Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Србија

Příspěvků: 23
Hraje se Dvakrát týdně  Vypravěč Holeczek je offlineHoleczek
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Vypravěč - 01. srpna 2023 09:31
image9426.png

Osogovský průsmyk,
30. červen roku 1913, Makedonská fronta
Jindřich


Zarostlý horal pořád pokuřuje a dívá se údolím směrem k hranici. „Jo, mašinkvéry a vaši chlapi... Nic proti, ale kulomet bez obsluhy je pěkně k hovnu.“ prohodí nakonec „Co si budem, spousta těch chlapů nikdy boj neviděla a jak to kolem začne práskat, bude to chtít dobrého oficíra aby je udržel u země...“ zhodnotí na rovinu vaši jednotku která jak sám víš je poskládaná ze všeho možného a i když tam je pár bývalých vojáků jako jsi ty, spousta z nich je ráda, že si párkrát vystřelila při výcviku a jinak nemají zkušenosti vůbec žádné. Jinak tě už ale nezdržuje a jen ti mávne když jsi zhruba v půlce cesty k vašemu okopu.

Tam si chlapi ochotně s díky nabídnou z tvého vykšeftovaného tabáku a rovnou si zapálí. Až teď vidíš, že se jim trochu třesou prsty. Nic výrazného, ale dřív sis toho možná jen nevšiml a teď po rozhovoru s horalem na to máš citlivější oko? Kdo ví... Čas pomalu ubíhá a kolem vidíš, jak se chlapi snaží najít klid v rutinních činnostech. Někdo obtahuje ostří bajonet i přes zákaz na kameni, někdo ještě naposledy čistí a kontroluje pušku, která to ten den zažila už stokrát a pak se konečně na druhém konci údolí objeví oblak prachu a zableskne se odraz slunce na kovové součásti výstroje nebo skle dalekohledu. Nepřítel je tady... Aspoň jeho průzkum určitě. Sice ještě mimo dostřel, ale nebude trvat dlouho než dorazí hlavní síly...

 
Jindřich Zitterbart - 29. června 2023 09:52
srb16114.jpg

Osogovský průsmyk,
30. červen roku 1913, Makedonská fronta
Jindřich



Horalé mi připomínaly obdobné jednotky v Bosně a Hercegovině a nejen pravidelné jednotky pěších pluků, ale snad i více polovojenské Štrajfúny jak se jim říkalo, kteří po horách lovily odbojné muslimy, kteří se odmítaly smířit s nadvládou R-U a nebo různé lapky a zloděje. Ti také nosili částečně vojenské uniformy doplněné místním krojem a navíc sebou ještě měli psi. Dokázali se po horách přesouvat jako vítr a málo kdo jim stačil, ostatně jinak by se lapkové v horách asi ani chytat nedali.

Na obchodě jsme se domluvili a tak přikývnu přivoním k tabáku a ubalím si z něj jedno retko a zbytek strčím do kapsy. Poslouchám co veterán říká. Nejsou to zrovna příjemné vyhlídky a je lepší se na ně připravit.

"No to aby ty naše mašinkvéry vydržely co nejdéle."

Odpovím na zlá proroctví a pak se vydám za našimi. Na otázku jestli jsem něco sehnal jen přikývnu a nabídnu klukům ze zákopu a společně si pochutnáme na černém silném tabáku. Povykládám klukům to proroctví od veterána a ještě jednou si projdeme jestli máme všechno nachystané. Jestli jsou drátěné překážky dobře umístěné a zkontrolujeme i ty prapodivné ruční granáty až budou blízko. Budeme muset vydržet co nejdéle jinak to tu prolomí.
Ukážu klukům co vidím na obzoru, poslední možnost na překontrolování předpolí, překážek a tak. Přebrousím si bajonet, nůž i lopatku, prostě pro jistotu.
Jsem nervózní, to co má přijít je pro mne poprvé i když je na to člověk připravován, přesto je to nic proti skutečnosti. Vidím, že i kluci trochu potemnělí v obličeji a mnohý z nich se pokřižoval po pravoslavném způsobu a pomodlí. I já v češtině poprosím Boha ať mě a mé kamarády ochrání, bez křižování a bez zbytečností.


