"Akce a reakce chlapče. Na tu vděčnost jsi ztratil nárok když jsi dneska poprvé otevřel hubu... a teď už se vážně ztrať. Jsi tu ani ne 2 minuty a už tě mám plné zuby." řeknu mu a nemám už co víc bych s ním chtěl řešit.
Pak se "přesunu" ke Gis. "Co máš dneska v plánu? "

PO FAMFRPÁLU

Viktor byl úžasný! Né jen že mi podepsal koště, ale ještě pochválil mou hru a naznačil že když by Andris neměl Kulový Blesk, tak bych vyhrála! To mi opravdu zlepšilo náladu a nějaká prohra mi byla úplně jedno.. Chtěla jsem si s ním popovídat, zeptat se na pár věcí, ale Potter dělá jako by tu čekal hodinu. Štve mně, ale co.. Nechám se pak ještě vyfotit, sama i s Antoinem a pózuji jak si Slečna Černolesá přeje.

Zbytek dne je docela v klidu. Převléknu se, úklidím si věci a jdu za rodiči. Dáme si něco dobrého k jídlu a bavíme se o tom jaký byl zápas, tedy hlavně s taťkou. A při tom zmíní něco, co mě velmi zaujme. Nový model.. A prototyp.. No páni! Neváhám ani chvíli, madame Maxime oznámím že víkend budu pryč a jedu s rodiči domů.. Samozřejmě jsem si sem tam hrála se sestřičkou, prošla se v sadu a pomazlila Drobka, ale jinak jsem trávila hodně času testováním svého nového koštěte!

A že to bylo něco.. Je pár věcí na které si budu muset dávat pozor, ale jinak jsem vážně ohromená a nadšená. Taťku jsem pořádně obejmula a políbila, protože že tohle zařídil, to je skvělé! Do Akademie jsem se vrátila v neděli večer, protptyp jsem nechala samozřejmě doma. Zatím není třeba aby to někdo věděl.. Najedla jsem se a pak našla Andrise. Tomu jsem se omluvila za tu ruku, pogratulovala mu k vítězství a také jsem ho samozřejmě obejmula. Pak už jsem šla do Kočáru, převléknout se a spát.


Pondělí bylo.. Pro mě to bylo fajn! Esej na téma "Problémy zhuštění tkáně", to zvládnu jako nic! Budu si muset sednout a věnovat tomu odpoledne, ale jinak by to neměl být problém.. Stejně tak úkol od Metlové! Ten mně vyloženě nadchl.. Už ten den jsem nad tím začala přemýšlet a vzala jsem to jako výzvu. Musím ji nějak ohromit..

Přihlásila jsem se i na kurz přemisťování. To mi do teď nešlo a tak by to mohlo být zajímavé, taková schopnost by se určitě hodila! Ano, je toho dost, ale zatím to nějak zvládám.. Ooh, ještě můj tajný lektvar! Na něj jsem se také šla podívat a ujistit se, že je vše v pořádku.. Pohrávala jsem si s myšlenkou že bych Mildred vymazala paměť, ale.. Já ji věřím. Jistě si to nechá pro sebe.


Další den jsem si dala pořádnou rozcičku, převlékla se a zašla si na snídani. Pak, když zrovna nebylo vyučování, byla jsem v učebně lektvarů. Kde jsem vlastně i teď, na oběd nemám ani nějak chuť. Mám hlavu plnou nápadů, napadlo mě zhruba šest lektvarů a nevím, jaký z nich bych si měla vybrat. Pro to prostě něco zkouším a nakonec z toho něco vyjde.. Pohrávám si i s myšlenkou, že bych si tajně vzala pár věcí na Veritasérum, ale.. Nevím.. Teď bych se asi měla více soustředit ať vymyslím nějaký skvělý lektvar.

U oběda

"Taky bych brala takovýho šlofíka." zazubím se na Malcolma. "Trochu jsem se bála, jestli tě nesejmuli ti dva trollové, ale ničím se nechlubili." nasoukám se na lavici mezi kluky a naivně doufám, že jsem tím zabránila další kouzelnické válce tohoto století.

Zvednu hlavu k Willowi a krátce mu položím dlaň na stehno. " Je mi líp." usměju se. Pak sáhnu po džbánku s džusem a prázdném poháru. V tom Malcolmovo docela dost zaskočí, ale zdá se, že bude v pořádku. Trošku nervózně se usměju.

"Ah, ti dva? Ano, už dali pokoj. Možná si našli někoho jiného." podívám se na Malcolma a pokrčím rameny. Tak už to chodí.

