Sundám si vak a luk a oboje připnu na koně, skloním se k Raukovi: „Zůstaneš tu s ostatními a neboj, já se vrátím,“ řeknu mu a vypravím se na cestu. Přikrčen se snažím co nejrychleji proplížit do lesa, ale nemířím přímo ke skrýši, do lesa se snažím dostat asi dvě stě sáhu vlevo od předpokládané skrýše. V lese se daleko lépe skryji, než tady na planině a navíc k nim nepůjdu přímo, ale připlížím se k nim hezky ze strany.

Popojdu k Warenovi..
My vezmeme Rauka a koně a schováme se v lese na druhé straně cesty. Ty to tam prosmejči a zjisti jak jsou na tom s hlídkama a podobně. Vyznáš se ve stopách, umíš se pohybovat tiše v lese, tohle je práce přímo pro tebe. Povzbudivě se usměji a je na mě vidět, že Warenovi naprosto důvěřuji.. Ale kdyby jsi se měl rozhodovat mezi nějakým riskem za cenu zjištění více informací, raději to nedělej. Pro nás bude nejlepší, když zůstaneme co nejdéle nezpozorováni. Tak mistře hraničáři dej se do díla.. Čas kvapí v náš neprospěch..

Pokračuji v naší tiché debatě: „Dobře, takže bych to, zatím bez neviditelnosti, obhlédl a pak bych se vrátil a řekl vám, kde přesně ta skrýš je a jak ji mají zabezpečenou a hlídanou. Podle situace by mě mohl Morlon zneviditelnit a já bych se pokusil dostat dovnitř skrýše. Takže pokud se mi zatím postaráte o koně a Rauka, já bych mohl vyrazit.“ Ale co si vzít s sebou, bylo by nejlepší, abych toho měl co nejméně. Vak určitě tahat nebudu, ale co nějakou zbraň, musím se nějak bránit, kdyby to nevyšlo. Lepší by byl asi luk, ale zase se špatně nosí, tak si vezmu meč a dýku. Jsem napjatý z toho, že mě skupina pověřila tak důležitou úlohou. Nesmím nic pokazit, a když se to vyvede, budu opravdu moc rád, že jsem mohl být skupině prospěšný.

Na Delphův dotaz odpovím, ano mluvil jsem o neviditelnosti. Ale když ji použiji, tak už moc v boji platný nebudu. Navíc by nám Warren ani nemohl popsat, kde mají svůj úkryt, aniž by ji tím nezrušil.
Pokud by se podařilo alespoň obhlédnout terén a najít bandity, bez toho abych ji musel použít, tak by to bylo mnohem výhodnější.
Jestli nebudu vyčerpaný, tak bych mohl na jejich střelce sesílat blesky, pokusit se je oslnit prudkým světlem nebo Vás také zrychlit. Stačí jen říct, co by se Vám víc hodilo.

Tak a máme tu malou tichou poradu před akcí..
Mluvím jen polohlasem, abych zbytečně nedělal moc hluku a někoho na nás neupozornil..
Koně nesmíme nechat na cestě, ale v uvázal bych je v lese na druhé straně cesty (jestli už tam nějaký je), protože kdyby se někdo vracel od vesnice, byli by jsme v průseru. Hlavní je je momentálně lokalizovat, aniž by jsme nějak zavadili o hlídky a o to se musíš Warene postarat ty. Delph má pravdu, že jsi osoba nejpovolanější. Zjisti jestli mají hlídky a kde jsou. Jestli to zvládneš bez neviditelnosti, tak tím líp, pak by se hodila, aby jsi vlezl jim přímo do hnízda, ale pokud to nepůjde, tak bude lepší, když ji použiješ. Hlavně musíme zůstat nezpozorováni, dokud neudeříme. Napřed budeme muset v tichosti sundat hlídky, jestli tam nějaké jsou a pak jít dovnitř.. Ale to až podle toho, co nám Warene povíš..

Kuši mám připravenou a sleduju jezdce, s tím, že mířím na jezdce. Ale nevystřelím. Nechám je projet jak řekl Tellchar.
Poté se vydáme dál za Morlonem, ale teď ve větším spěchu.
Když se sejdem na místě tak začne přemýšlet o strategii.
Morlone, říkal jsi, něco o neviditelnosti. Mohl bys ji seslat na Warrena? Tak získá výhodu nad jejich hlídkami a pokusí se dostat do jejich řad a zjistit co a jak a my se prostě pokusíme o tu míň elegantní část. Přece jen, Já a Tell jsme v kovových zbrojích, takže nám neviditelnost nepomůže, protože nás uslyší. Vy v kouzelníci v pohybu lesem toho moc taky nesvedete a Murmëo, no brachu, ani o tvých schopnostech pohybu lesem si nedělám iluze.
Já bych prostě vsadil na to, že jich je teď míň a že nás tolik nečekají a nestihnou postavit kvalitní obranu a Warren je pak může dokonale překvapit, až ji jakž takž postaví a znovu je rozložit.
Vy kouzelníci se můžete hodit na sejmutí jejich střelců, nebo naši podporu. Himring nám válečníkům pomáhal tím, že nás zrychlil a to pak to bylo pro nepřítele docela peklo. Nevím, jestli to umíte, ale jste dva, tak se na něčem můžete dohodnout."

Konečně se zastavíme a já popojedu k Mormonovi, abych dobře slyšel. Tak jsme tady a co teď? „Teď bych se měl asi vydat na ten průzkum, že?“ zeptám se šeptem, „ale co potom, buď bych vám dal nějaké znamení a vy by jste zaútočili a já bych je mohl nějak potrápit zevnitř a nebo se vrátím a ještě se nějak domluvíme, co vy na to?“

Napínám zrak v černočerné tmě a snažím se nepřehlédnout místo, kde mi z nohy vyrostl opeřený kus dřeva, na jednom konci opatřený nepříjemně ostrou špicí. V jednu chvíli mi zrak padne na keř, na kterém jsem koutkem oka zahlédl podezřelý pohyb. Když přijedu blíž, tak s úlevou zjistím, že to se na něm jen třepotá kousek mého oblečení, který jsem si utrhl při zoufalém úprku do bezpečí.
Snažím se své společníky zastavit gesty, a pokud to nepomáhá tak přidám i slova. Zastavte, zastavte, jsme na místě. Snažím se mluvit potichu, ale i tak mi přijde, že se můj hlas nese tichou nocí až nepříjemně daleku. Tady na tomto místě jsem se už s šipkou v noze dostal zpátky na cestu, pronesu. Jejich skrýš, ale také ta hlídka už budou nedaleko.