Ještě před tím, než se společně s Murmëou vydám na snídani, zeptá se mě na vše okolo té truhly. Najdu jí v hromadě všeho, co jsme přinesli na pokoj a ukážu na ní: „Támhleto je ta druhá. Vidíš, nemá žádné zabezpečení a přesto ji neotevřeš. Pojď se mnou do druhého pokoje, tam jsou zbytky té první.“ Přejdeme vedle a já pokračuji: „Nejdříve jsem se snažil to víko vypáčit mečem, ale jenom jsem ten meč zlomil. Potom jsem použil sekeru, stačilo pár úderů a víko prasklo, jenomže v ten okamžik celá truhla explodovala a její kousky, jak můžeš vidět, se rozletěli po celém pokoji.“

Sedím na mé torně na mezi. Svým pohledem do hor a v dáli si užívám krásu zalesněných kopců a kvetoucíh luk. Z lulky čas od času potáhnu a vychutnávám si chuť dobrého tabáku.
Brašule.. Nechrápej a vstávej!!!
Obláčky kouře pomalu stoupají a mizí.
Brašule!!!
Náhle se začne od východu smrákat a jak kdyby nic přijde bouře s chladným větrem. Blesky švihají až mě z toho pálí oči.
V tom se probudím. A spustím. To snad ne, kdo otevřel to okno. A proč mám fuč deku. Když si uvědomím, že si tu jen sám sobě nadávám tak už dál ztichnu. A jak to, že tu nikdo není. No toto. Hmm.
Obléknu se a nachystám se na dlouhý den. Tak, musím za Warrenem a vyptat se ho na všechno okolo té truhličky, a té co zbyla... A taky se musím podívat, zda jsme prodali s obchodník, jak nás tam napadli vlci, vše co jsme měli zajímavého, co by mohlo být magického.

Snažím se si nahlas uspořádat vše co potřebuji.
Když příjde Warren pozdravím jej a povídám.
To víš, že můžeš, ještě to trochu cítím. A ukáži mu bolavá místa, přičemž pokračuji s mými úkoly. Nic si z té truhličky nedělej. Říkal jsi, že jedna zbyla? Až to dokočíš, byl bych moc rád, kdyby jsi mi mohl ukázat a popsat jak se to vše stalo. A já bych to co zbylo i tu druhou vzal k místnímu mistru, tedy až jej najdu. Pousměji se.

Ráno se probudím do pěkného slunného dne..
Do pokoje dopadají zlatavé paprsky a osvětlují jej tak, že i pohled na obyčejný starý dřevěný stolek má nyní svoji poetiku..

Murmea chrápe jako na lesy.. Řeže tak, že okenní tabulka zřetelně vibruje a je mu úplně puk, že on celý i s postelí je zahalen do toho zlatavého hávu..

Ten pohled mě dokonale probudí.
Brašule.. Nechrápej a vstávej!!!
...
Nic!!!

Brašule!!!
Vstanu a zatřepu s ním...
Nic!!!

Tak nějak se ve mně probudí neodbytná potřeba toho chrapouna probudit.
Rozhodnu se použít rovnou tvrdý kalibr.
Normálně bych to neudělal, ale jedinečnost této chvíle mě do toho i za pomocí zlatavých paprsků dožene!

Otevřu okno.
S potutelným úsměvem, který dotváří zlatavá zář se podívám na toho chrápajícího balvana.
V obličeji se mi značí nekalý úmysl tak očividně, jako když bys koukl na hořící doutnák na velkém dělu..

Jedním rychlým pohybem z něj strhnu jeho deku. Na nic nečekám a jdu dolů do hospody..
He he, moooooc pěkné ráno..

Dole už sedí skoro celá banda..
Morgen!
Objednám si něco k snědku a začnu se věnovat snídání..

Tak to teda byly alchymistické magy? Alchymii vůbec nerozumím, ale podle toho, co říká Tell, jsem zničil něco, co mohlo Murmëovi i nám všem asi hodně pomoci. Příště musím být rozvážnější. Nakonec se všichni odebereme do pokojů a po klidné noci se ráno vzbudím. Hned na to se podívám ven, zda tam stále stojí náš vůz. Potom zajdu do vedlejšího pokoje a Murmëovi nabídnu, že se podívám na ta jeho zranění. Je to sice neodstatečná náhrada za ten včerejšek, ale lepší něco než nic. Když svolí, dám se do léčení pomocí magenergie a ještě před snídaní provedu meditaci.

