... To mi kolovalo v hlavě. Začal jsem brečet. Proč se mi tohle děje? Proč? Proč? Měl jsem strach. Ohromný strach. Ale co ta žena? Přece jí tu nemůžu nechat. Nejsem přece zbabělec.

Začnu se třást. Hodně. Padnu do kolen. ,,Kurva, kurva, kurva" začnu si říkat nahlas.

Ty zmrde, naval prachy! Dělej! Naval to! I když jsem mu to dal, tak mě zbil, pořezal, ublížil mi. Ponížil mě, a já jsem s tím nedovedl udělat nic. To jsem opravdu tak slabý? pomyslím si a vztekle stisknu pěsti. Začnu hyperventilovat. ,,Kurva, kurva kurva! Nechte nás už kurva bejt!" zařvu, vytáhnu nůž, skočím na chlapa, strhnu ho ze ženský, a bodám ho přímo do hlavy. ,,NECHTE NÁS BEJT! PROČ KURVA FURT LIDEM UBLIŽUJETE! PROČ! PROČ! PROČ!" řvu, zatímco no něj bodnu zuřivě ještě několikrát.

Ha, ty zmrde! To mi tehdy řekl, a plivnul na mě, zatímco jsem ležel na zemi. Nesnáším ho. Nesnáším. Nesnáším tohle všechno. DEJTE MI POKOJ! MYSLÍTE SI, ŽE NA TO KURVA NEMÁM?

,,Proboha..." vydechnu, když se divám na rozbodaný obličej před sebou. Ruce, tělo, i klín. Všechno je od krve. Zahodím nůž stranou.
,,Proboha...vždyť já ho zabil...Proboha..." vydechnu ze sebe, zatímco se přetočím a začnu zvracet vedle sebe. ,,Proboha...To je konec...To je konec...To je konec..." začnu si opakovat furt dokola mezi zvracením. Celý se třesu. Jakmile dozvracím, začnu teprve znovu vnímat ženu.
,,Jste v pořádku? Proboha, jste v pořádku?" zeptám se jí. ,,Já nejsem vrah...Prosím vás...Já nejsem vrah..." zdůrazňuji. ,,On vám chtěl ublížit...Já to taky zažil...Já...proboha..." melu páté přes deváte. ,,Já nechci do vězení...Musíte jim říct, že jsem vám chtěl pomoct..."

 
Vypravěč - 19. března 2023 15:59
vyprav868.jpg

30 Days After


Isabela


neděle 21. května 2023
Atlanta, Georgia, USA



Připozdívalo se a tobě se pomalu blížil konec šichty. Měla jsi za sebou deset hodin intenzivní práce a tak jsi mlela z posledního. Dokonce i na doktoru Rackhenovi byla již znát únava. A to ho čekalo ještě dalších čtrnáct hodin práce. Teď jste seděli v kantýně a dopřávali si krátký odpočinek. Byl to zvláštní den. Po prvním příjmu pokousaného jich bylo ještě několik. Podobné případy, jiná místa. A mezi tím spousta “všedních” zranění, které byli více obvyklejší, než toto. Zdálo se ale, že je vše v pořádku. Pokousaní byli řádně ošetřeni, dostali antibiotika a nevykazovali žádné známky nějaké nákazy. Jenže to se mělo brzy změnit.

”Doktore, máme problém,” vlítla do kantýny sestra, která měla dohled nad přijatými pacienty.
”Co se děje?” Rackhen k ní zvedl unavený pohled.
”Já… netuším pane. Ten pacient z rána, ten s pokousaným krkem, ještě před chvílí se zdál v pořádku, ale teď mu vylétla horečka a nám se nedaří ji srazit.” To už byl Rackhan na nohou a ani ti nemusel říkat, abys šla s ním.
”Jak vysoká?”
”Čtyřicítka a stoupá. Už jsme ho zabalili do chladících dek, ale pořád stoupá.” Utíkali jste chodbou, všichni vám uhýbali. Když jste doběhli do pokoje, bylo tam už několik sester a zdravotníků. Doběhli jste ale pozdě, přístroje akorát ukazovali zástavu srdce. To si zdravotníci samozřejmě nenechali líbit a hned se pustili do resuscitace. Jenže ani ta nepomáhala.
”Nechte toho,” povzdechl si smutně doktor, ”čas smrti: Sedmnáct dvacet pět. Uvědomte prosím rodinu.”
”Nikoho neměl.”
”Ah… v tom případě jej prosím odvezte do márnice, rád bych udělal pitvu. Slečno Garcíová, budete mi asistovat.”