Cítím, jak Will skoro vibruje. Že by mu byla zima? Hodím po něm tázavým pohledem a nandám si trochu jídla. A pak to začne. Prostě se musí pošťuchovat za každou cenu.

"Ale ne, Malcolme. Já o té záchraně Willovi říkala a byl rád, že jsi mi pomohl. A navíc jsi odmítl odměnu." těkám očima mezi zmijozelskýma a usmívám se. Pak si odkašlu a změním téma. "Máte už nějaký nápad na lektvar pro Metlovou?" o tom se teď baví přece každý, snad z nich něco kloudného vypadne. "Já jsem na to asi moc málo kreativní." povzdechnu si a přemýšlím o tom, že je tu hodně kluků světlovlasých nebo se kolem nich jenom ráda motám? Hmmm.

Gisli si sadá medzi nás a je pravda a keď sa tu ukázala, okamžite som zabudol na Willa. Normálne mi jeho mizerná existencia vyfučala z hlavy. Taký nepodstatný mastný fľak na koberci u susedky. Přesne to pre mňa Will znamená. Ale ozval sa. Je nepríjemný tak ako stále. S týmto týpkom nevydrží nikto v jednej miestnosti bez toho, aby ho chcel zabiť.

Uráža ma pred Gisli. A mne hned pení krv v žilách. Ale snažím sa nepristupiť na jeho hru. Pred Gisli nie, snažím sa tváriť ako dospelý a vyspelý chlap!
Len sa pousmejem a odpijem si z pohára .... A v tom .... "Zlato".... A ja som všetku vodu čo som mal v ústach vyprskol na celý stôl. Šok!! Ako rozprašovač som všetko v sekunde oprskal a hneď na to som sa rozkašlal, lebo mi zabehlo. Zlato??! To s ním Gisli chodí? S NÍM??

Utriem si ústa do rukávu a snažím sa pozbierať svoj mozek, ktorý mi práve explodoval iracionalitou. Ako on, zbalil holku ako je ona? Kúzlo? Elixír?
Ešte si odkašlem a pozriem na Willa, ktorý sa tvári ako kakabus.
"Teraz si frajer a vyháňaš má od stola, ale kde si bol, keď som ti ja zachraňoval dievča? Ale asi nemôžem očakávať vďačnosť od hlupáka ako si ty "

"Malcolme, mám pro tebe docela lukrativní návrh... Co kdybys odprejsknul? Otravuješ tu vzduch...a zavazíš..." Promluvím na něj, zatímco si Gisli přisedává. Aspoň by se tak uvolnilo místo pro ni. Nemám náladu se teď patlat zrovna s ním. Jak se Gisli nasouká mezi nás, obejmu ji kolem pasu. "Jak se dneska máš, zlato?" Zeptám se jí, zatímco sleduju po očku Malcolma.

V hlavě mi mezitím běží hromada scénářů, jak jej co nejefektivněji sejmout, pokud se cokoliv stane, od trojice zakázaných kleteb po obyčejnou pěst na nosní přepážku. Lehce se chvěju adrenalinem, když se skoro neznatelně natočím bokem, což mi umožní rychlejší reakci. pokud bude potřeba.

U OBEDA

Will si myslí, že je nedotknutelný, pretože bol vybraný za šampiona. Veľmi rýchlo mu dokážem opak ak dostanem príležitosť. Pozriem sa naňho, do tých jeho samoľúbych očí. Je tak namyslený, egoistický a myslí si, že môže všetko. Zatvárim sa nevraživo a začnem, "Mal by si si ..." ... nedokončím, pretože sa pri nás objaví Gisli. Priniesla so sebou závan príjemnej vône. Ženskej vône.
Prekvapene na ňu pozriem, ale potom sa usmejem.
"Ahoj, áno už som v poriadku. Potreboval som si len zdriemnuť. Ale stálo to za to."

Odsuniem sa nabok tak ako mi to len dovolí ďalší študent vedľa mňa a pohľadom dám Gisli vedieť, že si môže prisadnúť ak chce.
"Čo tí dvaja, dúfam že ti už dali pokoj." Opýtam sa hneď, pretože ma to celkom zaujíma. Ako sedím a dívam sa na Gisli zo spodu, príde mi naozaj pekná. Tie jej tmavé vlasy a oči, pôsobí tak tajomne a vyspelo. Spomínala, že má priateľa, to je škoda. Posledné týždne som bol mimo a pred tým som bol dosť samotársky a staral som sa len o štúdium a tréning, takže ani len netuším s kým chodí. Ale aj tak som sa pri pohľade na ňu, možno na sekundu zasnil, že v lese za skalou, alebo na odľahlých toaletách, by sme sa mohli dobre ... doučovať ... po škole. Alebo cez prestávku. Ako študent Zmijozelu by som jej ukázal svojho ... hada ... lebo Serpensortia je jedno zo základných kúziel a ja ho ovládam dokonale.
Usmejem sa na ňu milo.

