| |||
Osogovský průsmyk, Zarostlý horal pořád pokuřuje a dívá se údolím směrem k hranici. „Jo, mašinkvéry a vaši chlapi... Nic proti, ale kulomet bez obsluhy je pěkně k hovnu.“ prohodí nakonec „Co si budem, spousta těch chlapů nikdy boj neviděla a jak to kolem začne práskat, bude to chtít dobrého oficíra aby je udržel u země...“ zhodnotí na rovinu vaši jednotku která jak sám víš je poskládaná ze všeho možného a i když tam je pár bývalých vojáků jako jsi ty, spousta z nich je ráda, že si párkrát vystřelila při výcviku a jinak nemají zkušenosti vůbec žádné. Jinak tě už ale nezdržuje a jen ti mávne když jsi zhruba v půlce cesty k vašemu okopu. |
| |||
Osogovský průsmyk, Horalé mi připomínaly obdobné jednotky v Bosně a Hercegovině a nejen pravidelné jednotky pěších pluků, ale snad i více polovojenské Štrajfúny jak se jim říkalo, kteří po horách lovily odbojné muslimy, kteří se odmítaly smířit s nadvládou R-U a nebo různé lapky a zloděje. Ti také nosili částečně vojenské uniformy doplněné místním krojem a navíc sebou ještě měli psi. Dokázali se po horách přesouvat jako vítr a málo kdo jim stačil, ostatně jinak by se lapkové v horách asi ani chytat nedali. Na obchodě jsme se domluvili a tak přikývnu přivoním k tabáku a ubalím si z něj jedno retko a zbytek strčím do kapsy. Poslouchám co veterán říká. Nejsou to zrovna příjemné vyhlídky a je lepší se na ně připravit. "No to aby ty naše mašinkvéry vydržely co nejdéle." Odpovím na zlá proroctví a pak se vydám za našimi. Na otázku jestli jsem něco sehnal jen přikývnu a nabídnu klukům ze zákopu a společně si pochutnáme na černém silném tabáku. Povykládám klukům to proroctví od veterána a ještě jednou si projdeme jestli máme všechno nachystané. Jestli jsou drátěné překážky dobře umístěné a zkontrolujeme i ty prapodivné ruční granáty až budou blízko. Budeme muset vydržet co nejdéle jinak to tu prolomí. Ukážu klukům co vidím na obzoru, poslední možnost na překontrolování předpolí, překážek a tak. Přebrousím si bajonet, nůž i lopatku, prostě pro jistotu. Jsem nervózní, to co má přijít je pro mne poprvé i když je na to člověk připravován, přesto je to nic proti skutečnosti. Vidím, že i kluci trochu potemnělí v obličeji a mnohý z nich se pokřižoval po pravoslavném způsobu a pomodlí. I já v češtině poprosím Boha ať mě a mé kamarády ochrání, bez křižování a bez zbytečností. |
| |||
Osogovský průsmyk, Oheň se na statku rychle rozšíří a za chvíli už vítr směrem k hranici unáší sloup černošedého hustého dýmu. Mezi horaly zatím zjišťuješ, že se nejedná o regiment sestavený v jednom místě ale spíš o chlapy seskládané z různých koutů země podle toho, kdo žil v horách a byl zvyklý na pohyb v nich a přidali k nim i různé lovce nebo pytláky. Sice to u některých ze začátku vyvolávalo konflikty zejména skrz náboženství, ale nakonec se to srovnalo a velení dostalo celkem fungující jednotu zvyklou na rychlé přesuny s lehkou výstrojí i na pohyb po horách. Vlastně zjišťuješ i to, že na rozdíl od vás si každý z nich nese většinu své výstroje ve velkém tlumoku s sebou a prakticky tak nepotřebují větší zásobovací vozy... Ve vašem okopu zatím chlapi užívají pohodu z toho, že se po nich nic nechce a polehávají na svlečených blůzách a kabátech. Slunce sice moc nehřeje, ale minimálně jste si našli místečko v závětří, takže vás neotravuje studený vítr. „Tak co? Sehnal něco?“ zajímá se hned Karol a pokud mu skutečně nabídneš, rozhodně neodmítá a s díky si od tebe připálí. Když se zahledíš k hranici, zdá se ti, že kromě kouře vidíš ve vzduchu i mračno prachu zvedaného pochodujícími jednotkami někde za hranicí. Ale to může být taky klidně jen klamný dojem z kouře unášeného větrem... |
| |||
Osogovský průsmyk, I když se snažím moc směrem k hořícím budovám nedívat občas mi tam sjedou oči. Mezi tím se ale už pohybuju mezi horaly. Trochu vyzvídám odkud jsou občas zapředu hovor na tabák a rakiji, někdy něco o muzice a hospodaření jako sedlák. Národnostním otázkám a teologickým se vyhýbám. Pozjištuji u více lidíí na kolik si cení balíčku tabáku a prohlédnu. Neberu ten nejlevnější, ale spíš kvalitu. Černý fermentovaný třeba i s příměsí orientální latakie, která se tu na Balkáně často přidává do místního tabáku. Vyměním za zlatý rubl ubalím cigaretku případně i nabídnu a pokecám jestli mají zkušenosti už z boje. Přeci jen Válka s Turkem byla nedávno a já jsem zvědav co mohu čekat. Pak se přesunu zpět do našeho okopu a nabídnu i klukům z jednotky. |
| |||
