Limuzína

Do školy mě klasična odveze limuzína a tak jsem tam poměrně brzy. Šla jsem do třídy si najít svoji oběť. Moje volba padla na špetku sedící v první lavic, Dana se tuším jmenuje. Vytáhla jsem jí za límec té její košile jak z nějaké charity a pořádně jsem jí profackovala. " To neumíš pozdravit, když vejdu do třídy?" Zeptala jsem se jí klidným hlasem. Něco zakoktala, ale vůbec jsem jí nerozuměli co, takže jsem jí preventivně praštil jestě jednou. Na její tváři zůstal krásně červený otisk mé ruky. " Teď mi naval svůj domácí úkol a kliď se ať už tě ne vidím." Řeknu jí, načeš mi Dana poslušně dá svůj domácí úkol a se slzami bolesti a vzteku vyběhne ze třídy pryč. Udělám si pohodlý ve své lavici a jen na úkolu přepíšu jméno.

Bílé peklo

Vyndám si mobil a zapnu stopky. Vsadila jsem se s Hunterem, že to tam nevydrží dýl jak půl hodiny. A měla jsem pravdu, uplynulo sotva deset minut a náš milý vězeň začal mlátit do zdí ať ho pustíme ven. Chvilku jsem ho ještě nechala, aby si vyřval hlasivky do roubíku. Hunter mi neochotně odpočítává peníze za prohranou sázku. Bodyguardi mi potom otevřou dveře a já vstoupím do kompletně bílé místnosti. Vstoupím dovnitř a dám Hunterovi pokyn, ať sem přivede vězně, který je na druhé straně místnosti. " Tak co už budeš platit?" Zeptám se ho se hladkým úsměvem. Druhému bodyguardovi sám pokyn, ať mu sundá roubík . Chci si užít jeho křik. Tohle mě vážně baví.

Ráno se mi nechce vztávat, ale musím di té otravné školy. Tohle je bohužel jediná věc, v které mi můj táta nechce vyhovět. Říká, že o mafián potřebuje vzdělání. Na vysokou sice nepudu, ale střední po mě chce. Beru si na sebe něco ze svého černého šatníku, je to konec konců moje oblíbená barva a jdu do školy najít někoho, kdo mi "pomůže" a domácími úkoly.