Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Družina
| |||
 | „Podívejte, slečno!“ vydechla ohromeně ředitelka Krákavá. Constance Metlová se zatvářila jako kdyby právě kousla do Bertíkových fazolek s příchutí šušňů. ZÁPAS Nastalo šedivé, chladné ráno a očekávalo se stejně chladné dopoledne. Na snídani vzrušeně klábosili všichni, kterých se nadcházející zápas netýkal. Členové mužstva řešili každý svou nervozitu po svém. Někomu nesloužil žaludek, jiný byl zamlklý, další se snažil sršet vtipem, aby nemusel myslet na realitu příštích hodin. | ||
| |||
 | Příprava na první famfrpál Následující týdny byly poklidné. Přišlo mi to více než vhod. Mohl jsem se v klidu vzpamatovat z drtivé porážky v poháru. Ano, technicky vzato poslední je diskvalifikovaná Metlová, ale tu jsem ani na vteřinu nebral jako validní konkurenci. Prostě jsem pohořel. Naštěstí tu byla Gisli, která nějak vždycky věděla co říct nebo udělat. Velkou zásluhu na tom všem pak měla i nastoupivší rutina běžného školního roku. Hodiny, domácí úkoly, čelo do stolu… Z mimoškolních aktivit se mi pak proměnily naše dostaveníčka s Gisli ve famfrpálové tréninky i cvičné duely. A musím říct, že v duelech je na budoucí NElékouzelnici docela dobrá. Přidávala se k nám tehdy i její spolubydlící Heidrún. Je fajn a myslím, že jsme se relativně skamarádili, tedy jak jen to jde za pár týdnů… V určitý moment jsem se pak ale musel zeptat. Ne, že bych chtěl vyzvídat nebo dokonce měl postranní úmysly, ale zkrátka mě to zajímalo. "Heidrún, chtěl jsem se zeptat. Co je mezi vámi s tou Nicole? Všiml jsem si, že spolu trávíte docela dost času." Co se famfrpálu týče, bylo mít v podstatě dvojité tréninky, jedny s našima a druhé s Kruvalem, mi také po prázdninovém lelkování pomohlo rychle se opět dostat do formy. A při té příležitosti se trochu víc poznat i s Kruvalským šampionem Andrisem, který je součástí jejich týmu. Současně jsem si mohl i očíhnout jejich tým jako celek. To se může hodit. Lépe poznat nepřítele a být na něj i připraven až bude vyhlášen zápas Bradavice:Kruval. Hele, všichni se bavíme, všichni dřeme a určitě si i oni odnesou nějaké informace o mém stylu hry, když já pozoruju ten jejich. Pravda, není to úplně rovnocenná výměna, ale svět je hold nespravedlivý. Jedna otylá transka a její věrný jezevec ve zmenšenině středověké pevnosti by mohli vyprávět. Ale to už je tak dávno… Také ti dva troubové, co si na Gisli dovolovali, asi pochopili, že takto fakt ne a sekají dobrotu… snad… uvidíme jestli jim to vydrží. Souboje byly sice zakázány, ale to nutně neznamená nic. Jen vás nesmí chytit… A dokonce i takového Malcolma jsem začal vídat méně. Dost pomohlo, že spolu nesdílíme společné prostory zmijozelské koleje. Ale i tak se nějak začal stranit a nebyl takový pain in the ass jako dříve. Párkrát jsem jej snad i zahlédl, jak mířil do lesa. Dobře pro něj. Třeba ho tam něco konečně naučí jak být normálním člověkem. Ráno před zápasem jsem se ve Velké síni nachomýtl u Gisli s přáním hodně štěstí taky mě zajímalo, kam se včera večer tak najednou ztratila. Všiml jsem si, že se bavila s Andrisem a pak zmizela. O čem se bavili? | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Krácení času Doba, kterou jsem strávil od mého úspěchu v prvním úkolu, se nesla ve znamení trénování. Neměl jsem čas na nějaké nesmysly. Čím více můj úspěch i neúspěch usedal, tím více jsem měl pocit, že jsem jen někdo, kdo má velkou tátovu flintu, a naprostou náhodou se trefí do jelena. Neumím své dary skutečně ovládat. Jsem zbrklý pomyslím si. A lidé pak skončí zranění zkřivím zuby. Co mě to napadlo s tím časovým kouzlem? Díky bohu, že jsem ho nezvládl - taky jsem mohl roztrhat stadion na kusy. Moje schopnosti jako kdyby byly ode zdi ke zdi - katastrofální neúspěchy, a katastrofální úspěchy. Mám v sobě nějakou sílu, nebo ukusuji jenom příliš velká sousta? Chce to trénink. A to konkrétně trénink konzistentnosti. A famfrpálu. Ten byl minule taky dost selhání. A tak, uprostřed jezírka v zahradách hradu, což mi přijde nejbezpečnější, celé dny a noci, kdykoliv je to možné, dělám pouze... ,,Glacius!" zavolám, a zamrazím kámen před sebou. ,,Incendio!" zavolám, a rozmrazím kámen na plameny. ,,Glacius!" zavolám, a zmrazím. ,,Incendio!" zavolám, a zapálím. Je to šílené, ale furt dokola, furt dokola. Uprostřed vody to nemůže nikomu ublížit ani když bych kouzlo nezvládl. Furt dokola. Zmrazit, zapálit, uhasit. Zmrazit, zapálit, uhasit. Prostá kouzla, konzistentní. To je můj cíl. Nemůžu běhat, aniž bych chodil. Musím postupně, a konzistentně, být schopen dělat prostá kouzla, bez strachu, abych udělal nějaký brutální výkyv sem, nebo tam. Na hodinách jsem se snažil dávat mnohem více pozor než dříve. Ale jenom někdy jsem spatřoval něco hodnotného. Mnohdy bych se raději venku na cvičišti učil opravdová kouzla. Třeba při přednáškách pana Dusného. U Merlinova vousu tenhle člověk... No, alespoň nebyl nijak zlý. Byl jenom strašně nudný. S Famfrpálovým tréninkem mi pomohla Nicole a Ginny, ostatně i s odpočinkem. I tyhle malé chvíle jsem se snažil si užívat. Šli jsme do cukrárny, a bavil jsem se, i když jsem myšlenkami byl spíše u tréninku. Nevím, co mě to hnalo vpřed, ale opravdu hodně jsem chtěl vyhrát. Nikdy by mě nenapadlo, že budu tak soutěživý. Co chci komu prokázat? No komu přece, všem! Všímam si těch jejich pohledů pokaždé, když se přihlásím. Přijde mi, že mě lidé moc nemusí. Nikdy mě moc nemuseli. Možná kvůli jménu? Penězům? Charakteru? Myslí si, že jsem hajzl? Tak jim chci ukázat, že ne. Že jsem opravdu dobrý, a opravdu schopný člověk. Člověk, co jim vytře zrak! ,,Gisli" promluvím v předvečer Famfrpálového utkání na svou spolužačku u Kruvalského stolu, zatímco v ruce držím pohárek. ,,Byl bych rád, kdybychom zítra vyhráli, a to myslím férově a čestně" řeknu velmi vážně. ,,Podvádění nás nikam nepřivede. Pokud neporazíme nepřítele bez podvádění, pak je prostě lepší, a zaslouží si výhru" dodám následně, a podívám se po Kruvalském stole. ,,A to platí i pro všechny ostatní" dodám o poznání výhružněji. Poté upiji. | ||
| |||
 | JAK JDE ČAS Konverzaci s Heidrún jsem si vážně užila. Je to opravdu moc milá holka, navudory tomu, že je z Kruvalu.. Po rozloučení jsem zamířila do našeho Kočáru. Myslela jsem na to o čem jsme mluvily s Heidrún a rozhodla jsem se že to udělám. Napsala jsem dopis, takový jaký ode mně ještě nikdy nikdo nedostal, a po půlnoci jsem se vplížila zpět do hradu, abych jej nenápadně strčila Constance pod dveře. A pak jsem upalovala zpět do Kočáru! V posteli jsem ležela asi hodinu, než jsem usnula. Neustále jsem musela myslet na to, co si o tom ona bude myslet a zda jsem to nepřehnala. Další den jsem si po probuzení šla jak to už nějakou dobu dělám, zacvičit. Pak se převléct a hurá na snídani, kde jsem prohodila pár slov s Ginny a najedla se i s Heidrún, která se k nám přidala když jsem na ni mávala.. Většinu dne jsem pak trávila s rodinou. Tedy, kromě chvíle, kdy jsem zatáhla Mili stranou a přesvědčila ji, ať mi řekne o nějakém tajném místě. Chci si tam připravit jeden lektvar. Patrně jeden z nejsložitějších, jaké znám. Aspoň tedy po časové stránce. Jestli se mi povede, bude to.. Úžasné. Obzvlášť pokud pak vyjde i to, co s ním zamýšlím! Mildred mi pak sehnala i figurku Metlové! Sice už se tedy nemění, ale to nevadí, i tak