Dívka si tě trochu nervozně prohlíží, zatímco chlapík vás oba sleduje.
”Já… já… znám Petra… je to můj spolužák,” vykoktá dívka a tobě je hned jasné, že je víc, než jen spolužák. Alespoň z její strany.
”Tady každopádně nejsou,” promluví znovu chlapík a omluvně pokrčí rameny. Poté se otočí a zamíří kamsi mezi lidi.
”Vy jste jeho strejda? Jdete za nimi?” zeptá se tě a upře na tebe pohled.

Zabezpečení do budoucna

středa 31. května 2023
Buckeye, New Mexico, USA

Rodina na prvním místě

Vejdu dovnitř, a vše se zdá v pořádku. Je tu hodně lidí, jakési shromáždění. Zdá se, že jde o lidi z okolních budov. To mi vzápětí potvrdí jeden z rezidentů. ,,Je to můj bratr..." řeknu prostě, a jdu mezi zdejší lidi. Jsem trochu uklidněnější, i když to, že to tu bude k ničemu, mi na klidu nepřidá. Začnu pracovat na konceptuální strategii, jak se dostat z této situace.
Budu muset někoho z nich ideálně přesvědčit, aby se mnou jel aut... pomyslím si, ale v tu chvíli se objeví mladá dívka, které zdá se jediné jméno Blackshaw něco říká. Vůbec jí ale neznám. Vypadá zhruba ve věku Petra. Možná nějaká jeho spolužačka?
,,Ano, ano!" řeknu s nadějí v hlase. ,,Matthew Blackshaw, to je můj bratr. Má ještě manželku Martinu a syna Petra Blackshaw. Vy je znáte? Víte nich něco?" zeptám se s nadějí v hlase. ,,Vím, že tady nebydleli, snažím se dostat k nim domů, ale nemám auto. Je to ale přeci jenom pořád daleko. Ale doufal jsem, že tady někde by je někdo mohl znát, když je tu tolik lidí...Jste jako komunita přímo po cestě" řeknu střídavě dívce i tomu chlapovi.

Zabezpečení do budoucna

středa 31. května 2023
Buckeye, New Mexico, USA

NOVÝ DOMOV

středa 31. května 2023
Clinton County, Kentucky, USA

Cesta domů

neděle 04. června 2023
Girvin Road, Jacksonville, Florida

Děcka nám zatím ještě nevěří, čemuž se vlastně ani nedivím, ale když jim jídlo podá Anna, vezmou si ho a věřím, že se to časem zlepší. Přece jen, teď budeme muset chvíli fungovat jako skupina, což se snad brzo srovná. Bůhví, co uvidíme na základně, ale podle toho, co jsme zaslechli a viděli z ponorky, moc nevěřím tomu, že by základna jako celek ještě fungovala. Možná někdo schovaný ve skladech nebo tak, ale perimetr už byl určitě narušený a obrana prolomená, takže pokud nepadla celá, minimálně její většina už určitě není pod kontrolou a tudíž se budeme muset dovnitř probojovat a doufat, že rodiny chlapů tam někde najdeme...

„Není za co.“ odpovím jen Anně. Jídla máme dost - prozatím - takže není důvod s ním nějak přehnaně šetřit a je mi jasné, že se pár dní pořádně nenajedli... „Opravdu nechceš?“ zeptám se pak Marie, když stojíme venku a zapaluju si cigaretu. Vypadá, že by ji potřebovala, ale nutit jí ji nebudu. Pohledem ocením, jak zkontrolovala okolí, ale já sám nechávám pušku na popruhu a pistoli v pouzdře. Už jsem se díval když jsme zastavovali a vzhledem k tomu, že tady není moc míst, kde by se mohl někdo schovávat, nepokládal jsem za nutné to opakovat. Pak ji už jen nechám vyprávět a pozoruju, jak se ta před chvílí ještě silně vypadající ženská začíná třást a schovávat se do sebe. „Jasně... Nikdo tomu nevěřil a když už jo, bylo pozdě...“ odpovím jen tiše, když mi to popisuje. Přesně jako ve filmech... A když pak proti vám jde váš kámoš, co jste ještě včera spolu nastupovali do služby, nechce se střílet. Nechce, dokud není příliš pozdě... představuju si jen, jak to muselo být hrozné pro ni, která musela udržovat pořádek. My se s tím asi nesetkali, ale co na základě? Tam jsme měli spoustu přátel a známých...

