KONVERZACE

Dusno!

Nové známosti

S knihou v ruce vyrazím k jednomu poměrně okrajovému stolu, kde to vypadá, že bude hodně místa a klidu. Ale není mi to dopřáno. Jedna holka z Krásnohůlek - to jde poznat na hony - se u mě hned objeví, zatímco dám jednu nohu do lavice a knihu na stůl. Je poměrně akční, než se stačím rozkoukat, už mi pusinkuje tváře. Snažím se zorientovat v celé situaci, bohužel to ale není kvůli jejímu opravdu těžkému přízvuku nejjednoduší.
,,Ehm...Andris von Grin-Erdwall. A ehm, ano" řeknu prostě. Dotyčná se nicméně nenechá zastavit, a na její další nabídku reaguji lehkými rozpaky. Intuitivně si prohrábnu vlasy. ,,Ach no, inu, to je docela milé. Ale asi to není nutné. Šlo mi jenom o nějaký fair play, a hlavně, aby neskončil někde v nemocnici" odvětím. ,,Moje rodina je poměrně bohatá, nerad bych tě s tím obtěžoval" řeknu omluvným tónem. Pak se ale zamyslím. Hm, teď mi dochází, že ona je jedna ze šampionek, že? Možná jde o nějakou konspiraci? Zjišťování terénu? Rozumná strategie pomyslím si, zatímco lehce přetočím knihu tak, aby neviděla její název.
,,Hmmm, ale říkám si, pokud prodáváte košťata i hůlky, možná by to přeci jenom nebylo na škodu. Víš, mám sestru, Safi. Nevím, zda je úplně sportovní typ, ale na druhou stranu, myslím si, že by jí koště z vašeho podniku mohlo udělat radost. Pokud bychom to zkombinovali s opravou, bylo by to dobré" dodám prostě, a přidám k tomu přátelský úsměv. ,,Řekni mi Nicole, jeden dědic velké dynastie k druhému, jak to zvládáš?" řeknu náhle, a zadívám se kamsi do stolu. ,,Chci říct, všechny ty povinnosti a očekávání. Není to...omezující? Skoro jako kdyby se člověk pod vahou toho všeho nedokázal ani hnout. Já to tak mnohdy cítím" pravím se zasněným, lehce smutným pohledem. ,,Omlouvám se, že jsem to tak vrchlil. Jde mi jenom o to, že...Inu, nemám tolik přátel. Jak sama vidíš. Děsí je moje bohatství, minulost, nebo charakter" řeknu prostě, a ukážu kolem sebe, na prázdný stůl.

Žhavá Konverzace

NOVÁ ZNÁMOST

Koště a košťata

Necítil jsem vztek kvůli tomu, že se moje koště rozbilo. Byl to jenom předmět. Byl mi ukradený. Jeden dopis, a nové koště dostanu obratem. Navíc matku jistě potěší, že jsem koště zničil tak, že jsem se pokoušel zachránit spolužáka - to totiž nezní moc jako něco, co by udělal malý smrtijed.
S hlubokým povzdechem jsem po hře ostatní spíše ignoroval, a na hodině astronomie si kreslil do svého notesu. Panáček Andris vesele létal vzduchem na koštěti, aby pak odletěl pryč z notesu. Asi taky do nějakého lesa. Ty tváře furt dost pálí pomyslím si. Přesto, potřebná hygiena a úprava vedou k tomu, že to netrvá moc dlouho, a vypadám opět k světu - na snídani vypadám opět zcela zdráv. Jsem elegantně upraven, ale u stolu sedím sám. Když mi přiletí pošta, zvednu obočí. Tohle bude ještě problém pomyslím si. Dochází mi totiž, že mediální pozornost mi může i značně uškodit. Ale tak snad...Uvidíme.

,,I mě madam Černolesá" řeknu uctiv. Loďka v Chmurné zátoce je...Zajímavý výběr. I vzhledem k tomu, že ostatní měli mnohem veselejší místa. Heidrun byla prý v cukrárně. A já v zátoce, co se jmenuje CHMURNÁ. Ke slovům novinářky jsem přezíravý - i kdyby měla nejčestnější úmysly, nikdy to není jenom na ní. Nejde o pravdu. Jde o image.

Pozorně poslouchám otázky novinářky, byť na první dobrou mám poněkud zasněný výraz. ,,Jsem na cesty tohoto typu zvyklý. Nejsem jediný, kdo je daleko od domova - i moji spolužáci z Kruvalu nebo Krásnohůlek jsou ve stejné situaci jako já. Nejsem v tomto směru vyjímečný" odvětím prostě. ,,Máte naprostou pravdu ohledně nehody. Šlo o nedopatření během cvičného Famfrpálového zápasu, při kterém jsem zničil svoje koště, abych ochránil protihráče z Krásnohůlského týmu před úrazem. Potlouk, který by zasáhl jeho, trefil mé koště a oba jsme vyvázli bez větších zranění" dodám věcně.
Její další otázka by ve mě za normálních okolností vyvolala minimálně škubnutí. Ale zachovám zcela stejný, přátelský výraz. ,,V tuto chvíli komunikuji aktivně s celou rodinou, a budu samozřejmě moc rád, když se jim všem podaří dorazit, aby mě mohli podpořit. A to samozřejmě platí nejen pro mou sestru" řeknu přátelsky. ,,A máte samozřejmě pravdu, vnímám celou věc důležitě jako závazek, a připravuji se. Tomu, jaké úkoly mě případně čekají, jsem už čas věnoval. Snažím se analyzovat předchozí turnaje, neboť se domnívám, že organizátoři z nich budou čerpat svou inspiraci" dodám s vřelým úsměvem. ,,A co se týče toho, co mě naučil otec...Inu, v rodině mám tolik bystrozorů, že pokud bude jeden z úkolů chytat zločince do Azkabanu, myslím si, že se moji soupeři opravdu zapotí!" Pokus o vtip, který ale hned doplním slovy: ,,Nicméně bych řekl, že hlavní věcí, kterou mě moji bystrozorští příbuzní naučili, je samostatnost a víra ve správnou věc. Jako bystrozor čelíte mnoha situacím, které jsou náročné. Musíte být schopen je zvládnout. A musíte být schopen udělat správné rozhodnutí. Pokud toho nejste, snadno můžete přejít na špatnou stranu. A této lekce si velmi vážím"


Po interview se věnuji školním povinnostem. Napíši rodině dopis, ve kterém jim vysvětluji, co vše se událo, a i to, že budu potřebovat nové koště. Posílám rovněž i pozvánku na turnaj, byť nevím, zda sktuečně někdo z nich dorazí. Alespoň Saffea by mohla. Ale je to dost daleko.
V knihovně Akademie si zajdu vypůjčit knihu o turnajích v minulosti, a začnu se věnovat jejímu studiu. Chci být připravený. Svůj volný čas tedy trávím v knihovně tímto studiem, dokud není čas na večeři. I tam přicházím s touto těžkou bichlí v ruce. Plánuji se v klidu najíst, a poté se věnovat dále studiu.

Sauna

Interview s Vílákem

Jako u táty v práci

Rendez-vous