Vypočúvnem si Drenga a stíchnem. Pohľad mi padne na zem a mne sa v mysli vynorujú obrázky lupičského tábora a ovládaných kúzelníkov. Vidím Drenga aj ostatných, vidím ako som ich opustil a nechal na pospas osudu.

Možno som ju nemal zabíjať, ale po tom všetkom čo spravila som jednoducho nemal na výber. Mám poslanie, čo musím splniť a nič ma nemôže zastaviť. Musel som ich tam nechať......nemohol som to riskovať.......sakra.

Otočím sa k Drengovi:

Dreng, ja viem, že sa to teraz nepočúva ľahko, ale je chápem ťa a možno máš pravdu, nemal som to robiť. Veľmi som chcel ujsť a nerozmýšľal som na ostatných. Toto poviem mierne a v mojom hlase je cítiť ľútosť.

Potom však stisknem prsty do päste a pevným, nezlomným hlasom dopoviem čo mám na srdci.

Ale ja som nemal inú možnosť. Musel som ujsť..... Je totiž niečo čo musím vykonať a nič mi nebude stáť v ceste. Áno, nemyslel som na ostatných, nemohol som si dovoliť myslieť na nich. Nejak som počítal s tým, že sa spod jej kontroly dostanem len ja a potom vás prídeme aj tuto s mojimi spoločníkmi oslobodiť........

Podídem k nemu a dám mu ruku na plece. Ak ma k sebe nebude chcieť pustiť ostanem stáť popodiaľ a poznamenám: Viem aké je to stratiť brata.....

Otočím sa. Nechcem aby ostatní videli ako my po líci uteká slza. Pomaly kvapne na zem.

Pomalými krokmi prejdem k táborisku a usadím sa na zem. Oznámim ostatným, že potrebujem načerpať magickú energiu, nech ma približne pol hodiny nevyrušujú.

Svoje myšlienky sústredím už len na jednu vec. Tá vec je modrá a žiari. Pomaly sa mi v hlave vybavuje jej obraz. To už nehybne sedím na zemi, v očiach mám prázdny pohľad, myseľ je už dávno niekde inde.....

Jo, Dreng, ty malej bastarde!
Sakra! Chápu že bych se měl omluvit. Příjdu do Vašeho tábora, bez ptaní se tu vyspím pod Vašima hlídkama, a pak chci mlátit jednoho z Vás. Ale ten bastard by si zasloužil domlátit do bezvědomí. I když by si asi zasloužil i následný zafačování.

Otočím se zase ke Kamerinovi, stojím ale uvolněně, bez příprav na útok.

Nevíme přesně jak se to stalo. Myslíme že si mysl postupně vybudovala odolnost na její vládu, možná prostě lektvar ztrácel na účinnosti. Každopádně jsi nebyl jediný koho už neovládala. Ale ty jsi ji zabil dřív, než jsme Tě vůbec stačili kontaktovat. A potom to vypuklo. Takovej boj jsem nezažil. A to jenom kvůli tvé ukvapenosti a sobeckosti. Všichni tam zařvali! ROZUM93?!? VŠICHNI!!! Magie sice byla na naší straně, ale těch hajzlů bylo moc. Přežil jsem to jako jedinej, jen díky tomu že se jakž takž oháním i mečem.
Chtěl jsem Tě zabít!!!!!!
Ale...

Usednu na zem, a ramena my skáčou nahoru/dolů zadržovaným pláčem.

Alespoň zemřeli svobodní. Tak jsem si řekl že ti do palice vmlátím aspoň trochu rozvahy. No, ukradl jsem koně, a jel za Tebou. Kůň podemnou padl asi míli před táborem.

Tak a to by stačilo, nesjem přece měkota, život musí dál. Vojáku! PóóóZOR!!!

Zhluboka se nadechnu a vydechnu, pak se postavím do vzorného pozoru. Podívám se na všechny, kromě Kamerina.

Nemám kam jít, nemám co dělat. O všechny známe jsem tam přišel. S mečem se jakž takž ubráním, a něco navíc taky zvládnu. Nemáte zájem o člověka navíc?

sviniaaaaar

Nasrdený prebehnem okolo Tella a smerujem to priamo k cudzincovi na zemi. Nerozmýšľam svojím rozumom, krv predkov ma znova ovládla. Potom ma chytí ruka. Matne vidím ako ma Delph zhrabne a zastaví.

Uhni Delph......uhni.....on....zabijem ho.....zabijem...zabijem

A potom sa mi v hlave rozsvieti svetielko a ja precitnem. Zastanem, prestanem sa brániť Delphovi. Oči sa vrátia k svojej pôvodnej žltej farbe. Pozriem na ostatných.