 
Vypravěč - 17. června 2023 21:21
image9426.png

Osogovský průsmyk,
30. červen roku 1913, Makedonská fronta
Jindřich

Oheň se na statku rychle rozšíří a za chvíli už vítr směrem k hranici unáší sloup černošedého hustého dýmu. Mezi horaly zatím zjišťuješ, že se nejedná o regiment sestavený v jednom místě ale spíš o chlapy seskládané z různých koutů země podle toho, kdo žil v horách a byl zvyklý na pohyb v nich a přidali k nim i různé lovce nebo pytláky. Sice to u některých ze začátku vyvolávalo konflikty zejména skrz náboženství, ale nakonec se to srovnalo a velení dostalo celkem fungující jednotu zvyklou na rychlé přesuny s lehkou výstrojí i na pohyb po horách. Vlastně zjišťuješ i to, že na rozdíl od vás si každý z nich nese většinu své výstroje ve velkém tlumoku s sebou a prakticky tak nepotřebují větší zásobovací vozy...

Tabák nakonec vyměníš s jedním ze starších vojáků s mohutným černým knírem, který se ti představí jako Pavlo. „Celej je moc, stačí půlka...“ okomentuje těžkou minci, kterou mu nabízíš a pokud nic nemáš, přiloží k minci bajonet a dvěma údery kamene ho rozpůlí na zhruba stejné půlky z nichž ti jednu vrátí. Je fakt, že k tomuhle se mince opravdu z drahých kovů hodí dobře... Sám si tabák nadrtí a nacpe do menší hliněnky a vyfoukne obláček kouře k nebi. „Tady to bude drsný... Dokud budou střílet ty mašinkvéry, budou to ti šmejdi mít těžký, ale jak dojdou náboje nebo voda na chlazení, budem zdrhat...“ prorokuje zklamaně. Je to ale pravda - kulomety a baterie lehkých houfnic vám dávají slušnou výhodu, ale bez nich vás tu bude bohužel o dost míň než se předpokládá útočníků. Ale to neznamená, že jim aspoň nepustíte tvrdě žilou. „Posily jsou ještě tak den, spíš dva, za náma... A i tak je to jen jeden regiment.“ dodá po chvíli. Pokud se zeptáš jak to ví, odpoví jen, že je míjeli během pochodu na nádraží kde teprve vykládali vybavení z dobytčáků.


Obrázek


Ve vašem okopu zatím chlapi užívají pohodu z toho, že se po nich nic nechce a polehávají na svlečených blůzách a kabátech. Slunce sice moc nehřeje, ale minimálně jste si našli místečko v závětří, takže vás neotravuje studený vítr. „Tak co? Sehnal něco?“ zajímá se hned Karol a pokud mu skutečně nabídneš, rozhodně neodmítá a s díky si od tebe připálí. Když se zahledíš k hranici, zdá se ti, že kromě kouře vidíš ve vzduchu i mračno prachu zvedaného pochodujícími jednotkami někde za hranicí. Ale to může být taky klidně jen klamný dojem z kouře unášeného větrem...

 
Jindřich Zitterbart - 30. května 2023 16:46
srb16114.jpg

Osogovský průsmyk,
30. červen roku 1913, Makedonská fronta
Jindřich



I když se snažím moc směrem k hořícím budovám nedívat občas mi tam sjedou oči. Mezi tím se ale už pohybuju mezi horaly. Trochu vyzvídám odkud jsou občas zapředu hovor na tabák a rakiji, někdy něco o muzice a hospodaření jako sedlák. Národnostním otázkám a teologickým se vyhýbám. Pozjištuji u více lidíí na kolik si cení balíčku tabáku a prohlédnu. Neberu ten nejlevnější, ale spíš kvalitu. Černý fermentovaný třeba i s příměsí orientální latakie, která se tu na Balkáně často přidává do místního tabáku. Vyměním za zlatý rubl ubalím cigaretku případně i nabídnu a pokecám jestli mají zkušenosti už z boje. Přeci jen Válka s Turkem byla nedávno a já jsem zvědav co mohu čekat.

Pak se přesunu zpět do našeho okopu a nabídnu i klukům z jednotky.
 
