Když se před námi v vyústění chodby stane z Tellchara běsnivý nástroj, začnu v tom zmatku couvat. Zatím to bylo vždy jen v knihách, ale takto na živo, to je k neuvěření, zastaví se, bude schopen se zastavit? Chvíli stále couvám, ale pak si uvědomím, že ať se stane co se stane, je to stále Tellchar. Když dopadne poslední kus těla zbojníka k zemi a Tellovi oči se začnou vracet k normálu, začnu rychle přemítat, jak mu pomoci. Spolu s Delphem a Warrenem se pokusím Tellcharovi pomoci. Podám Delphovi plátno napuštěné bylinným extraktem, který by měl zrychlit srážlivost krve a při správném úvazu působit jako dobrá mašlička.
Jsi vážně v pořádku brachu? Koukám trochu vyděšeně na Tella.
Až je vše tak jak nejlépe v danou chvíli může být, nechám lapky a projdu v rychlosti místnost.

Když se konečně dostanu do místnosti vidím, že všichni tři bandité už jsou mrtví a leží v kalužích vlastní krve. Proč je naši válečníci takhle brutálně rozsekali? Najednou ke mě z rohu rychle vyplašeně přiběhne Rauko, "Co se ti stalo? Vypadáš jako by jsi právě spatřil ďábla," lehce ho pohladím po hlavě, aby věděl, že už je v bezpečí. V následujícím rozhovoru Delpha a Tellchara zjistím, co se tu vlastně stalo. Takže Tellchar se změnil v berserkra, to všechno vysvětluje. Pohlédnu na něj a vidím, že jetěžce zraněn, a proto rychle přiběhnu Delphovi pomoci s obvázáním jeho rány.

"Bohužel," poznamenám při zmínce o mé schopnosti léčit magií, "žádnou magenergii už nemám, takže se budeme muset spolehnout na lektvary." Když obvážeme Tellcharovi ránu a opět mu připevníme kyrys jeho plátovky, dám se do prohledávání lapků.

Hod na k%: 33

Podám Tellcharovi onen nápoj a okamžitě se dám do zapínání kyrysu.
Škoda, že to nepůsobí i na zbroj, ta bude potřebovat víc než jen trochu vyklepat. Prohodím už s lehkým humorem, když dopínám poslední přezku, protože vidím, že se trpaslíkovi po požití vrátila barva do tváře a že zranění se opravdu zmenšilo a přestalo krvácet.
Očistím si ruce i zbraně o šaty mrtvých.
Možná bysme je mohli prohlédnout, z toho o čem se bavili zněli, že to tu možná vedou, nebo aspoň nejsou úplní břídilové. Třeba budou u sebe mít, něco co se bude hodit. Místnosti prohledáme až to vyčistíme.

na prohledání 1 z mrtvých: 24%

To, že se Delph po mém kouzle promění ve vražedný stroj, jsem očekával, ale Tellcharova proměna mě zastihla naprosto nepřipraveného. Nikdy jsem ještě nic takového neviděl, a vidět trpasličího bojovníka, kterého si vážím a mám rád, změnit se v krvelačnou bestii, mě opravdu vyděsilo. Zvlášť když svůj krví podlitý zrak odvrátil od stále ještě krvácejících zbytků banditů a pohlédl na nás. Trvalo sice jen chvíli, než rudá mlha z jeho očí ustoupila a vrátil se mu alespoň náznak zdravého rozumu, ale osobně mi to připadalo jako celá věčnost. Po tu dobu mi hlavou probíhaly myšlenky typu:
Něco ho posedlo, kde jen seženeme někoho kdo je schopen vymítat ďábly a démony.
Jak ale dál poslouchám rozhovor bojovníků, tedy spíše Delphův monolog a Tellcharovy bručivé protesty, tak se trochu uklidním. Ale ačkoliv by mě měl přítelův stav zajímat, tak se neodvažuji k němu přiblížit a jsem rád, když nám Delph naznačí abychom hlídali vstup.
Pokusím se kdyžtak zajistit, aby ti kdo nás případně budou sledovat o sobě dali patřičně vědět a ještě je to zabolelo, prohlásím. Po té se pokusím nad dveře umístit neškodně vypadající plod hrušně a až jsem si jistý, že pevně drží tak odtrhnu stopku. Kousek odstoupím a zálibně si prohlédnu své dílo. Tak, o té pasti s koulemi budou vědět, když si ji sami nachystali, takže nemá smysl se ji pokoušet znovu nalíčit, ale tohle by čekat nemuseli.

Delph má pravdu a při představě, že bych se do stejného stavu měl dostat v příštím střetu třeba jen s blbým čoklem a zase tak vyvádět, raději překonám svoji trpasličí hrdost, která stejně byla myšlena spíš tak, že nechci, aby si se mnou dělali starosti. Nicméně ten stav bojového šílenství je vskutku něco, proč by si člověk starosti dělat měl..
No dobře Delphe, dej to sem, naleju to do sebe.. Dej mi tam kousek plátna, ať to tak neteče, zase mě zavři do kyrysu a dem to tady dodělat..