Ehm, prepáč, nechal som sa uniesť. Pri týchto slovách si utriem krv z tváre po ranách, čo mi neznámy rozdal... Neznámy? Kde je? Poobzerám sa a zbadám ho ležať na zemi. Keď mi zrak padne na jeho tvár zblednem a neveriacko zakrútim hlavou. Potom potichu podídem do predšie a zašepkám:

Dreng?

Během své hlídky jsem přemýšlel nad cizincem. Je oblečen jako voják, ale při pohledu na něj mi to nesedí. Snad ukradené šaty? Zběh? Ne má něco společného s Kamerinem. Snad ta banda? Ale kouzelník to nebude. Hraničář? Takové bandě by se hodil.

Svůj čaj mám dopitý a nalívám zrovna pro ty dva, když vidím, že se budí. Už je jen o něco více než vlažný, ale zahřeje.

Pak se přede mnou odehraje scéna kterou jsem tak trochu čekal. Přesto mě zastihla lehce nepřipraveného. Doufal jsem, že dojde jen na slova.
Pustím oba dva šálky s čajem a okamžitě tasím jeden meč a druhou ruku si nechám připravenou.

To se ukázalo jako dobrá varianta, protože Kamerin se rozhodl bránit a rozběhl se na nově příchozího, který se ani nepředstavil. Chtěl ještě proběhnout kolem Tellchara, který se zrovna otočil k nově příchozímu. Tak tak stihnu volnou rukou chytnout Kamerina. Ten v rozběhu udělal ještě dva kroky, kterýma se zhoupnul a málem mě shodil i s nim na zem, ale ustáli jsme to.

Zadrž, zjevně oba máte co vysvětlovat. Počkej na jeho slova a pak suď. Nehodí se k tobě přece, aby ses účastnil rvačky i když jsi teď dostal pár ran.

Ráno sa zobudím s úsmevom na tvári a výhliadkou na pekný deň. Otočím sa o poobzerám sa po ostatných. Hneď sa mi niečo nezdá. Jeden neznámy odkladá zbrane a ukazuje na mňa. Pritom niečo hovorí družine. Potom podíde ku mne a strhne ma za golier. Ešte sa snažím zakričať :Mágo...., ale to už jeho pesť smeruje do mojej tváre prvýkrát, druhýkrát a tretíkrát. Nahnevaný mu chcem chytiť ruku a odtiahnuť od seba, ale to už ho vidím letieť vzduchom a zjaví sa predomnou Tell, ktorý ho musel odhodiť.

Sviniar, sviniar, sviniar......ako sa opovážil....zabijem ho.

Vyškriabem sa na nohy a tu už ostatní môžu vidieť ako sa okolo mňa zahusťuje vzduch a moje oči sa menia na malé čierne bodky. S výkrikom sa rozbehnem k cudzincovi:

Ty sviniaaaaar

To, že jsme včera nechali naprosto neznámého člověka přijít k nám do tábora a usnout tam bez slova vysvětlení byla věc, kterou bych připsal naší dlouholetou praxí vypracované empatii, nicméně ráno se všichni vzbudíme dříve, než ti dva, takže jsme plni očekávání, co se bude dít. Pozornost se ještě zbystří, když vidíme, že se ti dva začínají probouzet..

Dreng se rychleji rozkouká a vrhne se na Kamerina a začne ho mlátit, ale tomu nehodlám přihlížet.. Možná to to telátko Kamerin pěkně posralo, když nám vzal roha, ale jednou je to člen družiny a žádný cizí člověk ho nebude beztrestně mlátit..

Když vidím, jak jde po něm, tak odložím plechový hrneček s čajem od Delpha a několika rychlými kroky jsem u zápasící dvojice. Popadnu zezadu neznámého oběma rukama, hrubou silou jej od Kamerina odtrhnu a mrsknu s ním tak, že se ocitnu mezi ležícím Kamerinem, který se sbírá na nohy a odmrštěným cizincem..

Co se tu kurva mať děje?!

Zařvu hlubokým hlasem a dám jasně najevo, že požaduji vysvětlení..

Ano paní, jistě madam!

Vykřiknu a prudce se posadím. V očích se mihne strach, údiv, a nakonec pochopení. Otřu si zpocené čelo, a podívám se po všech okolo.

Dobré ránko. Omluvte mne na moment.

Pomalu se zvednu, a ješte pomaleji levou rukou vytáhnu svůj meč z pochvy, a položím ho na yem. stejně tak z boty velice pomalu vytřepu dýku.
Když se takto odzbrojím, příjdu ke Kamerinovy, a naposledy se podívám na okolostojící.

