Když Morlon zastaví u naší družiny a ukáže se, že je starý známí Tellchara neváhám a přivítám jej také jak se patří s tím, že se mu představím a řádně stisknu pravici. Když uvidím šipku v jeho noze, ihned mu nabídnu pomoc. Když všichni dojdeme do hostince je v podstatě rozhodnuto. Ještě jednou se k Morlonovi přidám s slovy Vážně nechceš pomoci? Alespoň nějakou tišící mast a kalíšek dobré pálenky. Po svém způsobu příliš neváhám a z torny vytáhnu mističku, která po odkrytí uzávěru značně nese vůni a lahvičku z které nabídnu Morlonovi přihnout. Načeš Morlon promluví s svým příběhem a Tell to řádně shrne a zadá nejdůležitější povel. S tím se vydám do pokoje a posbírám si všechny své věci. A jdu pomalu do stájí.

Chvíli poslouchám rozhovory ostatních a využívám daný čas k rozvaze a zamyšlením se nad komplexní situací.. Ale nedělám to moc dlouho.. Řešení je poměrně zjevné.. V této situaci je potřeba jednat rychle a využít naši výhodu, dokud ji máme, což by se mohlo velmi rychle změnit..
Všecky úvahy vyřeším jedním jasným rozhodnutím..
Musíme jít hned! Nemůžeme si nechat uniknout tu příležitost. Pokud by to byla jen jedna ze skrýší, tak se nám zas vypaří jako pára nad hrncem a výhoda bude tatam.. To ani nemluvě Morlone o té tvé šipce v noze. Bylo by to k ničemu.. Půjdeme všichni a uvidíme jak se situace vyvine a co zjistíme.. Kdyby to bylo vhodné, tak udeříme hned. Pokud bude lepší vyčkat, tak počkáme, ale místo si ohlídáme a nějak to zároveň navlíkneme na vojáky. Ti stejně pravděpodobně budou zítra vyšetřovat.. slovo vyšetřovat pronesu tak, aby bylo jasné, co si o tom jejich vyšetřování jejich vlastní neschopnosti myslím.. Takže tak či onak, nejlepší čas na akci je právě teď.. Takže deme.. Poberte si věci a sejdeme se ve stájích

Morlon odpovedá k tomu hľadaniu úkrytu a vidím, že pochopil správne, čo som tým myslel. Potom si vypočuje našu diskusiu s Delphom a povie, že sa taktiež učil mágií a nazval ma majstrom.

Che, ďaľší kúzelník. Zdá sa, že v dnešnom svete sa to nimi, teda nami naozaj hemží. Že som ho nespoznal.... No, na prvý pohľad sa na kúzelníka nezdal. Ale keďže je, tým lepšie.

Teší ma, že tu máme ďaľšieho kúzelníka. A ináč, nemyslíš, že by zneviditeľnenie bolo pri výzvedách zbytočné. Nepatrí ku kúzlam, ktoré by pôsobili dlho a dosť ťa môžu vyčerpať.

Toto poviem trochu tižšie a mierené k Morlonovi.

V hostinci, i když nechce, pomůžu Morlonovi se zraněním a poslouchám jeho příběh a pak celou debatu. „Jak říká Delph, v této situaci musíme jednat rychle. Klidně se vydám na průzkum lesa okolo skrýše a věřím, že se nám s Raukem podaří něco zjistit a pokud mi k tomu Morlon pomůže neviditelností, bude to o dost jednodušší.“ Delph chce zřejmě vyrazit ihned, ale Kamerin by raději vyčkal do zítra, nevím, co by bylo lepší. „Dobře, vyrazíme tedy ihned a využijeme únavy těch lapků z boje, ale zas mi taky nejsme nejodpočatější a oni budou mít v té tmě výhodu znalosti terénu, nebo pouze dojedeme k té skrýši a vyčkáme tam do rána, kdy zaútočíme, a nebo si odpočineme v hostinci a vyrazíme zítra s rizikem toho, že se můžou za noc připravit na obranu a nebo dokonce se přestěhovat?“