Famfrpál a dny poté

Přišlo studené šedivé ráno, den zápasu.
"Hodně zdarru," popřeju u snídaně Andrisovi a o něco později i Nicole.

Sama upřímně nejásám nad tím, prosedět venku v chladu dopoledne, které bych mohla věnovat studiu, ale vzhledem k tomu, že soutěžil Kruval a druhý šampion Kruvalu, zdálo se mi, že by nebudilo dobrý dojem neúčastnit se. A tak se s příchodem zápasu usadím na lavici na tribuně a zaposlouchám se do řeči emeritního čaroděje.
Pohledem hledám ostatní, kteří nebudou soutěžit - William sedí s Bradavickými, Felix s Krásnohůlčany, tam se cpát nebudu... to neexistuje nějaká neutrální tribuna?
Povzdychnu si, a zatímco Dusný oznamuje sudího, otce té poměrně namyšlené dívky z Akademie, vykouzlím si popkorn s dýňovo-sýrovou příchutí.

A zápas se svižně rozjede. Na moment stáhnu obočí obavami, když vidím, jak Nicole sviští k zemi. Zlatonka? Už?
Ne... jen finta. Ale zatrne ve mně, když to na moment vypadalo, že se zrzečka rozplácne o zem.

Další zádrhel nastává v okamžiku, kdy někdo začne švindlovat. Kdo? Rozhlédnu se, logicky útok na krásnohůlského brankáře ukazuje na někoho z Kruvalu, ale ať se snažím, jak chci, nezachytím pohledem žádného podezřelého mezi námi.
Tak či tak, mám chuť pitomce, který na nás hází špatné světlo, roztrhnout jako hada.
A Gisli odchází do šaten... následuji ji pohledem. Měla bych jít za ní...? Nebo si potřebuje odpočinout a moje neohrabané pokusy o morální podporu by jí lezly jen na nervy?
Zatímco váhám, následuje ji Will, který s otázkou, jestli je podpora potřeba a jestli vůbec může do šaten hráčů, dilema nemá.

Na hřišti zatím boduje krásnohůlské družstvo za nemalého podílu víla... to bude u večeře kyselých obličejů u našeho stolu. A další dravý skluz Nicole... jenže tentokrát vede ke zranění. Andrisovu.
Když potlouk křusne o jeho ruku, zhrozeně automaticky vstanu, miska se převrhne do řad přede mnou. O nadávající spolužáky zasněžené pufovanou kukuřicí nedbám.
Ani o ty za mnou, kteří za mnou nedrobnou postavou najednou nevidí.
Andris je ovšem nezmar... ani visící ruka ho nepřiměje ustoupit z utkání, a... a Zlatonka se najednou zmítá v sevření jeho prstů.

Naši jásají, zbytek skoro pláče, Andris sviští na ošetřovnu a Nicole za Krumem... jehož přítomnosti jsem si všimla až teď. Co tu dělal?
Černolesá je odchytává na focení, nejvyšší čas zmizet.
U večeře blahopřeju Andrisovi k chycení zlatonky a Nicole ke krásnému létání... byl to zajímavý zápas, i když mě famfrpál nijak moc nebere.

A následující dny jsou... k přetrhnutí. Některých. Jeden se čas pořádně zastavit nemá... a třeba je to tak dobře.

Oběd jím po troškách už prakticky vystydlý, před sebou mám pergamen a pokouším se vymyslet lektvar. Hrubě nevěřím, že je to běžná praxe, jak je nám tvrzeno - to by se těch funkčních lektvarů vyučovalo mnohem více, kdyby každá studentka Akademie v existenci téhle tradice vyplodila alespoň jeden přínosný. Ale zadání je zadání...
Když zaslechnu povědomý hlas, zvednu hlavu a na Malcolma se pousměju, míří však za Willem.
Netuším, co se mu stalo, jen že strávil nějakou chvilku na ošetřovně... možná nehoda při nějaké hodině?
Přidává se k nim i Gisli... jsem ráda, že se dnes tváří trochu veseleji než předtím.

