Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Days after
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Cesta domů Thomas neděle 04. června 2023
| ||
| |||
| Rodina na prvním místě Morris středa 31. května 2023
| ||
| |||
 | Řízená likvidace Sáhnu po vysílačce, abych zavolal Dwike (inteligence, technologie, hod 0-1+8=7). „Tady Walker, zrušte to. Opakuji zrušte to! Potřebuji co nejvíc dozorců k chlaďáku. Vezměte zbroj a štíty! Je tu něco, co musíš vidět na vlastní oči Dwiku! Přepínám.“ Jenže spojení nefunguje. To bude tím chlaďákem blokuje signál. Do háje to je s těma vysílačkami. Vždycky, když je člověk nejvíc potřebuje, tak selžou... Obrátím se na Toma. „Je to v háji neslyší nás. Musíme se ujistit, že to opravdu přerušili. Pokud by se zombie staly ze všech na dvoře, tak je s tímhle místem konec. Zároveň musíme pohlídat, aby nikdo chlaďák neotevřel a nepřiblížil se k tomuhle.“ Ukážu na připoutanou mrtvolu. „Já zajdu Pro Dwike. Ty to tu pohlýdáž. Přivedu chlapy a pak přijdeme na to jak tyhle stvůry definitivně zabít... Souhlas?“ | ||
| |||
 |
z úterý 30. května na středu 31. května 2023
Vyděšená, ano to bylo to slovo, tak jsem se cítila posledních pár dní. Svět už nebyl takový tak jak jsme ho znali, byl pod nadvládou zombií. Tvorů, o kterých jsem si myslela, že existují jen v podprůměrných hororech. Teď se jím snažím ubránit zuby nehty. Podívám se škvírou mezi prkny, do kterých zatloukám poslední hřebík ve snaze lépe nás tu zabezpečit. Zastrčím kladivo za opasek a utřu si zpocené čelo rozechvělýma rukama. Svaly mě pálí a v puse mám jako na Sahaře. Sáhnu pro šlauch od camelbagu a žíznivě saju. Stále jedním okem sleduji potácející se mrtvoly. V davu zahlédnu Monic, postarší ženu, která mi nabídla, abych se k nim připojila jako technik a pomocí svých elektronických kamarádů dělala průzkum okolí. To je hrozné, odpadly jí rty a víčka. Na okamžik mne paralyzuje hrůza. Pohled stočím raději k Berrymu. Je opocený a bílý, zlomená noha ho musí bolet jako čert, nemáme dostatek tišících léků, abychom mu mohli zlomené kosti srovnat. Přiložím hřebík na prkno a rychle jej zatluču, abych už neměla výhled na Monic a její rozpadající se obličej. "Mám to Blackie." Oslovím ženu, o které jsem si nejprve myslela, že se jedná o muže. Statná postava, prořídlé vlasy a člověk by řekl, že ji na bradě a pod nosem raší vousy. "Udělám něco k jídlu a podívám se na Berryho." Špitnu odepnu si opasek s nářadím a skloním se nad svou krosnou, ze které vytáhnu své zásoby travel lunche a nějaké oříšky. "Musí nám stačit jedna porce pro dva." Zamávám dvěma pytlíky a poloprázdným pytlíkem s ořechy. "Ale máme tu něco jako dezert." Pokusím se o pozitivní tón, který by trochu zlepší atmosféru. Bomba, hlavice vařiče, ešus, voda.... Postupuji mechanicky a nemluvím. Otevřít ohřívací pytlík, nalít vařící vodu a čekat. Na podlaze leží moje sluchátka napojená na powerbanku a dobíjejí se. Když chci mít klid od ukecaného Johna, který vypráví přisprostlé vtipy nasadím si je a poslouchám muziku. "Berry, budeš jíst první zbytek nechej Johnovi." V životě nedělám tolik rozhodnutí, jako teď. Já se podělím s Blackie, nepotřebuji tolik jíst a případně se dojím ořechy. Nemluvný Samuel jí své jídlo, je paranoidní a ani jednou za ty tři, možná už čtyři dny si žádné jídlo ode mne či někoho jiného nevzal. Klepou se mi ruce a oči mne pálí od nedostatku spánku, jen stěží potlačuji zívání a když je jídlo hotové svolám všechny okolo provizorního stolu. Blackie se podělí o suchary, John na krabici položí burákové máslo a Berry mi řekne, abych vyndala z jeho batohu čokoládovou tyčinku a ať si ji rozdělíme. Počastuji