Neváhám a za Tellcharem vyrazím ke kraji cesty mírně do lesa. Čekám co příjde. Během čekání chystám kuš a zakládám šipku.

Tellchar zavelí k odbočení do lesa.
V ten okamžik to neřeším a jdu s ostatními, jen okamžitě přehmátnu z mečů, na které jsem položil ruce, na kuš a natáhnu ji a vložím šipku, zatím co klisna jde za ostatními.
Když jsme na místě zašeptám k Tellcharovi.
Podle mě je to spěšný posel, který je vyslán bandity, na to aby umlčel Morlona ve vesnici, dřív než stihne promluvit a nebo obhlídnout situaci ohledně toho co se provalilo a jak jdou rychle přípravy. Mám se pokusit zasáhnout koně, aby jsme tu osobu mohli vyslechnout?

Tak dem do lesa.. ale jen tak na kraj, aby jsme když tak mohli vyrazit a zaútočit jim do zad bleskama, střelbou atd..

Uhnout z cesty se dá. Dá se rychle vjet do lesa mez stromy a tak se ztratit v podrostu . Ikdyž je les celkem řídký, noční tma pomáhá v ukrytí a šance , že by vás přijíždějcí neviděli , tu je .

Cestou z vesnice následuji ostatní. Není potřeba abych jel v čele, protože zatím můžeme jet po cestě. Bude ještě chvíli trvat, než z ní budeme muset sjet.
Cestujeme sice po tmě, ale za svitu měsíce jízda po cestě nevyžaduje příliš pozornosti, takže se mi po chvíli začnou toulat myšlenky. Ze zamyšlení mě vytrhne až Kamerinova poznámka a Tellcharova reakce. Přitáhnu koni uzdu a zastavím. A opravdu když se chvilku soustředím, zaslechnu z dálky dusot kopyt.
Tohle se mi vůbec nelíbí, pomyslím si. Aby to ještě nebyli ti lupiči. Co když se rozhodli mě přece jen pronásledovat? Možná by to taky mohli být vojáci, třeba jejich velitel poslal někoho na výzvědy, zatímco on bude čekat v teple hospody. Ale když Tellchar říká, že je to nepravděpodobné, tak mu budu věřit.
Jenže co bych měl teď dělat? Připravit si explozivní hrušku? Ale co když je to jen nějaký pocestný, pak by mi byla na nic a než bychom dorazili k lupičům tak by mi beztak vybuchla.
Spíše se spolehnu na osvědčené blesky. Případně bych se je ještě mohl pokusit oslnit světlem.
Rychle jsem probral těch pár možnosti, co bych mohl udělat, pokud bychom potkali někoho s nepřátelskými úmysly. Není toho moc, co bych ještě dokázal uprostřed cesty udělat, takže mi nezbývá než čekat až dotyčný/í přijede/ou blíž.

Jsem rád, že jsme se tak rychle dostali z hospody a z dědiny.. Naše šance, že se o banditech dozvíme víc nebo je dokonce přepadneme je tak docela velká, ale hrajeme o čas. Toho jsem si vědom, a proto se snažím jet svižně, ale opatrně.. A pak to zaslechneme.. Tenhle zvuk vždycky svědčí o tom, že někdo spěchá..

Dusot kopyt a z opačného směru.. Sakra.. Buď to budou bandité nebo někdo úplně jiný.. Ale z vesnice to nikdo být nemůže.. Ani vojáci.. Rychle se rozhlédnu, jestli by se nedalo někam zajet do toho lesa a ukrýt se.. (Pokud ano, tak bych tam hned stočil koně..)
Nedá se uhnout. Musíme zůstat na cestě a postavit se tomu čelem.. Může to být taky kdokoliv jiný, ale pro jistotu buďte připravení a počítejte s bitkou..

Tak sme sa vydali na cestu. Osobne by som to považoval za správnejšie ísť ráno, ten alkohol z mojej hlavy nestihol úplne vyprchať, ale to už nejako zvládnem. Ideme v tme, ale mne to nevadí, tma je pre mňa dosť prirodzená a tak sa orientujem dosť dobre. Počujeme pred sebou dupot kopýt. Niekto ide.