Když zaslechnu Kamerinův návrh, abych se vydal spolu s Warrenem na výzvědy, tak chvilku jen vyjeveně koukám.
Na výzvědy, ale vždyť já se v lese spíš ztratím a s plížením to u mě taky není žádná výhra. Vždyť posledně když jsem se snažil někoho potichu sledovat, tak jsem dostal šipkou do nohy. A to jsem si ani nevšiml, odkud přiletěla. Takové myšlenky mi táhnou hlavou, než se mi konečně rozbřeskne. Aha, on určitě myslel, abych jen Warrenovi ukázal, kde pravděpodobně mají lapkové tu skrýš.
Obrátím se ke Kamerinovi a odpovím na jeho návrh. Jistě, rád Warrenovi ukážu místo, kde bandité zmizeli v lese. Obávám se ale, že s hledáním jejich skrýše příliš štěstí mít nebudu.
Přemýšlím, co bych ještě dodal, když se Delph během rozhovoru s Kamerinem zmíní o použití magie.
Promiňte, že vyrušuji, vmísím se do jejich rozhovoru, ale přece jen mě napadlo, čím bych ještě dokázal pomoci. Než jsem začal cestovat, tak jsem několik let věnoval studiu magie a kouzelnictví. Studia jsem kompletně nedokončil, takže asi nebudu znát tolik kouzel a mít takovou moc jako Vy mistře Kamerine, ale snad by to málo co znám mohlo posloužit.
Pomohlo by, kdyby se ten, kdo se vydá na výzvědy, byl neviditelný? Zeptám se nesměle.

Pozorne si vypočúvnem Delpha. Nad zmienkou, že majú kúzelníka, mňa sa usmejem.

He, vtipné. Každý kto má kúzelníka si myslí, že môže strašiť druhých, ale mágia, to nieje len tak. Všetci si o nás myslia, akí sme mocní, a nikto nevie, akí v skutočnosti sme. Nehovorím však, že mocní nie sme. Len nie sme vždy to čo si o nás myslia. Ja som sa toho ešte veľa nestihol naučiť, stále mám pred sebou vyššie a vyššie stupne mágie.

Nie, neviem o nič viac ako my všetci. A niesom si istý, či som nejaké veľké eso v rukáve. Mágia nieje niečo, čo by sa dalo považovať za eso v rukáve. Teda ak to eso nemá v sebe časovanú bombu.

Usmejem sa.

O ďaľšom postupe by sa malo už rozhodnpť, naše debaty nemôžu trvať večne.

Taktiež sa pozriem na Tellchara a čakám na jeho názor a možno konečné pretrhnutie tejto debaty, aby sa už zakročilo. Ak chceme tých banditov poraziť, mali by sme sa aj vyspať nie???

Kamerine, jedno nám, ale hraje do karet. My máme kouzelníka, tebe! ukážu na elfa prstem, A pak, už jsme docela dobří v tom co děláme a já i Tellchar jsme se před nedávnem naučili pár pěkných věcí od Kolestýnských mnichů. Přesily se tolik nebojíme, spíš pasti. A od toho máme Warrena. Sice to není jeho les, ale on už má dost zkušeností s přírodou, aby jim byl rovnocenným soupeřem. A pokud nevíš něco o čem my ne, tak můžu říct jedno. S narůstajícím časem se přesila nezmění. Jen můžem vzít sebou vojáky, ale pak se dostanem do stejné situace jako jsme řešili předtím o dělení kořisti. A to kdo ví jestli by šli. Ti vypadají, že by raději seděli na zadku a čekali až k nim lupiči přijdou samy a nejlépe i s želízky na rukou.
Podívám se na Tellchara co si on o tom myslí.

Vypočúvnem si Morlonov príbeh a potom to čo povie Delph.

Hej, máš pravdu Delph. Toto nás však dostáva do ťažkej situácie. Je jasné, že sú dobre ozbrojení, môže ich byť pomerne veľa, čo nás nieje. Myslím, že dostať ich bude ťažké. Najlepšie bude poslať niekoho z nás zajtra preskúmať terén, teda asi Morlon a Warren.

Léčení Morlona raději nechám na povolanějších, protože před chvílí jsme se sám ujistil, že Warren na to má opravdu dobré vlohy a možná i Murrmeo má možná něco.
Mé podezření se potvrdí, když poslouchám Morlona a podívám se na Tellchara jakmile zachytí můj pohled tak jemně kývnu, že je mi situace jasná, stejně jako je jistě i jemu.Promluvím tlumeně.
Tak to je horší než jsem myslel. Doufal, jsme že jsi unikl z přepadu, ale takto ví, že někdo ví, kde přibližně mají úkryt, nebo jeden z úkrytů. To chce skutečně rychlé jednání a jestli mají špeha i tady ve vesnici, tak ještě rychlejší. Může nám pomoct snad jen to, že spíš sledují vojáky, než nás.
Podívám se po všech, jestli souhlasí.