Bylo to zvláštní. Ještě před hodinou, kdy jsi ho naposledy kontrolovala, se zdál v pořádku. Zotavoval se dobře, vypadalo to, že antibiotika zabrala. Teď ležel na kovovém stole s holou hrudí a malým kouskem látky přes bedra, zatímco ty jsi nad ním stála v zeleném plášti s rouškou, rukavicemi a lékařskou čepicí na hlavě a proti tobě stál doktor stejně oděný a se skalpelem v ruce.
”Nuže, začneme,” povzdechne si doktor, hlavou ti pokyne abys zapnula diktafon a jakmile mu to potvrdíš, pustí se do práce. Kdyby to nebyla pitva, řekla bys, že sleduješ umělce. Doktorovi tahy byly přesné a plynulé.
”Muž, třicet dva let, dvacet minut po úmrtí. To je zvláštní,” začne doktor s diktátem, když se zarazí. Podíváš se na něj, pak na jeho ruce a ihned si uvědomíš, co je zvláštní. V takto krátkou chvíli po smrti by měla krev alespoň trochu vytékat, jenže tady nevytekla ani kapka. ”Dvacet minut po ohlášení smrti subjektu nevytéká žádná krev. Podržte mi to tady,” požádá tě doktor, když odhrne kus kůže. ”Zvláštní. Krev se zdá sražená. Odeberte prosím vzorky, sestři,” požádá tě a otočí se, aby si vzal pilku na kosti. V tu chvíli se stane cosi zvláštního. Tělo sebou cukne.
”Pravděpodobně poslední záchvěvy nervů,” uklidní tě doktor, když mu tu skutečnost oznámíš. Pak zapne pilku a pustí se do řezání hrudního koše. A tělo sebou znovu cukne, tentokrát mnohem silněji. ”Sakra…” uleví si doktor, když polekaně odskočí od těla a pilka mu vypadne z ruky na zem. Oba chvíli pozorujete tělo, ale to jen nehybně leží. ”Zvláštní,” poznamená a ohne se pro pilku. V tu chvíli se mrtvému otevřou oči a z jeho úst se ozve chropot. Jen co se doktor zvedne s pilkou, oživlý se zvedne a sáhne po doktorovi. Doktor jen překvapeně zalapá po dechu, zatímco jej oživlá mrtvola chytne a zakousne se mu do krku. A vůbec nehledí na to, že mu pilka mezitím trhá břicho na cucky.


 
Vypravěč - 19. března 2023 15:58
vyprav868.jpg

30 Days After


Thea


neděle 21. května 2023
LA, California, USA



Jak jsi čekala, dav byl opravdu nasraný. Povolali vás k hlídání nemocnice Good Samaritan na rohu Šesté a Lucasovi, že prý jsou na maximu kapacity a lidé se tam stále více shrocují, aby se jim dostalo ošetření. Už jenom dostat se tam byl téměř nadlidský úkon. Všude v ulicích byli lidé, všichni hlasitě křičeli, házeli po vašich vozech různé věci, ale zatím neudělali nic většího, čím by si zasloužili pozornost. Navíc, v ulicích byli snad všichni policisté, co jich LA mělo.

Situace před nemocnicí byla opravdu nepřehledná. Všude se tísnilo spousta lidí, všichni se domáhali ošetření nebo nějaké jiné péče, jeden křičel přes druhého a tu a tam došlo i k nějaké bitce. Policisté a ochranka nemocnice si vskutku oddechli, když jste dorazili a převzali iniciativu. Seržant se okamžitě pustil do vytyčování perimetru a organizaci toho nepořádku tady. Šlo vidět, že v tom má praxi, protože brzy bylo parkoviště vyčištěné a zdravotníkům bylo na něm umožněno zřídit mobilní ošetřovnu. Dokonce i dav lidí se trochu uklidnil, když zjistil, že jim bude poskytnuta pomoc. I tak ale byla vaše přítomnost stále nutná.

Už asi dvě hodiny jsi hlídala svůj perimetr, napomínala lidi a tu a tam ukončila nějakou rvačku ještě dříve, než stihla začít.
”Taylorová, Willsone, hlaste se,” ozve se z vysílačky seržantův hlas a tvůj parťák na tebe jen překvapeně koukne.
”Slyšíme jasně a zřetelně,” odpoví mu Willson.
”Dostali jsme hlášení, že v nedalekém obchodě, dva bloky odsud, probíhá rabování. Vezměte si to na starosti. Cestou se k vám připojí ještě Ciero a Harpton.”
”Rozumím, vyrážíme,” odpoví mu do vysílačky a s pokrčením ramen a kývnutím hlavy tvým směrem, se vydá se na určené místo. Ani ne o minutu později se k vám připojí zbylí dva policisti.
”Dva bloky? Tam je Home Depot a Food 4 Less plus ještě nějaký menší kšefty, co vím,” ozve se Harpton, když se s vámi setká.
”Že by masivní slevy?” zavtipkuje Ciero.