ho vděčným úsměvem, čokoláda mi tolik chybí. Myšlenkami jsem u své rodiny, doufám, že zombie vycucli mému otci mozek , tedy, pokud by nějaký našli. Sporkem se hrabu v jídle, hořkne mi v ústech, když si uvědomuji, že nejspíš tady nikdo z nás nepřežije. Mluví, nevnímám, neznamená to, že když mě vzali do party musím se s nima družit. Do misky nandám porci pro Berryho a odnesu ji našemu marodovi. "Dobrou chuť." Popřeji mu a položím mu do klína misku a spork. Svůj spork otřu do kalhot a unaveně se odbelhám do na svůj spacák, v hrsti mám pár pekanových ořechů. Zkontroluji stav sluchátek, lehce se usměju, když kontrolka zahlásí fullstav. Popřeju jim dobrou noc a pustím si do uší hudbu, která mi pomůže vypnout mozek. Krmím se ořechy, když je mám snědené drobečky si opucuji, jak jinak než o kalhoty. Rozlomím chemické světlo, aby mě nesevřel strach ze tmy. Využiju přítmí a rozbrečím se vztekem, nervozitou i pocity z téhle bezvýchodné situace. Spím neklidně, sluchátka mi sklouznou z uší a já naslouchám zvukům noci. John a Blackie, chrápou na střídačku, Berry sténá ze spaní. Venku se šourají zombie. Když potom usnu znovu, zdají se mi noční můry, ve kterých vidím Monic, která se mi snaží ukousnout nohu. Vykřiknu ze spánku a prudce se posadím, cítím jak mi po čele tečou krůpěje ledového potu. S otevřenými ústy lapám po dechu a svírám modrého, plyšového jednorožce, který začíná chytat prachovou patinu. Svírám hladký kožíšek a zírám do prázdna. Naše prozatimní sídlo se najednou zachvěje, jako kdyby do něj vrazil mastodont. Rozechvěju se a schovám hlavu mezi ramena. Velké, modré oči třeštím, div že mi nevypadnou z důlků. Strach mě paralyzuje, chvěju se, derou se mi slzy do očí a venku je slyšet střelba. | ||
| |||
 | Zabezpečení do budoucna středa 31. května 2023 Tak na něj tak koukam, jestli to jako myslí vážně. "Jasně že mam svýho Broučka, ale to až se s mozkožroutama budu chtít tulit, víš jak..." Mrknu na něj provokativně, než se rozejdu zpátky do auta. Ale jako je fakt, že tam stejně nemáme nic, s čim bych si hrála radši. A Josého teď nepočítam. Seberu si z kufru Broučka a pár granátů, než si kecnu na místo spolujezdce. "Vysadíme to tak půl kiláku na východ, pak do tříset metrů na vodpal." Jakmile jsme na místě, vysadim kanystr kus od humvíku, aby to neporazil, až budem odjíždět. V dostatečným odstupu se José nahlásí bráchovi a máme povolení k odpalu. Možná až s dětskou radostí zmačknu spínač. Vyhlížím z okýnka výsledky. Jednak sleduju výbuch a jednak mozkožrouty. | ||
| |||
 | NOVÝ DOMOV středa 31. května 2023 Když vidím Johnovu reakci, souhlasně přikývnu. Dynamit se nám může hodit, ale dostat se k němu dítě, to by byla katastrofa. Samozřejmě jdu hned za ním. Pozorně Johna poslouchám a přikyvuju. "Souhlasím.. Vlastně jsem to chtěla sama navrhnout. Teda, ještě před tím mně napadlo vytypovat místa u plotu a zkusit tam připravit nějaký pasti. Jen pro jistotu.. Ale nechtěla jsem aby jste na tom dřely zase sami". i když je pravda že to co řekl John je stejně důležité. Nemusí to udělat hned teď, ale dejme tomu že by mi průzkum nejbližšího okolí a možná i města, zabral pár dnů. To by během toho stihnout mohli.. Pousměju se když vidím mamku se sestrou. "Po něčem se podívám". Pravda že nějaký hnojivo nebo tak něco by mohlo být fajn. Uvidíme.. Najdeme s Johnem nějakou místnost, ideálně kde toho moc nebude a na klíč. A tam uložíme tu bednu. Hlavně abychom my dva věděly kde je. A pokud bude i klíč, ten by si u sebe mohl nechat John, samozřejmě s tím, že ho nesmí ztratit.. Podívám se na něj. "Chvilku si odpočinu. Pobudu s mamkou a pak se vydám na cestu.. Možná to bude na delší dobu, chci se rozhlídnout trochu důkladněji, tak to tu musíš ohlídat.. Samozřejmě počítám s jídlem, ale kdyby bylo ještě něco co by bylo třeba sehnat.. Promluv s ostatními a dej mi vědět než půjdu, ok?" | ||