Když se všichni sejdeme u stolu, objednám si snídani a zaplatím hostinskému za všechno jídlo a ubytování. „Myslím, že by jsme teď měli zase všechno naložit na vůz a podívat se po nějakém tom obchodníkovi, co by to od nás koupil. Co myslíte?“

Murmëa +7 životů

Ještě chvíli se dohadujete , co kdo koupí a kolik za to utratí , ale pak vás začne zmáhat únava. Pomalu se tratíte na pokoje. Murmea , Tellchar a Delph do jednoho a Warren s Kamerinem a Morlonem do druhého. Ten druhý pokoj je ještě trochu cítit po výbuchu , ale co se dá dělat . Na stěnách jsou stopy po úlomcích a židle jsou rozbité . Hostinský je nepřišel vyměnit .
Noc uplyne vcelku v klidu , tedy alespoň na pokojích . Venku jste slyšeli po ulici jakýsi křik a dupot okovných bot , ale jinak nic zvláštního .Můžete se po snídani rozejít po svých věcech ...

No to víš, že mohly! Vyhrknu skoro s plnou pusou. To by byla ale fakt škoda. Určitě se na to s Tebou Warrene kouknu, třeba ještě něco s místním mistrem vymyslíme.

Ano, to máš pravdu Tellchare. To by mělo jít. Hned zítra to pozjišťuji.
Napiji se zhluboka z korbele.
Tedy, to zní výborně. Běhat s prstenem co háže blesky a k tomu s dýkami a kuší. To se mi zamlouvá. Určitě to nějak vymyslíme.
Kuš bych měl a chci ji určitě používat i dál. Ty dýky se mi zamlouvají. A zbroj taky.

Poklidně sedím za stolem v krčmě a spokojeně popíjím pivo z korbele. Celý předešlí den jsem prospal a tak už jsem z cest trochu dospaný. Když se na mě Tell obrátí odpovím.
Máš pravdu brašule. Musím si skočit za místním alchymistou, podívat se, zdali by mě něco nemohl naučit a doplnit případně magy a ostatní suroviny. Také bych mu mohl prodat tu žluč z těch Rudých ďáblíků, co se nám podařilo získat v té zasypané jeskyni. Stejně tak ty divné nazelenalé lektvary. Ty by mi mohl pomoci identifikovat.

Myslím, že na vše bude dostatek času. A s lektvary, ano. To je fakt. Moc díky. Já bych si Delphe prosím vzal dva Rudé kříže, čtyři Bílé hvězdy a jednu Modrou hvězdu. Mělo by to být 156 zlatek. Moc děkuji.
S tím Delphovi dám dané peníze.

No... A.. S zbrojí, to bych asi potřeboval poradit.
Potom co Warren promluví o truhličce. Aj... A jsi v pořádku? Nestalo se Ti nic? Někdy to může být hodně ošidné. Je to škoda, ale příště budeš vědět. Mohlo tam být něco velmi vzácného, ale spíše taky vůbec nic. S tím se pousměju na Warrena a poplácám ho po rameni, abych mu naznačil, že už nad tím nic nenapláčem. A na ten zbytek se s tebou rád podívám.

Když se Tellchar pustí do hovoru s Murmëou na téma alchymie, vzpomenu si na svůj alchymistický nezdar. „Murmëo, musím se ti k něčemu přiznat. Jak jsme našli ty bedny, jak nešli otevřít, tak jsem se pokusil do jedné z nich dostat, ale přímo pode mnou bouchla. Bylo to asi něco alchymistického, moc se omlouvám, jestli by se ti to hodilo. Ale je tam toho teda asi ještě jedna bedna.“

Delphe tak tady máš 264 zlaťáků a pak mi dáš ten zbytek..
Odpočítám mu ze svých úspor potřebnou dávku a pak se otočím na Murmeu, který celou dobu s námi sedí u píva, ale doposud se k tomu ještě nevyjádřil..

No a jak to bude s tebou Brašule..
Vesele ho polácám po zádech, což určitě upoutá jeho pozornost..
Možná by jsis mohl promluvit s tím alchymistou a koupit si nějaké ty tvoje magy, co potřebuješ na vyrábění kouzelných věcí a vyrobit si pak něco pro sebe. Taky by stálo za to si koupit nějaké lektvary, aby jsi nemusel plýtvat ty svoje magy.. A co takhle si nechat udělat lepší zbroj nebo zaklít něco do zbraní.. Co ty na to? Prachy máš, ne?