Přejdu k ní blíž, položím jí ruku na rameno a krátce stisknu. Nevím, jak na to bude reagovat nebo tak, takže nikam dál nezacházím. Jo, líbí se mi, ale tohle není ideální místo na navazování hlubších vztahů... „Nebudu ti slibovat, že to bude lepší. To prostě nejde. Ale slibuju, že tebe ani Annu s děckama neopustíme. Teď patříte k nám.“ oslovím ji a snažím se ji uklidnit. Věřím, že se vzpamatuje a bude fungovat, ale teď se potřebuje svěřit a dostat to ze sebe. Na lodi jsem to viděl mockrát, zvlášť u nováčků, ale nikdy to nebylo v až tak vypjaté situaci. Je rozdíl střílet na nepřítele a na lidi. Ještě před chvílí normální.... Ještě chvíli si povídáme, než se všichni nějak dají do pořádku, zkontrolujem auto a pokračujeme v cestě.

Vysílačka jen staticky praská, ale nic se neozývá. Tom na tebe vyděšeně kouká, sám zkouší vysílačku, ale jen bezradně kroutí hlavou.
”Jasně. Nějak je zabarikáduju, ty běž,” přikývne nakonec a ještě než odejdeš, zahlédneš ho, jak hledá něco, čím by dveře, které se začínají znatelně otřásat, zabarikádoval.

Probíháš věznicí, převážně pak prostory pro personál, takže nevidíš, co se kde děje. Doběhneš do jídelny, ale tam nikdo není, tak rovnou zamíříš ke dvoru, kde se měla celá událost udát. Už z dálky poznáš, že se na dvoře něco děje. Neslyšíš hluk bojů, ale práce. Dojde ti, že s plánem už začali, zatím ale jen vězni kopou hroby.

Dwika najdeš na jednom z ochozů, jak s puškou na rameni obchází kolem, hlídá trestance a kontroluje své muže. Když tě zahlédne, zastaví se a po krátkém zaváhání se vydá za tebou.
”Georgy, co se kurva děje? Proč to máme zastavit?”

Vyběhnete před budovu, abyste se podívali co se stalo.
”No do hajzlu,” vydechne Timothy, zatímco oba dva sledujete obří ohnivou kouli zvedající se z nedaleké benzinové stanice. To by ale nebylo jediné. To horší je, že se z širého okolí začnou stahovat mrtví, přilákáni zvukem a plamenem. Timothy se hned otočí a rozběhne se zpět do bytu, nejspíše aby je popohnal.

Ještě nějakou chvíli trvá, než vylezou z bytu. Když konečně vyjdou, jsou ověšeni kufry, že sotva jdou. První jde Timothy, za ním Marta a tvá matka skupinku uzavírá. Zrovna prochází kolem prostředního bytu, když se dveře vylomí a z nich se vyvalí trojice mrtvých. Jeden z nich skočí na Timothyho a zbývající dva padnou na Martu. Tvá matka se rozječí, ale než stihneš jakkoliv zareagovat, Timothy se svého zbaví a vrhne se na pomoc Martě. Jednoho z mrtvých odhodí, druhého skopne, pomůže jí se zvednout a urychleně ji táhne pryč z ochozu. Čeho si on nevšiml, ale ty to vidíš moc dobře je, že toho jednoho mrtvého odhodil na tvou matku. Ta spolu s ním spadla na zem a nyní se ho snaží zbavit. Ty ale až moc dobře vidíš, jak do ní mrtvý boří své zuby. A Timothy s Martou mezitím utíkají k tvému autu.