I přes to, že je to sotva slabých devět minut chůze, všichni radši přidáte do kroku. Když procházíte kolem stanice Rampart, naskytne se vám pohled na další dav lidí a jen hrstku policistů, kteří se je snaží uklidnit. Pomoci jim ale bohužel nemůžete, nebo alespoň ne hned.
”Seržo? Vypadá to, že chlapci z Rampartu mají problémy,” ohlásí to Willson, ale dostane se mu zamítavé odpovědi. Prý se to bude řešit postupně. Bez dalších komentářů pokračujete dál. Probíháte zrovna kolem několika obchůdků, jen několik metrů od cílového místa, když tu se najednou z jedné uličky vyvalí chroptící člověk. K Cierovo smůle mu otrhaný a špinavý chlapík vletí přímo do cesty a oba se srazí. Následuje pár kotrmelců, několik nadávek a prudké brždění ostatních.
”Kurva, sakra… ježiši. Omlouvám se vám, pane. Jste v pořádku?” Ciero se hned začne starat, začne chlápkovi pomáhat na nohy, ale ten nijak nereaguje. Jen zachroptí a jen co se k němu Ciero přiblíží, chlápek na něj vystartuje, chytne ho za ruku a pokusí se mu do ní zakousnout.
”Do hajzlu… hej, pust mě… slyšíš ty magore? Ježiš,” zareguje překvapeně a jednou tvrdou ranou pěstí chlápka srazí k zemi. ”Kurva drát, viděli ste to?” odplivne si a začne si prohlížet ruku. Naštěstí se mu nic nestalo, látka bundy a chrániče ho ochránili. Chlápek se mezitím s chropotem nemotorně zvedá ze země a jen co se mu to povede, opět se vrhá na Ciera.
”Hej, nechte toho, slyšíte?” zareaguje Harpton, stáhne z ramene brokovnici (s nesmrtícími náboji) a zamíří na chlápka. Ten ale nereaguje a dál se sápe po Cierovi, kterému se daří uhybat.
”Okamžitě si lehněte na zem, ruce a nohy od sebe,” přidá se s brokovnicí i Willson. Ciero chlápka opět odstrčí a i on si vezme brokovnici.
”Policie, okamžitě na zem, nebo budeme střílet!” zařve Ciero. Chlápek stále nereaguje. V tu chvíli Harpton vystřelí. Gumové projektily opustí hlaveň zbraně a zaboří se útočníkovi do břicha. Toho rána odhodí pár metrů vzad a srazí jej na zem. Netrvá dlouho a chlápek se opět zvedá a potácí se směrem k vám.


 
Vypravěč - 19. března 2023 15:58
vyprav868.jpg

30 Days After


George


neděle 21. května 2023
Crescent City, California, USA



Už jen nákup byl celkem výzva. V Crescent City byl zatím sice klid, nebo alespoň tu nebyli nepokoje, ale i tak bylo celkem náročné něco, cokoliv nakoupit. Videa měla, zdá se, na lidi velký vliv a všichni se rozhodli udělat to samé co ty. Připravit se na nejhorší. Proto abys vůbec natankoval plnou a ještě do kanystrů jsi musel skoro za město, léky, inu to bylo možná ještě horší, ale po tom, co jsi objel celkem čtyři lékárny, měl jsi to, co jsi chtěl v alespoň slušném množství. I tak toho nebylo moc. S jídlem a toaleťákem to bylo o něco lepší, ale ne nejlepší. I tak jsi musel objet alespoň dva obchody, než jsi sehnal množství, které ti připadalo dostatečné.

Byl jsi doma z nákupu sotva hodinu, když ti zazvonil telefon. V něm se ozval tvůj seržant, který tě s omluvami žádal, abys přijel do práce. Situace se prý zhoršovala, vězni se nějak dozvěděli, co se venku děje. Jistě, to, že jsou venku nějaké nepokoje už věděli, byť ne všichni. Zprvu se to dozvěděli jen ti z nižšího stupně, jenže teď se to rozneslo i mezi ostatní a situace se začala vyostřovat. Věznice potřebovala všechny lidi, takže došlo i na tebe.