S Antoinem

Hele, tamhle pod tím křeslem je vidět kousek toho provazu. Tolik vzpomínek! Povzdychnu si s notnou dávkou nostalgie, když v tom se ve dveřích objeví můj další blond oblíbenec.

"AntoJne!" dám si jako vždy záležet na správné výslovnosti a tentokrát ho zkrátka a prostě obejmu, ačkoliv si možná bude myslet, že mu chci zlomit vaz. Známe své lidi.

"Ah, oh, no...nemusíš mi blahopřát. Mrzí mě, že to bylo tak těsné. Ale to nemění nic na tom, že jsi byl hvězdou zápasu." usměju se. "Možná si tě někdo vybere než turnaj skončí. Do jakého týmu bys chtěl?" otáčím jejich prohru v pozitivum a navíc mě to zajímá.

Posadím se do křesílka a nervózně propnu ruce. "Ehm, já...asi...asi končím s famfrpálem. Nějak mi to...nevím. Ten švindl mi nějak vyrazil dech...obrazně řečeno." vím, že to asi nedává smysl, ale je to těžké vysvětlit. Vyndám z hábitu kandované škorpiony v lékořici a nabídnu mu.

Schůzka s Gisli

Bohužel přijdu až moc pozdě. Sotva se tam dostanu, tak Krum odchází a mě si ani nevšimne. A nějaká reportérka tam právě začíná fotomontáž s Nicole. Zklamaně si povzdechnu a už se chystám odejít, ale reportérka si ale všimne mě a vyfotí mě párkrát s Nicole. Jsem docela zmatený z toho, že fotí zrovna nás dva. Neměla by najít někoho z vítězného týmu? Ideálně Andrise, protože on je ten hrdina co Kruvalským zajistil vítězství. Ale tak nějak automaticky vykouzlím ten nejkouzelnější úsměv, který dovedu, i když uvnitř mi moc k smíchu není. Snad toho nebudu litovat...

---

Po zápase se setkám s Gisli na domluveném místě, pro dnešní den to byla ta opuštěná učebna ve které mě tehdy Gisli přivázala ke křeslu. "Já zdravím!" usměji se na ni sotva tam vejdu a zavřu za sebou dveře. "Já gratuluji k vítězství." řeknu, i když je vidět, že jsem stále ještě trochu zklamaný z toho jak to dopadlo. "Dát pár dalších gólů a ani zlatonka by vás nezachránila." snažím se to trochu odlehčit, pak se ale zatvářím poněkud ustaraně. "Jinak, já všiml že ty při zápas... no, ty odejít z koště a muset nastoupit náhradník. Stát se něco?" zeptám se jí, jestli o tom chce mluvit.

O pár dní později

"Jasně, tak zatím." nejistě se pousměju, po tom, co svoji otázku zahraje do outu. Otočím se na patě, přidám do kroku vyrazím směr hostinec. Úplně nevím, co si o nás mám teď myslet. Možná je to mým nevalným rozpoložením, ale opravdu jsem čekala nějakou...podporu? Nervově se tu hroutím a on prostě...aha? Vydechnu rázně nosem a na chvilku se zadívám k obloze. Tohle je fakt den na trolí lejno.

Na pátou hodinu dorazím na místo srazu s Antoinem. Doufám, že mě nevypeče, ale jak ho znám, bude chtít minimálně probrat zápas. Ta porážka ho musela dost zklamat. Ještě navíc taková. Asi je vážně něco se mnou špatně, když nemám sílu kruvalský úspěch nějak oslavovat.

*

Jak se dá další dny slyšet kolem, nikdo tu Kruval nebere vážně. To je vážně dost zdrcující. Vždy jsem žila v představě, že se nám nikdo v ničem nevyrovná, ale asi to byla daň za to tajnustkářství a izolaci. Místní profesorky nás na svých hodinách nešetří, takže tento rok bude skutečně dost výživný a rozhodně ne ztracený. Možná to zní masochisticky, ale jsem tomu ráda. I když mi z toho jde hlava kolem.

Vejdu do síně a zbystřím nečekanou kombinaci blonďatých bradavických hlav. A dokonce vzduchem nelítají kletby ani urážky. Zatím.

"Nazdárek. Stojí to dneska za to?" kývnu k talířům, když se postavím za Willa s Malcolmem. "Takže už jsi zase mezi živými?" usměju se na Umbridge. "Nebo ti Metla strčila lektvar pro nemrtvé?" cuknu koutky a přemýšlím, jestli se mezi ně ještě vcucnu.