”Neměla bys jít sama,” řekne starostlivým tónem, jakmile uložíte dynamit. ”A už vůbec ne pěšky,” dodá a podívá se na tebe. ”Půjdu s tebou. Naobědváme se, vezmeme si nějaké zásoby a vyrazíme,” rozhodne se nakonec a nezdá se, že by si to nechal rozmluvit.
”Ohlídat to může José, seznam co potřebujeme sepíšeme spolu,” dodá ještě a pak s úsměvem zamíří zpět do spodních pater domu (dynamit se vám podařilo uskladnit na půdě).

Svou matku najdeš, spolu se sestrou, venku před domem, jak stále okopávají půdu. Zrovna ve chvíli, kdy se blížíš, slyšíš jak tvá matka plísní sestru aby to dělala pořádně.
”Musíš pořádně, Emílio. Když to budeš rochňat jen takhle z vrchu, ničemu to nepomůže!”
”Mami…”
”Žádné mami, dělej to pořádně, nebo budeš bez oběda!”

Sarah s Josém odjedou od odpočívadla (část mrtvých se za nimi začne otáčet hned jak nastartují motor), zastaví půl kilometru východně od staveb, vyloží náklad a jakmile se dostanou dostatečně daleko, odpálí ho. Výbuch je hlasitý, ale na to, aby odlákal celou hordu není úplně dostačující. Chytí se sotva třetina, zbytek zůstane v okolí budovy.
”Puta madre,” uleví si José a praští do volantu. Chvilku jen tak hledí na to, jak se menší skupina mrtvých blíží jejich směrem, než se ohlédne na Sáru. ”Připravena na rodeo?” zeptá se jí, vezme do ruky vysílačku a zhluboka se nadechne.

Jefe, buď jsou hluchý nebo tupí. Něco zkusím, ozve se z Krysovi vysílačky a hned na to může zaslechnout tlumené dunění přetáčeného motoru, ke kterému se téměř okamžitě přidá pronikavý klakson vozu. To už má kýžený efekt a od budovy se začne vzdalovat i zbytek mrtvých.
Odtáhnu je dost daleko od vás, pak se jim zdejchnu a doženu vás, pronese svůj plán. Klakson vozu je neustále slyšet, stejně tak i tůrování motoru. Jakmile se mrtvý dostanou o kus dál, Jesús nahodí motory LAV a zadkem naramuje stěnu domu. Bohužel bez úspěchu.
”Putááá,” zařve, poodjede s vozem dál od domu a znovu zařadí zpátečku. ”Drž se mi amore,” zaječí, vytočí motor do vyšších otáček a znovu to rozjede proti domu. A opět nic (9-1). V tu chvíli se začne z místa řidiče ozývat proud nadávek ve španělštině.
”Něco zkusím,” ozve se Paola. ”Hej, vy tam uvnitř, padejte od tý stěny a kryjte se!” křikne do vysílačky. Jesús opět poodjede od domu, zatímco Paola namíří kulomet na zeď domu.
”Počkej! Pusť mě k tomu!” zarazí ji Maunel a začne se drápat do věže. Chvilku se zdá, že ho nepustí, ale pak neochotně ustoupí a nechá mu madla zbraně. Manuel namíří na zeď a v krátkém sledu několikrát zmáčkne spušťadla, vždy na jiné místo zdi (13+2-1). ”Zkus to teď,” křikne na Jesúse.

Uvnitř domu to zatím vypadá jako uprostřed bojové zóny. Jakmile se ve vysílačce ozval ženský hlas, přikazující zmizet od severní stěny a schovat se co nejdál od ní, celá pětice lidí se stáhla kam až to šlo. Nějakou chvíli se nic nedělo, ale pak se ozvalo dunění kulometu, místností prolétlo pár projektilů, dva dokonce nebezpečně blízko ostatním nad hlavou a pak byl najednou klid. Ale jen na chvilku. Sotva totiž střelba dozněla, do stěny opět něco narazilo a tentokrát již úspěšně. Severní stěna se zhroutila na zem a na jejím místě nyní byl zadek LAVčka, který se právě otevíral.
”Šup šup, nastupovat!”