Počujete to isté čo ja?? Prenesiem k ostatným. Zdá sa, že niečo ide.. Čo teraz??

Sejdete se ve tmě před hostincem . Ještě za vámi vyběhne hostinský s tím , že odjíždíte a nezaplatili jste mu . Musít mu tedy zaplatit po 3 zlaté , což je celkem dost , ale není čas smlouvat , takže Tell vytáhne peníze a dá mu je .
Hostinský zaregistruje , že je vás o jednoho více , ale na nic se neptá , pouze zbystří , protže je vidět , že Morlon prošel bojem . Jeho potrhaný plášť i kalhoty jsou toho důkazem , kterého si nejde nepovšimnout .
Zmáčkne zlaté na dlani a rychle beze slova zmizí v hostinci .
Vy vyjedete směrem , který určí Morlon. Dáte se východním směrem stepí , která s táhne k obzoru . Je to ale poze kousek široký tak dvěstě sáhů . Na jedné straně je sevřena jezerem , které poté přechází v polopoušť a na druhé nepříliš hustým lesem .
Takto jedete asi tři míle , když uslyšíte dusot kopyt , který se blíží někde zepředu ....

Tellchar odpověděl jak jsem čekal. Taky se už nějaký pátek známe. Mé dlouhé nohy mě rychle odnesou do pokoje, kde jsem nechal věci. Díky tomu, že jsem ani nevybaloval mi stačí je popadnout a běžet zpět. I koně jsou v podstatě připravení, protože jsou přivázáni jen k břevnu před hospodou a nebyli odsedláni ve stájích jako obyčejně.
Pokud někdo nestíhá podívám se na koně i jemu, abych šetřil čas celé družiny.
Když jsme všichni a už vyrážíme, tak raději upozorním
Není to zrovna kvalitní cesta, tak by bylo záhodno nepospíchat, ať se naše koně nezraní našlápnutím do díry, či ostrý kámen. Morlon měl štěstí, ale nemusíme ho zkoušet kolik nám ještě povolí. Budem jej potřebovat později.

Také jsem rád že jsem Vás potkal pane Kolego, odpovím na Kamerinovu poznámku. Odpovídám také tišším hlasem než obvykle a mluvím jeho směrem, ale nešeptám, takže mě ostatní mohou slyšet.
Jsem velmi rád, že budu mít možnost probírat případné problémy s někým, kdo také rozumí magickým mystériím.
Máte pravdu v tom, že neviditelnost je velice namáhavé kouzlo. I když si odpočinu jak nejlépe to jde, tak se mi podaří zneviditelnit nanejvýš dvě bytosti. Ale s krátkostí trvání bych si dovolil nesouhlasit. Je sice pravda, že se kouzlo přeruší, pokud neviditelná postava provede agresivní akci a nebo promluví, ale to není nic čeho by se nedalo na chvilku vyvarovat.
Samozřejmě záleží na tom, jak vypadá sídlo zdejších loupežníků, ale já jsem uvažoval nad tím, že by neviditelná postava byla schopna provést průzkum přímo uvnitř jejich skrýše, případně k jejich poražení přispět i nějakou diverzní akcí. Například vzít láhev s olejem a něco jim tam podpálit. To by je mohlo dokonce z díry vykouřit.

K přátelskému trpaslíkovi, který mě přivítal pronesu:Těší mě pane Murmëa, za mast Vám děkuji, ale prosím neberte to jako urážku, když Vaši nabídku pálenky odmítnu. Potřebuji si zachovat čistou hlavu a nemám příliš vysokou toleranci na alkohol. Při odpovědi se tvářím rozpačitě a doufám že jsem trpaslíka neurazil, protože vím, že si všichni velmi potrpí na dobrou lihovinu.

Dále si už jen posbírám všechny věci, které jsem odložil, když mi Warren a Murmëa pomáhali ošetřit díru v noze a připravím se k odchodu. Beru jako samzřejmost, že pomůžu loupežníky odstranit. Alespoň tolik dlužím tomu nešťastníkovi, kterého přepadli.