Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Družina
| |||
 | Protočím očima, když slyším ty kecy, které tu soplí. Ještě okamžik pozoruju ředitelku a zkusím odhadnout, jestli má cenu se dál obhajovat. Za mě je to docela jasné. Je ale pravda, že mě to teď vážně štve, jak se mi vlasy teď lepí dohromady... poškrábu se na temeni... jento fakt hnusný pocit. Zeptám se pak profesorky. "Mohl bych se prosím jít opláchnout od toho fyzického nenapadnutí?" Na každou svini se vaří voda kamaráde a z tebe si udělám i druhák... --- Zamýšlím se nad správným lektvarem... co by to tak mohlo být...blána z netopýřího křídla, trocha vitriolu, heřmánek a březovou kůru, povařit až se všechno dokonale vylouhuje. Pak přidat tak akorát třaskavého oleje a nakonec všechno zredukovat za stálého míchání až to nabude olejovité konzistence a všechny složky vylouhované ve vodné fázi přejdou do oleje. Teď to vyzkoušet. Nějaká laboratorní myška se určitě najde... neublíží jí to... to není účelem mého úkolu do lektvarů. Jen se chci ujistit, že účinek se aspoň blíží záměru.... | ||
| |||
 | U RIADITEĽKY KVOLI BLBCOVI Vidieť ten džús ako sa leje po jeho vlasoch bol úžasný pocit. A tiež ho vidieť ako sa oháňa okolo seba. Bol ako ryba na suchu! Hrozne ma to pobavilo a tak som mu zvyšok džusu vylial za krk a do kapucne. Ale potom som nedal pozor a Will ma zrazil na zem. Mlátil okolo seba ako blázon, zaprel som sa a zhodil ho zo seba. Vyškočil som naňho a začal som mlátiť rukami ja. Mám v sebe toľko nahromadeného vzteku, že by som bol schopný Willa poslať na ošetrovňu na niekoľko týždňov. A nepotrebujem k tomu ani prútik. Už som sa natiahol, že mu vrazím jednu poriadnu do tváre, keď ma niečo odhodilo a ja som sa ocitol na zemi. Až tento náraz ma vrátil do reality a uvedomil som si, že okolo nás stojí celá kopa žiakov a že ma sundala ... ona. Zas tá prekliata sviňa! Vycerím na ňu zuby a keby som mohol, okamžite ju zabijem! Hnev, ktorý som si chcel vybiť na Willovi sa teraz otočil na ňu. Ale už za pár minút sme sedeli v riaditeľni a McGonagallova na nás pozerala tým svojím pohľadom, ktorý som videl už mnoho krát. Sklamanie a ostuda v jej očiach boli tak zrejmé. Než som stihol otvoriť ústa a hodiť vinu na Willa, ozval sa on. A čo to práve povedal za blbosť? Ten človek je ešte úbohejší ako som si myslel. Za ním som začal ja. "Pani riaditeľka. Dovoľte aby som vyjadril svoj úplný a striktný nesúhlas s fyzickým napadnutím a násilným riešením sporov. Možno máme s Willom nejaké spory, ale nikdy by som sa neuchýlil k fyzickému napadnutiu ako to urobil on. Doslova sa na mňa vrhol s úmyslom mi ublížiť. To je neprípustné. Ja som sa len bránil. Odkedy sa z neho stal šampion, správa sa neprimerane a kruto." Rozprávam rýchlo a potláčam zlosť a pohoršenie. A rozhodne aj náznak neprávosti, pretože za toto môže len on a jeho správanie. | ||
| |||
| Tohle tímto nekončí... Přemýšlím, co se stalo a proč se nemůžu hýbat než ke mě se zpožděním dorazí sluchový vjem ze sesílání kletby. Prvním úkonem se stane pokus o uchopení hůlky a sesílání Finite Incantatem a následné omračující kouzlo směrem na tu krávu, která se do toho vložila, ale naštěstí pro ni to nejde, a když účinek jejího kouzla pomine, jsem dost klidný na to, abych se udržel, takže jí věnuju jen krátký nenávistný pohled, když míříme na kobereček. "Projev důrazného nesouhlasu s proběhnuvším konáním a znovu nastolení mantinelů, co si kdo může a nemůže dovolit, paní profesorko..." Snažím se neznít příliš sarkasticky, přestože mi to asi moc nejde, vzhledem k mému aktuálnímu psychickému rozpoložení. Na Malcolma se během toho ani nepodívám a místo toho držím oční kontakt s naší ředitelkou... Jsem si naprosto jistý tím, že jsem v právu. Kdybych tady a teď na ni zcela vědomě otočil tu číši na stole, jsem si jistý, že by mě určitě *nechala jen tak beze slova odejít*. | ||