Když Delph ke mně po prvotním překvapení hned přiběhne, aby mi pomohl, tak ho hned začnu odbývat, ale o svoji sekeru se musím opírat, takže jsem trochu paralyzovaný a nemůžu se Delpha jen tak zbavit.. Delphe nech to být.. Jsem v pořádku, jen si potřebuji trošku oddechnout a popadnout dech, jen mě to zmohlo.. Nic to není, radši se podívej, jestli jsou ostatní v pořádku... Hned mi začne sundávat zbroj, proti čemuž taky protestuji, ale moc mi to není platné.. Jakmile začne otevírat kyrys, tak se mi na obličeji objeví o pár vrásek víc, ale ani neceknu a spíš začnu o to víc protestovat.. Především když začne vytahovat lektvar od Maguse..
Sakra Delphe.. Trocha krve.. Byl to ošklivý sek, ale já bych si to pak zašil a zítra by to bylo v pořádku.. Přece na mě nebudeš plýtvat lektvary.. Nech to pro někoho, kdo to bude opravdu potřebovat..

Tellchar mě až děsivě překvapí a jsem rád, že jsem se rozhodl pro útok ze zadu a ne po jeho boku, který mi velmi dobře vyšel, ale Tellcharovo řáděni, je odrovná úplně. Ten první chlapík přeseknutý takřka vejpůl se zdál být předzvěstí, toho co se stalo tady.
Tellchare stůj! vykřiknu, když jsou protivníci padlí, ale zdá se že neraguje a vypadá pořád zběsile, ale naštěstí neútočí dál a po chvíli jeho bojová zuřivost opadá.
Tellchar jsi v pořádku? Stal se z tebe asi berserk.
Rychlí pohled mi, ale prozradí, že psychycky už možná ano, ale že z té spousty krve co na něm je, je velká část jeho a pořád teče.
Warren honem, Tell je dost ošklivě zraněn. Okamžitě se vrhnu k Tellcharovi a začnu rozepínat přesky na zbroji, abych odhalil jeho zranění. Nesmlouvavým pohledem na Tellchara se jej snažím přinutit, aby neprotestoval, že to zvládne.
Kolik toho zvládneš vyléčit? Kdyžtak mám ještě nějaký lahvičky na léčení, co jsem koupil. Nebo Murmëo, máš něco? A Kamerine, Morlone, postavte se ke dveřím a hlídejte, jestli někdo nejde a varujte dopředu.
Jen co dokončím rozepínání zbroje nachystám pro jistotu lahvičku s modrou tekutinou, o které Magus říkal, že je i na těžší zranění.

Rudá mlha najednou opadne a já se konečně nezkaleným zrakem rozhlédnu kolem sebe na tu spoušť, uprostřed které stojím a docela těžce oddychuji..
Všichni lapkové jsou mrtví a mrtví jsou opravdu ošklivě. Vypadají tak trochu jako by je roztrhalo nějaké zvíře, kterému se náhodou dostala sekera do rukou. Uvědomím si, že v rukou držím svoji sekeru, ze které kape krev..
Rozhlédnu se ještě jednou.. Delph stojí neobvykle opodál.. vždycky bojujeme bok po boku
I ten Warenův pes je v koutě.. Waren je bokem..
Ale proč se na mě všichni u všech bohů tak divně dívají.. Jakoby..
Konečně se mi něco spojí.. Takže to jsem udělal já.. Ale proč si nic nepamatuji? I když o tomhle jsem už něco slyšel a dokonce jsem to viděl.. Trpasličím bojovníkům se to někdy stává, když jsou v bitvě velmi raněni nebo zahnáni do bezvýchodné situace.. Ale viděl jsem to jen u trolobijců.. Bylo to dosti strašlivé, nekontrolovatelné a mnohdy sebevražedné.. Stávali se z nich bersekři, upadali do bojového šílenství..
Nevím jak se mám cítit. Jen mě hned napadne jedna strašná myšlenka, proto se hned zeptám.. Neublížil jsem někomu z vás?

Jak bojové šílenství opadá a z krve se mi vytrácí zuřivost a bojová necitlivost, uvědomím si, že se cítím dosti vyčerpaně a z boku mi dost teče krev.. Opřu se sekerou o zem a oddychuji..

Delph vpadne do místnosti a zaútočí na dva stojící protivníky a uštědří jim citelné zásahy . Co se stane potom ho ale trochu uzemní .
Z Telchara se stane monstrum , které smete ty tři lapky v místnosti . I pro válečníka Delpha je to dost úděsné vidět vražedný stroj - Tellchara. Jeho řev je hrozivý , navíc mu jde od huby pěna a sliny a doslova své nepřátelé převálcuje . Půlelf má co dělat , aby uskakoval před Trpaslíkovými údery , protože ten vůbec nehledí kolem sebe a rube , co se dá .
Tellův stav trvá tak dlouho , dokud ti tři neleží v krvi na zemi . Pak se trpaslík zastaví ve své běsnění , ale je vyčerpán . Navíc má zranění , které by chtělo ošetřit, protože se mu plátovce řine krev.
Rauko , Warrenův pes , se statečně postavil dvěma přiběhnuvším cizím psům , ale po Tellově akci pouze vycouval do rhu místnosti a zůstal sedět . Stejně nebylo proti komu útočit , protože ti dva psi , když viděli Tella , tak prchli do chodby , kterou přiběhli .