Vážně si to zaslouží.

To už Kamerina chytám za límec svojí levou rukou, a pravou začínám pracovat na přetvarování jeho obličeje. Za nový ideální tvar jsem zřejmě pojal hluboké údolí.
Mezi ranami vysvětluju...

Tohle! BUM! Máš za !BUM! všechny !BUM!

Ještě jsem uklízel věci po večeři a začal se ohlížet po přikrývce, kterou si půjčím, místo té své od některého z hlídkujících, když tu mě vyruší příchod někoho dalšího. Kuši už nestihnu připravit, zato okamžitě vytasím oba své meče a upřu nelítostný pohled na nově příchozího.
Když uvidím, že hluk způsobil jen proto, aby upoutal pozornost dostatečně dopředu a jinak nemá očividnou zbraň trochu se uvolním, ale zůstávám ve střehu.

Nevěřícně pak sleduju a poslouchám jeho počínání, když projde, drmolíce něco o tom ,že Kamerin zaslouží přes hubu a pak se svalí na zem a usně v podstatě stejně jako Kamerin.

Kouknu na Warrena a Murmea a s lehkým úsměvem dodám:
Tak to se těším, až ráno uvidím co z toho vzejde. Teď půjdu spát a přikrývku dejte když tak tady tomu novýmu. Zjevně byl úplně grogy, že sotva pletl nohama. Rozhodně, ale nevypadá jako jeden z banditů. A já ji zas tak nutně nepotřebuju.

Nachystám si ale dopředu zbraně tak ,abych je měl po probuzení ihned po ruce a pro jistotu i kuši k ruce, ale nenapínám ji, aby se neničila. Pak si položím hlavu na sedlo a také usnu i když chvíli přitom sleduju nově příchozího, který už mírně chrápe.

Pokud se v noci nic nestane, nastoupím na ranní hlídku, při které si provedu serie cviků co jsem se učil od mistrů a nakonec připravím teplý čaj slazený medem pro všechny, co jsou v táboře.

Příchod toho neznámého cizince byl pro všechny v tu chvíli bdělé osoby naprosto překvapivý, stejně tak jako jeho chování..

Delph s Tellcharem na sebe jen koukali, pak hleděli chvilku na ležícího neznámého a Kamerina, načež se jako staří mazáci shodli na tom, že přeci jen ráno moudřejší večera a noc proběhla klidně. Hlídky mohlo rušit jen chrápání Kamerina a onoho neznámého, přičemž se občas mohlo zdát, že ti dva se v této disciplíně rozhodli soutěžit, nicméně po nějaké chvíli tento duet utichl, když se oba otočili ve svém tvrdém spánku na bok..

V těchto polohách je pak i zastihlo ráno, které vám přineslo čistě modrou oblohu a spoustu slunečního svitu, který snad i trochu poodhalí, včerejší večer a jeho pozadí..

Postupně se všichni probudíte a Waren rozdělá oheň, aby jste si mohli připravit trochu teplého čaje ke snídani.. Naposled se vzbudí ti dva chrapouni, od čehož si zbytek družiny slibuje nějaké vysvětlení..

KLEP! KLEP! KLEP!

Ze stejného směru jako před chvílí Kamerin se k táboru blíží postava. V rukou drží dva klacky a bije s nimi o sebe. když vidí že jste si jí všimly klacky zahodí, a ruce nechává nad hlavou.
Jakmile se trochu přiblíží, ti jenž zatím nestihli usnout si mohou příchozího prohlédnout pečlivěji.
Ošoupané vojenské boty a kožené kalhoty jsou pokryty prachem cest, a z vnitřní strany ještě lesklé vlhkostí. Dotyčný se asi rozhodl že na cestě uštve koně. Je fakt, že žádného nevidíte. Na opasku ve staré ošoupané pochvě se houpe standartní vojenská čepel. A dokonce i halena odpovídá vojenskému střihu, přestože chybí vojenské insignie. Mladý obličej si již nese několik starších jizev, které jsou ale částečně schovány pod čerstvou krví. Vlasy snad kdysi dlouhé, jsou opáleny na délku několika palců.
Jak se blíží, vidíte nepochybné známky vyčerpání. Nohy se pletou, oči jakoby hleděli doprázdna.

Promiňte. Musím. Spát. Ráno vše vysvětlím. A Kamerin,..., dostane přes rypák. Teď musím spát.

Nedívaje se napravo nalevo příjdu co nejblíže k ohni a doslova se svalím k zemi. Snad ještě během pádu je slyšet první chrápání.