jsem ji párkrát tajně v noci políbila.. Dva týdny utekly jako voda. A že jsem měla co dělat.. Napadlo mně že jsem mohla pomoci Felixovi se trochu sebrat, ale.. Nakonec jsem se na to vyprdla. Je v posledním ročníku a je také v Turnaji. Jestli po škole nechce být zavřený doma, musí se sebou něco udělat sám. Opravdu už na něj nemám energii a vlastně ani náladu. O Antoinovi ani nemluvě, pokud jsou problémy, musí se o to postarat madame Maxime. Já jsem trávila čas s Heidrún, se kterou bych řekla, že jsme se docela skamarádily. Chodily jsme ven, jen tak se projít a popovídat si, do cukrárny, kde už mně dobře znají, a nebo jsme se sem tam odplížily kus od Akademie, kde jsem jí ještě párkrát ukázala svou přeměnu, říkala jsem vše co o zvěromagii vím a také jsem jednou přeměnila Heidrún ve fretku, aby pochopila ten rozdíl. Zvěromág je pořád člověk, může se měnit jak chce, ale když vás přemění někdo kouzlem, stane se z vás zvíře, i s mentalitou daného tvora. Což, by se teoreticky mohlo stát třeba když by to šlo se zvěromagií špatně. Jenom že to se nestane! Heidrún je šikovná a já to beru smrtelně vážně! No a vzhledem že je po prvním úkolu, začala jsem chodit na "doučování" k Metlové. Samozřejmě, šlo hlavně o ty složitější lektvary a také, jsem z ní chtěla vytáhnout vše co ví o alchymii. Někteří z těch co tam chodily za trest, se na mně dívali jako na blázna a šeptali si různé věci. Že jsem šprtka, že lezu Metlové do zadku a podobně. Což, mi ani trochu nevadilo.. Popravdě, možná měl i někdo pravdu. Na hodiny jsem se vždy těšila a snažila jsem se Constance ohromit, jak to jen šlo. Když bych to někomu řekla, asi by se mi smáli, ale.. Myslím, že jsem se do ní opravdu zamilovala. No a nakonec, tu byl Andris.. Asi dvakrát jsem ho přemluvila aby šel se mnou a s Ginny trénovat. Zápasy ve Famfrpálu se blíží a cvičit s někým kdo má Kulový Blesk, není k zahození.. Samozřejmě, kromě tréninků, také byl se mnou a s Heidrún párkrát na procházce a jednou v cukrárně.. Kromě toho že jsem se čas od času šla podívat na svůj lektvar, který jsem očarovala všemi kouzly co znám, včetně jednou či dvou nepěkných kleteb, když by se někdo dotkl kotle, jsem už opravdu na nic neměla čas.. Ale vůbec mi to nevadilo, užívala jsem si každou chvíli. Pořád mám v hlavě že tohle je můj poslední rok na škole a tak si to chci maximálně užít. Je Předvečer Všech svatých, všichni jsou ve Velké síni, včetně mně. Sedím u stolu, vedle sebe z jedné strany Heidrún, z druhé Ginny. Opět, jsem si dala jen něco lehkého, na večer se nikdy moc necpu. Ale citrónovým dortíkem nepohrdnu! Zrovna ho jím, když Dusný začne mluvit. Zítra.. Podívám se ke Kruvalskému stolu. Při tom cvičném zápasu jim to moc nešlo, ale bojím se, aby nás teď nerozválcovali.. I když, máme dost dobrý tým. Ostuda to snad nebude.. Tiše si povzdychnu a když Dusný skončí, podívám se na holky. "Kómu budete sítrra fandit?" Dívám se na obě, ale je to otázka spíše pro Ginny. Bylo by zvláštní když by Heidrún tady a teď, řekla že bude fandit mně.. I když by mě to samozřejmě velmi potěšilo. | ||
| |||
 | Čas na Akademii Už dávno som sa mal vrátiť na Bradavice, ale rozhodol som sa tu ostať. Predsa len tu bude asi lepšia zábava ako tam. A sledovať Willa ako dostáva nakládačku v turnaji, mi spôsobuje pocit zadosťučinenia. Pretože "ja" viem, že som mal byť na jeho mieste ja. Po prvom kole, kedy sa ukázal ako totálny neschopák, to začína vedieť aj "on" a keď dostane výprask aj v druhom kole ... tak to budú vedieť "všetci". V turnaji som mal byť ja! Ja by som prvé kolo vyhral, Preto som Willovi nepovedal ani slovo. Za posledné dva týždne sa odo mňa dočkal len pohŕdavých