V hostinci:

Když dojdeme do hostince tak bych se nejprve pokusil odstranit šipku z nohy a zranění si obvázat. Pokud se mi s tím bude snažit někdo pomoct, tak budu chvilku protestovat, že to zvládnu sám, ale nakonec pomoc neodmítnu a ještě poděkuji.
Když poblíž nebude nikdo nepovolaný, kdo by náš rozhovor mohl zaslechnout, tak začnu vyprávět.
Děkuji za milé přivítání, také Vás rád poznávám. Na chvilku se odmlčím, abych si uspořádal myšlenky a pak pokračuji. Asi bych se měl pokusit uvést věci na pravou míru. Mě osobně bandité nepřepadli. Všechno se to seběhlo trošku jinak. Když jsem jel na večer po cestě, tak jsem před sebou v mělkém údolí uslyšel třeskot zbraní a také ržát koně. Seskočil jsem z koně, přivázal ho a dál se pak opatrně plížil. Zastavil jsem se na místě, kde začíná cesta mírně klesat a odtud jsem pak uviděl skupinu banditů přepadat kupecký povoz. Byli jsme od sebe příliš daleko, abych dokázal rozpoznat nějaké bližší podrobnosti a navíc byli neustále v pohybu, což mi ani neumožnilo je přesně spočítat.
Nervózně se usměju, je vidět, že mi není příjemné, že Vám nemůžu poskytnout nějaké užitečné taktické informace.
Poslední z kupcových ochránců se ještě bránil, ale pak ho zasáhli a on se skácel k zemi. Asi jsem se mu měl vydat na pomoc, okamžitě když jsem ho zahlédl, jenže já jsem ztuhl na místě. Na pohled na posekaná lidská těla jsem si ještě nezvykl, nejsem taky žádný zkušený bojovník. A když jsem se konečně dal tak nějak dohromady, tak už bylo v podstatě po boji.
Červeň mi opět barví tváře, ale tentokrát je spíš způsobena studem z mé neschopnosti něco smysluplného udělat.
Rozum mi říkal, že tady už nic nedokážu, navíc sám, jenže to, že jsem nebyl schopen neznámému vyrazit na pomoc, mě dost zahanbilo. Takže jsem počkal, než bandité vyrabovali vůz, uklidili stopy po přepadení a pak jsem se je pokusil alespoň z dálky sledovat.
Nebylo to moc, ale víc mě v daný okamžik nenapadlo. Jel jsem za nimi pomalu, snažil jsem se je neztratit, ale zároveň se moc nepřiblížit, abych nebyl spatřen. Takhle jsme pokračovali až k místu, které nemůže být dál než osm, nanejvýš devět mil tady od vesnice. Cesta tam vede po planině mezi pouští a lesem a oni se stočili právě do lesa. Mířili k nějaké vyvýšenině, kdybych kolem ní jindy jen projížděl, tak bych si jí ani nevšiml.
To bylo v podstatě to jediné, co jsem byl mezi hustě rostoucími stromy schopen rozeznat. Jsem si ale jistý, že nahoru na ni nevyjeli. Takže by tam měl být nějaký skrytý vchod. Možná do jeskyně nebo něčeho podobného.
Pokusil jsem se dostat ještě blíž, abych si to mohl ověřit, ale nevšiml jsem si, že nechali zadní hlídku už na kraji lesa. První varování, které jsem dostal, byla až šipka z kuše, která se mi zabořila do nohy. Měl jsem opravdu velké štěstí, že se mi pouze zasekla do svalu a nenarazila až na kost. To by mě určitě srazilo z koně a na dost dlouho vyřadilo. Takhle jsem se dokázal udržet v sedle a ujíždět pryč, až jsem dorazil sem do vesnice.
Dokážu Vás na to místo zavést, pokud byste chtěli. Taky už můžu s jistotou říct, že budou ozbrojení i kušemi. Minimálně jednou, nepříjemně se zašklebím. Ale to, že se mě nesnažili nijak zvlášť chytit, se mi vůbec nelíbí. Může to znamenat, že se zrovna v tuhle chvíli chystají přesunout do jiné skrýše. Nebo možná předpokládají, že je jejich úkryt dost těžké objevit, takže stačí, když případné zvědavce zaženou. Také je tu ale ještě ta možnost, že se nebudou chtít přesunout, protože se to místo dá skvěle bránit.

Dokončím svůj příběh a čekám, co na něj budou ostatní říkat a budou chtít dál dělat.