| |||
 | Bitka William ucítil, jak ho zmáčí lepkavá šťáva. Nemusel hádat, kdo mu to provedl a tak se bez rozmyslu rozehnal pěstí vzad. Džus v očích mu ale zhoršil vidění a Malcolm před jeho ranou nemusel ani příliš ucuknout. Naopak se Will sám málem po otočce svalil mezi pištící akademické druhačky. | ||
| |||
 | Nicole ,,Ahoj..." řeknu Gisli zběžně. Zrovna tu moc nemusím, ale nemám čas se na ní soustředit. Nicole má pravdu. Můj lektvar je až příliš podobný. Sakra uvědomím si. Snad z nespavosti nebo mého neklidu jsem na ty lektvary co říkala úplně zapomněl. To by mi dala Metlová sežrat... Začnu přemýšlet a nervózně bubnovat o svůj sešit. ,,Ehm, nee, díky...Chtěl bych se trochu předvést...A není taky už lektvar lásky? Něco takového musel někdo už vymyslet" řeknu trochu přemýšlivě. ,,Ale to jak jsi říkala s tím repelentem...To není možná tak špatné..." řeknu náhle. V hlavě mám myšlenku, ale přijde mi podlá. Nelíbí se mi. Nechci, abych vypadal zle. To nechci. Chci jenom udělat dojem, ale takovýhle lektvar nelze udělat s jiným účelem, než někomu ublížit. A přesto...Proč mám pocit, že zrovna tenhle lektvar by Metlová ocenila. ,,Já...mám napad. Můžeš mi půjčit některé tvoje poznámky prosím? Myslím, že už vím, co vytvořím..." Jde o to jenom udělat lektvar. Nikdo to pít nebude. To je hlavní. Ani já, ani spolužáci. | ||
| |||
| Zvednutá rukavice "Musel..." Je to jediné, co stačím říct, než mi po hlavě začne téct džus. Trvá mi jen okamžik, než mi dojde, co se stalo. Naštěstí pro mě se Malcolm přemístil na opačnou stranu, tudíž mezi námi již není Gisli, čímž mi otevírá možnost protiútoku, kterou nejde nevyužít. Plnou silou se oženu sevřenou pěstí dozadu, kde by se měl nacházet jeho obličej, zatímco se zvedám z lavice. Rozhodně nečekám až se z toho vzpamatuje a rovnou jak jsem na nohou po něm skočím a jej svalím jej na zem do chodbičky mezi lavicemi dvou stolů. Hlavou mi bleskne, co mi kdysi říkal můj otec: *Vyhýbej se boji, když můžeš... a když to nejde, udělej všechno pro to, aby se mu příště vyhnul ten druhý...* Jen matně si uvědomuju, že Gisli utekla... Možná je to tak i lepší, když u toho nebude... A Malcolm si to na sebe přivolal sám.... Přijde, prudí, dělá do moji holky a pak na mě vylije pití... Nemám co bych mu mohl říct... proč taky.... Stejně by to bylo jen házení perel sviním. A zatlačím Malcolma do defenzívy, kdy na něj útočím pěstmi na zemi. A rozhodně nemám v plánu mu dát prostor dostat se k hůlce. | ||
| |||
 | V UČEBNĚ LEKTVARŮ Mám zabraný celý jeden stůl. Myslím tím, úplně celý.. Na pravé straně, vedle stolu, mám nachystaný né jeden, ale dva kotlíky. Na stole samotném je pak mnoho baněk a nádob se surovinami, hmoždíř, váha a několik rozevřených učebnic. Já sama se skláním nad otevřeným sešitem kam si zapisuji poznámky, tiše si ve francouzštině něco mumlám a snažím se soustředit, takže ani nevnímám když někdo vejde do místnosti. Dobře, to by mohlo jít.. Určitě to pobaví a dívky po celém světě si ho zamilují.. Ale.. Bude to dost? Aby si Constance nemyslela že je to moc dětinské nebo něco. Možná raději zkusím udělat oba. Bude to výzva, ale věřím že se to vyplatí! Co? Najednou slyším povědomí hlas. Otočím se a kousek ode mně je Andris a vypadá, že také na něčem dělá. "Bonjour". Mile se na něj usměji. Vypadá poněkud.. strhaně. Možná by potřeboval dlouhý, klidný spánek.. Andris mi řekne na čem pracuje a zároveň navrhne spolupráci. Trošku omluvně se usměji. "Já.. Omloúfám se, ale.. Tochle já musím sama udělat. Jindy bych spolešně moc rráda, ale.. Né teď. Prromiň.. Já můžu ti.."". Chci ještě pokračovat, ale najednou dovnitř vejde a