pohľadov. Vždy keď išiel okolo mňa, tak som sa naňho pozrel so sklamaním a s pohŕdaním. Robí Zmijozelu a Bradavicím ostudu! V lese som si našiel vhodné miesto na tréning a posledné týždne som tu nonstop. Myslím, že tým začínam byť posadnutý. Nestačí mi používať kúzla, ktoré už existujú, ja chcem vytvárať svoje vlastné! Kúzla, ktoré ešte nikto nevidel, na ktoré nikto nepozná obranu a ktoré by ma preslávili. "Tak ešte raz ... teraz to výjde!" Stojím v lese, prútik namierený na veľkú skalu, ktorá je už celá poškodená od útočných kúziel, ktoré do nej každý deň vysielam. "Solis Fulgur Explosum!!" Zakričal som svoje zaklínadlo. Prečítal som niekoľko kníh, ktoré sa venujú tvorbe vlastných zaklínadiel. Musím uznať, že je to ťažké. Vytvoriť kúzlo, ktoré spojím so správnymi slovami, ktoré by presne vyjadrovali moje emócie a môj zámer. Na tomto kúzle pracujem už niekoľko týždňov a som si istý, že tentokrát to vyjde. Teraz už mám tú správnu formulu a som si istý, že môj prútik už tiež chápe, čo má vykonať. Predošlé pokusy boli marné. Podaril sa mi malý záblesk, ale rozhodne nedostačujúci. Snažím sa spojiť silu svetla a ohňa. Snažím sa o záblesk svetla, tak silný ako keby pochádzalo zo slnka a rovnako ničivý. Záblesk svetla, ktorý oslepí a zároveň popáli protivníka na celom tele. Bez rizika, že by som pracoval s ohňom, ktorý by poškodil aj veci naokolo. | ||
| |||
| Předvečer Všech svatých Následující dva týdny se nesly v duchu doznívání triumfu Kruvalu i Krásnohůlek a pošklebování se Ethel Svatouškové Mildredině jezevčímu debaklu. Obě dvě školy ale začaly brzy žít nadcházejícím famfrpálovým utkáním. Střet Kruval vs Krásnohůlky byl vypsán již na sobotu 1. listopadu a času na zlepšení bylo trestuhodně málo. Učitelé si se sportem rozhodně nelámali hlavu a nakládali všem na bedra hory domácích úkolů. Podle očekávání byla nejhorším rasem slečna Metlová: | ||
| |||
| SBLIŽOVÁNÍ NA OŠETŘOVNĚ Někdo kdo se mi líbí.. To je zajímavá otázka. A něco, co jsem do teď neřekla ani Ginny. Dívám se na Heidrún a váhám, než s lehce stydlivým úsměvem přikývnu. "Myslím, še tu chodně pochledných dífek. A.. párr šen". Dostanu ze sebe. Přesně však Heidrún nic neřeknu. Nemyslím že by to zrovna ona vyzradila, ale opravdu se ještě tak moc neznáme. "Á.. Tobě někdo líbí?" Zeptám se zvědavě, s milým úsměvem. Docela by mně zajímalo jaký má zrovna Heidrún typ.. Mou pomoc ohledně zvěromagie přijme, ale když to řekla, vypadala při tom trošku sklesle. Takže vezmu její ruku do mých dlaní a konejšivě ji hladím. A při tom poslouchám.. "Obši? Já si šíkala še ty nějak feliká". Zasměji se. "U nás Antoine fílí půfod. Ale, on strrašné pako. Fiděla jsi na lektfarrech.. A Felix.. Ten né fíla, ale obšas také pako. A pak by jsi si f tom měla fybrat". Pobaveně se zasměji. Občas si říkám že by bylo nejlepší když by Krásnohůlky byly jako zdejší Akademie, jen pro dívky. "Já také né dobrrá fe fšem, i kdyš chodně snaším.. Mama šíkala še člofěk by měl dělat co mu jde nejfíce a co cho bafí, pro to já chci fěnofat chlafně álchymii a fe stopách Nicólase Flaméla.. Stát sfěrromágem bude obtíšné, ale já fšdy fěším, še kdyš něco móc chcéš, a dáš do tocho fše co f tobě je, tak se splní.. Udělám co budu móc abych pomochla.. A tšeba, neš kónec Turrnaje, my prroběchneme fenku spolu". Také se usměji a stisku Heidrún ruku. Pustím ji když sebou trhne a řekne že si myslela že jde Metlová. "Ona feliký prrofesionál, fí co dělá.. Myslím še ty sítra díky tomu jako rrybiška". Usměji se a skloním se, abych Heidrún obejmula. "Chesky spinkej. Rráno potkáme se u snídaně, oui?" Odtáhnu se a věnuji ji poslední úsměv. "Také uš půjdu.. Bonne nuit!" | ||
| |||
|
| ||