Netrvalo ti dlouho obléci se, sednout do auta a vyrazit. Ani ne po třinácti minutách jízdy jsi už sjížděl ze sto jedničky na Elk Walley Cross a pak hned na Lake Earl. Pak zbývalo jen nějakých sedm osm minut cesty a byl jsi v práci. Nebo byl bys.
Stalo se to sotva míli před věznicí, jen kousek před křižovatkou, kde se křižovala Bachelor road, Maeghan Way a Lake Earl Drive. Blížil ses ke křižovatce, na tachometru pohodovou šedesátku, když tu se z lesní cesty vypotácel nějaký člověk, tobě rovnou pod kola. Jen tak tak jsi se mu vyhnul i když jsi měl pocit, že jsi ho chytil minimálně zadním blatníkem. Jediné štěstí bylo, že proti tobě zrovna nikdo nejel.

Když ses konečně z toho šoku vydýchal a podíval ses do zpětného zrcátka, spatřil jsi tělo ležící na silnici. Zvláštní ale bylo, že jsi nikde neviděl žádnou krev. Chvilku jsi sledoval tělo v zrcátku, zvažoval, jestli máš vystoupit, nahlásit to, nebo prostě jet, když tu sebou tělo cuklo. Pak ještě jednou až se nakonec, celkem nepřirozeně, postavilo. Poznal jsi, že je to žena, ale cosi na ní bylo zvláštní. Možná ten způsob chůze, kdy levou nohu šourala za sebou, nebo možná lehce nakloněná hlava k pravému rameni, či snad až nepřirozeně bledá pokožka. Tak jako tak, žena se blížila k tvému autu.


 
Vypravěč - 19. března 2023 15:58
vyprav868.jpg

30 Days After


Morris


neděle 21. května 2023
Baltimore, Maryland, USA



Bydlel jsi v klidné části Baltimoru, nedaleko univerzity, což někdy byla výhoda, jindy zase nevýhoda. Pro tebe ale spíše ta výhoda. V okolí se pohybovali hlavně studenti a vzhledem k tomu, že nedaleko byla univerzita, byl zde i klid a celkem bezpečno. Ač stát Maryland nevyhlásil karanténu a jen svým občanům doporučoval zůstávat radši doma, většina lidí si to brala k srdci a tak jich moc v ulicích nebylo. I tak jich bylo na tvůj vkus až moc.

Co se obchodů týče, měl jsi na výběr několik možností, buďto zkusit nějaké menší obchůdky v ulicích, kde ale hrozilo, že neseženeš to, co bys potřeboval, nebo se trochu projít a zamířit do nějakého většího obchoďáku, což zase znamenalo potkat více lidí. Ovšem po tom, co jsi zjistil, že malé obchůdky jsou z většiny zavřené, nezbylo ti nic jiného, než zamířit do třináct minut chůze vzdáleného obchoďáku s názvem Giant Food. A nebo sednout na bus, který stále jezdil.

Ať už sis vybral jakýkoliv způsob dopravy, nějak ses dostal k obchoďáku, kde se tvé obavy jen potvrdili. Byl plný lidí. Ovšem na rozdíl od jiných měst, lidé zde tolik nebláznili. Sice měli větší nákupy než bylo obvyklé, ale byli spořádaní, nehádali se a tak se to dalo celkem i přestát. I tak jsi svůj nákup zkrátil jak jen to šlo.

S plným batohem ses vydal zpět domů. Zpět jsi ale musel pěšky. Bus ti ujel chvilku před nosem a další jel až za dlouhých patnáct minut. Vyrazil jsi tedy po ulici zpět do svého domu. Ulice byly prázdné, jen tu a tam jsi zahlédl nějakého člověka a nebýt té vtíravé myšlenky, že se venku něco děje, byla by to i celkem pěkná procházka. Dokud jsi tedy nedošel do zhruba poloviny cesty. Došel jsi zrovna na kraj knihovny, za kterou vedla malá ulička a z té uličky jsi zaslechl nějaký povyk. Když jsi tam nahlédl, spatřil jsi mladou dívku zády přitisknutou ke zdi a na ní se tlačil nějaký chlápek, který po ní chňapal zuby. Dívka křičela, prosila o pomoc a snažila se muže ze sebe shodit. Dokonce jej i párkrát kopla do rozkroku, ale nezdálo se, že by to chlapíka nějak rozladilo. Ten prostě jen dál chroptil a tlačil se na dívku, která až plačtivě prosila o pomoc.


 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.10314798355103 sekund

na začátek stránky