Jedete tedy dále pod vedením Morlona , který pátrvě pozoruje okolní krajinu kolem , jestli se to tak dá nazvat v této noční tmě ...

Warren ide na koniec. Ja so postavím na predposledné miesto.

Ja to budem kryť pred Warennom, vždy pripravený niekoho upiecť mojími kúzlami. Takže Morlon, veď nás.

Potom potichu následujem Morlona a pritom sledujem okolie. Mám takého tušáka, že tu niečo s tímito banditmi nehraje. Hmm, čoskoro to zistíme.

Úspěšně se schováme v lese a kolem nás projedou ti jezdci. Určitě to byli ti bandité, teď musíme jet rychle k jejich skrýši, budou oslabeni. Tellchar taky tak zavelí a vyjíždíme zpátky na cestu. Během toho se probudí Rauko, a tak ho položím na zem, aby mohl jít po svých vedle mého koně. Morlon se zmíní o informátorovi. No, co když opravdu vyjeli proto, že jim někdo pověděl náš rozhovor a oni nás chtěli odstranit. Zrovna hostinský měl nějak napilno, když jsme odjížděli, ale jak by jim dal vědět? Morlonovi proto odpovím, „Dobře, pohlídám to na konci,“ kam se taky ihned zařadím a bedlivě poslouchám.

Potom ako prejdú neznámy, pravdepodobne bandity zneistíme všetci.

Presne Tellchar, nieje to dobré, musíme sa poponáhľať. poviem a odchádzma tam kam nás Morlon vedie.

Tak začína to tu byť všetko riadne naostro. Títo bandity budú riadny problém, musíme si dávať pozor. Pred uskutočneným môjho sna sa mi však nič nestane. To nedovolím, nikdy.

Když kolem nás neznámí jezdci projedou a Tellchar zavelí do sedel, vrátím se ke koni, odvážu ho a vyvedu na cestu.
Rozhodně bychom si měli pospíšit, prohlásím. Nejsme ještě ani v polovině cesty, takže nám to bude ještě nějakou dobu trvat a pak taky ještě musíme najít jejich úkryt.

Kdyby aspoň nebyla taková tma, tak bych dokázal poznat, jestli to opravdu byli ti banditi nebo ne, pomyslím si toužebně. Ale v zápětí na to následuje další myšlenka, jenže kdyby bylo víc světla, tak by kolem nás nemuseli jen tak projet. Takhle si nás naštěstí nevšimli.

Také si nejsem jistý, jestli to byli ti lapkové, které na které jsem narazil, pokračuji smutně. Na to je teď bohužel příliš velká tma. Ale pokud to byli oni a pokud by náhodou někdo ve vesnici slyšel náš rozhovor a dal by jim vědět, tak by nám ještě mohli vpadnout do zad. Možná by měl ten kdo pojede poslední dávat pozor, jestli se náhodou nevrací, navrhnu.

Pro zranění na noze nasedám opatrněji a déle než obvykle, ale za chvíli už sedím v sedle a pokračuji po cestě.

Smrdí to, a to opravdu fest. Poznamenám k Tellcharovi a vyhoupnu se zpět na poníka. Při cestě se přiklusám s poníkem blíž k Tellovi a povídám. Skoro mám strach se do vesnice vrátit, ale nebylo jich moc na to aby z vesnice nikdo nezbyl. I když... Nechám myšlenku vyset ve vzduchu a jedu dál vedle Tella tam kam Morlon naviguje.

Sakra tohle smrdí..
Zakleju ještě dřív, než stihne odeznít dusot kopyt..
To byli určitě oni a kdo ví, co jeli do té vesnice dělat, ale teď už nemůžem couvnout, ani to nějak řešit. Dělit se by byla blbost, nemuselo by to dobře dopadnout..
Říkám to více méně pro Delpha, který je po mém boku, jako můj sehraný parťák..
Jestli chceme aspoň trochu využít situace, tak musíme pokračovat a vygómat to co nejdřív, jak je to s tou skrýší, než se to celé nějak zvrtne.. Tyhle si budeme muset podat jindy brachu..
Kývnu na Delpha a rychle se vracím s koněm na cestu.. Přitom syknu na ostatní, aby si pospíšili a po cestě promluvím i k Morlonovi, kterého ve tmě velmi pěkně rozeznávám, jak se kryje za křákem..
Mladý příteli musíme pokračovat a najít tu jejich skrýš co nejdřív.. Můj trpasličí frňák mi praví, že si musíme pospíšit.. Doufám, že zvládneš rozeznat ten pahorek a najdeme to i jinak, než díky šipce v noze.. Honem do sedla..

Schováte se v lese a čekáte , co se to valí . Po chvilce se vepředu na cestě objeví vícero jezdců na koních . Jelikož je noc , tak to nejde pořádně spočítat .
Jedou dost rychle , spíše tryskem a rychle se kolem vás mihnou a míří asi do vesnice .Spočítáte jich pět . Nejsou to ani vojáci ani kupci , ti by měli sebou nějaké zboží . Tady si můžete za tu chvilku, co kolem vás projedou , všimnout , že mají delší pláště a zpoza nich některým trčí meče a dva mají v postrojích koní zavěšené kuše . Popoháhějí koně , aby byli co nejrychlejší . Slyšíte heáá, heáá ...

Dohodneme se, že vyrazíme ihned, a tak se vydám do pokoje pro věci a pro Rauka, který si tam pohodlně spí. „Vstávej,“ řeknu mu a podrbu ho za ušima, Rauko se však jen líně převalí a spí dál. No dobře. Hodím si na záda velký vak a Rauka vezmu do náručí, dojdu ke koním, hostinskému dáme požadovaný obnos, odvážu koně, svého psa si přehodím přes sebe přes sedlo a vyrazíme na cestu.

Jedeme a najednou před sebou uslyšíme dusot kopyt. Že by to byli ti bandité? Jinak nevím, kdo jiný by v tuhle noční hodinu cestoval. Nicméně koně zahneme do lesa, kde ihned šáhnu po svém luku a připravím si šíp. Rauko se zavrtí a já upřu svůj zrak na cestu.

Když vidím, jak se mí společníci jeden po druhém vytrácí do lesa, tak seskočím z koně a vedu ho za sebou do lesa. Nechci zůstat sám na cestě a čelit neznámému. V lese ho pak přivážu ke stromu dál od cesty, pak se znovu přiblížím k cestě a pokusím se najít nějaké křoví, či jiný krajinný prvek, ve kterém by se dalo rozumně schovat.