projde kolem nás ta dívka z Kruvalu, Gisli. "Bonjour". Pozdravím mile. Vypadá rozrušeně. Jindy bych se aspoň zeptala zda je v pořádku, ale teď toho mám v hlavě hodně a nechci ztratit nit. Takže se znovu podívám na Andrise. "Já myslím, še něso takofé uš je.. Jak šíct.. Pochodofý odfarr? Nebó jako Lektfarr léchkomyslnósti.. Můšeš zkúsit, ale já nefím jestli by ti prrošlo". Nechci schazovat jeho nápad nebo mu ještě zhoršit náladu, ale opravdu mi to znělo velmi podobně. Odhrnu si svou neposednou hřívu a otřu si čelo. Podívám se na svůj stůl a pak zpět k Andrisovi. "Já.. Skóúším pšiprrafit něco jakó.. Lektfarr na omlasení? Špatně se fysfětluje, ufidíš aš hotofý. Á.. K tomú ještě něco, ale.. To pšekfapení". Usměji se. Na chvilku se zamyslím. "Já.. Měla ještě nápady nafíc, ale na to uš né čas.. Jestli ty chtít, můšu dát párr posnámek, sáklad na "Superr Repelent", to ty fypít ktyš fíš še muset někam kdé něco šeho se bojíš a ono pšed tebou uteše.. Je sákladní lektffar a do tocho se pak pšidá kóúsek tforra, pšed kterrým ty brránit. Nébo něco, šemu já šíkat Lektfarr Prrafé Lásky.. Úšinek jen dóšasný a nébude fungofat jéstli k tobě někdó nic fůbec nesítí.. Alé jestli áno, člověk zašne sítit se jako když samilofali se. Jáko na sašátku, alé, mnochem fíce.. Myslím, še tšeba prro starré manšelé, perrfekt.. Álé, to slošitý lektfarr a.. No.. Fíš jak.. Musíš mít někocho kdo.. tebe rrád.. Aasi by bylo slošité na demonstrráci, prro to já nefybrrala.. " | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| NAPETIE ESKALUJE Ten hlupák ma vyháňa od stolu, ku ktorému som si len nedávno sadol a ani som sa nestačil najesť. Som veľmi hladný a vtedy mám ja veľmi zlú náladu. Myslím, že som ho právom napomenul, že mi neprejavil absolútne žiadnu vďačnosť za záchranu jeho holky. Osobne by som bol niekomu za to zaviazaný, keby zachránil človeka, ktorého mám rád. Tí dvaja by jej určite dosť ublížili, jesť slimáky, alebo kamene nie je žiadna sranda. Alebo niečo podobné jej chceli urobiť. Gisli sa to snaží zahrať do autu a pýta sa na úkol od Metlovej, ale ten sebecký a namyslený trapák musí ďalej rýpať. Povedal práve, že mám hubu? A že sa mám stratiť? S kým si myslí, že sa rozpráva? S nejakým prvákom? Ja som Umbridge a nikto sa so mnou takto rozprávať nebude. A potom sa otočil ku Gisli a opýtal sa čo má dnes v pláne. Ona položila otázku ako prvá a on ju totálne odignoroval. Úplne ako keby ju ani nepočul. Klasický Blake, mukel posraný. Ja som možno niekedy príliš tvrdý, ale keď sa ma niekto na niečo opýta, tak vždy odpoviem. A ešte keby to bola moja holka .... Bez slova si teda vezmem do ruky pohár a odpijem si. Otočím sa na zadku a vystúpim od stole. Ako keby som sa proste len vybral preč. Že nemám viac náladu sa tam hádať. Urobím pár krokov a ako prechádzam okolo Willa, vylejem mu obsah pohára na hlavu. Dívam sa naňho z vrchu a lejem mu džús na vlasy. Nemôžem zakryť svoj škodoradostný úsmev. Pekne si tie vlasy zlep ty ostuda našej školy. "Tak poď Blake, ukáž sa čo si zač." Poviem s výsmechom v hlase. | ||
| |||
| Po Famfrpálu ♫♫♫Strop nemocničního křídla je bílý, a jeho textura ja relativně prostá. Čisté peřiny, povlečení jsou tím, co jsem potřeboval. Vyhráli jsme. A já mám konečně klid. Ošetřovatelka mi dala lektvar, který mi má ulevit od bolesti v ruce - přesto, i s magií zlomenina nebude pryč hned. Moje vítězství...Bylo opravdu jen moje. Všichni to věděli. Byla to málem naprostá porážka. Ale podařilo se. Měl jsem ze sebe radost. Opravdu velkou radost. Tedy až do chvíle, kdy jsem si přečetl text novin. *** ,,Tvůj strýc byl velký člověk Andrisi. Velký čaroděj. I ty budeš velký čaroděj. Musíš pokračovat v jeho odkazu Andrisi..."
*** Lektvar. Esej. Lektvar. Problémy zhuštění tkáně. | ||