Vypravěč - 19. května 2023 14:35
image9426.png

Osogovský průsmyk,
30. červen roku 1913, Makedonská fronta
Jindřich


Nakonec se tedy všichni tři sejdete v obytné světnici a oba se rozhlíží po tom, co jsi našel "Pěkný úlovek... Tak nakonec se ta procháka vyplatila..." okomentuje to Karol uznale a rovnou začnou nalezené jídlo i alkohol cpát do batohů. Vaše zásobování sice funguje, ale proč si strohý vojenský jídelníček takhle drobně nevylepšit, že? Když připomeneš že někomu spálíte dům, oba jen pokrčí rameny. Očividně nemají takové skrupule jako ty a hned začnou chystat věci na podpal. Odněkud vyloví kanystr petroleje a začnou škubat povlečení z postele na pruhy aby je nechali hořlavinou nasáknout. "Začal bych stodolou... Vyschlé trámy, seno... Blafne to rychle a na barák se to rozšíří během chvíle." navrhne pak. Netrvá to dlouho a skutečně se ze stodoly brzo ozývá praskání ohně a mezi střešními břidlicovými taškami se k nebi hrnou oblaka kouř sem tam prosvětlovaný plameny. Když jste zhruba v půli cesty zpět ke zbytku jednotek, už je stodola v jednom ohni a část střechy se zrovna zřítila dovnitř. První plameny už přeskakují na obytný dům. Spousta vojáků přestala pracovat a ze svých okopů pozorují probíhající destrukci jako ostatně skoro vždy když se něco ničí...

Tví spolubojovníci zamíří k nově vybudovanému okopu pro kulomet kam si rovnou začnou nosit i zbytek svých věcí zatímco ty zamíříš k horským jednotkám zkusit vykšeftovat trochu tabáku. Vzhledem k tomu, že si zrovna většina z nich dává oběd z polní kuchyně, vidíš u nich skutečně pestrou sbírku jak dřevěných tak porcelánových fajfek a několik viržinek. Ale ty vesměs kouří ti, kteří mají víc peněz nebo je prostě někde sehnali. Každopádně se zdá, že si stačí jen vybrat co bys chtěl a pak můžeš zkusit s majitelem smlouvat. Pár metrů od tebe si nějaký postarší kaprál zrovna tenkým zavíracím nožem z bochníčku lisovaného tabáku ukrajuje dávku do dýmky a začne si ji nacpávat.

 
Jindřich Zitterbart - 18. května 2023 07:43
srb16114.jpg

Osogovský průsmyk,
30. červen roku 1913, Makedonská fronta



Opatrně jsem propátral budovu, nevím jestli mám nervy napnuté, že čekám, že na mě někdo vyskočí, nebo je to jen přirozená reakce člověka co spózí po cizí seknici. Nakonec trochu provinile poberu, to co tam zbylo. Jídlo, rakiju i zlatý rubl. Chvíli se dívám na svatební fotografii. hmmm jak snadno člověk přijde o domov, o své sny na společný život, stačí válka ...zkurvená

Za chvíli se ozvou kluci. Jen si zapálím cigaretu a pak jim odpovím:

"Ale jo, něco na zub, na zahřátí a na tabák."

Ukážu na věci co jsem našel. Když Karol navrhne, to tu spálit, zadívám se na obraz páru na stěně. Spálíme jim dům, jejich místo štěstí, strastí i pohody, to budou mít radost a milovat nás. Ale co když má Karol pravdu, jakože asi jistě má, život spolubojovníků je důležitější než majetek. Naštěstí jsem tu neviděl nikde věci, které by odkazovali na to, že tu žili děti. Aspoň tak, nechci si připadat jako ten co pálí dětem jejich domov. Válka je mnohem složitější a nepřehlednější než člověk čekal a to jsem ještě ani nevystřelil.
Na Karolovu otázku jen pokývnu.

"Asi máš pravdu, spálit a zdi shodit. To uděláme domácím radost."

Nakonec, ale klukům pomůžu i když radost z toho nemám to bych raději ještě kopal zákopy. Nakonec se vrátíme a s klukama se podělím o šunku i rakiji a zkusím vyhandlovat za tu zlatku někde tabák, třeba u těch z horských jednotek co vypadají jako pasáci, ale tabák by mít mohli dobrý.

