| |||
To zní skvěle. Ano je to tak, teď mám krátký meč a koženou zbroj. Promluvím k Tellcharovi. A taky lehkou kuši. Myslím, že nic lepšího než říkáš asi nevymyslíme. Pojďme se tedy kouknout po nějaké pěkné okované holi, a pokud by se našla nějaké lepší zbroj. Ale vše by vyřešil nějaký ten pišťouch. Začnem tedy tou holí. A pak to asi vezmeme rovnou k večeři. |
| |||
Rozloučím se s alchymistou slovy: Takže tedy platí, mistře, prsten sesílající fialové blesky obsahující 16 magů za 500 zlatých. Tady máte tu zálohu 100 zlatých, zbytek Vám dorovnám za tři týdny při předání. Přeji úspěšný den. Po zbytek dne se jen tak procházím po městě a přemýšlím, jestli mě náhodou nenapadne co bych ještě mohl potřebovat, než se uchýlím na tři týdny do ústraní kvůli studiu. Když se pomalu začíná stmívat tak zamířím za ostatními do hostince. Pokud najdu někoho sedět v nálevně tak si k němu/nim přisednu a objednám si lehkou večeři. Zdravím, doufám, že jste stihli vše, co jste měli v plánu? Také jsem chtěl ještě trošku nakupovat, ale návštěva u mistra alchymisty zasáhla můj rozpočet více, než jsem plánoval. Domlouvali už jste se nějak na příspěvku na koupi lektvarů? |
| |||
No já odešel chvíli po tobě, ale myslím, že se to stejně chýlilo ke konci, protože jsme se pak spíš dohodli, že si necháme okouzlit věci spíše ke konci vaší výuky, protože ti zakletí démoni mají jen omezenou dobu trvanlivosti, tak by bylo zbytečné je vyčerpat dřív. A ještě mám nějakou informaci k penězům ale to pak povím všem, ať to nevykládám na několikrát. |
| |||
Večer se setkám jako s prvním s Delphem. „Zdravím, doufám, že jste to u toho theurga dořešili vše, jak jste potřebovali. Odešel jsem dříve a udělal jsem si ještě menší nákup užitečných věcí,“ řeknu Delphovi. Objednám si večeři a rychle se pustím do jídla. „Dlouho se tu nezdržím, už dávno jsem měl být u svého mistra,“ komentuji své jednání. Když dojím, podám Delphovi měšec se slovy: „Je tam 150 zlatých na ty lektvary, tak to vyberte i od ostatních a nakupte podle svého uvážení. Možná se uvidíme někdy, až budeme mít volný čas, ale tak zatím,“ rozloučím se. „Rauko jdeme,“ zavolám na svého psa, dojdu ke svému koni a vyrazím za svým učitelem. |
| |||
Tak jo brašule, kopneme do pedálů a podíváme se, co by jsme ti ještě tak mohli koupit.. Rozloučíme se s ostatními a s Tydlidátem a vydáme se do obchodu se zbraněmi, aby jsme Murmeovi mohli něco pořídit.. Po cestě o tom už hovoříme.. Hele ogare a s čím jsi se tedy prozatím oháněl? Máš nějakej krátkej meč nebo tesák? A co ta tvoje kuš a zbroj? Máš lehkou kuše, že? No tady asi moc prostor pro zlepšení nebude.. Těžká kuš je na tebe moc velká a dlouhý luk taky.. Ale Tydlidát by tomu mohl pomoci.. Kdyby ti tam zaklel nějakého toho pišťoucha, jak on říká.. Mohla by pak flusat šipky s větší silou.. To by šlo.. No a zbroj na tebe taky nenavlíknem lepší než šupinovou.. Bylo by to pro tebe moc těžké a nemohl by jsi se pořádně pohybovat, natožpak útočit.. Ale mohl by jsi mít nějakou pěknou okovanou hůl.. Držíš si tím pak protivníky lépe od těla a dobře se s ní braní.. No a kdyby ti tam zase pan Pišťouch něco vrazil, tak by to už stálo za to.. Co říkáš?! |
| |||
Ano, myslím, že tady jsem pro teď vše domluvili. A musím uznat, že tady pan Tydlitád má své řemeslo dobře zvládnuté. Ještě jednou lupnu očima po Tellcharově sekeře. Myslím, že budu potřebovat sehnat něco s čím se budu bobře moci ohánět a pomoci při případných problémech. V prvé řadě se podívat, zda by se nenašel nějaká lepší kuš než mám nyní, či zda je obstojná. Případně zda by nešla vylepšit vhodnými šípy. A pak bych potřeboval něco na boj zblízka. Podíváme co mají. Můžem vyrazit brašule. |
| |||
K večeru se vracím do hospody s veselím úsměvem na rtech a vidíte, že nejen na rtech ale i v oku. Vejdu do svého pokoje kde ze sebe svléknu zbroj a obléknu si opět honosné šaty a sejdu do hostince. Tam zatím popíjím jen ředěný jablečný mošt a sleduji vystoupení jakéhosi barda, který si náhodou vybral tento lokál a zkouší zde předvést pěvecký i vypravěčský talent. |
doba vygenerování stránky: 0.37786793708801 sekund