| |||
 | Zabezpečení do budoucna středa 31. května 2023 Fakt se mě to malý smrádě právě ptá jaký hračky si může půjčit ? zavrtím nevěřícně hlavou. "Nemáš náhodou broknu ? Jako můžu ti dát granát, ale to je tak celý." pokrčím rameny. Vypadá to, že na druhý straně to pochopili. Teď už se jen doufat, že se to celý neposere. cuknu koutkem, ale jestli mi někdy něco šlo, tak to byla improvizace. Sex Pistols si taky necvičili choreografii na svý koncíky. A tenhle koncík je kurva můj. Vlastně to celý připomíná koncík. V LAVu je ticho, jako předtim než se naběhne na stage. Miluju tohle napětí, akci a adrenalin...když se nad tim člověk zamyslí tak ty kšefty jsem dělal pro prachy jenom z půlky. Člověk musí vědět, že žije ne ? "José, Sáro....vodpalte to a zmizte. Sejdeme se za pár kiláků v původním směru. Udržujte spojení." odpovím do vysílačky a kouknu na svý amígos. "Woooohoooo !" neodpustim si neskrejvanou radost, jakmile to řachne. "Počkejte až se hlavní stádo oddělí." instruuju hlavně řidiče a mrknu směrem na Paolu. Ještě ne kočko, ještě ne. zavrtím hlavou, aby ty kvéry nechala zatim neposkvrněný. Ale chápu jí, taky mám rád vůni střelnýho prachu. "Tak jo. Rozjedem to a chci vidět ántré za který by se nemusel stydět ani Miky Džegr." zazubím se zatímco se chytnu za cokoliv, co mi nezůstane pod rukama. "A toho dne drceni byli ti jejichž duše odešli do zatracení. Kola Ježíšova posílala ty stvůry pekelné zpátky k jejich ďábelskému stvořiteli a nadělé plakali.....kurva !" ukončim dost nevhodně svůj epickej proslov. A to to celou dobu šlo docela dobře. Opožděný a zatoulaný kusy ze stáda nám pěkně křupali pod kolama, ale já se prostě nedostal k ámen. Z nějakýho důvodu jsme neprorazili stěnu tý mizerný chajdy ( řidič 8-1) "Paolo roztancuj to, jdu ven. Zkuste to naramovat znova." vydám instrukce a otevřu zadní průlez LAVu. No nevystrčim čumák moc daleko, když se mě pokusí sežrat mrtvola nějakýho geronta. M4ka mi jenom poskočí v rameni a zomb padá k zemi (8+4=12). Od hlavy mu odskočí bílé cosi. "Naslouchátko ? Tos měl vybitý baterky ?" zavrtím hlavou a kouknu jak to vypadá okolo. Nad hlavou se mi rozštěká věž LAVu, ale na to jak to holka hladila tak jí to stříká úplně všude, jen ne tam kam má (Paola 6-1). No potěš prdel a teď nám dají fandové na prdel, jako na Woodstocku....myslim tom, co byl na hovno. zapřu si karabinu připravenej sesmahnout, co se přiblíží. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Rodina na prvním místěstředa 31. května 2023 Přikývnu strážnému, a opatrně vejdu dovnitř. Pořád jsem lehce paranoidní, i když se na první dobrou zdá, že jde o slušné lidi. Může to být ale léčka, nevím o nich vůbec nic, a altruismus v takovýchto situacích funguje jen málokdy. Bez společenské smlouvy je člověk člověku vlkem. Na druhou stranu ale lidé dokáži vytvářet konstituce, tak jako zde. Spontánní solidarita, komunita - i do byly cíle levicového hnutí v době před tímhle vším. Třeba na tom něco nakonec bude. Konečně možnost to vidět v praxi. Na to, že odpálení nemocných u kostela byla moje práce, pouze mimoděk přikývnu. Vydám se směrem, který mi strážný říká. Přijdu k dvoukřídlým dveřím, a rozevřu je. Opticky mezi zdejšími obyvateli hledám svého bratra. ,,MATTHEW BLACKSHAW? JE TU NĚKDE MATTHEW BLACKSHAW?" volám do prostoru, doufaje, že se bratr ozve. Je to ale jenom malá šance. | ||
| |||
| Řízená likvidace George středa 31. května 2023
| ||