Osogovský průsmyk, Nakonec se tedy všichni tři sejdete v obytné světnici a oba se rozhlíží po tom, co jsi našel "Pěkný úlovek... Tak nakonec se ta procháka vyplatila..." okomentuje to Karol uznale a rovnou začnou nalezené jídlo i alkohol cpát do batohů. Vaše zásobování sice funguje, ale proč si strohý vojenský jídelníček takhle drobně nevylepšit, že? Když připomeneš že někomu spálíte dům, oba jen pokrčí rameny. Očividně nemají takové skrupule jako ty a hned začnou chystat věci na podpal. Odněkud vyloví kanystr petroleje a začnou škubat povlečení z postele na pruhy aby je nechali hořlavinou nasáknout. "Začal bych stodolou... Vyschlé trámy, seno... Blafne to rychle a na barák se to rozšíří během chvíle." navrhne pak. Netrvá to dlouho a skutečně se ze stodoly brzo ozývá praskání ohně a mezi střešními břidlicovými taškami se k nebi hrnou oblaka kouř sem tam prosvětlovaný plameny. Když jste zhruba v půli cesty zpět ke zbytku jednotek, už je stodola v jednom ohni a část střechy se zrovna zřítila dovnitř. První plameny už přeskakují na obytný dům. Spousta vojáků přestala pracovat a ze svých okopů pozorují probíhající destrukci jako ostatně skoro vždy když se něco ničí... |
| |||
Osogovský průsmyk, Opatrně jsem propátral budovu, nevím jestli mám nervy napnuté, že čekám, že na mě někdo vyskočí, nebo je to jen přirozená reakce člověka co spózí po cizí seknici. Nakonec trochu provinile poberu, to co tam zbylo. Jídlo, rakiju i zlatý rubl. Chvíli se dívám na svatební fotografii. hmmm jak snadno člověk přijde o domov, o své sny na společný život, stačí válka ...zkurvená Za chvíli se ozvou kluci. Jen si zapálím cigaretu a pak jim odpovím: "Ale jo, něco na zub, na zahřátí a na tabák." Ukážu na věci co jsem našel. Když Karol navrhne, to tu spálit, zadívám se na obraz páru na stěně. Spálíme jim dům, jejich místo štěstí, strastí i pohody, to budou mít radost a milovat nás. Ale co když má Karol pravdu, jakože asi jistě má, život spolubojovníků je důležitější než majetek. Naštěstí jsem tu neviděl nikde věci, které by odkazovali na to, že tu žili děti. Aspoň tak, nechci si připadat jako ten co pálí dětem jejich domov. Válka je mnohem složitější a nepřehlednější než člověk čekal a to jsem ještě ani nevystřelil. Na Karolovu otázku jen pokývnu. "Asi máš pravdu, spálit a zdi shodit. To uděláme domácím radost." Nakonec, ale klukům pomůžu i když radost z toho nemám to bych raději ještě kopal zákopy. Nakonec se vrátíme a s klukama se podělím o šunku i rakiji a zkusím vyhandlovat za tu zlatku někde tabák, třeba u těch z horských jednotek co vypadají jako pasáci, ale tabák by mít mohli dobrý. |
| |||
Osogovský průsmyk, Během budování okopů myslíš na Bogdana a na to, co jste spolu zažili. Už je to skoro měsíc od posledního dopisu, který ti od něj přišel a v tom zmiňoval, že ho převeleli někam na sever. Podrobnosti samozřejmě zmínit nemohl, ale i když ostatním dopisy chodily, tobě od Bogdana už další nepřišel, takže vůbec netušíš, co se s ním vlastně stalo nebo kde zrovna je. I když je tu pořád možnost, že je v pořádku a nebo je třeba v zajetí, s každým dnem se tahle naděje postupně víc a víc vytrácí. |
| |||
Osogovský průsmyk, 30. červen roku 1913, Makedonská fronta Při budování okopů myslím na Bogdana. Byl jedním z velitelů, který nás provázel prvním výcvikem a tak nějak mě vzal pod svoje ochranná křídla. Mohlo mu být kolem pětačtyřiceti, klidně by to mohl být můj otec. Měla jsem podezření, že mě prokouknul, ale nikdy nic nenaznačil. Bylo to tím jak se na mě díval, když si myslel, že ho nevidím. |
| |||
Osogovský průsmyk, Zatímco obhlížíš obytnou budovu zvenčí, vrátí se Majevic z chléva s prázdnýma rukama a zamíří za Karolem do velké stodoly. Na obytný dům jsi tedy sám, takže postupuješ raději opatrně, ale kromě vrzání prkenné podlahy pod tvýma botama se prakticky žádné zvuky z domu neozývají. Sem tam vrzne okenice nebo zaskřípají nějaké otevřené dveře v průvanu, ale jinak je dům tichý. Co tak vidíš, vypadá to, že lidi odcházeli celkem ve spěchu a nesklidili ani nádobí po jídle, ale vzali s sebou asi vše cenné a taky zásoby jídla. Nenarazíš ani na žádnou nástrahu a nakonec pomalu projdeš i zbytek domu. „Jak jsi na tom JIndro? My našli akorát pár vajíček...“ zaslechneš zvenčí hlas Karola když dorazíš až do malé ložnice majitele domu. Nad postelí je velká svatební fotka relativně mladého páru, ale podle oblečení tušíš, že fotka může být tak 10-15 let stará. |
| |||
Osogovský průsmyk, I když se chlapům moc makat nechce, nakonec se přece jen zvednou a s reptáním se k tobě při budování střeleckých okopů přijpojují. I když se vesměs rozhodli k tomu, že si spíš vyhloubí jen jakési trychtýřovité díry a nebudou je nijak zpevňovat. Sice jich vybudují každý asi dvakrát tolik co ty, ale zase nejsou zdaleka tak propracované a mohl by je slušně ohrozit i jen relativně blízký výbuch dělostřeleckého nebo ručního granátu. Ale tím se očividně nijak zvlášť netrápí. |
doba vygenerování stránky: 0.067682981491089 sekund