 
Vypravěč - 17. května 2023 22:53
image9426.png

Osogovský průsmyk,
30. červen roku 1913, Makedonská fronta
„Marko“ Savić


Během budování okopů myslíš na Bogdana a na to, co jste spolu zažili. Už je to skoro měsíc od posledního dopisu, který ti od něj přišel a v tom zmiňoval, že ho převeleli někam na sever. Podrobnosti samozřejmě zmínit nemohl, ale i když ostatním dopisy chodily, tobě od Bogdana už další nepřišel, takže vůbec netušíš, co se s ním vlastně stalo nebo kde zrovna je. I když je tu pořád možnost, že je v pořádku a nebo je třeba v zajetí, s každým dnem se tahle naděje postupně víc a víc vytrácí.

Když pak po dokončení svých vlastních příprav zamíříš ke kaprálovi a jeho pomocníkovi, překvapivě tvou nabídku celkem ochotně přijmou a ani se na tebe nedívají nějak pohrdavě jako spousta vyšších šarží na obyčejné vojáky. Pomocník - představí se ti jako Mateo - tě požádá, abys mu pomohla vytrhat níž na svahu několik drobných keříků a pomohla mu je přenést k nové pozici. Sám ale rozhovor nijak nezačíná a spíš se pak soustředí na práci při maskování jejich vlastních postavení. Všímáš si, že vesměs dělají buď okopy širší aby se tam vešli oba dva nebo je budují těsně vedle sebe - očividně je pro ně důležité, aby spolu během práce mohli komunikovat.

„Zajímá tě?“ zeptá se po chvíli Schacht když si všimne, že místo skládání kamenů kolem kořenů keříků po očku pozoruješ opřenou pušku. Pak svého mannlichera zvedne a předá ti jej, aby sis mohla pušku prohlédnout. Vlastně se od té tvé nijak zvlášť neliší. Pouze je to dlouhá verze doplněná dalekohledem a když ji zkusíš natáhnout, je ti hned jasné, že je mnohem přesněji vyrobená nebo pečlivěji pro tento účel vybraná. „Klidně se přes ten dalekohled podívej... Později si to můžeš vyzkoušet.“ vybídne tě a ukáže směrem ke statku dál v údolí, ke kterému zrovna míří několik pěšáků na hlídku. Pokud by ses přes dalekohled podívala, zjistíš, že nemá nijak zvlášť velké zvětšení - zhruba 2 nebo 4 násobné, ale i tak je to proti klasickým pevným miřidlům na tvé pušce velká změna...

 
"Marko" Savić - 08. května 2023 10:47
milunka3964.jpg
Osogovský průsmyk,
30. červen roku 1913, Makedonská fronta


Při budování okopů myslím na Bogdana. Byl jedním z velitelů, který nás provázel prvním výcvikem a tak nějak mě vzal pod svoje ochranná křídla. Mohlo mu být kolem pětačtyřiceti, klidně by to mohl být můj otec. Měla jsem podezření, že mě prokouknul, ale nikdy nic nenaznačil. Bylo to tím jak se na mě díval, když si myslel, že ho nevidím.

Hodně mě toho naučil a já si jeho rady neustále opakuji, jako nějakou mantru. Jako kdyby mi už jen to mohlo pomoci přežít. Nikdy proto nepodceňuji přípravu, zvlášť nyní, když máme skutečně čas. Až začnou z nebe pršet kulky, bude už pozdě. Po očku také pozoruji práci svých dvou druhů, ale nijak ji nekomentuji. I když mě na jazyku pálí slova, nechám si je pro sebe. "Neser se do cizích záležitostí."

Bogdan byl zvláštní člověk. I přesto v jakých sračkách jsme se nacházeli, byl vždy v dobré náladě. Na všem špatném dokázal najít i něco dobrého, a toho se držel. Ale co víc, dokázal svým optimismem nakazit i ostatní. Když ho převeleli, a já s ním ztratila kontakt...bylo to, jako kdyby z oblohy zmizelo slunce.

Když se k nám konečně připojí kaprál Schacht, jsem se svou prací už prakticky hotová. Chvíli ještě lelkuji kolem a kontroluji svůj okop, po očku ale sleduji ostrostřelce a jeho partnera.
"Uč se."
Zazní mi v hlavě Bogdanův hlas, a já se zvednu, a jdu nabídnout dvojici svou pomoc, a zjistit, zdali je ještě něco potřeba. Puška mě opravdu zajímá a jsem zvědavá, jestli se mužovo sebevědomí skutečně může měřit s jeho výkonem.

 
Vypravěč - 03. května 2023 10:27
image9426.png

Osogovský průsmyk,
30. červen roku 1913, Makedonská fronta
Jindřich

Zatímco obhlížíš obytnou budovu zvenčí, vrátí se Majevic z chléva s prázdnýma rukama a zamíří za Karolem do velké stodoly. Na obytný dům jsi tedy sám, takže postupuješ raději opatrně, ale kromě vrzání prkenné podlahy pod tvýma botama se prakticky žádné zvuky z domu neozývají. Sem tam vrzne okenice nebo zaskřípají nějaké otevřené dveře v průvanu, ale jinak je dům tichý. Co tak vidíš, vypadá to, že lidi odcházeli celkem ve spěchu a nesklidili ani nádobí po jídle, ale vzali s sebou asi vše cenné a taky zásoby jídla. Nenarazíš ani na žádnou nástrahu a nakonec pomalu projdeš i zbytek domu. „Jak jsi na tom JIndro? My našli akorát pár vajíček...“ zaslechneš zvenčí hlas Karola když dorazíš až do malé ložnice majitele domu. Nad postelí je velká svatební fotka relativně mladého páru, ale podle oblečení tušíš, že fotka může být tak 10-15 let stará.

Nic nebezpečného jsi ale nenašel, takže ses pustil do podrobnějšího průzkumu. Při tom jsi byl očividně úspěšnější. Našel jsi poloplnou kameninovou lahev jakési domácí pálenky a vzadu ve spíži na trámu zavěšený kus uzené šunky - vítané přilepšení k vojenským přídělům. Mimo to v šuplících v kuchyni jsi našel zapadlý jeden ruský zlatý rubl mezi různými obyčejnými železnými příbory, noži a tak... Má v sobě dírku na provlečení šnůrky, takže ho možná někdo nosil jako amulet, ale jeho hodnotu to v tomhle případě nijak zvlášť nesnižuje. „Tak co? Našels něco?“ objeví se ti chlapi za zády. „Měli bychom to tu zapálit...“ nadhodí Karol „Jestli sem přitáhnou kulomet, budou tu mít solidní pevnůstku...“ dodá pak a ukáže na masivní kamenné zdi budovy.

 
Vypravěč - 02. května 2023 22:17
image9426.png

Osogovský průsmyk,
30. červen roku 1913, Makedonská fronta
„Marko“

I když se chlapům moc makat nechce, nakonec se přece jen zvednou a s reptáním se k tobě při budování střeleckých okopů přijpojují. I když se vesměs rozhodli k tomu, že si spíš vyhloubí jen jakési trychtýřovité díry a nebudou je nijak zpevňovat. Sice jich vybudují každý asi dvakrát tolik co ty, ale zase nejsou zdaleka tak propracované a mohl by je slušně ohrozit i jen relativně blízký výbuch dělostřeleckého nebo ručního granátu. Ale tím se očividně nijak zvlášť netrápí.

Zhruba po hodině a půl vás od práce vyruší skřípání okovaných bot na kamenité stezce a postupně je vám dopřán výhled na postupně se objevivšího kaprála Schachta. Je to mladý vytáhlý chlapík s úzkým tmavým knírkem, krátkými hnědými vlasy a jasně modrýma očima s šedým nádechem. Uniformu má nepřekvapivě střiženou podle německého vzoru jen s vaším ošitím a i pušku rozeznáváte jako klasickou dlouhou pěchotní M95. Akorát k tomu někde sehnal lovecká dalekohled a podle sebedůvěry, s jakou pušku nese, to i vypadá, že s ní umí zacházet. Kousek za ním do kopce vystupuje vojín s krátkou jezdeckou karabinou a na prsou se houpajícím dalekohledem. „Tak vás mi dali jako ochranku?“ zeptá se kaprál vcelku zbytečně a přehlédne vaši malou skupinku „Bude toho tady kolem nás lítat dost, tohle vám nebude stačit...“ zhodnotí kryty tvých kolegů a na ten tvůj jen celkem spokojeně přikývne. Pokud na něj ale nemáte žádné dotazy, začne si sám s partnerem chystat jednotlivá střelecká stanoviště a vždy zkouší, do jakého úhlu se může vyklonit nebo kam až mu v údolí dlouhá hlaveň umožňuje zamířit. Do vaší práce vám ale nijak nekecá a všimneš si, že chlapi moc prohlubování krytů neřeší a spíš ho pozorují při práci.


Obrázek

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.067682981491089 sekund

na začátek stránky